Před dvěma roky začala válka na Ukrajině. Ruská vojska překročila hranice a od té doby válčí s celým potenciálem NATO. Západ dodává peníze a zbraně, Ukrajina dodává životy. Dvouletý výsledek tohoto střetu vidíme v konsolidačním balíčku, zvýšené dani z nemovitosti, drahých energiích, celoevropské ekonomické krizi, zhasnutých vysokých pecích a rostoucích protestech stále širšího spektra postižených.

Třináct balíčků sankcí uvrhla EU na Rusko. Proč třináct? Protože těch předchozích dvanáct k ničemu nebylo.

Přátelé, jsme asi první země světa, kde Agrární komora a Zemědělský svaz uspořádaly protest na podporu vládě. Té stejné vládě, která zemědělce svou politikou dostala do problémů. Té stejné vládě, která v rámci vyhlášené „deagrofertizace“ změnila redistributivní platbu na prvních sto padesát hektarů tak, jak to nemá žádná země v Evropě. Té stejné vládě, která ještě před zahájením protestů ústy svého teologministra řekla, že na této redistributivní sazbě se nebude nic měnit.

Dnes budeme pokračovat ve výčtu událostí, které jsem v posledních čtrnácti dnech neměl čas komentovat, ale které budou mít na naši Kotlinku větší dopad, než politika naší Pětikolky i prezidenta. Běh dějin se jaksi odmítá zastavit a realita bere stále menší ohled na přání našich pravdomluvných mééédií i našich ještě pravdomluvnějších elit, za které se konečně nemusíme stydět. Koneckonců, inflace klesla, už je třikrát menší, než ji měl Babiš, takže všechno je v pořádku a na těch předchozích třicet procent zapomeňte. Kdo by řešil, že jsme byli okradeni o třetinu úspor, že?

V uplynulých čtrnácti dnech jsem se zabýval zemědělským protestem a tak trochu jsem odkládal světodějné události, které byly velmi výživné a důležité. Je nejvyšší čas se k nim vrátit a trochu si je probrat. Je to už taková naše česká tradice, že to důležité se stane někde jinde a my k tomu přijdeme až na poslední chvíli. Takže:

V pondělí bylo v Praze asi osm set traktorů. Nedošlo k žádným škodám na majetku, nestrhly se žádné troleje, nikdo se nezašprajcoval pod most, každá sanitka mohla bez problémů projet, nedošlo k žádné fatální dopravní nehodě za účasti zemědělské techniky. Na Malostranském náměstí se na podporu zemědělců sešlo několik tisíc lidí. Za účasti kamer (a policie) přišli provokatéři, ale kromě bombastických titulků na Novinkách se nic nestalo. Nikdo nebyl zatčen ani předveden. Přes hlavy policie přelétla z obou stran jen trocha křiku.

Přípravy skončily. Dnes v noci nastartují zemědělci svoje traktory, v pondělí nad ránem se k nim přidají příznivci, kteří je chtějí podpořit v konvojích osobních aut, do Prahy přijedou ti, kteří chtějí protest podpořit, odboráři připraví program na Malostranském náměstí, a všichni se tam na Malé Straně v odpoledních hodinách sejdeme. Požadavek na odstoupení od grýndýlu zazní vedle požadavků odborů na spravedlivější zacházení se zaměstnanci.

Na webu my zemědělci jsou vyvěšeny aktuální organizační pokyny a program celého pondělního dne.

V pondělí brzy ráno najedou zemědělci se svými traktory do Prahy, aby ukázali celému národu, že už nevědí, jak jinak mají vládě a ministrovi zemědělství vysvětlit, že současná grýndýlová zemědělská politika bude mít za výsledek jejich likvidaci. Dva roky jednali a upozorňovali, ba i petici přinesli. Výsledek – nula. Kromě pár držhubných ústupků se na nastoleném trendu nic nezměnilo. Za každý jeden ústupek přišly dvě nové povinnosti a hrozba zase vyšších sankcí.

Slyšeli jste Fialu, jak se ve středu na Primě vyjadřoval k zemědělským protestům? Stojí to za to, kdo můžete pusťte si to. Má to pár minut, ale rozhodně to za to stojí. Málokdy zjistíte jen z gest, jak náš premiér přemýšlí a jaký by si přál další vývoj. Málokdy zjistíte jen ze změn hlasu, jak to má vláda ošéfované.