Kočky a pes

Pěkné pozorování a vyprávění. Ernst Thompson Seton by Vás pochválil.

Moc pěkně napsané (ostatně jako obvykle, nechci Vidláka pokaždé nudit pochvalou.)

Jen k jedné větě mám poznámku: "Samozřejmě se to nenajde (...) u etologa".
Nevím jak u kterého, ale Konrád Lorenz, určitě nejproslulejší etolog jaký doposud žil (dokonce dostal nobelovku v dobách, kdy ještě nobelovka nebývala pro srandu králíkům a politikům)) proseděl na březích, židlích a lavičkách při pozorování chování hus, psů a jiných zviřátek (včetně lidí a včetně sebe samého) se zápisníkem v ruce celý život.

Některé jeho příběhy jako by Vidlákovi z klávesnice vypadly.
Však mu taky spousta vědátorů a (a křesťanů)nemohla přijít na jméno, že prý do vědy vnáší antropomorfismus (a zvířatům přisuzuje duši).

páč když to dělám dlouho, jak to předepisuje Vidlák, ihned usnu a chrápu a slintám. Roky nezastavíš.
A stará mi nadává, že jsem zadarmo drahý, že bych furt jen žral, prděl a chlastal pívo.
A vůbec nechce slyšet, že to je taky tahleta příroda, jak píše Vidlák. O tom, že by mě taky občas mohla podrbat za ušima, to ani náhodou, leda tak přetáhnout tyčkou od fazolí.
Asi to je tím, že nemáme tenhle ten grunt, páč obě naše famílie rozkulačili komouši, tak je stará dodnes vzteklá, kolik mohla mít majetku a řeže mě po hlavě, jak žito.

I když ho zde Vidlák líčí jako rozvážnou psí matku Terezu s empatickou psí duší, tak já jsem u Vidláků na zabíjačce zažila jeho jezevčíka jako potrhlého showmana a komedianta.

S každým, kdo byl na zabíjačce, se chtěl kamarádit, ať ho před tím znal nebo neznal, drápal se každému po nohou nahoru, při tom se smál očima i čumákem a zběsile vrtěl ocasem. Byl evidentně naprosto nadšený, že má kolem sebe tolik lidí a předváděl se na plné pecky. Bylo ho všude plno.

Myslím, že opravdu platí, že psi se podobají svým pánečkům. :)

Strejc vedle má taky čoklíka. S jezevčíkem měla dost rapidně společného nějaká jeho prabáble nebo pradědek asi tak o pět generací zpět, zbytek typickej odpopelničák. Jmenuje se Bedřich. Sám si ho umí vylízat a ejakulát s gustem smlsne.

Kočky se tu mrouskaj pravidelně na jaře, pár rychlovek přes léto, a ke konci léta. Jednou měla tetka číču (říkal jsem jí Pastelka, chybělo jí akorát mourování) a o tu se zajímal bílo+zrzek Mikeš. Jednou mezi nima mělo dojít na akt. Nejprve na něj Pastelka vystrčila frndu že na to půjdou standartně zvířátkovsky zezadu. Mikeš hopnul, ale jí to nebylo dost dobrý a začla se hned upejpat a moc všelijak divně mrtět, tak Mikeš teda seskočil a čuměl vedle, co jako bude. Pastelka zalehla na bok a on hned zalehl za ní a že na to půjdou na ležáka zezadu na boku. Kocour se fakt snažil, ale tý mladý fifleně to zase nebylo nebylo dost dobrý a zase se přetočila a kocour zase čuměl. Tentokrát lehla na záda a roztáhla všechny packy -> jasnej misionář. Nevim proč, jestli už Mikeše srala nebo frustrovala či co, ale čuměl dýl než předtim a tak se na něj vysrala a odběhla. A Mikeš zůstal čumět.

To bylo dopoledne. Odpoledne naběhla k Bedřichovi, zahejbala mu frndou před čenichem, nastavila a ejhle, už na ní přirážel :-). Standartně zvířátkovsky zezadu. Na kocoury se téměř vysrala a celý jaro se 2-3x denně nechala obrážet od Bedřicha. To samý na podzim a další jaro taky. Všichni kdo to viděli se z toho tlemili na celý kolo. Dokonce to bylo pravidelně na jednom místečku u vyskládanýho dříví určenýho na nařezání.

Letošní jaro se ale strejc na kočky nasral, páč měly vždycky celkem tak 8 koťat. Tak udělal sklopec a postupně když někam jel autem, tak je prostě exkomunikoval někam blíž k městům, ať si najdou nějaký sluníčka kerý budou svou kočičí přítomností obšťastňovat za stravu i ubytování. Nechal jen dva kocoury a ty Bedřich nějak nemusí. Ale je fakt, že Mikeše kdysi zkoušel vojet taky a ten mu v mládí dokonce občas taky přidržel!

Jojo, i vesničáci mají lgbt :-).

Vidláku,
Tereza Spencerová přišla na to, jak byste se mohl zapojit do boje o Konečné Vítězství světově proslulého generála Opaty nad tad Talibánem:
Stačilo by obětovat jedno z vašich neodolatelně chutných prasátek a vítězství nad teroisty má generální štáb ČR v kabeli!

"Zatímco se u nás debatuje, dějiny nestojí a Tálibán dobývá další oblast. Jakou dynamiku teď mají jednotliví účastníci konfliktu? A když jsme posledně mluvili o politickém boji v zemi, tak jak si v něm stojí ti, na které jsme vsadili? A vsadila byste si na to, že se naše vojáky podaří pomstít, jak nařídil generál Opata?

- Víte, chvíli jsem si zkoušela představit, jak by se asi náš pan generál chtěl pomstít skupině fanatiků ochotných obětovat s posvátným nadšením v boji své životy?
Jaká by mohla být ta nejlepší pomsta takovému potenciálnímu sebevražednému atentátníkovi?
Když se očividně smrti nebojí, tak bychom ho mohli třebas „donucovacími prostředky“, například nějakým přikováním ke stěně, odsoudit k životu navěky a každý den mu z polní kuchyně nosit vepřové…

No, zkrátka, na nic kloudného jsem nepřišla, ale o to víc už se těším na další generálovy nápady"
**************
(Viz její dnešní rozhovor v internetových Literárkách.)

Zajímavej sexuální život předvádí i kur domácí. Sousedi maj asi 15 slepic a dva kohouty, staršího a mladšího. Maj je pěkně ochočený, stejně jako 4 husy a téměř normálně se daj pohladit když jdou kolem (akorát trochu zrychlujou) a mladší kohout se dá v klidu chytit i kolíbat.

Mimochodem sousedka má i ročního synka a její měštští rodiče byli nějak šokovaní, když se malej rochňal v tom standartnim nafukovacim dětskym bazénku a čtveřice hus mu přitom z bazénku spokojeně upíjela.

Občas si tak filozofuju, že kohouti jsou prý podobní arabášům. Jednou jsem tohle přirovnání četl i od jednoho araba :-).

Co mám tak vypozorováno, tak mladší kohout Zlatan (má nazlátlý peří) na staršího Karla (černej se zajímavym nádechem tmavě zelený) zatím nikdy nezaútočil. A Karel se na Zlatana vrhne v jednom jedinym případě -> jakmile zmerčí, že si chce Zlatan vrznout nebo dokonce už skočí na nějakou slípku -> to se na něj vrhne a začne mu tak nakládat, že Zlatana spasí jen naprostej útěk.

Asi před měsícem byl Zlatan na cestě (slepice i kohouti běžně přes nízkou zídku lítají mimo pozemek a chodí žrát na cestu i pole) a na cestě byla i jedna slepice. Já zrovna trhal třešně, tak jsem mu jednu hodil. Přišel k ní a myslel jsem, že jí jako vždycky začne zobat. Ale on hovno, koukl na ní a začal jemně brblat a pokvokávat. Myslel jsem že mu hráblo, jenže on tak pokračoval asi 10 vteřin a to do doby, až k němu přišla jedna slepice. Vzhledem k tomu jak jsou jindy kuři chamtiví jsem se divil, proč jí přenechává vzácnou třešni (já mám plot dost vysokej a ke mně se nedostanou), ale hned jakmile se slípka jala klovnout rudý plod, tak na ní hopnul a chtěl jí voject. Jenže to byla namyšlená bréca kterou si u sousedů spolupěstuje pražská chalupářka a cukla se a Zlatanovi zdrhla. Ten znovu zkoušel lákačku na třešni, ale pražanda na něj srala a jiná slípka už mimo pozemek nebyla a tak jí za chvíli sežral sám.

Tuhle byl Zlatan za vratama s pletivovym plotem a u něj jedna nová mladá slípka. Chvíli dělal že žere trávu a jakmile se k němu přiblížila, hop na ní. A má výdrž kluk mladá, Karel akt vykoná tak na 4 vteřiny, Zlatan tak za 8! Jenže hned jak na ní skočil, tak ho zmerčil Karel a hnal se přes dvorek k plotu, že Zlatanovi rozbije hubu. A dohnal se k tomu pletivu, zjistil že je v prdeli a že s bariérou nic neudělá a tak tam prostě za plotem čuměl, dokud Zlatan nedoprcal, jen stačil něco zabrblat. Myslel jsem, že bude nasranej, ale jak Zlatan ze slípky seskočil, už na to vůbec nereagoval, zkrátka jako by se vůbec nic neudálo.

Nedávno žrala na poli po sklizený pšenici asi polovina sousedovic chovu. Zlatan měl u sebe dvě hnědé mladice a jal se jednu obskočit. Skočil tedy a aktoval. A zmerčil ho Karel, jež však byl od něj asi 30 metrů a s rykem prudce vyrazil aby ho ztrestal. Když Zlatan dokonal akt a seskočil ze slípky, byl Karel 1,5 metru od něj a myslel jsem, že Zlatan dostane přes držku jako snad nikdy. Jenže jak z tý slípky seskočil, tak se Karel zastavil a už to vůbec neřešil. Asi holt co se stalo, stalo se ... a srát na to. Nějakej ten drobnej kvok a Karel si odvedl oprcanou hnědici a i s její kamarádkou se kterou se před Zlatanovým výstupem pásla, o pár metrů dál. Bohužel nevím, která z těch dvou byla ta čerstvě ojetá, ale myslím, že ta co se u ní Karel přeci jen držel blíž. Tipoval jsem dokonce, že ji Karel nějak chlácholil či co, když vedle ní těch pár metrů tak pěkně džentlmensky šel. A vono hovno, po asi 8 metrech chůze na ní hupnul a vykonal akt taky, žádný sraní s tim!

Lando,
pokrytectví v sexuální morálce u vás muslimů je proslulé a Vy jste odstrašujícím příkladem.
Zatímco Maneca a já se řídíme vědeckým zájmem a heslem Čistému vše čisté, pro vás je svět jedním jediným pornem.

Podle mého názoru se na Vás Allah po smrti s těmi recyklovanými šestatřiceti panenskými hurdiskami vyprdne a nechá vás na zbytek věčnosti sexuálně flustrovanýho.

I ten pes, který se řídí těmi prý krutými, ale spravedlivými zákony přírody je schopen něčeho jako citu.

Ne něco jako city. Psi maj city. Všechna vyšší zvířata mají city. Ve skutečnosti úplně ty samý. Aby se to trošku zkomplikovalo, tak sem tam jim podle druhu nějaký chyběj, každej druh má trochu jinou sestavu. Jelen a laně nevytvářejí párová pouta, protože je k ničemu nepotřebují, ale draví ptáci jo.

Lvi se dokážou nudit, opice jsou explorativní od přírody a pozornost jim je vidět z očí. Krávu od jalovice poznáte už podle pohledu a bejka od vola taky. (kráva má pohled mámy od dětí, jalovice je taková bezdůvodně neklidná, bejk kouká jak přinasranej boxer a vůl je kamarádivej vůl).

Zvířata maj osobnosti stejně jako úplně malý mimina. Na konci je to to totiž všechno o chemii a ta je jen jedna.

Náš pes má asi šedesát kilo, je velký a chlupatý, a když zaštěká, tak je to slyšet. Hodně. Naštěstí neštěká furt. Je to hlídací pes a podle toho má určeny svoje "povinnosti". I když odstrašuje spíše zjevem než činem, že je to dobrák od kosti ví jen domácí, cizí z něho mají respekt. Ovšem není to ten typ, co se vrhá na plot pokaždé když kolem profičí cyklista.
Pak k nám přišly kočky. Tedy kočka a kocour. Pes je očuchal ještě v přepravce a jen se podivil nad jejich prskáním. Kocoura jsme nechali vykastrovat, u kočky jsme to nestihli - vrhla koťata, bohužel u souseda. Přinesl nám je domů a kočka se o ne odmítla starat. Tak se staral pes a kocour. Když vylezly z pelíšku, tak je tam oba nosili zpátky. Koťata se nám nepodařilo vypiplat. Kočku pak přejelo auto, kocoura máme dodnes. Se psem jsou největší kámoši.
Pes nemá žádný speciální výcvik, naučili jsme ho jen na ty základní povely - aby neskákal na uvítanou, přišel na zavolání, čekal a žral až to má dovoleno, včetně toho, že mu někdo sahá do misky, když žere. Také to obvyklé sedni/lehni. Díky tomu nemáme problém u veterináře. Myslím si, že tyhle základní věci by měl zvládat bez výjimky každý pes, malá nebo velký, čistá rasa nebo směska. Základní výbava. Bohužel to tak není a pak se všichni diví, že pes někomu ublížil. Pes za to obvykle nemůže.
Náš pes je pracovní a tudíž má svůj rajón venku a nikoliv v baráku. Svoje povinnosti zná a dokonale je zvládá. Není to žádná rozmazlená primadona, ale je to člen rodiny. Rovnocenný s ostatními členy. Máme ho od štěněte, a nikdy ho nikdo neuhodil. Na druhou stranu ani on nikoho nekousl či jinak ublížil, občasné šlápnutí na nohu nepočítám ( a že je to znát, když vám ťápne tlapou na malíček!). Děti po něm šplhaly a válely se s ním a po něm, sotva začaly chodit, když byly větší tak na něm jezdily. Jediné, na co jsme museli dávat pozor, aby je neporazil ocasem, když s ním vrtěl. Děti se celkem rychle naučily, že mu nemají stát za zadkem, ale z boku nebo zepředu.
Kocour výcvik nemá, protože to nelze. Ale obvykle přikluše, když slyší sypat do misky granule. Ty žere, na rozdíl od Vidlákova kocoura, docela rád. Myši loví též a je v tom celkem úspěšný. Občas na něho narazíme na dost zvláštních místech - nedávno vlezl ptáčkům do krmítka. Máme takovou tu budku na kuří nožce a on se tam napasoval. Nebo v těch největších vedrech okupoval skleník a chrněl ve stínu okurkového listí.
Jestliže někdo mluví o nevraživosti koček a psů, tak u nás to rozhodně neplatí. Nikdy jsem neviděla (kocoura máme asi šest, psa asi devět let), že by po sobě prskali a štěkali, nebo se navzájem proháněli. Každý si chodí kam chce, kdy chce, a protože mají ten rajón společný, tak na sebe často narazí. Pes kocoura očuchá, kocour se nechá a pak někde spolu plácnou do stínu a chrní nebo jdou každý po svém. Tuhle když veterinář přijel očkovat králíky, tak na tu koexistenci celkem vyjeveně hleděl.

Eště sem si vzpomněl na ovečky, to je kapitola taky sama pro sebe. Chovaj je tu pár let dva sousedi, zhruba vždycky tak 4-10 ks každej, v podstatě podle toho kolik jehňat se urodí a přežije, někdy to pochcípá víc, někdy něco vydrží i víc let.

První soused má za zahradou louku a občas tam ovce pustí se napást a pak je zažene. Jednou měl jednu a ta s nim laškovala tak, že nechtěla zalízt se stádem zpět do zahrady a musel jí speciálně samotnou nahánět po louce, až si usmyslela že ho dost prohnala a zalezla. Dojela na to. Když už ho takhle vytočila poněkolikátý, tak nasraně prohlásil něco ve smyslu: "ty svině, zase si myslíš že se s tebou budu honit!" a zvolil totální řešení. Došel si do baráku pro kulovnici, jedna patrona jedna rána a šla do pečínky.
Zhruba předloni měl berana a ten se jal na louku vyrazit častěji než mu určil hospodář, takže začal trkat do dřevěný branky a vrážel do ní tak dlouho, dokud jí nevyrazil nebo jí nerozlámal a hurá na louku následován stádem. Sousedi párkrát branku opravili, ale berana to nějak začalo bavit a vyloženě už se těšil jak jí zase rozmlátí a šel do toho, jen co človíčci zmizli ze zahrady. Ale taky z roztrkávání branky berana úspěšně vyléčil. Když jí nasranej poněkolikátý opravil, tak říkal, že viděl jak beran stojí na zahradě a už se klepe na to, jak se do branky zase pustí. Tak mu do branky směrem od louky do zahrady protloukl pár stovek hřebíků. Když přecházel zahradu, tak už viděl jak beran šklebí držku a přesunuje se směrem k brance. Říkal že zalezl za kůlnu a zpoza rohu berana pozoroval. Prý přišel mohutně k brance, trkl ... a hnedka VĚDĚL. Rovnou natrefil jeden hřebík a od tý doby už prej do branky zásadně netrká a drží se předpisově na zahradě :-).

To druhej soused je už téměř specialista na svůj incestní chov. Je strašnej žiďák takže za 10 let vyměnil berana jenom jednou a ono se to podle toho rodinnýho degénování asi taky chová, i když fyzicky to pořád vypadá prostě jako ovce. Měl traktora Bělorusa a jednou s nim vyjel ze stodoly a nechal ho stát na panelech od bývalý žumpy. Z bělorusa začal uchcávat olej z převodovky a kapal na ten panel. Jeden beran ho tam chodil ulízávat celej den, až vyžral všecho co vykapalo z tý převodovky. Pak měl strašnou sračku a pak chcíp.
A pak měl nejstaršího berana a o tom si liboval jak prej je strašně hodnej a netrká. Sice nikdy netrkal, ale kdykoliv jsem kolem něj šel, tak sem se raději ohlížel a pořád se mi jeho pohled zdál nějakej hodně divnej a čekal jsem od něj něco záludnýho.
Soused jednou ňákýmu svýmu známýmu prodával mladýho berana (díky incestu něco jako syna/vnuka/synovce/zeťáka v jednom od toho starýho) jako výstavní kousek z biochovu a kupec si měl přiject až odpoledne a mektal něco o tom, jak ho před kuchnutím budou chlácholit a hladit aby neměl vyplavený ňáký ty stresový hormóny apod. Takže soused berana odchyt už ráno a odtáhl ho za ocas (takhle se podle něj prostě nejlíp manipuluje s ovcí když nechce jít dobrovolně) ke stodole, kde ho uvázal. Po obědě jsem s nim nějak kecal a říkal, že ho právě uvázal už ráno když ho čapl ve chlívku, páč odpoledne už by ho taky nemusel na zahradě vůbec snadno chytit. V tu chvíli ale přišel další soused co má chatu pod tou stodolou a že prej ten starej beran tomu mladýmu uvázanýmu strašně nakládá, že se vyloženě do něj rozbíhá a hodně drsně ho tam trká. Tak soused se vydal starýho berana zahnat, ale když došel ke stodole tak měl pořádněj šok. Ten starej beran byl vyhopslej na tom mladym a prcal ho.
Druhej den soused říkal, že když pak odpoledne odváděl berana na porážku od stodoly na místo popravy, tak prej vedle něj šel totálně zlomenej, svěšenou hlavu a naprosto rezignovanej.

A aby to bylo o tom sexu zvířátek vše co se mi vybavilo, tak syn tohohle druhýho souseda předloni začal chovat králíky. Králíkárnu s devíti kotcema dostal zase od jinýho souseda. První samici od mý tetky, druhou od dalšího souseda, obě do začátku zadáčo. Třetí samici koupil od kámoše z vedlejší vesnice za pade. No a pak někde v Praze na ňáký výstavě koupil ňákýho mladýho pražskýho "nabíječe" za dvě stovky. Pár dní ho pěkně krmil a pak ho přendal k jedný samici. Sbíječka na ní hopnul a vykonal. Pak se svalil na bok a za pár minut chcíp. Pak se sousedka na internetu dočetla, že ti mladí králíci prej někdy takhle dostanou infarkt.
Ale letos už se mu daří líp, přešla ho vidina mít hned přeplněnejch těch 9 kotců a tak je to lepší :-).