Až budete číst dnešní článek a mazat si k snídani rohlíky, budu na posledním skrojku pole orat. Zemědělský rok mi dneškem končí. Mám vyvezený všechen hnůj, vyčerpal jsem všechnu močůvku, zmulčoval jsem poslední řepku na zelené hnojení a můj pes bude chodit za mnou v brázdě a dávit vytahané myši a krtky. 

Od loňska mám vlastní chovnou prasnici a měl jsem dva vrhy selat. Díky tomu jsem měl hnoje nadbytek a mohl jsem pohnojit úplně všechno. Vv současné době není pozemku, který by nemohl každý rok dostat svojí dávku organické hmoty a dusíku. 

Krátký koronavirový úvodník.

Včera nám zavolali z pražské hygieny... Jakpak se má náš kluk, jakpak se máme my, jestli jsme nemocní, či tak něco.  Tož jsme zahlásili, že zatím nic. Kluk je čilej ja rybička, jeho čtyři sourozenci také nevypadají nakaženě, manželka má pořád čich (nejvíc na průsery) a já hákuju co to dá na poli. Dostal jsem poučení, jak se chovat v karanténě, tedy jak se má kluk chovat v karanténě, protože my ostatní v karanténě nejsme. 

Krátká koronavirová předmluva. Master do svých grafů přidal nová udělátka. Pokusil se odhadnout, kolik skutečně nakažených tu v republice máme a použil na to letní data, kdy byly denní přírůstky pozitivních velmi nízké, hygiena stíhala a dokonce i trasovala. Metodika je popsána přímo u grafu, můžete se podívat. Spodní hranice odhadu skutečně nakažených je zhruba půl milionu. Méně to docela určitě nebude. 

I těch půl milionu je samozřejmě hrozně nízké číslo. Než bychom se dopracovali promoření, mohou nám lidi ještě umírat pěkně dlouho. 

Minule jsme z pohledu zemědělského řešili Rusko. V svém článku jsem se snažil ukázat, jaký vliv má v dnešním světě každá maličkost a jak naše zemědělství hladce "odskákalo" zavedení protiruských sankcí. Když to celé zjednoduším, sankce proti Putinovi zaplatili zemědělci a chovatelé v naší skvělé sluníčkové a pokrokové EU. Skoro bych si troufal tvrdit, že průměrný obyčejný ruský Ivan se ze sankcí otřepal rychleji než obyčejný ojrópský zemědělec.  Tolik k Rusku. 

Dnes probereme Čínu.

Včera jsem popisoval situaci těch, kteří svou brázdu v dějinách už ukončují. Kteří zjistili, že jim dvacet až padesát hektarů na plnohodnotnou obživu nestačí a přes všechny sliby a příklady ze zahraničí u nás nikdy nebudou žít z malé farmy. Psal jsem o těch, kteří to tedy nějak doklepou, možná to alespoň někdo předá dětem či vnukům, ale stejně to za pár let vezme svůj konec, protože jen olbřímí velikost je dneska dostatečně velká na efektivitu, byť je to někdy za každou a nevratnou cenu. 

Na "moje" silo jezdí ve žních opravdový skanzen. Staré Zetory, staré vleky. Vždycky vyhlížím takového statného sedmdesátníka, který má vlek za traktor bez hydrauliky a zdvihá korbu k vysypání pomocí vzduchových válců. Jiný malý zemědělec zase na své pětituně vzadu nasadí kliku a zvedá korbu pomocí ozubených hřebenů a převodovky. Vlečka z roku 1958... 

Na silo, kde trávím žně, dovážejí své přebytky možná poslední soukromníci, kteří v okrese provozují živočišnou výrobu. Jak sami říkají, dělají tu neskutečnou blbost a snaží se udržet nějaký ten dobytek. Samozřejmě máme na okrese Vodňanské kuře, Jave Pork i Agro Jevišovice. Máme tam dokonce i nějaké dojírny, ale to je všechno zaplaceno velkokapitálem, kde se náklady počítají poněkud jinak. 

Žně se posunuly do závěrečné dlouhé fáze, kdy už se celkem nic neděje a čeká se na poslední opozdilce, kteří budou sekat ještě nejméně dva týdny. Já už jsem se vyvázal z nejhorších šichet a tak mám zase čas na psaní. Děkuji všem autorům, kteří mě v této vypjaté situaci podrželi. 

V následujících několika dnech budou vycházet krátké články na zemědělská témata. Přece jenom jsem si s leckým popovídal a dozvěděl jsem se spoustu věcí, které mě zase připravily o iluze a které budou zajímavé i pro vás. 7

Dnes dokončím již načnutý příběh, jak to celé s obilím letos dopadlo. 

Tento víkend a budoucí týden žním. Žnít je sloveso vytvořené od podstatného jména žně. Jednoduše řečeno, jsem na žních a od slunka do slunka vedu boj o zrno. Na úrovni článků to bude vidět, protože celý den makat na sile a pak večer něco psát bude značně obtížné. Prosím proto všechny autory, aby chytili slinu, zapojili střevo a poslali mi nějaké články. Hodně mi tím pomůžete. 

Dnes dávám krátkou zprávu o tom, co nás čeká. 

To není bonmot, to je čistočistá pravda.  Zemědělec nemá nikdy dobrý počasí. Věčně mu něco hapruje. Ono není divu... napodobuje přírodu a za deset tisíc let neolitické revoluce se snaží být lepší v něčem, na co příroda měla miliardu let. Svým způsobem zemědělec vlastně jen třídí přírodní procesy a snaží se, aby se mu nemíchaly dohromady. Jak se začnou míchat, nedokáže si s tím poradit a splakává nad výdělkem.