Tak jsme se dozvěděli, že Trumpova celní politika nejenže úplně mění pravidla řádu založeného na pravidlech, ale on mění i samotné evropské hodnoty. Na Trumpa jsme evropsky naštvaní, že se málo zastává Ukrajiny a nechce se mu za nás bojovat proti Rusku a teď nás navíc ještě dožral zavedením velmi ošklivých cel, díky kterým klesá akciový trh a firmy se stále rychleji stěhují do Spojených států. Naštval nás tak moc, že se naše vaše EU začala sbližovat s Čínou.

Tak nám Petr Pavel prohlásil, že je Česká republika připravena vyslat (po podpisu mírové dohody) vojáky na Ukrajinu… Všech pět, co tehdy ještě budeme mít. Tedy, pokud Zelinkovi neselže pistole a nezastřelí se ještě doma v kasárnách. V poslední době totiž vojáci nějak podezřele často svlékají uniformu a odcházejí do civilu… S válkou na Ukrajině to samozřejmě NE-SOU-VI-SÍ! Bývalý vojenský psycholog, Štrobl, tomu nevěří a on je přece v naší zemi nejvyšší autoritou, kterou vybraly samotné Novinky.

Zatímco ve Francii chystají lidem brožury, co mají dělat v případě války a radí jim, aby v případě jaderné havárie zavřeli okna a dveře (asi také nemají žádné kryty), u nás se prověřuje ruská a íránská stopa, která má prý zasáhnout do voleb svými nekalými dezinformačními kampaněmi. Jako první to (jak jinak) vytáhla Slonková a zřejmě se zase celá pražská kavárna domluvila, protože nás v poslední době kolem nás novináři krouží jako smečka hladových (a hloupých) vlků.

Nějak se ten rumunský scénář nachystat musí, nicht wahr?

Tak kolik summitů už mají za sebou evropské země, aby udělaly z Ukrajiny hentoho ocelového dikobraza za naše úspory? V poslední době už to nezvládám sledovat. Začalo to v Paříži, kde už už posílali vojáky proti Rusku, ale nakonec z toho byl mírový plán, který měl posvětit Trump, kterému to nestálo za veřejnou odpověď. Pak bylo něco v Londýně, kde to dopadlo stejně a ze slavného tažení na Rusa zbylo rozmístění mírových jednotek… teda, až skončí válka. Pak bylo nějaké jednání evropské rady, kde se dávaly na stůl peníze a zbraně… Prosím, neberte mě za slovo, já už prostě ztrácím přehled.

Je tomu osmdesát šest let od chvíle, kdy se Evropa naposledy sjednotila, aby byl její hlas ve světě slyšet. Právo veta bylo zrušeno, velení evropských armád bylo postupně sjednoceno, na dobové dezoláty bylo patřičně došlápnuto, byly vyhloubeny příkopy a postaveny ploty nabité elektrickým proudem, občané dostali právo na korigované informace, rozjela se mašinérie vládní propagandy a začalo se slídit, jaké rádio kdo poslouchá. I komunikační karty k tomu připravili… pamatuj, že poslech cizího rozhlasu může být potrestán i smrtí.

Vposledních hodinách jsou dějiny rychlejší než mé články… Ten včerejší vyšel ve chvíli, kdy jsme se dozvěděli, že Ukrajinská delegace v Saúdské Arábii souhlasila s americkým návrhem úplného třicetidenního příměří na frontě. Pak také souhlasili s podpisem dohody o minerálech a Američané jim v té chvíli prý začali zase dodávat zbraně a zpravodajské informace.

Ještě to nejsou ani dva měsíce, co byl Donald Trump inaugurován, ale svět už je úplně jiný.

Dnešní den nepochybně ovládnou komentáře o německých volbách a nejinak tomu bude i tady na Kydech, ale než budou jasné výsledky a než se vykecají všechny morální majáky a slovutní intervjuci, než nám Česká televize opět vysvětlí, co si máme myslet a než kolem nás prodefiluje přehlídka chytrých hlav, vrátím se ještě jednou v krátké glose ke Spojeným státům a jejich zahraniční politice. Poslední týden byl tak výživný, že si to ještě jednou zaslouží. Článek o německých volbách vyjde během noci, až se potvrdí čísla.

Ještě před týdnem byly USA naším největším vzorem, ke kterému všichni vzhlíželi. Byly strážcem těch nejvyšší evropských a transatlantických hodnot. Petru Fialovi nebylo líto dát z našich důchodů sto padesát miliard korun za stíhačky a víc než dvě stě miliard na pomoc Ukrajině a Ukrajincům, jen aby se mohl na chvíli sejít se senilním americkým prezidentem.