Agentovné

Pokračování ze včerejška, střední část článku ze 14. 10. 2023,

Můj další kontakt s Izraelem nastal nepřímo během operace Pouštní bouře. Zatímco úkolem amerických sil bylo osvobodit Kuvajt od irácké armády, vypálení upravených raket SCUD (sovětské výroby) na Izrael ze strany Iráku hrozilo zapojením Izraele do konfliktu, což by způsobilo rozpad koalice národů, kterou tvořily četné arabské země. Ty by odmítly bojovat na stejné straně jako Izrael. Zastavení iráckých odpalů SCUD se stalo hlavní prioritou války a já jsem se jako stálý expert na SCUD ve štábu generála Normana Schwarzkopfa do tohoto úsilí výrazně zapojil.
Po válce jsem byl najat UNSCOM (komise OSN pro kontrolu Iráku), abych pomohl vytvořit nezávislou zpravodajskou jednotku na podporu mise OSN v Iráku. V roce 1994 jsem navrhl, aby UNSCOM otevřela tajný kanál s Izraelem, který by úzce koordinoval zpravodajské otázky související s odzbrojením Iráku. Můj návrh byl schválen a já jsem se podílel na vedení první delegace UNSCOM vyslané do Izraele, kde jsme se setkali s ředitelem AMAN (Izraelská vojenská rozvědka) a šéfem oddělení výzkumu a analýzy (RAD), abychom projednali zpravodajskou spolupráci mezi UNSCOM a Izraelem.
Během své první návštěvy Izraele v říjnu 1994 jsem byl představen zpravodajskému důstojníkovi izraelského letectva, který se stal mým hlavním partnerem na následující čtyři roky. Náš profesionální vztah byl vynikající - není pochyb o tom, že bez tohoto důstojníka, jehož energie, intelekt a zkušenosti neměly konkurenci, by vztahy mezi UNSCOM a Izraelem nebyly tak úspěšné. Na tomto muži, kterého jsem začal vnímat jako přítele i kolegu, mě nejvíce zaujalo, jak moc chtěl, abych pochopil a ocenil Izrael - skutečný Izrael. Ne propagandistickou show natočenou pro televizi, kterou Izrael používá, když jde o ovlivňování cizinců, jako jsem já.
Byl jsem pozván na prohlídku Izraele vrtulníkem, abych z ptačí perspektivy viděl, jak je izraelský stát malý a zranitelný. Vrtulník přistál na Masadě (místo posledního odporu židovských povstalců proti starověkému Římu), kde jsem byl poučen o tragédii tohoto období izraelských dějin. Odvezli mě i na Golanské výšiny, na předsunuté pozorovací stanoviště, kde jsem si mohl dalekohledem prohlédnout pozice syrské armády - to všechno je pravda. Ale můj izraelský hostitel moudře poznamenal, že to, co mě opravdu zajímá, je "muzeum SCUD", kde Izrael shromáždil trosky ze všech raket SCUD, které dopadly na jeho území během operace Pouštní bouře. To mě zajímalo, protože to byl můj úkol.
Postupně můj hostitel uvolnil kontrolu, pokud jde o to, kam mohu jít a co mohu vidět během svého volna . Manželka mě v Izraeli navštívila na prodloužený víkend a já ji vzal k Mrtvému moři, do Jeruzaléma (kde jsme prošli jeruzalémskou Via Dolorosa, cestou Ježíše na místo ukřižování na Kalvárii), Nazaretu, ke Galilejskému jezeru a k řece Jordán - na všechna místa převzatá přímo ze stránek Nového zákona. Moje žena, zbožná pravoslavná Gruzínka, byla nadšená. Já, prostý historik, jsem byl hluboce ohromen. "Každý kámen, který převrátíš nohou, vypráví příběh," řekl mi. "Tato země je plná historie."
Brzy jsme se pustili do diskuse o historii samotného Izraele, počínaje německou kolonií ve čtvrtí Sarona, kde se nacházela izraelská jednotka pro vytěžování obrazových informací, s níž jsem spolupracoval. O britském mandátu jsme hovořili při návštěvě hotelu King David v Jeruzalémě, místa nechvalně známého teroristického útoku, který provedl Menachem Begin, budoucí izraelský premiér oceněný Nobelovou cenou, jenž byl v době útoku v roce 1946 členem teroristické organizace Irgun. Většina Izraelců by se při představě, že Begin a Irgun jsou takto označováni, rozčílila. "Podívejte," řekl můj hostitel, "byl to terorista. Měl mnoho společného s Jásirem Arafatem." Díky této upřímnosti jsem si svého hostitele oblíbil ještě víc.

Diskutovali jsme o slovech Davida Ben Guriona, prvního izraelského prezidenta, který prohlásil: "Kdybych byl arabským vůdcem, nikdy bych s Izraelem nepodepsal žádnou dohodu. Pochopitelně, zabrali jsme jejich zemi. Je pravda, že nám ji Bůh zaslíbil, ale jak by je to mohlo zajímat? Náš Bůh není jejich. Byl tu antisemitismus, nacisté, Hitler, Osvětim, ale byla to jejich vina? Oni vidí jen jedno: přišli jsme a ukradli jsme jim jejich zemi. Proč by to měli přijmout?"
Další Ben Gurionův citát tuto myšlenku zdůraznil. "Nepřehlížejme pravdu mezi sebou ... politicky jsme my agresoři a oni se brání," řekl. "Země je jejich, protože ji obývají, zatímco my sem chceme přijít a usadit se, a podle jejich názoru jim chceme jejich zemi vzít."
"Měl pravdu," řekl můj hostitel o Ben Gurionovi. "Izrael má velmi složitou historii."
Důsledky této těžké historie byly pro mého hostitele, jeho rodinu a jeho izraelské spoluobčany existenční. Často jsem byl zván do jeho domu v malé čtvrti zasazené do kopců, které oddělují Tel Aviv od Jeruzaléma. Tam se mi dostalo pohostinnosti, jakou by člověk očekával od někoho, s kým sdílí zvláštní pouto. Zatímco jsme si pochutnávali na grilu a poslouchali hudbu, kterou pro naše potěšení vybrala jeho dospívající dcera, můj hostitel ukázal na vzdálenější kopce, kde byla v dálce vidět vesnice, jejíž minaret prozrazoval, že je arabská.
"Tohle je zelená linie," řekl. "Zelená linie" představovala původní hranici Izraele stanovenou při jeho vzniku v roce 1948. Po šestidenní válce v roce 1967 Izrael převzal kontrolu nad územím, které je dnes známé jako Západní břeh Jordánu. Palestinci bojovali za navrácení své půdy, za návrat hranice mezi Izraelem a Palestinou k "zelené linii".

"Jste voják," řekl. "Jistě chápete, jaké riziko hrozí mé rodině a mým sousedům, kdyby nepřítel obsadil tento terén, postavil tam minomet nebo odstřelovače. My bychom," řekl téměř šeptem, jako by svá slova skrýval před ženou a dětmi, "všichni zemřeli."
"Potřebujeme mír," uzavřel můj hostitel. "Takový mír, který Palestincům vrátí jejich půdu a mé rodině umožní žít beze strachu."
Stejně jako většina vojenských důstojníků zachovával můj hostitel nezájem, když přišla řeč na domácí politiku. Jednou, když jsme seděli v místním občerstvení poblíž čtvrti Sarona, můj hostitel upozornil na malého, zavalitého muže, který seděl o několik stolů dál. "To je Ehud Barack," řekl. Barack odešel z IDF (izraelské obrannéé síly) počátkem roku 1995 a ukončil kariéru jako náčelník generálního štábu. "Nyní vstupuje do světa politiky," poznamenal můj hostitel. "Teď se musí naučit lhát."
Můj hostitel mě sice neinformoval o své politické příslušnosti (ani jsem se na ni neptal), ale dvě věci mi byly zcela zřejmé. Zaprvé, obdivoval Jicchaka Rabina, bývalého vojáka, který se stal politikem. "Lže, stejně jako všichni ostatní," poznamenal jednou. "Ale lže ve jménu míru. To dokážu přijmout."
A naprosto pohrdal Benjaminem Netanjahuem. "On bude zkázou Izraele," varoval můj hostitel. "Zná jen nenávist."
Během mých četných návštěv Izraele byla hrozba terorismu všudypřítomnou realitou. Dne 19. října 1994 - během mé první návštěvy Izraele - se sebevražedný atentátník z Hamásu odpálil v autobuse na Dizengoffově ulici, rušném průjezdu Tel Avivem, a zabil 22 lidí. Dne 24. července 1995, během mé třetí návštěvy Izraele, se další terorista z Hamásu odpálil v autobuse na telavivském předměstí Ramat Gan a zabil šest lidí. Během mé čtvrté návštěvy, 21. srpna 1995, zaútočil další sebevražedný atentátník Hamásu na autobus v Ramat Eškole, předměstí Jeruzaléma, a zabil pět lidí.

Dne 4. listopadu 1995 mě můj hostitel vezl z Kiry do hotelu. Projížděli jsme kolem náměstí Králů Izraele, velkého veřejného prostranství, kde se často konala politická shromáždění. Na ten večer bylo naplánováno jedno z nich - mírové shromáždění pořádané příznivci Jicchaka Rabina na podporu mírového procesu z Osla. Rabin se 28. září 1995 setkal ve Washingtonu s předsedou Organizace pro osvobození Palestiny Jásirem Arafatem a oba podepsali dohody z Osla II.

Teroristické útoky Hamásu měly za cíl narušit mírový proces z Osla; Jicchak Rabin nepolevil ve svém odhodlání dotáhnout proces do konce, a to i přes silný vnitropolitický odpor svého hlavního rivala Benjamina Netanjahua.
Netanjahu pro svou věc mobilizoval radikální pravicové židovské náboženské extremisty, kteří Rabina obviňovali, že se vzdálil židovské tradici a židovským hodnotám. Netanjahuovo vystupování však přesáhlo rámec pouhé politické rétoriky a přešlo v politické násilí. V březnu 1994 se poblíž města Ra'anana severně od Tel Avivu konal protestní pochod organizovaný pravicovou náboženskou skupinou Kahane Chai. Netanjahu pochodoval před protestní skupinou Kahane Chai; za ním byla nesena rakev s nápisem "Rabin zabíjí sionismus".  Dne 5. října 1995 - v den, kdy izraelský Kneset odhlasoval podporu mírové dohody „Oslo II“ - uspořádal Netanjahu stotisícové shromáždění na protest proti němu. Netanjahu vyzval dav, který křičel: "Smrt Rabinovi".
"Slyšel jsem, že si dnes večer vyjdeš s nějakými kluky," řekl můj hostitel. Měl jsem naplánovanou večeři se dvěma mladými kapitány z RAD a jejich snoubenkami. "K tomuhle místu se nepřibližujte," poučil mě můj hostitel a ukázal na náměstí Králů Izraele. "Dnes večer tu bude mluvit Rabin a je velká pravděpodobnost, že dojde k násilí. Měl by to zrušit," pokračoval můj hostitel. "Příliš mnoho lidí mu chce ublížit a je tu příliš mnoho příležitostí mu ublížit."

Toho večera, krátce po půl desáté večer, jsme se s mými dvěma přáteli, jejich snoubenkami právě dostali večeři a chystali jsme se vychutnat si jídlo, když se před námi objevil majitelka restaurace. "Jicchak Rabin byl postřelen," řekla a po tváři jí stékaly slzy. "Byl převezen do nemocnice. Potřebuje modlitby."
Beze slova se všichni zvedli od stolů a opustili restauraci. Žádné účty se neplatily. Moji společníci mě odvezli do hotelu, kde jsem poslouchal rádio a informoval se o nejčerstvějších zprávách.

Na shromáždění se sešlo 100 000 lidí a Rabin pronesl strhující projev. "Vždycky jsem věřil, že většina lidí si přeje mír," řekl shromážděnému davu, "a je ochotna pro něj riskovat."
Spoušť pistole, která Rabina připravila o život, stiskl pravicový náboženský Žid, který se domníval, že jedná na základě pokynů rabína, aby Rabina zabil za zradu Izraele.

Ve 23:15 byla izraelskému národu oznámena smrt Jicchaka Rabina. Ze svého hotelového pokoje, kde jsem oznámení sledoval v televizi, jsem slyšel nářek plačících žen z vedlejších hotelových pokojů i z ulic pode mnou.
Pátý listopad byl dnem národního smutku. Izrael pohřbil svého zabitého vůdce následující den, 6. listopadu.

Dne 5. ledna 1996 izraelské bezpečnostní síly zavraždily Yahyu Ayyashe, agenta Hamasu známého jako "Inženýr". Ayyash byl hlavním konstruktérem bomb pro Hamas a jeho bomby byly zodpovědné za většinu teroristických akcí, které Hamas provedl proti Izraeli. Izraelským bezpečnostním složkám se podařilo získat mobilní telefon, ve kterém bylo umístěno nepatrné množství vysoce účinné výbušniny. Když Ajaš zvedl telefon, izraelská ochranka výbušninu odpálila a tvůrce bomb Hamásu okamžitě zabila.
Ačkoli se Izrael obvykle k odpovědnosti za cílené atentáty tohoto druhu staví zdrženlivě, moji hostitelé mi poskytli neformální informace o tom, jak k zabití Ajaše došlo. Asi usoudili, že to potřebuji vědět, vzhledem k tomu, jaký dopad měly jeho bombové útoky na moji práci v Izraeli.
Ajašovo zabití vyvolalo prudkou reakci Hamásu, který v následujících týdnech a měsících rozpoutal kampaň teroru proti izraelskému lidu. Tři teroristické útoky, včetně dvou bombových útoků na autobusy v Jeruzalémě a jednoho před Dizengoffovým centrem v Tel Avivu, které se odehrály mezi 25. únorem a 4. březnem a při nich zahynulo 55 osob a stovky dalších byly zraněny. Otřásly národem a přispěly ke zvolení Benjamina Netanjahua premiérem ve všeobecných volbách, které se konaly 29. května 1996.

Období mezi Netanjahuovým zvolením a mým odchodem z UNSCOM v srpnu 1998 bylo plné zmatků a změn. Podařilo se nám vytvořit mechanismus pro slučování zpravodajských informací, v níž se mísilo využívání obrazového materiálu, sběr SIGINT a lidské zpravodajské informace, a vytvořit tak zpravodajský produkt, který pomohl UNSCOM rozkrýt problematiku dřívějších iráckých snah o zatajení pravdy o jejich programech zbraní hromadného ničení.

Můj pracovní vztah s Moše Ja'alonem, novým šéfem AMAN, byl tak silný, jak jen bylo možné a Izrael se snažil zajistit, aby každá moje žádost o podporu byla vyřízena. A výsledky byly nepopiratelné - když jsem v roce 1994 navázal spolupráci s izraelskou rozvědkou, Irák byl na prvním místě v seznamu hrozeb, které podle AMAN Izraeli hrozí. V roce 1998 se Irák propadl na páté místo za krajně pravicový domácí extremismus, Írán, Hizballáh a Hamás. K této změně došlo na základě porozumění, kterého se podařilo dosáhnout díky spolupráci UNSCOM a Izraele ohledně skutečných možností iráckých programů zbraní hromadného ničení.
V roce 1998 se však tento vztah, který jsme s mým hostitelem tak pečlivě pěstovali od našich prvních setkání v říjnu 1994, náhle zastavil. Pod tlakem Spojených států Izrael ukončil své zpravodajské vztahy s UNSCOM. V roce 1998 byl vyměněn celý tým AMAN, který tento vztah zajišťoval, od Mošeho Ja'alona přes Jakova Amidrora až po mého hostitele. Nový tým - Amos Malkin jako šéf AMAN, Amos Gilad jako šéf RAD a nový "hostitel" - okamžitě ukončil operaci sdílení zpravodajských informací s UNSCOM. Naposledy jsem navštívil Izrael počátkem června 1998, kde jsem byl svými protějšky informován o nové realitě.
O dva měsíce později jsem z UNSCOM odstoupil, protože jsem již nebyl schopen plnit své poslání v oblasti odzbrojování.
Navzdory náhlému ukončení mých profesních vztahů s izraelskou vládou jsem si vždy zachoval slabost pro izraelský lid, i pro izraelský národ. I když jsem sledoval, jak Amos Gilad sám od sebe likviduje výsledky tvrdé práce, kterou jsme s mými izraelskými kolegy tak usilovně vykonávali, jak odmítá na faktech založená zjištění, podle nichž se profil irácké hrozby snížil, a znovu povyšuje Irák na hrozbu hodnou války. Neobviňoval jsem Izrael jako celek, ale spíše jednotlivé Izraelce, kteří se na tom podíleli, v první řadě muže, který po Jicchaku Rabinovi převzal funkci izraelského premiéra, Benjamina Netanjahua.

Netanjahuova neschopnost jako politického vůdce vedla k tomu, že byl v roce 1999 odvolán z funkce a nahrazen Ehudem Barackem (který se zřejmě naučil lhát v míře dostačující pro výkon funkce izraelského politika). V září 2002 Netanjahu svědčil před americkým Kongresem o iráckém programu jaderných zbraní. Přestože tak učinil jako soukromá osoba, jeho status bývalého premiéra dodával jeho slovům důvěryhodnost, kterou si nezasloužila.
"Vůbec není pochyb o tom, že Saddám usiluje, pracuje a postupuje směrem k vývoji jaderných zbraní," řekl Netanjahu. "Jakmile bude mít Saddám jaderné zbraně, bude mít jaderné zbraně i teroristická síť."
Netanjahuova prohlášení byla v přímém rozporu se zjištěními, k nimž jsme s izraelskými kolegy dospěli - se zjištěními, která sdílela i Mezinárodní agentura pro atomovou energii odpovědná za dohled nad likvidací iráckého jaderného programu -, že irácký jaderný program byl zlikvidován a že neexistují žádné důkazy o jeho obnovení.
Netanjahuovým úkolem však nebylo říci pravdu o iráckém jaderném programu, ale spíše využít strachu vyvolaného přízrakem irácké jaderné zbraně k ospravedlnění války s Irákem, která by Saddáma Husajna zbavila moci. "Pokud odstraníte Saddáma a Saddámův režim, zaručuji vám, že to bude mít obrovské pozitivní dopady na region," řekl Netanjahu svému vnímavému kongresovému publiku.

Když se dnes ohlédneme zpět, na strašlivé důsledky americké nezákonné invaze a okupace Iráku, jasně vidíme, že se Benjamin Netanjahu ve všem mýlil. Ale to byl jeho modus operendi od samého počátku - přehánět a lhát o hrozbách, kterým Izrael čelil, aby ospravedlnil vojenskou akci, která vyústila v katastrofu.
V letech mezi mým odchodem z UNSCOM a začátkem invaze do Iráku vedené Spojenými státy jsem často cestoval do Washingtonu, kde jsem vyhledával setkání se zástupci a senátory obou stran, abych je poučil o faktech týkajících se iráckých zbraní hromadného ničení. Na každém kroku mě sledovaly týmy agentů z Americko-izraelského výboru pro veřejné akce (AIPAC). Jakmile jsem vyšel z kanceláře některého z volených představitelů, tým AIPAC se vplížil za mnou a připomněl dotyčnému, kdo vypsal šeky, které zaplatily jeho znovuzvolení.
Po letech jsem se díval na video z roku 2001, kde se Netanjahu chlubí, jak snadno lze ovládat USA, a to až do té míry, že věděl, že mu projde otevřená sabotáž největšího dědictví Jicchaka Rabina - dohod z Osla, protože dobře věděl, že USA ustoupí. "Nebál jsem se střetu s Clintonem," chlubil se Netanjahu. "Vím, co je Amerika zač. Amerika je něco, s čím se dá snadno pohnout. Pohnout potřebným směrem."
Amerika šla do války s Irákem kvůli Izraeli - kvůli lžím, které Netanjahu říkal, a kvůli manipulaci, kterou Izrael prostřednictvím svého amerického zmocněnce, organizace AIPAC, prováděl.

Sorry, ale vládnou nám blázni. EU byl těžký omyl, říká senátorka Hamplová

16. října 2023 @cz24news

Senátorka Jana Zwyrtek Hamplová si posvítila na Angelu Merkelovou a její migrační politiku, která měla za následek, že se Německo bez jakýchkoli konzultací s ostatními Evropskými státy „obohatilo“ o desetitisíce nepřizpůsobivých.

„Sorry… vládnou nám blázni! Vzpomínáte? Na Angelu Merkelovou? Která pozvala bez jakékoli konzultace s ostatními evropskými státy (!!!) do Německa tisíce migrantů s tím, že to zvládnou? Nezvládli nic, mají na krku nepřizpůsobivá etnika, která se teď snaží vnutit pod heslem tzv. evropské solidarity ostatním evropským zemím. Ano, to je ona solidarita povinných kvót, k níž se přihlásil náš ministr Rakušan.

Pak tu máme nové prohlášení EU o násobcích pomoci a podobná velká slova. V Bruselu evidentně nevědí, co s penězi, neboť v EU prosperujeme tak, že můžeme rozhazovat na všechny strany – i tam, kde je vážná pochybnost, v koho rukou ta podpora končí, teroristy nevyjímaje.

A abych po likvidačním balíčku nevynechala ty naše české velkorysé rozhazovače miliard na východ – korupce na Ukrajině stále bují tak, že všechny ty peníze, které v pátek ukradli obcím, rodinám, živnostníkům, firmám, zkrátka všem, skončily také bůhví kde. A tak si tady tak žijeme.

EU je pro Evropu novodobým byrokratickým “morem”, která ji a všechny nás, co v ní žijeme, ničí.

Migrace v jednotlivých státech je nezvládnuté téma, a nikdo si nechce přiznat, že ti lidé budou muset pryč. Nepatří sem.

Naše vláda je ekonomický sebevrah. Rozhazuje všemi směry, je velkorysá ke státnímu molochu, k sobě, a co jí schází, sebere vlastním občanům, firmám a samosprávě. To nevymyslíš.

Je načase si přiznat, že EU byl těžký omyl, na tento omyl navazují omyly jednotlivých zemí, a to, co se děje tyto dva roky u nás, je likvidace ekonomiky a rodinných rozpočtů v přímém přenosu. Komentáře Petra Fialy, jak všechno zvládají, by uspěly tak u Izera. Bohužel je to premiér, ne komik.

Něco se bude muset stát. Vládnou nám blázni, a my jsme oběti,“, zakončila svůj komentář senátorka Jana Zwyrtek Hamplová.

ZDROJ: PZ / FB Jana Zwyrtek Hamplová

EDIT Richard: Polemizuji s Májou vloženým článkem z pera Jindřicha Kulhavého, jen jsem se uklepnul a komentoval blbě..

.. vadí mi to neustálé a mnohaleté svalování viny na voliče. Znám to z druhé strany, protože se o politiku celoživotně zajímám a ledasco jsem v ní dělal.

Největší břemeno viny nesou opoziční a neparlamentní strany, neschopné oslovit voliče. Rozhádaní, líní a sobečtí egomaniaci, opojení svou genialitou, kavárenští tlachalové, neschopní jasně a srozumitelně formulovat své myšlenky a něco pro ně udělat. Ti všichni se vymlouvají na voliče. Při každých volbách velí na bodákové zteče proti kulometům a vždy padne 10-15% voličských hlasů, takové ztráty byly naposledy na Sommě a u Verdunu.

Fidel Castro dokázal s patnácti odhodlanými chlapy dobýt kasárna Moncada, původně proamerický Ho Či Min se svými "rákosníky" porazil Francii u Dien Bien Phu a nakonec vyhnal z Vietnamu i Američany. Pravda, soudruzi z CCCP pomáhali, ale neschopného hňupa by rozhodně nepodpořili, i on to musel zprvu odpracovat a dokázat, že je podpory hoden.

Dovolím si tu i odcitovat básníka Svatopluka Čecha (Jitřní písně/Dosti nás):

Jsme slabí, malí — Dosti těchto řečí!
Jen kdo tak zoufá, sláb a malý jest.
Oč byla Hellas, byla Róma větší,
než skrání nesmrtnou se dotkla hvězd?

Jak směšné byly našich předků cepy,
když celý svět se zdvihl proti nim,
a hle! svět celý zdrtil vůdce slepý
a Táboru se klonil věčný Řím.

Jen v srdce zápal, chrabrost bohatýrů
a budem vojsko netušených sil!
Sláb jenom ten, kdo ztratil v sebe víru,
a malým ten, kdo zná jen malý cíl.

To, že vyhrávají Libtardi, je vina konzervativců a pravičáků. Už v roce 1948 zpackali demisi nekomunistických ministrů, a od té doby až do dnešních dnů ještě mnohokrát byli a určitě zase budou za blbce. Považuji to za nutnou daň za nezávislé myšlení, ale mohli by trochu taktizovat a hlavně, poučit se z dějin..

I já jsem něco takového zažil v jedné politické straně. Chtěli jsme na Generálním sněmu svrhnout předsedu, a vidle nám do toho hodil mladý, trošku hloupý, ale zato velmi ambiciózní český zemský hejtman, který nechtěl počkat jedno volební období, strašně moc chtěl být hned předsedou on, nedokázal před sebe pustil moudrého a distigovaného kmeta, který by mu prošlápnul cestu k předsednictví a hodně by ho naučil..
A navíc na Generální sněm přijela hromada lidí, které nikdo neznal, nikdo je nikdy neviděl, ale všichni měli zaplacené členské příspěvky a všichni volili stávajícího předsedu..

Ale i tak se stalo, že opět zvolený předseda řekl, že kandidoval naposledy a své slovo splnil. Ale u toho už jsme nebyli..

Ano, dělali jsme to blbě, dostali jsme proto právem po čuni, a z té partaje jsme odešli s tím, že založíme svou politickou stranu, ale nezdařilo se. Ona to není zase taková legrace, založit politickou stranu.. Dnes bych takovouto chybu neudělal, vytrval bych a příště by konzervativci zvítězili.

Znal jsem celé to politické panoptikum okolo roku 2011, a odpovědně mohu říci, že by byli ještě horší než Fiala. Stále nám to dokazují.

Tedy, neházejte to na voliče, opravdu nemají koho volit. A tak podpořím tu SPD, když do EU kandidoval pan generál Blaško, tu Andreje Babiše, když do zastupitelstva kandidoval Patrik Nacher, Andrej Babiš mi připadal jako prezident přijatelnější než generál Petr Pavel, volil jsem jeho, ne pana Baštu. Do EU budu určitě volit kandidáty PRO.

Vím, kam plout, a nejsem líný křižovat proti větru.

Potíže se zmenšující se členskou základnou mají všechny ostatní dlouhodobě fungující církve. Staří umírají lidé středního věku jsou k víře vlažnější, a mají jiné zájmy a starosti, a mladá generace má jiná náboženství.

Je tu nepřeberné množství jiných náboženství některé s Bohem, některé s mnoha Bohy a některé s bytostmi částečně se bohům podobající, a některé se bez Boha obejdou úplně.

Všechny ti příznivci astrologie, magie, tarotu, věštění ale také následovníci Keltů, šamanských a čarodějnických rituálů, Indických guru ale taky náboženství, které zachraňuje planetu před CO2, zvířátka a děti Africe a ještě mnoho dalších náboženských směrů.

Proč jsou mladí lidé tak náchylní věřit v něco takového? Těch důvodů je podle mne několik. Jednak je to moderní. Umožňuje to i průměrnému mladému člověku, být v něčem výjimečný a současně být členem stáda, stáda „vyvolené elity“.

Je to také druhý důvod proč se mladí do těchto spolků hrnou, a to je možnost být aktivní. Například Katolická církev vychovává především pasivní stádo oveček, a vyžaduje především poslušnost, ale takové puberťačce stačí si přečíst knížku o věštění, tarotu, nebo astrologii a rázem může své náboženství vyznávat aktivně a být „osobnost“ být „někdo“.

Jistě jsou tu i jiné důvody ale podle mne jsou tyto důvody hlavní.

I když není Bill Gates na úplně nejvyšší příčce „pyramidy moci,“ je stále jedním z nejvlivnějších globálních zločinců. Díky příspěvkům Nadace Billa a Melindy Gatesových a vakcinační aliance GAVI je de facto vlastníkem WHO, která má již brzy převzít moc nad celým světem. 👉  @cz24news

Změny Mezinárodních zdravotních předpisů a Pandemická smlouva jsou hrozby, které mohou většinu světa uvrhnout do permanentního nouzového stavu pod diktaturou Gatesem plně ovládané WHO.

I to je jeden z důvodů proč si připomenout, v čem všem má Gates prsty. Dá se říct, že se plete do téměř všeho, co zahrnuje současná globalistická agenda, jen stěží najdete oblast, do které by se nepletl.

1. Bill Gates – očkovací papež

Bill Gates, člověk bez jakéhokoli lékařského vzdělání, byl na Světovém zdravotnickém shromáždění prohlášen za šéfa Globálního imunizačního plánu 2012-2020, čímž se stal zodpovědným za očkování celého lidstva. Dává to smysl? Nebo se za tím skrývá mnohem větší agenda, jejímž cílem je vytvořit svět, v němž se všichni lidé budou moci zapojit do společnosti pouze tehdy, pokud se nechají několikrát ročně očkovat?

2. Bill Gates – světový diktátor

Bill Gates je hlavním sponzorem Světové zdravotnické organizace, což mu umožňuje mít nad ní plnou kontrolu. Bill Gates osobně najal ředitele WHO Tedrose, který býval militantním komunistickým teroristou v Etiopii. WHO iniciovala „pandemickou smlouvu,“ která jí dává totalitní kontrolu nad všemi zeměmi světa pokaždé, když vyhlásí pandemii. Pokud pochopíme, že WHO je v podstatě řízena Billem Gatesem, víme, že pandemie v podstatě staví Gatese do pozice světového diktátora.

3. Bill Gates – světový podvodník

WHO, financovaná především Billem Gatesem, může vyhlásit pandemii podle libosti a použít k tomu jakýkoli podvodný diagnostický nástroj podle svého gusta. Vybrala si například zcela chybový PCR test, který dává až 94 % falešně pozitivních výsledků, což z něj činí dokonalý nástroj pro vyhlášení „pandemie“ na základě nepřesných výsledků testu. Gates a jeho WHO se tak mohou dle libosti prezentovat jako jediná světová velmoc.

4. Bill Gates – prorok pandemie

Bill Gates organizuje „pandemická cvičení“ krátce předtím, než se právě tento scénář stane skutečností. Například pandemické cvičení Event 201 se konalo těsně před Covidovou pandemií. Není zajímavé, že člověk, který se během pandemie skutečně stává jakýmsi světovým diktátorem, je právě ten, který svět na tyto pandemie pokaždé „připravuje“?

5. Bill Gates uplácí vlády

Politička Sara Cunialová v italském parlamentu odhalila, že Gates ovládá italského prezidenta. Poslanci nigerijského parlamentu vypověděli, že Gates nabídl 10 milionů dolarů, pokud vláda Nigerijcům nařídí očkování. Gates to popřel, ale souhlasil, že zaplatí 79 milionů dolarů, aby Nigérii „pomohl.“ Nigérie se tak stala první zemí na světě, která svým neočkovaným občanům odepřela přístup k bankovním službám.

6. Bill Gates – šéf všech lékařů

Člověk, který nemá žádné lékařské vzdělání, nikdy neléčil žádného pacienta a neví nic o lékařské péči, byl jmenován hlavní světovou „zdravotnickou autoritou.“ Předepisuje milionům lékařů, co mohou a co nemohou dělat. Muž, který většinu života strávil u počítače, nyní zbavuje lékařský svět svéprávnosti a vládne našemu zdravotnickému systému.

7. Bill Gates – likvidátor farmářů

Bill Gates financuje řadu organizací, které se zabývají rozvojem zemědělství, a zapojuje se do masivního lobbingu, dokonce i do korupce, např. prostřednictvím „zelené revoluce“ v Africe. Prostřednictvím těchto neziskovek má Gates přímý vliv na globální potravinovou a zemědělskou politiku, čímž ničí zavedené zemědělské komunity a uvrhává celé kontinenty do záhuby.

8. Bill Gates – šéfredaktor všech médií

Bill Gates ovládá tiskové agentury a mediální společnosti prostřednictvím Nadace Billa a Melindy Gatesových, která jim daruje více než 300 milionů dolarů. Patří sem mnoho hlavních amerických zpravodajských sítí, včetně CNN, NBC, NPR, PBS a The Atlantic. Kromě toho řada vlivných zahraničních organizací, včetně BBC, The Guardian, The Financial Times a The Daily Telegraph ve Velké Británii, významných evropských novin, jako jsou Le Monde (Francie), Der Spiegel (Německo) a El País (Španělsko), a hlavních světových vysílacích společností, jako je Al-Džazíra. To mu umožňuje přímo manipulovat se zprávami po celém světě.

9. Bill Gates – kontrolor zdraví

Bill Gates založil v roce 2000 největší americkou nadaci Bill & Melinda Gates Foundation. Do různých organizací proudily dary v celkové výši 28 miliard dolarů, údajně na vymýcení chudoby a vývoj vakcín. Problematické je, že Bill Gates prostřednictvím svých nadací prosazuje svou představu o podpoře zdraví. Například Gatesova nadace investuje především do technických opatření proti infekčním nemocem, jako jsou očkovací kampaně a distribuce léků. Zdravotničtí experti jako Thomas Gebauer z humanitární organizace „Medico International“ kritizují, že se tím zanedbávají jiné důležité úkoly – například budování fungujících zdravotnických systémů v chudých zemích. Osobní představy Billa Gatese a jeho finanční vliv tak připravují půdu pro jeho globální kontrolu zdravotnictví.

10. Bill Gates – otec „falešného“ masa

Bill Gates buduje laboratoře, v nichž se pěstuje syntetické maso. Údajně se tím má bojovat proti podvýživě na celém světě. Nakonec však toto umělé maso vytlačuje přirozený chov hospodářských zvířat. Lidstvo nejenže ztrácí soběstačnost, ale je také bezbranné vydáno na pospas zdravotním rizikům způsobeným tímto falešným masem.

11. Bill Gates – genetický manipulátor

Bill Gates nakupuje statisíce hektarů zemědělské půdy, čímž se stává největším vlastníkem zemědělské půdy v USA. Za enormní spotřeby extrémně toxických postřiků pěstuje geneticky modifikované plodiny. Především pak ty s vysokým obsahem bílkovin. To dlouhodobě devastuje nejen zemědělskou půdu. Zároveň tak vytlačuje přirozený chov dobytka, který se praktikoval od nepaměti a ničí zemědělskou komunitu ve prospěch průmyslového zemědělství.

12. Bill Gates – producent biologických zbraní

Bill Gates geneticky upravil a vypustil miliony komárů, kteří měli údajně vymýtit malárii. Ve skutečnosti je však použil jako biologickou zbraň, a to k injekční aplikaci škodlivých nebo genově modifikujících látek lidem, zvířatům nebo rostlinám.

13. Bill Gates – lidský dozorce

Zatímco plán pokrýt svět sledovacími kamerami zní jako zápletka špatného sci-fi filmu, projekt sledování celé planety v reálném čase je skutečným projektem, a to z velké části díky financování Billa Gatese. Společnost EarthNow se sídlem ve Washingtonu plánuje vyslat do naší atmosféry armádu více než 500 satelitů, které budou svým uživatelům poskytovat téměř okamžitou zpětnou vazbu v podobě videa se zpožděním pouhé jedné sekundy. Téměř každý kout planety bude brzy monitorován satelity pro videokontrolu, které budou schopny živě přenášet lidskou aktivitu pro „vlády a velké společnosti.“ Monitorování Země je klasickou doménou zpravodajských služeb a armád jménem finanční mafie: špehují také odpalovací rampy raket, jaderné testovací základny a teroristické tábory. Jinými slovy: Nepřetržitý kamerový dohled nad celým světem.

14. Bill Gates – strůjce nemocí

Bill Gates vydělává miliardy investováním do určitých odvětví, z nichž všechna mají něco společného s nemocemi, jako je obezita, cukrovka a podobně. Gatesova nadace například vlastní akcie společnosti Coca Cola, potravinářských společností Pepsi Co, Unilever, Kraft-Heinz, Mondelez a Tyson Foods; alkoholových společností Anheuser-Busch a Pernod. Odborník na zdravotnictví Thomas Gebauer hovoří o téměř perverzní dělbě práce: Gates vydělává dvakrát: na jedné straně vyvoláním nemocí a na druhé straně jako „zdravotní papež“ tím, že je léčí.

15. Bill Gates – „klimatický radikál“

Bill Gates podporuje projekt odsávání oxidu uhličitého z atmosféry, který má snížit hladinu CO2. Podporuje také projekt Harvardovy univerzity, který má odrážet sluneční světlo zpět do vesmíru vháněním prachu do atmosféry. Tímto způsobem má být sluneční světlo zadrženo dál od Země a má být dosaženo ochlazujícího účinku. To je zdůvodňováno počítačovou simulací „globálního oteplování“, což se ukázalo jako naprostý podvod.

16. Bill Gates vytváří digitální průkaz otroka

Bill Gates usilovně tlačí všechny vlády světa, aby zavedly povinné digitální průkazy totožnosti. Prostřednictvím těchto digitálních průkazů lze lidi do posledního detailu kontrolovat a ovládat. Tj. přístup do budov, nabývání majetku, využívání služeb a podobně jim může být umožněn přednostně nebo omezeně v závislosti na jejich poslušnosti vůči režimu. To umožňuje tyranské finanční mafii držet lidi jako otroky v sítí propojeném vězení.

Závěr

Rčení „není všechno zlato co se třpytí“ platí i pro Billa Gatese. Tím spíše, že čím lesklejší se zdá být fasáda, tj. čím ctnostnější a filantropičtější se Bill Gates jeví, tím temnější je skutečnost za ní, takže by měl být skutečně s vydaným zatykačem hledán jako jeden z nejhorších zločinců. Toto důležité uvědomění si komplementární protipolarity zdání a skutečnosti je vhodné mít na paměti při posuzování dalších „dobrodinců“, např. v oblasti životního prostředí, klimatu nebo energetické politiky.

Zpracoval: Slovanka/Necenzurovaná Pravda

Aneb Oficiální výsledky referenda konaného 15. října souběžně s volbami do obou komor - Sejmu a Senátu - polského parlamentu. Jak vidno, Poláci mají víc rozumu než Češi, a stejně jako ve Švýcarsku (až na jeden kanton) z finančních důvodů sdružili parlamentní volby do jednoho termínu. A protože tyto slovanské bratry Vidlák programově opomíjí - snad proto, že jeho kořeny sahají na východ, dovolím si vzdát holt svým prarodičům pocházejícím ze severu prezentováním trocha polštiny:

Pytanie 1. Czy popierasz wyprzedaż majątku państwowego podmiotom zagranicznym, prowadzącą do utraty kontroli Polek i Polaków nad strategicznymi sektorami gospodarki?
Otázka 1. Podporuješ výprodej státního majetku zahraničním subjektům, vedoucí ke ztrátě kontroly Polek i Poláků nad strategickými sektory hospodářství?
"Nie" — 96,49 proc. głosujących; "Tak" — 3,51 proc. głosujących.

Pytanie 2. Czy popierasz podniesienie wieku emerytalnego, w tym przywrócenie podwyższonego do 67 lat wieku emerytalnego dla kobiet i mężczyzn?
Otázka 2. Podporuješ zvýšení věku odchodu do důchodu, včetně obnovení důchodového věku zvýšeného na 67 let pro ženy i muže?
"Nie" — 94,61 proc.; "Tak" — 5,39 proc.

Pytanie 3. Czy popierasz likwidację bariery na granicy Rzeczypospolitej Polskiej z Republiką Białorusi?
Otázka 3. Podporuješ likvidaci bariéry na hranici Polské republiky s Běloruskou republikou?
"Nie" — 96,04 proc.; "Tak" — 3,96 proc.

Pytanie 4. Czy popierasz przyjęcie tysięcy nielegalnych imigrantów z Bliskiego Wschodu i Afryki, zgodnie z przymusowym mechanizmem relokacji narzucanym przez biurokrację europejską?
Otázka 4. Podporuješ přijetí tisíců nelegálních migrantů z Blízkého východu a Afriky, ve shodně s donucovacím mechanismem přesídlování, zavedeným evropskou byrokracií?
"Nie" — 96,79 proc.; "Tak" — 3,21 proc.

Zajímavé na tom je, že nejméně polským ženám a mužům vadí zvyšování důchodového věku, holt pracovivý národ :-)

V referendu hlasovalo jen 40.9% oprávněných osob, kteří současně volili poslance v rekordním počtu 74.4%, takže skoro půlka ohrnula nad takovým referendem nos :-)
Nebo možná proto, že stejně jako na Slovensku je i v Polsku referendum platné či závazné, jen když se ho zúčastní více než 50% voličů.
Nad tím zůstává ve Švýcarsku rozum stát, protože zde je hlasování platné, pokud se ho zúčastní jediný hlasující, a to jak na místní, tak kantonální i celostátní úrovni. A také sčítání výsledků celostátního hlasování zde netrvá dva dny, ale jen několik hodin.

Ps: ale pořád lepší, než žít v Česku, kde je dle názoru vládnoucích politiků národ tak blbý, že o ničem důležitém společně rozhodovat nemůže...
A ovčané k tomu svými volebními preferencemi valnou měrou přispívají - nemám snad pravdu, Vidláku?