Milí studenti. Ani nevíte, jak vděčný vám jsem za vaši angažovanost ohledně české politiky a životního prostředí. Váš stále angažovanější přístup se pomaloučku polehoučku už začíná blížit angažovanosti z dob nedávno minulých. Dovolte mi proto pár dobře míněných rad: 

Sedím si takhle na sile  kousek od Vidlákova. Jsme naplnění obilím až "po špunty". Výnosy sice byly horší než loni, ale dost podstatně ubylo řepky i když hektary jsou pořád stejné. Co z toho plyne? Ano, máme víc pšenice. Přetékáme. Cena půjde dolů, ale ještě je slušná šance na neúrodu v USA, případně na čínská vepřová opatření - mají tam mor prasat, vybíjejí to po milionech, ale jíst něco musejí. Kdo má kapitál, aby udržel obilí do zimy, může pohádkově vydělat. 

V posledních dnech je vedro a tak trávíme spoustu času v bazénu. Na horké jižní moravě je to při práci na gruntě skoro nutnost. Alespoň v dnešní zhýčkané době.  Po dvou hodinách práce na slunci při pětařiceti stupních vě stínu je ochlazení v bazénu skoro jediná možnost, jak u vykopávání brambor vydržet až do večera. 

Bazén jsem dělal svépomocí, stejně tak i filtraci. Filtrovaná voda se nasává stěnou a vrací se do bazénu tryskou ve dně.  Motor čerpadla je docela výkonný a tak se při filtrování na hladině objevuje jakýsi malý gejzír vířící a bublající vody.  

Znáte americký seriál Simpsonovi? V tomto seriálu vystupuje obtloustlý a značně přiblblý šerif Wiggum, který má synka Ralpha, který je ještě o několik oktáv blbější. Já si nemohu pomoci, ale kdykoliv vidím Borise Johnsona, vybaví se mi tento přihlouplý klouček. Oba mají společný tvar hlavy, inteligenci a vzájemně si vykrádají hlášky. 

Nuže tento Ralph Wiggum se po hlasování britské konzervativní strany stal premiérem. 

V návaznosti na svůj slib v debatě pod článkem Malý střípek pro budoucnost bych zdejší kydače rád seznámil se svým zážitkem v novém zaměstnání.

Zeman včera odvolal ministra kultury Staňka. Poděkoval mu za dobrou práci, jistě v soukromí spolu chvíli dštili síru na ČSSD, kamery si užily, Staněk měl poslední hvězdnou chvilku a pak... nic. Žádný Šmarda jako by ani nebyl. Vidlácky bych ale řekl, že se mi dost vyjasňuje. 

Dnešní článek není polemikou se včerejším Čmoudovým příspěvkem. Téma nosím v hlavě už dlouho a teď se mi v podstatě hodil hlavně Čmoudův nadpis. Nebudu si nijak vymezovat vůči Čmoudovým argumentům, jen bych chtěl přidat pár vidláckých postřehů: 

Vždy když slyším nějakého psychologa nebo psychiatra vykládat o bohu a jak je věřící, tak si říkám, že právě potvrdil, jak málo zná svůj vlastní obor psychologii. Nesvěřil bych mu ani křečka. Natož chudáky plácající se ve vnitřním chaosu.

Jak může psycholog věřit v boha? Otevřete bibli, čtete si v ní a ze stránek to na vás přímo skáče, jak je to účelově napsané, proč asi, jak, kým a kdy. (To samý s koránem)

Když jsem o tom projevu slyšel poprvé, tak se dotyčný, co mi to vykládal zalykal smíchem, jak je ten Jakeš blbej. Koukal jsem na něj jak na blázna. Ne, že bych si myslel, že Jakeš je génius, co nás vede správným směrem, ale bylo mi jasné, že tohle by si nikdo nedovolil a že je to nějaká režimní levota.  
 Objeví se jedna kazeta, StB okamžitě z člověka dostanete odkud ji má a tak to vysledujete až ke zdroji a všechny zastraší. Při troše smůly jste se tehdy dostali do vězení i za Kryla.

Čestl jsem si článek Jana Campbella