Motto: Kdykoliv mohli vzít můj projev z pondělní demonstrace a rozcupovat ho na kousíčky.

Mohli si do studia pozvat ministra Výborného, aby se vyjádřil k mé otázce, zda budou zemědělské dotace vyplaceny do konce roku. Mohli se ho zeptat, co si myslí o mém tvrzení, že hytlermarkety u nás jsou oligopol. Mohl tam sedět sám proti přátelskému, chápavému a přitakávajícímu moderátorovi, který by mu otázky poslal předem a nic z jeho tvrzení nerozporoval.

Po třech dnech mediálního kvílení nad tím, že Dufek pustil na pódium proruského dezinformátora (což mi udělalo největší reklamu v dějinách a neudělalo prakticky žádný shittstorm), se snad dneska konečně dostaneme k jádru věci, totiž k tomu, co jsem říkal. Ale než se tak stane, dovolte mi, abych se naposledy vysmál všem režimním intervjukům, protože naše naděje, v ně vkládané, nezklamali.

Děcka, já si v sobotu tak krásně zapracoval na svém políčku…

Je půlka listopadu a je nejvyšší čas orat. Kdo jste si ještě nezryl záhonky, máte nejvyšší čas. Je třeba připravit půdu na příští rok, zapracovat hnůj, pokazit krtkům a hrabošům jejich doupata a provést jim genocidu, nakypřit, provzdušnit…. pak se pokochat výsledkem a do jara máte na poli klid. Takhle se to podařilo mně:

Pamatujete na poslední volby do poslanecké sněmovny? Ano, nad Babišem tehdy zvítězila SPOLUkoalice, která oproti předchozím volbám posbírala o 29 poslanců víc. Přepočty v jednotlivých volebních obvodech tehdy dopadly tak, že Fiala získal asi o čtyřicet tisíc hlasů víc než Babiš, ale SPOLU mělo 71 poslanců, zatímco hnutí ANO jich mělo 72. Piráti a Starostové dostali nakonec 37 poslanců (z toho Piráti jen čtyři) a SPD si sáhlo na dvacet poslaneckých křesel.

Znojemské okurky končí. Rumové pralinky končí. Vysoké pece v Ostravě končí. Vítkovice steel na sebe podaly insolvenci. Gigafactory v Líních nebude, protože se ukázalo, že ty skvělé elektromobily, kterým rostly prodeje „o desítky procent ročně,“ nikdo nekupuje. Zetor v Brně končí. Traktory je lepší vyrábět někde v Indii. Třeba bych si tam v Líšni mohl levně koupit nějaké skladiště a zvát si tam hosty… když to tam teď bude prázdné.

Potraviny jsou všude levnější než u nás. Elektřina je u nás nejdražší na světě, i když jí vyrábíme dost i na záchranu Německa.

Víte, kdo může za moji nadstandardní pozornost pro stranu PRO? Její (bývalá) jihomoravská organizace. Seznámili jsme se loni na podzim a protože to byla dobrá parta, vlastně jsem ani nevěděl jak, ale začal jsem se objevovat na setkáních s veřejností. „Daníku, můžeš tehdy a tehdy?“ To byl nejčastější telefonát od Petry Rédové, který jsem za poslední rok slyšel. A tak jsem začal jezdit.

Politická scéna je po událostech posledních měsíců a týdnů zase o něco čitelnější, leckteré nejasné kontury se zaostřily a ať na politické scéně sledujeme jakákoliv zemětřesení, stále pokračuje unikátní situace, kdy se stále více lidí stává občany, protože se stále více zajímají o politiku. Od doby covidové to jde s naší zemí z kopce, lidem stále více svítí kontrolky, věští průšvih a přemýšlejí, co by se s tím dalo dělat. Tak nějak bych čekal, že příští parlamentní volby budou mít naprosto rekordní účast a předvolební debata bude zřejmě nejvyhrocenější za posledních třicet let.

plynulou sobotu měla strana PRO celorepublikový sněm na kterém představila svůj program pro nadcházející volební rok a zvolila si nové vedení. Předsedou byl zvolen Jindra Rajchl a za místopředsedy byli zvoleni Petr Vacek, Marek Zeman, Pepa Palíšek a Matěj Drbohlav. Bezprostředně před sněmem stranu opustily takřka kompletně dva kraje. Jihočeský a Jihomoravský. Z veřejně známých tváří zůstal v PRO Jindra Rajchl.

Pořád mám blíž k Janu Husovi, než k Žižkovi. Pořád jsem víc tribunem lidu, než politikem. Pořád jsou moje ambice především ve snaze vybudovat podpůrné struktury pro národní politiku, než si jít sednout do lavic ve sněmovně a tam poslouchat řeči Ivana Bartoše. Pořád jsou mým soupeřem především majnstrýmová média s jejich pokusy o vymlčování a když to nepomůže, tak nasazují psí hlavu, křičí o dezinformacích a snaží se o kriminalizaci názorů. Pořád je mým největším snem statek, kde bych mohl dvacet hostů posadit kolem stolu, nakrmit je, napojit a ubytovat.

Tak jsme se včera dozvěděli, že Volkswagen v Líních žádnou gigafactory na baterie do aut stavět nebude… Není divu. Aktivističtí novináři ještě pořád mluví o optimistické elektromobilitě, ale realita je už dávno jinde. O elektroauta není zájem. Jsou použitelné jen pro malou část trhu… Na vesnicích sice lidé mají garáže, aby auta u svého baráku nabili, ale zase jezdí dlouhé vzdálenosti s těžkým nákladem. Ve městech dává elektroauto větší smysl, ale zase málokdo má garáž, aby mohl celou noc nabíjet.