Hnůj vs. hnojivo - domácí chovy

Gerd v předchozím článku vznesl dotaz, co nejlépe chovat jako záhumenkář. Myslím, že to stojí za obšírnější odpověd: 

Pokud jste člověk mající k dispozici zahradu od tisíce do pěti tisíc čtverečních metrů, tak svépomocným pěstováním krmiva uživíte maximálně slepice a pár králíků. Vůbec nezáleží na tom, zda se oháníte rýčem, či jste součástí většího spolku, kterému pozemky obdělá traktorista z místního bývalého JZD. Půl hektaru, to je v průměru tak 15 metráků obilí (nehnojíme na výnos 10 tun) nebo energetický ekvivalent v jiné plodině. Je hodně záhumenkářů, kteří na takové ploše mají pár stromů, pod nimi trávu na seno, nějaký pruh na obilí a brambory, pár záhonků zeleniny do kuchyně a kus výběhu pro zvířata. Takový člověk pak může mít třeba dvacet slepic, ročně vyprodukovat dvacet třicet králíků a třeba si na jaře vzít jednu dvě krůty či husu na vykrmení. 

Málokdo to tak ale dělá. Je to dost dřina, králíci člověku začnou brzy lézt krkem a vajíčka jsou sice fajn, ale té práce kolem... Nicméně je to ten nejvíc bio chov který může být. Člověk má kontrolu nad celou produkcí od začátku do konce, pokud má čas zvládne to jedním rýčem, hráběmi a kosou... Práce s rýčem protahuje prakticky všechny svaly, málokdo u toho ztloustne a bude masíčko i zeleninka. Všechno čistě přírodní, náklady prakticky žádné, maximálně prvotní investice do prvního hejna, dvou králičích samic a jednoho pořádného samce. Manželčin dědeček to takhle dělal celý život. Ještě v pětaosmdesáti zryl svých tisíc čtverečních metrů pěkně ručně. Já už na stejnou plochu používám jedoosý malotraktor...

Častěji se chovy dělají tak, že máte správného známého... kamaráda někde na sile, soukromého zemědělce, nebo dobrý zahrádkářský spolek. Pak máte možnost obstarávat část krmiva normálně nákupem za prvovýrobní ceny. Kilo krmného obilí do čtyř korun. Kdo to zná a ví, kam se obrátit, tak se dostane k obilí, které je třeba zamořené brouky, ale krmení to samozřejmě nevadí. Jen se to musí zkrmit poměrně rychle. Podobně se dají obstarat krmné brambory za dvě koruny kilo. Pokud máte záhumenek v zemědělské oblasti, dají se navázat výhodné výměnné vztahy mezi zemědělským sektorem a vámi. Takhle to mám i já. 

Na zahrádce pěstuju jen malou část krmiva. Především krmnou řepu, hodně ranné brambory, ale jinak ji využívám spíš pro naší domácí kuchyni než pro prasečí koryto. Pokud jste ochotní koupit pět metráků obilí a pět metráků brambor a máte vyřídilku, že to bude stát dohromady tak tři tisíce korun a doma si vypěstujete tu řepu, nakrmíte z toho slepice, králíky i prase.  Případně si můžete pozemek nechat zarůst travou a místo prasete chovat dvě kozy nebo tři ovce. Investiční náklady jsou o něco vyšší, sele či kůzle musíte koupit, něco dáte za krmivo, potřebujete šrotovník a trochu vybavení, ale ještě to není úděl, ale koníček. 

Takhle to dneska dělá většina záhumenkářské veřejnosti. U nás ve Vidlákově je takových docela dost, jen se zpravidla spokojí s těmi slepicemi a králíky. Prase od selete tu děláme asi jen tři. Jedna promile zdejší populace... Ostatní raději připlatí a koupí si stokilové prase za čtyři tisíce někdy v létě a do zimy ho přikrmí, vyčistí od průmyslového krmení a pak si udělají vepřové hody. 

Kdyby se někdo rozhodoval pro chov, radil bych asi takto: 

1. Máte někde blízko soukromého zemědělce? Pusťte se do toho. I kdybyste byli smolaři, vždycky tam nějaké krmení koupíte. Ale pokud nemáte šanci koupit obilí přímo u pěstitele, dobře si svoji kariéru chovatele rozmyslete. Můžete být dobří, ale stejně se nadřete. Dělat všechno na svém chce celého člověka. 

2. Máte zahrádku jako dlaň? Pořiďte si pět slepic. Slepice je jediné zvíře, které si na sebe i v dnešní době v podstatě vydělá. Dejte si stranou tři koruny za každé vajíčko a budete mít dost peněz na krmivo, pokud té slepici budete moci přilepšit nějakou tou pampeliškou, spadlým jablkem nebo bramborou.  Ve vajíčku je všechno. Když přijde hladomor, dejte si každý den jedno vejce  a můžete klidně hryzat kůru ze stromů. Ve vajíčku máte všechny důležité látky na jeden den. 

2. Máte zahrádku kolem celého domu? Pořiďte si deset slepic a pokud vám to půjde, klidně dvacet. Už si nebudete muset odkládat korunky stranou, pokud odprodáte přebytky, pokryje vám to náklady na krmivo a ještě se moc nenadřete. 

3. Máte pět set metrů na obdělání? Blahopřeji, máte totéž co Vidlák. Pokud jste ochotni pracovat a dát ročně šest tisíc za prase, budete mít v průměru sedmdesát kilo masa zdarma. Pokud se vykašlete na prase, můžete mít ke slepicím ještě chov králíků. Práce s tím už je, ale pořád budete mít čas na hospodu, divadlo i dovolenou. 

4.   Máte tisíc metrů? Můžete to zdvojnásobit. Třicet slepic, králíci se čtyřmi samicemi, krůta, husa. Nebo prase s nižšími náklady. Práce je víc, ale jen kvůli té ploše. Na zvířatech se to zase tak moc nepozná.

5. Máte pět tisíc metrů? Máte alespoň malotraktůrek? Můžete mít jehně na vykrmení a grilovačku, slepice, husy, krůty a pár králíků. Prase je už skoro povinnost. Případně se dá kombinovat prase s kozou. 

6. Máte hektar? Pokud se toho nebojíte, jste už v podstatě chalupník a můžete mít i krávu. Pokud s hektarem nezvládnete mít veškeré domácí zvířectvo od slepic přes další ptáky, prase a kozu, případně tu pastvinu a louku pro krávu, tak jste břídil. Odstěhujte se do Prahy, tam vám bude líp.   

A ještě jedno mravní ponaučení na závěr:

Když máte zahrádku a na ní trávu, musíte ji sekat v sezóně vlastně každou sobotu. Pokud má ten trávník za něco stát, potřebujete sekačku, vyžínač, provzdušňovač, prořezávač, musíte trávu někde kompostovat,musíte mít kůlnu na nářadí, musíte hnojit i kropit. Velikost a cena strojů se odvíjí od velikosti zahrady. Pokud peníze investované do zmíněného vybavení věnujete na vybavení pro drobný chov a budete zmíněný trávníkový pozemek normálně obdělávat, bude vás to stát asi tak stejný čas i stejné peníze. Jestli si někdo myslí, že zatravnění ho zbaví těžké zemědělské práce, je na omylu. Kdo je ochoten slušně a kvalitně udržovat trávník, tak může za stejné peníze pozemek obdělat, něco chovat a mít z toho alespoň užitek.