Napřed malý úvod

Tak jsme se včera dozvěděli, že když náš premiér říkal, že jsme ve válce, tak to bylo jen takové metaforické vyjádření… Jinými slovy, když Babiš mluví o míru, tak je to strašení, když Fiala říká, že jsme ve válce, tak je to metafora. Co je dovoleno Jovovi, není dovoleno volovi. Také jsme se dozvěděli, že onen pytel na mrtvoly, co vyvěsil náš ministr vnitra, také není nijak společensky škodlivý a není to ani přestupek…

Už jsem tu mnohokrát psal o tom, že naše republika těžko může být nějak extra suverénní, když nám tu skoro nic nepatří. Nemáme žádné české banky, nepatří nám většina strategického průmyslu, nepatří nám distribuční sítě a jak jsme zjistili v posledním půlroce, nepatří nám asi ani elektrárny, bez ohledu na to, co je napsané v obchodním rejstříku. Pokud nám něco patří, tak to pracuje pro Německo, kam také směřuje většina našeho exportu. Takhle to prostě je.

Zajisté si pamatujete článek z minulého týdne, ve kterém jsme se vyjadřovali k udavačské aktivitě zaměstnance knihovny Akademie věd, jehož identitu jsme nepropálili a pro sebe si ho pojmenovali pan Ječmínek.

Ano, i o tom byly prezidentské volby. Válka a mír se celkem podrobně propíraly. Koneckonců jsou to už dva měsíce, co nám náčelík štábu Řehka řekl, že je třeba se připravovat na válku velkého rozsahu, protože v případě konfliktu NATO a Ruska v něm budeme od první minuty. Je to týden, co dodal, že pokud by nějaké to bojováníčko skutečně začalo, tak to bez (výběrové) mobilizace nepůjde. Naše kriegsministryně zase zavedla dobrovolné předurčení a raději ani nechci vědět, kolik se toho udělalo v zákulisí, o čem vůbec nic nevíme.

Dnes se ještě jednou vrátíme k uplynulým prezidentským volbám, protože je zapotřebí dokončit toto tříčlánkové poučení z krizového vývoje. Můj včerejší článek totiž spustil docela velkou zpětnou vazbu, že se ve svém hodnocení mýlím. Podle mnohých ve volbách zvítězila především média, která dokázala Babiše dostatečně démonizovat a Pavla andělizovat. Dokázala z referenda o vládě udělat referendum o Babišovi, využít každé jeho slabiny a naopak schovat či vymlčet slabiny Petra Pavla.

Vmém včerejším článku jsem se zamýšlel nad situací prohravšího kandidáta Andreje Babiše. Napsal jsem, že Andrej Babiš se svými kartami sehrál celkem dobrou hru ve které nic neztratil a ještě něco získal, ale na vítězství to prostě nestačilo, protože jeho soupeř byl od začátku na delší straně páky. Babišova kampaň podle mě nebyla vedena úplně špatně, počítala s dobrými i špatnými stránkami Veľkého Bociana, ale narazila na limity preferencí na české voličské scéně.

Je dobojováno, jasným vítězem voleb je Petr Pavel, který získal víc než 58% hlasů. Andrej Babiš získal víc než 41%. Není o čem spekulovat, není důvod něco zpochybňovat, výsledek je nad slunce jasnější. My si musíme říct, co Pavlovo vítězství znamená a co nám to všem přinese.

Dnes se to celé rozlouskne. Brzy odpoledne budeme vědět, kdo volby vyhrál a stane se na příštích pět let naším prezidentem. Všechno už bylo řečeno, voliči se rozhodli. Hlasy pak sečte volební komise ručně a vyvěšené výsledky je možné překontrolovat. Mluvit o volebních podvodech nemá smysl. Ano, stávají se chyby, jako když v jednom obvodě v Brně sečtou víc hlasů, než kolik přišlo voličů, ale že by někdo dokázal ovlivnit výsledek voleb tím, že by rozpečetil v noci stovky uren a vyměňoval v nich volební lístky, to je poněkud mimo realitu.

Přátelé, dneska si zahraju na svého blogerského kolegu Vlka. Můj bratr vládne angličtinou podstatně lépe než já a tak je schopen číst i anglické zpravodajství. Před několika dny se k němu dostal docela zajímavý odkaz, který jsme nemohli nechat jen tak.

Vězte, že v USA existuje komunistická strana. A tato americká komunistická strana vydávala od roku 1944 až do roku 2016 takové svoje americké Haló noviny. Jedná se o časopis „Political Affairs“ Anglická Wikipedie o něm píše (v automatizovaném překladu):