Když už jsem věnoval tolik času kydama o hnoji, hnojivech a rostlinné výrobě, pojďme si ještě krátce říci něco o výrobě živočišné. A protože sám chovám slepice a prasata, zaměřím se především právě na tento aspekt. Krávy si necháme na jindy.
Vezmu to od konce. Prase dnes dosahuje jateční váhy kolem 120ti kg. Dnešní poptávka vyžaduje libové, neprorostlé maso a prase ho na svém těle dokáže udělat zhruba 60 - 70kg právě při celkové hmotnosti 120 kg. Další růst už je především tuk. Dvousetkilové prase pak má třeba o pět kilo masa víc než to stodvacetikilové a zbytek je sádlo. A protože nikdo dneska na sádle ani nevaří ani nesmaží, na chleba si ho nemaže (promiňte ale musím - blbí pražáci neví co je dobré) a tak jde prase na jatka zhruba v šesti, sedmi měsících věku při jateční hmotnosti kousek nad metrák.
Za kilo živé váhy platí jatka okolo 35ti Kč. Za celé jateční prase tak chovatel dostane 4.200,- Kč. A teď počítejte se mnou... Musí koupit sele nebo ho vypiplat ve vlastní porodně, musí krmit chovnou svini, zaplatit inseminační dávku, musí to sele vykastrovat, musí ho šest měsíců krmit, musí ho někde ustájit, musí mu zajistit alespoň nějakou veterinární péči, musí mu svítit, v létě chladit, v zimě topit a musí ho dopravit na jatka. Pak musí nějak zpracovat a uložit kejdu, zachytit močůvku zaplatit odpisy, daně... To všechno za 4.200 Kč a ideálně aby něco zbylo na zisk. Ať jsem to doma počítal jak počítal a vymýšlel jak vymýšlel, vždycky mi finanční rozvaha vyšla v mínusu. A dotace? Jen na investice... v nejlepším případě na 60% nákladů stavby haly, skladu, chlíva a tak...
Tohle je hlavní chovatelův boj. Ziskovost při těchto cenách. V podstatě prohraná záležitost. Kdo má alespoň trochu ánung jaké jsou dneska ceny měl by přijít k prvnímu chovateli prasat, nasát vzduch z jeho prasečáku a uklonit se mu hluboko k zemi a zamumlat něco o hospodářském kouzelnictví. Až budete mít příležitost k nějaké prasečí exkurzi a budete zhnuseni smradem, nevyhovujícími podmínkami a neubráníte se dojmu z koncentráku, tak to vidíte správně. Proč? protože cena. Kdyby chovatel odmítl, neodmítnou Poláci,kteří mají DPH ze zemědělské výroby jen 3%, nedomítnou Němci či Holanďané, co mají velkolepé dotace na každém kilu masa a tak dále...
Opět, aby se na tom dalo vydělat, musí se to dělat stejně jak ve škodovce... Obrovská hala, hromada robotických udělátek, sledování krmení, přírůstků, řešení problémů (likvidací každého nestandardního kusu), všechno očipované, ta nejdokonalejší krmiva přesně na míru roční i denní době, dneska už dokonce na míru každému praseti - tenhle žral míň, tak pročistit uhlím, tenhle žere moc, tak ubrat, krmítka co jsou naprosto individualizovaná...
A šlechtitelství... Rychlý růst má přednost před vším. Každý den se počítá, prase musí vyrůst co nejrychleji a protože chemická továrna v těle je pořád stejná, pomůžeme tomu uměle pomocí hormonů, minerálů a dalších podpůrných prostředků. Teď mě neberte za slovo, nejsem biolog, ale představte si to asi tak, že v praseti vyroste svalové vlákno z bílkoviny a protože té bílkoviny není dost, je slabé, ale hned roste další... Pak máte v supermarketu sice pěknou kýtu, ale vlastně je to takový bílkovinový polystyen. Je to prázdné, protože příroda to líp neumí. Je sice možné vyšlechtit rychlý růst, ale žaludek a střeva jsou pořád stejné a tak to přerůstá samo sebe, ale tak nějak naprázdno.
S kuřetem je to stejné, jen mnohem rychlejší. Kuře dneska žije 25 dní a jde na jatka. Za tu dobu vyroste na zhruba dvě kila živé váhy. A opět je to váha prázdná, vodnatá, protože sice jsme zvládli přírůstky, ale při takovém fofru by to kuře potřebovalo dvě volata a žaludky. A ptám se proč? Protože cena.
Já doma to dělám jinak... selátko koupím pětadvacetikilové tak za dva tisíce. Pak ho nechám žít zhruba dvakrát až třikrát tak dlouho než ve velkochovu. Necpu ho sójou, nemusím vymýšlet přesný podíl lysinu do žrádla (má na starosti štěpení potravy), potřebu vápníku řeším mlékem a potřebu vitamínů bramborami. A po těch sedmi až devíti měsících mám někdy prase stokilové a někdy dvousetpadesátikilové. Záleží na nátuře čuníka a jeho skutečném apetitu. Prasátko je sice ve chlívku, ale na slámě, má šrot podle chuti pořád v krmítku a každý den dostane hrnec brambor. Osobně za den musím prasatům věnovat asi půl hodiny života. Pokud mám dvě, což je tak průměr, věnuju jim za jejich život u mě asi 120 hodin práce. Kdybych to měl vykazovat a danit a vzal bych si mizerné dvě stovky za hodinu, tak mě každé prase na mé práci stojí dvanáct tisíc. S náklady na krmení, slámu, veterináře a další služby a službičky by mě prase stálo asi devatenáct tisíc korun. Já to samozřejmě mám jako koníček, úděl i životní poslání a tak jen zaplatím sele, krmení a veterináře, což je dohromady asi šest tisíc. Tyhle peníze musím někde vydělat, abych mohl mít prase. Práce je zdarma.
A teď se ptám - kdo z vás by byl ochoten platit za bio maso takovou sumu? Kdo z vás je ochoten dát za sedmdesát kilo masa devatenáct tisíc? Kdybych měl těch prasat deset, stáhl bych jejich cenu tak na čtrnáct tisíc za kus... Kdo by dal za kilo plecka či kýty dvě stovky? A ne jednorázově, jako chuťovku, ale pravidelně a běžně? Jistě, moje prase má mnohem hustší maso(najíte se z menšího řízku), protože rostlo dvakrát tak dlouho, není načichlé tím smradem z prasečáku, nemá stres, nedostává antibiotika a jeho kejda je stoprocentně využívána do půdy. Ale náklady jsou dvojnásobné. S kuřetem je to zrovna tak. Když necháme žít brojler dva měsíce, bude to super pták s krásným žluťoučkým hustým masíčkem. Ale dáte za něj tři stovky?
Pokud někdo z vás takový je, bez problémů si najdete svého dodavatele bio vepřů, bio krůt, bio kuřat i bio mléka. I já bych vás okamžitě vyslyšel a domluvil se s vámi. Vy ostatní můžete přejít na vegetariánství či veganství a nebo prostě vezmete zavděk strojovou výrobou.