Kasínový kapitalismus

Včerejší diskuzi jsem si přečetl až dnes. Odfiltrovávat toho spambota pod různými nicky už bylo časově neúnosné.
Prosím, prosím pěkně koukám, nešlo by, aby spamfiltr reagoval daleko dříve. Například na základě chování i z předchozích dnů.

Virtuální peníze nevytváří dluh, nebo možná jen trošku. Přece i vytištěné peníze se na něco použijí, například na investice. Takže z nich vznikne majetek, I když se takový dluh nesplatí, tak tu je majetek. Tištění peněz začalo v 60.letech. Dluh USA je obrovský, nikdy nejde splatit. Co by s tolika penězi na Volstrýtu dělali? Nemám strach.

Pod tímto titulem napsal profesor Václav Hořejší blogový článek na Aktualne.cz, před tím 10.4.19 mu vyšel text v LN s titulkem "Přestaňte strašit s říší zla". Okamžitě se do něj pustili ti praví, jakýsi redaktor Zídek a lampasák Petr Pavel. Pavel prý chce napsat článek o imunologii, oboru profesora. Neskutečná drzá arogance zelené gumy. I diskuse pod blogem stojí za to.

Kdyby jen to ! Jak píše vidlák, i ty papírky se jeví jako přepych. Docela stačí úprava čisílek v těch správných počítačích, tedy v bankách.
Proč tak soudím ?
Měli jsme zlatý poklad. Opravdu fyzický poklad, mnoho tun zlata, které si zčásti národ dal dohromady, aby bylo na horší časy.
Kde je ?
Asi v německých bankách. Naši moudří bankéři prý ho vyměnili za německé papírky. Kdo by se také o tuny zlata pořád staral, že ?
Co překvapuje nejvíc ? Nikdo neprotestoval ! Nikdo nežádal solidní vysvětlení ! Nikdo neřekl, že zlatý poklad je součástí české státnosti.
A co se z toho dá usoudit ?
Důvěra národa v papírky je úžasná ! Protože národ se necítí ošizen !

že dluhy se neplatí a vzápětí byl sepsut jako největší vyvrhel lidstva.

Kamarád kdysi pracoval v žumpě AGB. To jest v instituci, kam se nasypaly všechny nedobytné pohledávky, které zbyly po prodeji té zdravé části AGB emerikáncům.
Zaměstnanci téhle žumpy měli jedinný úkol. Vytlouct z dlužníků co největší objem peněz.
Pokud jste si jako fyzická osoba půjčili částku řekněme do miliónu vytloukli to z vás do koruny naprosto bez problémů
Pokud jste si jako právnická osoba půjčili částku v řádech desítek či stovek miliónů nedostali z vás povětšinou nic.
A pak ještě existovala třetí, ne zrovna malá, skupina. Pod hlavičkou jiné firmy si přišli odkoupit za setinu původní částky svůj dluh (pardon, té cizí firmy se kterou neměli naprosto nic společného). A vzhledem k tomu, že i ta setina byla stále víc než by se dalo dostat ze zkrachovalé, vytunelované firmy jejíž fiktivní ukrajinský vlastník se koupal v sudu pod Žďákovem, tak si ten svůj dluh naprosto legálně odkoupili.

A nyní je čas na akademickou otázku. Jestliže stát nedokáže vytlouct dluhy z "jednoho" podvodníka, kdo to dokáže na úrovni států?

Jaké z téhle bajky plyne poučení. No to je přece jasné. Platí se jen ty malé dluhy. Ty velké jsou nesplatitelné.
Ono v dnešní době dluhů naprosto mimo realitu existuje pouze jedinná možnost oddlužení. A vůbec se mi nelíbí.

Celý svět slyšel tu zprávu TASSu
Celý svět zanechal hovorů
Celý svět vyskočil od rozhlasu
A zdvihl pohledy nahoru

Dluh je umožněn jen důvěrou, že bude někdy splacen. Tedy lidé nejsou natolik naivní ohledně splácení dluhu (kromě guvernérů, viceguvernérů a ekonomů ČNB při prodeji národního zlata), ale nemají nějak moc možností, kam jinam prachy vložit.
Včera dávali jeden pilotní díl seriálu Iluzionista. Nechci pořadu dělat reklamu, ale je tam jedna scéna zatýkání zločince, který utekl z centrály z FBI s rukojmím iluzionistou, dal mu pásku přes oči, pistoli k hlavě a řekl: "řiď". Občas se iluzionista zeptal, zda doprava nebo doleva, padouch odpověděl a nakonec skončili v hangáru s falešnou uličkou, což byl jen obraz nalepený na stěně. Podstatou příběhu ale je, že padouch si myslel, že má na výběr, a tak jeho volby byly racionální. Prostě vybral nejlepší variantu v dané chvíli. Neprohlédl ovšem, že celá scéna byla nahrána v grandiózním měřítku a svou možnost volby měl naposledy při volbě rukojmího v té centrále. Pak už se jen náhodou objevil náklaďák, oprava silnice, nepatrný pohyb volantem iluzionisty a najednou se padouch sám divil, kde se to vlastními volbami ocitl.
Nějací podobní iluzionisté vládnou dnešním financím. Pachtíme se své životy a šetříme na horší časy a vybíráme tu nejlepší z možných variant. Např. důchodový systém typu penzijní připojištění, kdy se fondy předhání v nabídkách a v tom, jaký nabídne lepší výnos. Ovšem nikdo neřekne, že v horizontu 35 let jsou špatné úplně všechny varianty, protože při každé z nich střadatel nakonec dostane za své úspory méně, než na počátku do fondu vložil, a to včetně všech státních příspěvků. Je to díky cinknuté inflaci, která ani náhodou nepokrývá základní potřeby. Při cílové inflaci ČNB 2% p.a. to znamená, že za 35 let je původní hodnota vkladu rázem na polovině po 35 letech. Když do banky nebo na účet vložíte např. hodnotu 2 bochníků chleba, po 35 letech z nich máte jen 1. Jenže je to zkušenost nepřenosná a neopakovatelná, protože málokdo je ochoten vyjít ze svých myšlenkových schémat a připustit si, že ten podvod je mnohem větší a zaměřený na generace. Zatím vím jen o velmi málo organizacích, které na to přišly. Tou historicky první je katolická církev, která opravdu uvažuje a investuje v řádech staletí. Její slabinou je úbytek věřících. Druhou jsou rodiny Rockeffelerů a Rotschildů, které na to přišly v 19. století. Posledním je čínská vláda, která na to přišla ve století 20.
Schopnost Francie a Německa financovat svůj nákladný systém je dána jen díky bezuzdnému vysávání kolonií zvaných V4. Dělá to hrubým odhadem asi 30% jejich HDP. Takže taková Macronova Francie už v podstatě zbankrotovala a drží ji jen EU a více Evropy. Německo je na tom díky oddlužení po 2. světové válce o něco lépe. Nebudu unavovat studiemi, ale v podstatě všechny říkají, že německý a japonský zázrak je dán čistě Marshallovým plánem a nikoliv pílí jejich obyvatel, i když pilní celkem jsou. No, ne zase tolik. Mnozí mají možnost srovnávat výkonnost českých lidiček a pracovníků v německých a japonských pobočkách. Totéž v menším měřítku jinde v Evropě. Po fenomenálním růstu přišla stagnace, bobtnání sociálního státu, dočasný růstový impulz v podobě eura, úvěrová deprese typu Řecka.
Zdroj: https://www.penize.cz/ekonomika/324374-kdyz-ceskoslovensko-prijalo-mars…

Vidlák má pravdu ohledně fungování velkých firem. Nejen v zemědělství prodali produkci na roky dopředu. I v projektech automobilového průmyslu jsou projekty prodány na roky dopředu. A totéž všude jinde v průmyslu, vše umožňují banky z peněz střadatelů. Automobilky dokonce vybírají od svých dodavatelů prachy za to, že jim udělí nějaký nový projekt. Řeknou: "Zaplaťte nám 300 tisíc eur za to, že dostanete projekt na 7 let." V tom projektu mají ještě obvykle další předem domluvená procenta úspor po následující tři roky. Např. Každý rok snížit cenu ještě o 3%, oficiálně je to vydáváno za lepší organizaci práce v průběhu běhu sériové výroby. Hloupost, i kdyby dělník snížil svoji potřebu pobytu u linky z 0,8 počtu potřebných dělníků na 0,7, pořád je nutné vše zaokrouhlit na jednoho dělníka. A pak ještě několikrát automobilky přijdou, že chtějí další větší úspory nad rámec dohodnutých. Pak není divu, že občas nějaký dodavatel v automobilovém průmyslu zkrachuje. Všichni si myslí, že se vydělá až na náhrandích dílech. Ne, na těch se vydělá ještě méně než na sériové výrobě. Tak proč jsou tak drahé? Shrábnou to automobilky. A proč jsou auta tak drahá? Jsou jen dva důvody. Tím prvním jsou nařízení Evropské komise pro konstrukci aut a tím druhým je vláda kvalitářů v automobilkách. Výroba pro automobilový průmysl totiž vytváří poměrně velké množství zmetků a nic se s tím nenadělá. Např. plastové díly polepené ochrannou folií. Ujedete pár kilometrů nebo vjedete s novým autem do myčky a už na něm máte drobné škrábance, které kvalitáři v automobilce nepustí do sériového auta. Nikdo se nezeptal zákazníka nebo mu nedal na výběr, co by si přál raději a z jakých dílů by chtěl auto poskládat. Totéž mantry o drahých materiálech použitých v drahých autech. Houbeles, nejsou o moc dražší než materiály pro ta úplně obyčejná auta. Některé modely by se ani nezaplatily, tak dochází ke sdílení dílů. Porsche je postaveno na platformě Audi A8. Škoda RS používá díly z Toyoty Aygo.
Jiný příklad. Německé nářadí. Otevřete je, a jsou tam díly z Číny. Pračky - všechny jsou vyráběny v severní Itálii u Turína, jen na nich máme občas jinou značku a je to trochu jiný model.
Vše to pohání furiantství a snaha se blýsknout se před sousedy, kdy si člověk nechce připustit, že je klamán. A jakmile udělá nějaké rozhodnutí o koupi auta nebo dovolené, vždy je všechno strašně super. Stačí mrknout na ksichtbúk, tam je plno selfíček z báječné dovolené a báječných míst. Čistě jen kvůli tomu, aby nám ostatní záviděli.
Nejčastěji se k vytahování se dostanou dámy na státních úřadech, které si u kafe vykládají, jak báječnou dovolenou zažily, jak je ten jejich strašně super a jak se chystají k holiči, koupit si robotický vysavač, pochopitelně značkový, nebo značkové hadry, protože neznačkové zboží by nikdy nevzaly do ruky. Speciálně ženy skáčou snadno na tak lacinou manipulaci výrobců. Využili jejich pud předvýběru partnera, kdy u atraktivního partnera provedla předvýběr už jiná žena. Totéž u zboží. Když už někdo provedl předvýběr zboží, musí jít nutně o kvalitu.
Podobně funguje důvěra ve stát a peníze. Všichni si říkají, že přeci není možné, aby najednou oklamali tolik lidí tak v podstatě hloupým trikem, a že ta většina přeci musí být chytřejší než jedinec. Nu, je to možné díky expertům. Všichni se spolehnou na názor experta a nikdo jej kriticky nezkoumá vlastním rozumem. Další manipulací je ta se šťastnými zítřky a uskrovněním se. Příkladem je Greta Thurnberg a všechny ty demonstrace pátky pro budoucnost. Vzpomeňme si, jak se zaručené pravdy dříve propagované ukazují jako zhoubné, protože na počátku ti experti prostě nevzali v úvahu úplně všechny faktory. Vzpomínáte na margaríny? Nejdříve vrchol zdraví, nyní škodlivé. Nebo pěstování řepky a kokosových palem pro biopaliva. nejdříve záchrana planety a omezení CO2, pak hmyz otrávený chemií a vykácené pralesy na plantáže kokosových palem. Tak nějak nám končí všechny ty dobré úmysly.

A k těm dluhům firem. Ano, všechny jedou na úvěr. Totéž ti superbohatí. Jistě, mají nějaké rezervy, ale tam, kde běžná rodina má třeba 20% rezervy, má ten boháč rezervu jen 5%, protože prostě může rozjet více investic najednou a riziko neúspěchu jedné investice rozloží do většího počtu investic. Třeba při spoření na důchod. Něco do zlata, něco do nemovitostí, něco do finančních produktů, něco do podniků, semtam něco riskne. Zatímco běžná rodina musí krýt riziko ztráty, které je pro ni případně fatální. Třeba při tom spoření na důchod. A tak upřednostní jistotu investice proti výnosu.
Do toho státy lákají ty bohaté k investicím. Vyrábí v nějaké kolonii typu Čína nebo ČR, daní v daňovém ráji někde v Karibiku (jen příklad) a služby si nechá platit v Německu. Má výhody vyššího pytle peněz a vlivu, a tak je upřednostňován před obyčejným občanem. Jakmile má ten boháč platit, ohání se argumentem stejné spotřeby, že nemůže spát najednou na více než jedné posteli. Ale jakmile jde o ochranu majetku, tak přeci dává lidem práci a vyžaduje speciální zacházení.

Komunisté měli a pochopili jednu hlubokou pravdu, že vůbec nezáleží na tom, kdo majetek vlastní, ale kdo jej užívá. Pochopili to i ti bohatí, jen na to vlastnění majetku nejdou tak okatě. Zatímco komunisté těm bohatým majetek sebrali, bohatí majetek předali bance de facto jako zástavu za dluh, i když jej de iure stále vlastní. Ve skutečnosti všechen majetek těch bohatých vlastní drobní střadatelé, každý svou poměrnou částí. Ale ti jsou likvidováni takovým tempem, že nemohou stávající státní systém utáhnout.

Dalším krokem států bude povinná likvidace hotovosti. Zahaleno do líbivých hesel boje proti špinavým penězům, o zbytečných nákladech na používání papírových peněz, atd. K tomu si jen musí vychovat novou generaci zvyklou na elektronické bankovnictví a celý život v dluhu. Jakmile budou převedeny všechny úspory do bank, bude jednoduché škrtnout pár nul na bankovním účtu nebo udělat měnovou reformu. Všichni dostanou při měnové reformě nějakou částku peněz, aby okamžitě neumřeli hladem a zbytek se vymění v jiném poměru. Stejně se škrtnou i dluhy. A kdo na tom vydělá? Ti nejbohatší. Přijdou jen o své dluhy.
Globální měnou je ještě pořád USD. A nejméně 15-20 let ještě bude. Jen vliv USD a USA bude klesat každý rok. Čína a Rusko nadále prodávají zboží a suroviny za potištěné zelené papírky, ale okamžitě je mění za něco užitečnějšího. Číňané si tím skoupili ložiska surovin v Africe. Tam nyní zjišťují, že i Číňan je stejný kolonizátor jako před ním jiní. A diví se. Rusové nakupují zásoby zlata. Postupně a pomalu, aby příliš nerostla jeho cena. Ale trvale.
A i USA pracují dobře s dluhem. Dluží světu spoustu zlata, které má být údajně ve Fort Knoxu, ale nikdo jej už hodně dlouho neviděl. Má jej tam uloženo Německo, ovšem když jej chtěli zpět, nedostali nic. Číňané v roce 2009 dostali pár cihel zlata z Fort Knoxu. Navrtali do nich díry a zjistili, že se jedná jen o wolframové jádro potažené zlatem (wolfram má hodně podobnou hustotu jako zlato, jen jiný bod tání - Au 1064°C, Wo 3422 °C). A tak si všechny státy myslí, že mají v USA uložené zlato, ale nemohou si jej vyzvednout, tak obchodují papíry o tom, že je v USA zlato uloženo. V podstatě model banky. Nikdy nepřijdou všichni najednou to zlato vybrat. USA bankovnictví povýšily na novou úroveň. Všichni jim tam zlato odevzdali, ale už jej nikdy nikomu nedají. A běda, když si pro něj někdo přijde. Ten dostane přes držku, ale nikdy zlato.
Euro způsobí jen to, že pravomoc rozhodování o inflaci a úrocích předáme do ještě vzdálenějšího centra a jako chudší stát budeme vysáváni ve prospěch státu bohatšího.

Totéž nás čeká s hotovostí. Jakmile bude měna virtuální na účtech v bance, bude přijetí eura jednoduché a nejvíce odměňováno žití a užívání si života na dluh. Pokud tedy nějaký politik nebo ekonom mluví jedním dechem o odpovědném hospodaření, přijetí eura a zrušení hotovosti, pozor na něj! Buď je to ekonomický analfabet nebo podvodník.