Vlastně skoro ve všem už jsem „bývalý“. Bývalý vrcholový sportovec a bývalý romantik, bývalý seladon a bývalý spisovatel i trochu bohém, bývalý cestovatel a bývalý milovník rychlých vozů. Bývalý rozhlasový novinář, ale už čtvrt století na opačné, tedy PR straně.
Dnes malý živnostník, blížící se k profesní přistávací dráze. Podvozek už je venku, naštěstí svítí tři zelené a nebude to tedy přistání nouzové. Doufám.
Vždycky jsem měl v životě kliku, s jednou jedinou výjimkou – ale ta stála za to.
Mám plné kapsy historek, většinou veselých. Ale všechny jsou staré a nové nějak nepřibývají.
Bohužel/Bohudík už vím, že sport je nejlepší ten rekreační a romantika bývá jen iluze. Eleganci vzal čert a psát jako Hemingway se už nenaučím. Celý svět se poznat ani jen navštívit nedá a doma je to nakonec nejlepší. Auto slouží jen k přepravě z místa „A“ do místa „B“. Novinařina už není noblesní řemeslo a PR je stále více jen manipulací, navíc se většinou stejně ani neví v čí prospěch.
Dva už hodně dospělí synové a tři vlastně už také (skoro) dospělí vnuci. Jsem rád, že je všechny mám, i když nejsou geneticky moji, což není žádné tutlané tajemství. Ale jako by byli.
Kromě řady jiných věcí mám rád uvozovky, což je zřejmé i zde výše. Když se nenapíší, ale vysloví, jsou hezčí.
Doufám, že za tuto práci budu oceněn nějakým akademickým titulem na Vysoké škole ekonomie a managementu, díky absolvování jejich kurzu kulturní senzitivity:
https://www.vsem.cz/data/data/vsem-soubory/OPPR/Kurz%20Kulturni%20senzitivity_01_2017.jpg
(úvaha spíše nematematická)
Změna znamének plus a mínus na obou stranách rovnic je takový jednoduchý počtářský trik, se kterým se (skoro)každý z nás seznámil kdysi ve škole a postupně ho zapomněl. Jen si pamatujeme, že to jde a je to funkční a kdybychom potřebovali připomenout detaily, vezmeme do ruky nějakou jednoduchou učebnici matematiky a za pár minut už zase víme.
Mně by se líbila a změna znamének také při označování lidí ohledně jejich vztahu k EU.
Univerzita Karlova spustila projekt „Česko! A jak dál?“ Má se jednat o diskusní platformu, která má za cíl definovat zásadní celospolečenská témata, problémy a výzvy naší společnosti a země. Viz:
https://fsv.cuni.cz/aktuality/univerzita-karlova-spustila-projekt-cesko-jak-dal
Vypůjčil jsem si název legendárního, poněkud smutného románu Jamese Hiltona (Lost Horizon, česky například Melantrich, Praha 1991), protože mám stejně smutné pocity.
Před pár dny proběhla zde u Vidláka diskuse na téma jádro versus fotovoltaika:
https://www.vidlakovykydy.cz/clanky/vidlacky-vypocet
To mě přivedlo k pět let staré vzpomínce. Začnu od Adama.
Nejdřív trochu historie:
Křížové výpravy byla v podstatě vojenská tažení/intervence, která vyhlašoval papež proti těm, které římská církev považovala za nepřátele.
Nejdříve směřovaly směrem na Blízký východ. První vyhlásil papež Urban II. roku 1095, poslední, devátá, skončila vítězstvím muslimů v roce 1272.
Křížové výpravy byly vyhlášeny i proti evropským kacířům, první proti Albigenským v roce 1284.
Bylo nebylo, za dávných časů, bývala všelijaká školení. Ta školení vzbuzovala spíše tiché, vnitřně ovšem bujaré veselí, neb průnik množiny jejich obsahu a množiny blbostí byl značný. A tak, když zazvonily klíče a jedné pohádce byl konec, všechno se to zatratilo a začaly se vyprávět pohádky nové.
Mám radost, že se mi přihlásil další bývalý Kosíř s příspěvkem. Na kose vystupoval pod jiným nickem, ale přesto předpokládám, že ho podle stylu leckdo poznáte. Vítám mezi námi pana Godota. a dávám mu slovo:
Čeština je oproti mnohým jiným jazykům zvláštní tím, že disponuje tzv. zdrobnělinami (https://cs.wikipedia.org/wiki/Zdrobnělina).
Někdy jejich používání působí trochu infantilně (štěstíčko, vínečko, nebíčko…), někdy je dáno zvykem (to když skoro dvoumetrovému vnukovi pořád říkám Honzíček).
