Znáte Kačera? Vím že neznáte, alespoň ne pod tímto jménem. Jedná se o jednoho našeho čtenáře, který sídlí v místě mého zrodu v Sokolovské pánvi a díky mému neovvyklému příjmení se ukázalo, že učil mého otce i mého prvního zaměstnavatele. Píše si Kačerův večerník a občas mi pošle na mail glosu toho, co se tu děje. 

Nebýt Kačera, tak už Kydy nevyšly. 

Můj dnešní článek bude ošklivý. Budu nadávat, křičet, budu vzteklý a budu obrazně řečeno třískat vším co mi přijde pod ruku, budu zlej i na děti a můj vztek schytají zřejmě i ti, co si ho vůbec nezaslouží. Prosím čtěte dnešní článek právě s tímto vědomím. 

Začnu jedním biblickým příměrem:

Když si Čulík nebo Vlk zakládali svoje internetové hračky, šlo jim oběma o pravdu, které se ve veřejném prostoru jaksi nedočkali. Nedostali ji od veřejnoprávních médií, nedostali ji od novinářských špiček, nedostali ji od politiků. Svět se změnil v jednu velkou propagandu, pravda se začala stále více rozmlžovat, každý někomu sloužil a kopal za nějaké zájmy a lidi už se na to nemohli dívat a tak měly Britské listy, ale i Kosa vysokou čtenost. 

Včera se v diskusi nad Rejpalčiným článkem rozproudila debata započatá nickem Donald Trump ohledně mizerné úrovně Kydů, která klesla už kamsi pod úroveň České televize a proto je nejvyšší čas Kydy (už asi podesáté) opustit. Majka mě pak pokárala, že jsem se Rejpalky více nezastal. Celá diskuse je pod včerejším článkem a mě vybudila v mém zachraňování prasnice k tomu, že jsem mezi podáváním studených obkladů na vemeno, podáváním čípků na vyčištění dělohy a dávkováním antibiotik proti zánětu, napsal tento text.

Milí přátelé a čtenáři

Musím vám všem poděkovat za přízeň kterou věnujete Vidlákovým kydům. Díky vám je čtenost těchto stránek měsíc od měsíce vyšší a mně přibývá e-mailů s různými náměty. Vážím si toho. 

Zároveň vám všem musím poděkovat, že se diskuse pod články nevymkla z rukou. Mohu zodpovědně říci, že není moc internetových míst, kde by se komentování obešlo bez virtuálního vraždění a kde diskuse nekončí argumentem ad Hitlerum - kdy se vzájemné nadávání stupňuje tak dlouho, až jedna strana obviní tu druhou, že se chová jako Hitler.