No, je čas... dneska máme zase ten svátek demokracie... Volit je přece základní demokratický princip... ten nejdůležitější princip pro naši svobodu... a kdo to tak nedělá, ten není demokrat. Škoda, že to bude platit jen dneska. Už zítra večer budou zase všichni intelektuálové tvrdit, jak jsme volili špatně a že bychom vlastně žádné volební právo mít neměli, bo jsme voliči Koblihové, nevzdělaní, operujeme se špatnými údaji, věříme ruské propagandě a tak vůbec. 

Jsem už osmnáct let dospělý.  Můj odpovědný věk je teď právě stejně dlouhý jako ten neodpovědný. První volby, ke kterým jsem šel, bylo referendum o vstupu do EU. Za těch osmnáct let jsem toho už navolil... Vyslechl jsem mraky slibů, poučil se, jak to vypadá v realitě, ztratil jsem spoustu iluzí a naučil se s tou flustrací žít. V osmnácti jsem byl idealista a měl jsem vzor v Mirkovi Dušínovi (vážně!) a dnes jsem spíše cynik, kterého málokteré neštěstí vyvede z rovnováhy. Naučil jsem se přijímat budoucnost s určitou mírou fatalismu.

Z lithia se stalo aktuální převolební téma, které může ještě notně zamíchat kartami. Je proto vhodné se k němu ještě vrátit. 

Tak kdo má vlastně pravdu? – anketa Vidlákovic kydů

Pokouším se reagovat na výzvu přítele Vidláka a dávám svým článkem ještě něco k zamyšlení. Chtěl jsem původně reagovat jen v komentáři k poslednímu Vidlákovu článku „Předvolební nuda“ ale nějak mi to vyšlo moc dlouhé. Takže je z toho nakonec článek.

Letošní parlamentní volby jsou tak trochu zvláštní. Na jednu stranu jsou všechny kampaně celkem v klidu. Skoro mám až chuť říct, že se všichni proti sobě vymezují kultivovaně. Předvolební debaty jsou v podstatě šeď. Všichni se tam chovají, jak by se od nich dalo čekat. Sem tam dobrá myšlenka, sem tam tlučhuba, větší množství ignorantů, a tak podobně. Nikdo nevybočuje z řady. Snad jen strach z Babiše je větší než byl kdysi strach z Paroubka nebo Klause. Pro běžného průměrného voliče občana, který má jiné starosti než koukat na předvolební debaty je to letos nějaké slabé. 

Vy, kdo mě znáte déle víte, že jsem původem z malebné Sokolovské pánve a mám rodinu plnou havířů. Můj tatínek celý život převíjel motory na šachtě v dílně, můj strejda byl v oddělení přípravy výroby, bo je geodet a vůbec všichni moji kamarádi a kamarádi kamarádů měli tak či onak co do činění se Sokolovskou uhelnou. O dolování tedy něco vím.  V hospodách jsem vyslechl něco příběhů o hlubinné těžbě, závalech, o těžbě loužením, třídění rudy a tak vůbec. Proto si o lithiu myslím svoje a moc mě to nevzrušuje.

Do voleb máme kousek přes týden, všechno finišuje, kandidáti se střetávají v předvolebních debatách, volič občan na to nevěřícně zírá, bilboardy jsou plné politických ksichtů, vydávají se předvolební knihy o snění, vyhlašuje se válka levné práci, daně půjdou dolů, přídavky nahoru, zkrátka kandidát slibuje a volič volí.... obráceně to nefunguje.  

Hledáte myšlenkovou policii? Podívejte se do zrcadla!

(Román „1984“ je asi nejhorší knihou 20.století)

https://dissidentvoice.org/2017/08/looking-for-the-thought-police-try-looking-in-the-mirror/

Sobotu jsem strávil v Praze. Ženil se mi můj skoro adoptivní syn. Svatba byla moc pěkná, nevěstě to slušelo, maminky si poplakaly, otcové uronili slzu a pak popili a do toho jsem jim z grilu servíroval čerstvé prasátko. Nechci se vytahovat, ale už jsem se to fakt naučil a i když normální Pražák sní a vypije všechno co mu dají, tentokrát bych obstál i v konkurenci Vidlákovské řeznické smetánky. Zkrátka svatba jak má být s dostatkem piva, vína, burčáku i domácí pálenky.

Volby, volby,...

Jak se blíží naše podzimní volby, už nějakou dobu mě svrbí ruka a mám chuť sepsat své názory na volební systém u nás a na volební systémy obecně. K našim letošním volbám mi navíc tak nějak pasuje tenhle obrázek, který jsem našel na kterémsi anglofonním serveru: