Tisíckrát jsem si během posledních dvaceti let umiňoval, že sepíšu některé svoje postřehy o krachu českého zemědělství podle svých zkušeností a prožitých situací.  Nikdy jsem k tomu nenašel odvahu. Všechny moje názory a úvahy jsou ryze subjektivní, zcela zaujaté a tak naprosto nekorektní, navíc poznamenané mou profesí v počítačové branži.  Téměř třicet let jsem pracoval jako programátor a později takzvaný analytik informačních systémů ve specializovaném podniku na zpracovávání informací v zemědělství, a to navíc pro jeden velký úřad.

Blíží se finále řežby klanů. Třicet let se každé čtyři roky v neokoloniální gubernii odehrává velecirkus žvanění o vzdušných zlatých zámcích zvyšování životní úrovně a dohánění takzvaně vyspělých států.  Občanstvo v emočním vytržení sleduje, který z plejády provařených zločinců a lhářů se ujme pomyslného kormidla vládní agendy. Nejkrásnější studie atmosféry předvolebních rejů je nepřekonatelná povídka Jaroslava Haška s názvem Obecní volby.

Můj svět odchází a mizí.  Moji vrstevníci a dokonce i mladší ročníky odcházejí klepat na nebeskou bránu.  Troufnu si tvrdit, že jen malé procento mé generace se pohybuje na  blogové scéně internetu, většinou ani neví, co to je a zejména mají úplně jiné starosti než si něco klofat na klábosnici nebo přečítat.  Nevím, do jaké míry si mladá generace uvědomuje skutečnost, jak děsivě byl zdejší stát devastován na neokoloniální gubernii čtvrté říše. Většina stařešinů mého věku to vnímá s velkou depresí.

Krátký úvodník: 

Pana Václava Fischera asi leckdo znáte z jeho vlastního blogu na Idnesu:  https://vaclavfischer.blog.idnes.cz/…879