Těžký život disidenta

Chtěl bych dnes volně navázat na text o VŘSR. Udělám takový oslí můstek a dnešní době. Víte znám jednoho emeritního faráře, který si prošel v padesátých letech Jáchymovem, byl celý život perzekuován a dnes jako důchodce nechápe, jak je možné, že se nás mladých ta otázka komunismu za s tak nedotýká. Vždyť je to zrůdná ideologie, která zničila tisíce životů! Tento farář byl šťastný, když bratři Mašínové dostali svoji medaili a vedli jsme spolu velmi vášnivé debaty o tom, jací vlastně byli. Nakonec se diskuse zasekla na tom stejném... jak je možné, že nedoceňuji jejich odboj proti tak strašnému zlu jako je komunismus. 

Bylo to velmi vyhrocené. Kdyby rozhodoval tento farář, zřejmě by opravdu nechal všechny komunisty pověsit. Ostatně není u nás sám. Máme celou řadu skutečných disidentů, kteří proti tehdejšímu režimu vedli boj na různých úrovních a vlastně ho vedu i dnes. KSČM je pořád ještě pod palbou bývalých perzekuovaných umělců, sportovců politiků a dalších. 

K tomu je tu hodně bývalých komunistů, kteří se v nové době rychle zorientovali. Nejprve podepsali antichartu, protože to znamenalo vydělat a pak pochopili, že nové zisky kynou z vypjatého antikomunismu. Ale zrovna o těchto mluvit nechci. Dnes chci mluvit o těch, kterým předchozí režim skutečně zničil život. Chci mluvit o těch, kteří přišli o zdraví za své členství v Sokolu, kteří přišli o majetek jako Kulaci a kteří byli pro své přesvědčení třídními nepřáteli. 

Věřím, že mají hodně důvodů tehdejší dobu nenávidět. Chápu že mají hodně nevyřízených účtů, že přišli o všechno, ztratili nejlepší roky svého života v kriminálech a že tedy mají hodně důvodů nenechat ani na dnešních komunistech nit suchou. Přesto si také troufám tvrdit, že nepochopili jednu důležitou věc. 

Většina těchto bývalých disidentů bojujících i proti dnešní KSČM nebo proti Zemanovi a vůbec proti každému zavlékání republiky na východ, ti  vlastně dnes bojují proti ideologii. A to v očích lidstva k ospravedlnění nestačí. Tenkrát tito disidenti bojovali proti reálné moci. Tehdejší ideologie je zavírala, mučila, perzekuovala. Oni bojovali proti násilí a týrání. Bojovali proti moci, která reálně ničila svoje protivníky, která nepřipustila jiný názor a nepřipouštěla odchylky. Pokud bojujete proti kriminálu, proti oprátkám, proti střílení na hranicích, tak má váš boj legitimitu. Bojujete proti státnímu násilí. Je úplně jedno, v jakém jménu se toto násilí děje. 

Většina těchto disidentů žije v omylu, že tehdy stejně jako dnes bojovali proti ideologii. Oni si prostě to násilí a tu moc spojili s ideologií a i když je moc i násilí dávno pryč a zůstala jen ideologie, oni chtějí bojovat dál. Ale ten jejich dnešní boj je skutečně jen proti ideologii. Proti myšlence. Možná zcestné, ale myšlence, která se stejně jako jakékoliv jiné myšlenky nedá vykořenit. Takové, která zde dne existuje vedle jiných ideologií,  jiných ideí a jiných myšlenek a utkává se s nimi v rovnocenné soutěži. Bojují proti ideologii, která si přestala dělat nárok na jedinou pravdu, která neutlačuje ostatní ideje a úplně klidně dovoluje, aby existovaly hned vedle... O jedno křeslo v parlamentu dál. Bojují stejně nesmiřitelně jako tenkrát proti myšlence za kterou už nestojí ani tanky, ani rakety, ani Stalin a vlastně ani žádní odhodlaní stoupenci. 

Najednou jsou to tito disidenti, kteří se v podstatě uchylují k násilí. A najednou je toto jejich bojovné násilí nelegitimní. Protože bojují proti nepříteli, který se nebrání, který je jen karikaturou své bývalé moci, který není nebezpečný a jehož myšlenky i možnosti v podstatě vyvanuly. Komunistický nepřítel prostě už dávno neobstál.  Zůstala jen myšlenka, která nezanikla tisíc let a objeví se vždycky když jde do tuhého. A oni bojují  a nechápou, že je nikdo nepodporuje. A proč také, když jejich nepřítel už dávno nikoho nevězní, nikoho nevyhazuje z práce a nijak nevládne. Oni bojují a nevidí, že hned vedle nich už ale nové násilí vzniká. Násilí nové moci. Té, která nejprve provede vrty do země a pak zjistí, že je tam ohrožena demokracie. Té, která nepřipustí referendum, protože se ho bojí. Té, která ničí životy kvůli jednomu podpisu na úvěrové smlouvě. Která odděluje rodiče od dětí na základě smyšlených obvinění. Která v podstatě nikomu neumožňuje legálně žít, která má každého jednou nohou v kriminále. Která vyhazuje z práce, když jste nemocní a která vás nepřijme do práce, když nejste kamarádi kamarádů.

Zkrátka kolem nás je plno moci se kterou by to chtělo bojovat. Ale tato moc nemá jméno. Není o nic přívětivější než ta předchozí. Z té zůstala už jen myšlenka. Ta nová má za sebou zbraně i peníze.  A tihle bojují proti těm, kteří se nemohou bránit, ani nechtějí bránit a kteří nejsou už dávno nikomu nebezpeční.  Bojovat proti slabému, to vám nikdy žádné body nepřinese.