Očem byly slovenské prezidentské volby? Co způsobilo, že bratislavská kaviareň i přes nekonečné peníze a nekonečnou mediální podporu neprotlačila svého kandidáta? Co způsobilo, že konzervativní slovenský venkov, který mnohem víc než ten český chodí do kostela, zvolil za prezidenta gaye, aniž by to komukoliv vlastně vadilo? Co způsobilo, že dávné hříchy Fica i Pellegriniho, kdy ještě byli v jedné straně, byly zapomenuty jak v parlamentních tak v prezidentských volbách?

Nemáte pocit, že se v posledních dnech vlastně vůbec nic neděje? Je takové geopolitické ticho. Tak velké, že je najednou vidět i na takové debily, jako je třeba mladý Kolář, který zahajuje svoji TOPáckou kampaň sloganem, že se nebojí postavit Rusku, i když si všichni pamatujeme aféru agenta s ricinem, kdy Kolář zalezl hodně hluboko do země a když vylezl, vypadal, že ho ruští agenti skutečně unesli a mučili.

Před několika dny prosákla na veřejnost informace, že náš největší bojovník proti dezinformacím, Vítek Rakušan, přímo programově dezinformace vyráběl. Na svých debatách „bez cenzury“ měl najaté ochotníky, kteří ho tam chválili a milovali. Vrcholem byl prozřevší dezolát, který podle svých slov přišel PreVítkovi vynadat, ale nakonec si to rozmyslel, když ho slyšel mluvit a nakonec si s ním chtěl podat ruku. Byla to prostě domluvená habaďůra a je dost pravděpodobné, že STAN stálo docela dost peněz, aby na těch debatách zazněla nějaká chvála a udělaly se kvalitní fotky pro Vítkovu kampaň.

Přátelé, dovolte mi dneska první analýzu pro eurovolby. Ještě nám nezazněl startovní výstřel z pistole, ale na startovní čáře už se nám rozcvičují jednotlivé kandidátky. Už známe většinu jmen, většinu koučů a v některých případech i loutkovodiče v zákulisí. Kolem dálnic se začínají vynořovat bilbórdy, agentury dávají první průzkumy, politologové dávají první vyjádření. Tož já se k nim také přidám.

Tak nám týden začal další jobovkou… SebeStředula byl opět zvolen šéfem ČMKOS. Kozel byl znovu dosazen do funkce zahradníka, sice to nebylo žádné drtivé vítězství, ale bylo nadpoloviční, takže to stačilo. Do funkce nebyl dosazen ani Fialou ani Aspenem… odboráři si ho zvolili sami a zcela dobrovolně.

Přátelé, začnu tím nejméně důležitým. Včera mi zavolala policie a dneska jdu na výslech ohledně zemědělských protestů. Po telefonu jsem se žádné podrobnosti nedozvěděl, ale jak vidno, hnůj v Praze někomu leží hodně hluboko v žaludku a tak je třeba liberální demokracii bránit všemi prostředky. Je třeba na někoho něco najít a pak ho exemplárně potrestat, aby si to všichni ti Jandejskové raději rozmysleli. Jak to řekl Václav Moravec Výbornému ve studiu? Jak dlouho vás bude na cestě k nám doprovázet hnůj?

Tak jsem se včera dozvěděl, že se Vidlák dostal na jednání zastupitelstva Českého Krumlova. Zastupitel Josef Hermann tam děkoval městkým orgánům, že zakázaly v městský prostorech konání besedy s občany, protože samozřejmě „nic nemá proti eurposlankyni Konečné, ale nechápe, jak se mohla spojit s někým takovým, jako je vrchní dezinformátor Vidlák.“ A tak bylo v zájmu veřejnosti, aby dostala cenzurované informace… respektive, aby nedostala žádné, protože, kdo jednou Vidláka slyší, ten okamžitě podlehne jeho kouzlu a přejde na temnou stranu síly.

Přátelé, dnes budu klasický bloger Vidlák. Popřu svůj včerejší text a přijdu s opačnou tezí. Ne snad, že bych si začal myslet něco jiného, ale náš svět není jednotrendový. Není tu jedna jediná vůle a není tu jedna jediná moc. Jestliže jsem včera popisoval trend evropských jestřábů, ke kterým se přidal i náš Petr Pavel a Blyštivý Péťa, dnes budu popisovat trend evropských umírněných.

Přátelé, říkám to nerad, ale tento týden jsem se dopracoval k naprosto stejnému pocitu jako na podzim 2021, kdy jsem začal psát o tom, že na Ukrajině jsou splněny všechny podmínky pro válku. Navzdory tehdejším odborníkům, kteří tvrdili, že se to nestane. Můj pocit tehdy pramenil z toho, jak se na Ukrajině takřka ze dne na den změnily mediální narativy a zakrátko jsem je slyšel z úst mých příbuzných, kteří tamní televizní kanály konzumovali.

Zdá se mi to, nebo v posledních dnech sledujeme, jak našim europapalášům dochází, do jaké kaše se s válkou na Ukrajině dostali? Nezačalo to samozřejmě teď, vždy pravdomluvná mééédia otočila už někdy koncem roku 2023, kdy najednou Rusové nebyli slabí a těsně před rozpadnutím, ale stále silnější. Pád Adějevky to pak dorazil a od té doby se nám Evropa hemží vyjádřeními, jak nesmíme dopustit, aby Rusko vyhrálo.