Ojrovolby

Dnešní téma jsem nevymyslel já, ale upozornil na něj už před měsícem můj oblíbený bloger Petr Kubáč. Dnes totiž začíná projednávání žaloby na Českou republiku od Evropské komise ohledně neplnění uprchlických kvót. Petr Kubáč se ve svém příspěvku dohadoval, kolikpak nám o tom naši novináři, kteří jsou vzorem ctnosti a boje za pravdu, asi řeknou. 

Troufám si tvrdit, že Česká televize bude mít výpadek. Jak na sviňu budou všichni novináři zaměstnáni na kauzách jinde - například u Okamury či Velkého Andyho, kde jim neunikne ani slovíčko, ani gesto, ani poškrábání v nose. 

Stejně tak se zřejmě nic nedozvíme na Ihnedu, Idnesu, Britských listech, Respektu a dalších periodikách, které samy sebe pasují na ochránce demokracie. 

Tož budeme se muset spolehnout na Admirála, který nám třeba nějaké ty střípky najde. Pokud vím, Maneca umí dobře anglicky, tak nám třeba také dá nějaký přepis ze zahraničí. 

Pokud nám to nebude stačit, budeme muset na Parlamentní listy, Novou Republiku a další servery, protože nikdo jiný než fake news weby nám informaci nedodá. Nestranná a objektivní média totiž dobře vědí, že die Propagande není ani tak to, co se řekne, ale především, co se neřekne.

Dnešním dnem tímto zahajuji téma ojrovoleb, kterému bych se chtěl věnovat....  až do ojrovoleb. Pokud máte potřebu adorovat některého kandidáta, případně jiného kandidáta zavrhnout, rád vám pustím jakýkoliv článek, který bude na toto téma a bude mít úvod, stať a závěr. To samé platí i pokud jste přesvědčeni, že ojrovolby nemají smysl a je lepší nevolit, případně vše anarchisticky bořit. A dám vám prostor i pro obdiv k EU, sedmdesáti rokům míru, schengenskému prostoru bez pasů a víz, skoro volnému trhu, skoro sociálnímu státu i ke skoro Velkému bratru.  

Dovolím si na závěr dnešního úvodníčku být vidlácky optimistický... koneckonců proto sem chodíte a čtete to ne?

EU se v posledních letech nekamarádí s Trumpem. Štěkají na sebe, dělají si naschvály, přemýšlejí o obchodní válce, mají rozdílné zájmy. K moci se na Západě dostali tu a tam i noví lidi, kteří mají o fungování Evropy i jiné představy. Po mnoha a mnoha letech nejsou loutkovodiči našich politiků a školitelé naších novinářů na jedné vlně. Další jsou zase nadmíru nervózní, že z toho chlastají nebo propadají depresím. Bojovníci proti dezinformacím zase naprosto spolehlivě zařizují, že si ty dezinformace čtou i lidi, kteří by si k nim sami cestu nenašli. 

Samozřejmě že vrána vráně oči nevyklove, ale  po dlouhých předlouhých letech bychom se v tom poštěkávání mohli dozvědět i něco opravdu zajímavého, co opravdu, ale opravdu není pro naše uši.