Na téma jedenadvacátého srpna jsem psal během těch osmi let mého blogování mnohokrát a vlastně už nemám, co bych k tomu dodal. Ale když nám plukovník Foltýn na dnešek chystá start nové pozitivní kampaně, která nám má vysvětlit, jak se máme dívat na Rusko a jak máme dávat pozor na pobíhající „rusáky s narativem,“ ještě jednou se k tomuto tématu vrátím. Navíc vznikl otevřený dopis na podporu Otakara Foltýna, který podepsaly známé flexibilní osobnosti naší politické i kulturní scény, takže dnešní článek je pro ně a o nich.

Milé děti, hezky se posaďte, představte si, že sedíte u táboráku, že to tu máme jak za starých časů a poslechněte si poučný příběh z naší nedávné historie, jak tomu všemu porozuměl Vidlák. Málokdy se stane, že se kus historie takhle pěkně uzavře, proto je zapotřebí se zamyslet nad celým příběhem a vyvodit z něj poučení. Vidlák vám celý tento příběh samozřejmě necpe jako jedinou a dokonalou pravdu, není v jeho možnostech, aby zazněly všechny detaily i vedlejší příběhy, které to celé rámují. Vidlák prostě háže do prostoru, jak naše moderní dějiny pochopil on sám osobně.

Dnes máme symbolické datum. Okupaci. Tanky v ulicích. Násilím přetržený vývoj, který většina obyvatel považovala za nadějný. Pod pásy obrněnců skončil doposud poslední český pokus o vlastní trajektorii dějin. Socialismus s lidskou tváří. Snaha o kompilát toho nejlepšího z Východu i ze Západu…

Máme tu padesáté výročí okupace. Dne 21.8.1968 jsme byli přepadeni z pěti stran pod vedením Brežněva, v Blaníku se nepohnula ani myš a celá ta okupace nás stála nějakou stovku mrtvých, pár stovek zraněných a dvacet let obživy cizí okupační armády. 

ÚVOD

Vážení Kydači i nekydní (nekomentující) čtenáři.

Máme zase nějaké to výročí okupace, tentokráte té 'osvoboditelské', která se po jejím proběhnutí měla navždy zapsat názvem 'bratrská', avšak samotnému tehdejšímu režimu spásy to vydrželo jen něco málo přes 20 let a již asi před čtvrtstoletím se zřejmě navždy odebral někam do hlubin nostalgie či parodie (to je ponejvíce odvislé na rudoprdelnosti jeho vzpomínatelů nebo občasném vychýlení z běžnosti jeho už-je-mi-to-jedno-telů).