Tak jsme se dozvěděli, že náš skvělý a úžasný ministr financí Stanjura vědomě lhal a navýšil si příjmovou stránku rozpočtu o 50 miliard z evropského modernizačního fondu, ačkoliv věděl, že nic takového není schváleno. Znáte to, mít padesát miliard, nebo nemít padesát miliard, to je sto miliard… Stalo se něco? Vůbec nic. Žádné titulky v novinách s výzvou, aby ulhaný a neschopný ministr odstoupil. Žádný prostor v médiích pro výzvy opozice, že takhle to fakt nejde dál. Stanjura pokračuje, i když jsme nikdy neměli horší rozpočtová čísla.

Jsme zhruba v půlce žní. Sila i další sklady se utěšeně plní a myslím, že už mohu poskytnout použitelné informace, jak to u nás letos zemědělsky vypadá. Včera jsem už pár věcí krátce naznačil, dneska to vezmeme více do hloubky. Moji dlouholetí čtenáři vědí, že v tomto období nejvíce věštím budoucnost, protože ať je to jak chce, společnost dělí od revoluce tři jídla. Takže:

Včera vypršela tzv. obilná dohoda Ruska s Ukrajinou. Rusko svoji část dodržovalo, Ukrajina a Západ svoji část nedodrželi. Ukrajinské lodě s obilím odplouvaly, ruské lodě s hnojivy neodplouvaly. Čpavkové potrubí, kterým Rusko dodávalo na světové trhy amoniak, bylo vyhozeno do povětří. Poslední loď s ukrajinským obilím vyplula v neděli z Oděsy. Obvyklá fraška. Rusko dohody dodržovat musí, Západ nemusí, protože je morální tak nějak z podstaty. Tak je to správné, tak to má být.

Dnešním textem ukončím tento válečný týden, který byl pro mě pozitivnější, než jsem si ještě v pondělí myslel. Svět alespoň na chvíli nebalancuje na okraji jaderného armagedonu, Ukrajina byla vykázána do patřičných mezí… ne, svět se nestal lepším místem, ale naši papaláši alespoň na chvíli přestali hasit oheň benzínem a ukázali touhu ty nasyslené miliardy pěkně prožrat, propít a proinvestovat. A to by se v jaderné zimě dělalo poněkud obtížně.

Tak nám skončil summit NATO vlastně velmi pozitivním výsledkem… Jediní, kdo jsou ochotní nechat shořet svět v atomovém pekle, jsou Ukrajinci… nikdo jiný se k této perspektivě nepřidal. Jsem rád, že na Západě ještě existují analytici, kteří vyhodnotili podobně jako já, že Rusové neblufují a kdyby začali skutečně prohrávat, tak splní to, co kdysi Putin řekl: „K čemu by nám byl svět, kdyby v něm Rusko nemělo své místo.“ Výsledkem rokování západních papalášů je jednoduše to, že všechny možnosti zůstávají otevřené. Žádné smlouvy, které by podrývaly kredibilitu USA, žádná pevná ujednání.

Běžně nedávám obrázky, ale tentokrát jsem prostě nemohl odolat. Málokdy něco tak přesně vystihuje situaci, jako tento snímek z probíhajícího summitu NATO. Zelenský jako kůl v plotě. Mouřenín udělal svojí práci, mouřenín může jít. Žádné ovace, žádná napjatá pozornost, žádné dojaté vítání.

Petr Pavel se nedávno v rozhovoru vyjádřil, že Ukrajina má šanci jen do konce tohoto roku. Co dokáží obsadit při této ofenzívě, to bude základ pozdějšího vyjednávání o míru. Lipavský v posledním rozhovoru řekl, že Ukrajina bude cítit zradu, pokud nedostane pozvání do NATO. Maršál Petrla kdesi vytáhl ze zdrojů, že Ukrajina pravděpodobně dostane pouze ujištění o další podpoře. Jens Stoltenberg řekl, že bude zrušen akční plán přijetí Ukrajiny, což bude znamenat, že „někdy v budoucnu“ postačí na její přijetí už jen jeden krok.

Tak zítra to začne… summit NATO, který měl původně porcovat ruského medvěda po úspěšné ukrajinské protiofenzívě. Místo toho je Ukrajina donucena dělat přesně to, za co se naši presstituti smáli Rusku. Pomalý pohyb vpřed pomocí pěších družstev.. ovšem, narozdíl od ruských vojsk“ v podmínkách bez vlastního letectva a překvapivě i bez vlastního dronstva. Minimálně, ty chybějící ukrajinské drony jsou pro mě překvapením.

Tak jsme se dozvěděli, že USA dodají na Ukrajinu kazetovou munici. To je takový granát, co se před dopadem rozletí na řadu menších granátů, ty pak zasáhnou mnohem větší plochu a dělají mnohem halasnější škodu. Hned se ozvala celá řada států i lidskoprávních organizací, které tento krok kritizovaly, protože ty malé bombičky někdy taky nevybuchnou, zůstanou na bojišti a rády pak trhají ručičky a nožičky civilistům, kteří mají tu smůlu, že se v té oblasti musejí pohybovat.