krize

Články

Když se potápí vlajková loď

Autor

Přišla za mnou tuhle moje drahá žena, naklonila se ke mě, půvabně našpulila rty a tím nejkrásnějším hláskem mi povídá: „Drahý, sliboval jsi, že vyřešíme naše staré auto. Pořád mluvíš o emisních euronormách, stěžuješ si na služební bourák, do kterého ve jménu evropských hodnot namontovali litrový motor… a kromě toho, sousedi si právě koupili novou Škodovku.“ Tvářila se u toho tak svůdně, že jsem prakticky okamžitě kapituloval, uznal jsem její politické argumenty a řekl, že se po něčem poohlédnu.

Nejporaženější z poražených

Autor

Dnes se ke slovenským volbám vrátíme ještě jednou, přes ty úplně nejvíc poražené v tomto klání. Agentury pro výzkum veřejného mínění. V našem případě půjde konkrétně o Median a Focus. Vyznamenaly se vydáním povolebního výzkumu tzv. exit pollu, který přepovídal vítězství Progresívného Slovenska. Výzkum se dělá tak, že před volební místnost postavíte chlapíka, který se ptá odcházejích voličů, koho volili. V praxi je to samozřejmě trochu složitější, protože je rozdíl mezi volební místností v centru Bratislavy a v Humenném.

Varováni jsme dostatečně...

Autor

Jen velmi málo katastrof se stane bez varování… Málokdy přijde něco úplně z ničeho nic. Tu a tam nějaké zemětřesení nebo nečekaná povodeň… tu a tam bouchne sopka, přijde tsunami, či tak něco. Sem tam začne někde hořet. Ale většinou je to tak, že si nejprve dlouho o katastrofu koledujeme, než se doopravdy stane.

Už nás nesponzorují

Autor
Štítky

Tak se nám republikáni a demokrati v kongresu dohodli na zvýšení dluhového stropu a celý Západ jásá. Vše je vyřešeno. Spojené státy dostojí svým závazkům, propad akcií skončí, vše se vrátí do normálních kolejí, nikdo se nemusí ničeho bát. Demokraté mluví o odvrácení katastrofálního scénáře, který by měl dopad na miliony pracovních míst. Republikáni zase mluví o bezprecedentních škrtech, které se jim podařilo prosadit. Prezident Biden vyzval obě komory, aby zvýšení dluhového stropu schválily…

Máme pro vás něco důležitého

Autor

Dnes v poledne nám Fiala s celou svojí skvadrou hodlá představit svoje „reformy,“ které konečně začnou plnit henty předvolební sliby o nižších daních a skoncování s babišovou drahotou. Reformy, které (podle Fialy) vznikaly podle předem určeného harmonogramu… Já si vlastně ani netroufám odhadovat, co nám hodlají představit, ale dovedu si představit, že to bude poslední rána pro tuhle zemi. Že by nejhorší a nejneschopnější vláda v dějinách z ničeho nic představila něco rozumného, to se vymyká mé fantazii.

Rána za ranou

Autor

Ceny energií jsou u nás tak vysoké, že i Eurostat byl naším skvělým a hodnotným premiérem označen za dezinformační instituci. Ceny cukru jsou u nás nejvyšší v Evropě. Ukrajinská pšenice potápí evropské zemědělce tak moc, že leckteré státy už zakázaly její import. Zkrachovala další americká banka. Polský generál se svěřuje, že Rusko je na tom dobře a politici brzy budu čumět jako vrány na to nadělení. I majnstrým v poslední době nějak často píše, že to s hentou ukrajinskou ofenzívou nebude moc žhavé.

Nervozita jako prase

Autor

Tak jsme se dozvěděli další jobovku… Akcie Dojče Bank jaksi klesají na hodnotě, investoři jsou patřičně nervózní a protože jde o hóóódně velkou německou banku, která sama sebe označuje za první ligu, tak by její pád měl samozřejmě dalekosáhlé důsledky. Proč se Dojče Bank dostala do problémů? Inu, stejně jako švýcarská Credit Suisse se hodně angažovala na americkém trhu s cennými papíry. Investiční banky už jsou prostě takové. V Americe mají vysokou produktivitu práce především proto, že si navzájem velice efektivně přeprodávají úvěry.

Posledních pět minut

Autor

Už vícekrát jsem tu psal, že mě letos nejvíc překvapuje, kolik toho ten náš systém vlastně vydržel. Začalo to dobou covidovou, kdy jsme byli dlouhou dobu zavření, mělo to vliv na ekonomiku a doteď na to doplácíme, ale v podstatě pořád se tu dá žít. Teď máme už tři čtvrtě roku válku na Ukrajině, během které se vláda postarala, abychom to fakt neměli jednoduché, ale pořád se před vámi v supermarketu otevřou dveře, pořád vám paní na pokladně „nakliká“ nákup a pořád zaplatíte kartou, mobilem nebo v hotovosti.

Dokonáno jest

Autor

Ale lekli jste se, že toho chci podle nadpisu nechat, že jo? Mohu vás uklidnit, na nic takového se nechystám. Chci vám vlastně jen říct, že dneškem končí první fáze mé práce, podle plánu, který jsem tu vytyčil 9. července letošního roku. Tenkrát se článek jmenoval „Make Kydy great again“. Od té doby jsem čekal, že dnešní den přijde. Den, kdy bude moje inkognito dokonale propálené, že přestane mít jakýkoliv smysl se za něj schovávat.