Maneca měla zase jednou trefu. Včerejší zabijačka vepříka byla moc pěkná akce. Tentorkát hlavně rodina a dlouholetí přátelé, všichni kovaní zemědělci, práce bez jakékoliv organizace, všichni prostě vědí. 

Prase opravdu velké, vyškvařeno skoro 60l sádla, prejt budeme zpracovávat asi ještě týden a při psaní tohoto článku odbíhám ke kotli a míchám zabijačkovou polévku, aby nezkysla. Všechno šlo jak na drátkách... kromě štetin. 

Ještě to nejsou ani tři měsíce, co mám doma selata a z malých pětadvacetikilových prasátek už jsou solidní vepři mající přes padesát kilo. Rostou hezky. Denně sežerou každý zhruba tři kila šrotu a protože vinohrad mi roste jako blázen, mají i pravidelný přísun vinných listů, které pak udělají masu z mých prasátek typickou chuť, která se dá poznat. 

Vepřík je skvělý vynález. Rychle roste, má vynikající a hodnotné maso, jeho porážka není náročná, má jeden z nejpříznivějších poměrů živé váhy ku váze masa, má u nás mnohasetletou tradici, existují tisíce výborných receptů na jeho úpravu a zabijačka bývá na vesnici společenská událost roku. Vepřík je jako lidský pokrok. Spousta užitku, malé náklady, ale člověk se nesmí eklovat, že je všechno posrané... 

Milí přátelé

Jak víte, zabývám se už nějakou dobu chovem vepříků. Letos mám pět krásných českých přeštických prasat a prozatím mi ty potvory dělají jenom radost. Na podzim budu mít zase řadu zabijaček na kterých se doufám objeví i někteří z vás jako milí hosté, kteří přijedou, popijí, pokecají, pomohou a odjedou s výslužkou. Letošní konstelace ovšem nabízí ještě jednu novinku. Je to prachsprostá komerční nabídka toho nejhrubšího zrna a dělám ji především proto, abych si ověřil, jak si my Vidláci stojíme. 

Zabijačkový maraton mám za sebou. Umyl jsem zamaštěné ruce, otřel ústa od prejtu a propláchl tělo pálenkou, abych to nějak přežil. Tři ze čtyř mých letošních prasat to mají za sebou, několikmrazáků je naditých k prasknutí, škopky jsou plné naloženého masa a pomalu budu roztápět udírnu. Za čtrnáct dní si to v menším ještě jednu zopakuji s posledním čuníkem a do jara budu sedět před krbem, ukrajovat uzené a číst Vojnu a Mír. Do rozmrznutí půdy a oschnutí rolí mám klid. 

Letos mám v chlívku čtyři prasátka. Dovezl jsem je jako pětadvacetikilová selata ze čtyř různých chovů. Chtěl jsem letos zkusit německé Landrace a protože se moc často nevyskytují,musel jsem je zamluvit na více místech. Nakonec to vypadalo, že nebudu mít ani jedno a tak jsem si ještě zamluvil jako náhradu křížence českého přeštického prasete. Letošní březosti sviní ale překonaly očekávání a tak mám tři ušlechtilé němce ze třech chovů a jednoho českého křížence. Všechny jsem svezl v jeden den, pustil do vydezinfikovaného a vyvoněného chlívku (aby se potlačil pach původních chovů).