Co roste v Mississippi

Autor

Štítky

Pan Hulvath měl přání: " Už jsem jednou prosil, rádi bychom věděli jaké jsou v tom státě zbraňové zákony a předpisy, co musí řadový občan udělat aby směl mít - nosit zbraň, nákup střeliva, apod. Mohlo by se to shrnout do jednoho článku s řidičákem - zkoušky, věk, třídy, apod."

Otázky ohledně zbraní nejsou zrovna mojí parketou. Něco málo vím, něco jsem dohledala na internetu. Přesto, berte moji informaci s rezervou.

Právo nosit zbraň mají Američané zakotvenu v ústavě, v 2. dodatku, kde se píše: "A well regulated militia, being necessary to the security of a free state, the right of the people to keep and bear arms, shall not be infringed." (Protože dobře organizovaná milice je nezbytná pro bezpečnost svobodného státu, právo lidu držet a nosit zbraně nesmí být porušeno.) V současnosti proti sobě stojí víceméně nesmiřitelné tábory - jedni chtějí zákaz zbraní, druzí oponují a chtějí si podržet právo se bránit s odkazem na 2. dodatek. (Pokud někdy uvidíte zastánce práva nosit zbraň jak vás zdraví dvěma zdviženými prsty ve tvaru V, je to odkaz na 2. dodatek.) Organizací, která prosazuje právo vlastnit zbraň je NRA (National Rifle Association).

Když jsme cestovali po Státech a navštěvovali sbory, které Billa v jeho práci podporovaly, ubytovali nás jednou v rodině, kde paní domu byla angličtinářka a pán domu čerstvě penzionovaný pilot malých letadel, který však neměl v úmyslu sedět a nic nedělat. Už si rozjížděl podnikání střeleckého instruktora a prodejce zbraní. Když se nás hostitelé ptali, co bychom chtěli dělat v sobotu dopoledne, když jsme měli volno, neváhali jsme a požádali pána domu, jestli bychom s ním mohli jít na střelnici. Paní domu sice asi očekávala nějakou intelektuální aktivitu, ale naše redneckovství se prodralo skrz intelektuální nátěr jako prase ke korytu. Nikdy předtím jsem žádnou pistoli v ruce nedržela. Náš hostitel mi ukázal, jak se pistole správně drží a hrozně nadával na filmové a televizní kriminálky, kde to všichni drží jen jednou rukou jako nic. Nechal nás vyzkoušet různé kalibry a jeho první instrukce byla "Nikdy nestřílej, pokud nechceš zabít, protože nikdy nevíš, kam přesně se trefíš."

Mít zbraň je tady dost důležité. Slouží k obraně, k likvidaci škodné (hadi, lišky, kojoti...) i k lovu. V Česku na to nejsme zvyklí, že by bylo běžné mít doma zbraň, ale můžeme si to převést na nože. Pro většinu z nás je normální mít doma nože všech velikostí, sekery, mačety. Na Západě už prodej nožů omezují nad určitou velikost a nesmíte je nosit na veřejnosti. Měla jsem studenta, který jel do Británie na jazykový kurz. I šel ve svém volnu podívat se na nějaký zámek či co. Při vchodu mu zkontrolovali batoh - měl tam speciální nůž - takový ten víceúčelový, co se z něj dají udělat i kleště a další nářadí. Ostraha mu nůž zabavila, protože délka čepele přesahovala povolený limit. Zabavili mu ho permanentně, nejen po dobu prohlídky. Byl z toho pěkně naštvaný, protože to byl dárek od manželky. Vzpomínáte na trampíky, když na usárně nosili připevněnou sekyrku a na opasku v pouzdru nůž? Byl z toho snad někdy někdo vystrašený nebo bylo třeba možné jim sekyrku či nůž zkonfiskovat? Byla to normálka. Jak by se obyčejní lidé v Česku cítili, kdyby jim někdo chtěl diktovat kdy a kde můžou používat nůž? Jak by se cítili, pokud by nože podléhaly registraci? Podobné pocity tu mají Amíci ohledně zbraní. Argumentem proti zákazu zbraní je to, že nezabíjí zbraň, ale ruka, která stiskla kohoutek. Pokud zbraně budou zakázány, pak ten, kdo bude chtít zabít, použije cokoli jiného. Auto, mačetu, krumpáč... Nebo si zbraň opatří nelegálně. V minulé diskusi čtenář Auto přidal odkaz na video, jak to vypadá ve vyloučených čtvrtích v Jacksonu. Pokud jste to video shlédli, je vám jasné, proč tu vlastnictví zbraní na obranu hraje tak významnou roli. I když místo, kde bydlíme je pohodové, je dobré tady zbraň mít, protože nejbližší policejní stanice je nějakých patnáct až dvacet minut jízdy, a i když v případě vašeho ohrožení pojedou jako blesk, může to být patnáct pěkně dlouhých minut.

V Mississippi si může koupit zbraň každý, komu je přes 21 let, nemá záznam u policie a není v rejstříku lidí, kteří jsou neustále pod vlivem návykové látky. Na to, abyste vlastnili zbraň povolení nepotřebujete, ale abyste mohli nosit zbraň s sebou, je třeba zažádat o concealed carry permit (povolení nosit skrytě zbraň) (nesmíte ji nosit viditelně). Abyste toto povolení získali musíte projít certifikovaným kurzem, splnit výše uvedené podmínky, prokázat se 2 průkazy totožnosti, podat žádost na Department of Public Safety (oddělení veřejné bezpečnosti), k žádosti přiložit 2 fotografie, zaplatit správní poplatek a na oddělení si nechat odebrat otisky prstů.

Když jsme se sem přistěhovali, bylo možné koupit zbraně i střelivo i ve Walmartu. Zbraně byly vystavené v prosklených vitrínách v oddělení sportovních potřeb. Od té doby však vedení Walmartu změnilo pravidla a ani zbraně, ani náboje už neprodávají. Pokud tedy přijdete do obchodu, který zbraně prodává (buď specializovaný obchod nebo obchod se sportovními potřebami), musíte se identifikovat řidičským průkazem nebo jiným průkazem totožnosti. Prodavač ověří v databázi, že jste bezúhonný občan, což chvíli trvá. Pokud shledá, že nefigurujete na seznamu lidí, kteří nesmí mít zbraň, prodá vám ji, ale nedá vám ji do ruky. Odnese vám ji až k východu a teprve tam vám ji smí předat.

Pan Hulvath ještě chtěl vědět něco o řidičácích, jejich třídách atp. To bych si, s dovolením, nechala, až budu psát o silničním provozu a cestování. A teď už k tématu, které jsem původně plánovala na dnešek.

Co roste v Mississippi

Jsa panelákové dítě, setkávala jsem se se zemědělstvím pouze v útržcích a to vlivem prarodičů, studentských brigád a pár přátel zaměstnaných v zemědělství. Proto cokoli tady napíšu, berte s rezervou.

Mississippi se nachází na rozhraní dvou pásem odolnosti (teplotních zón) 7 a 8. Pro vaši představu, většina území České republiky se nachází v zónách 5 a 6; Pálava je v zóně 7. Narozdíl od Pálavy však pro léto v Mississippi je typická vysoká vzdušná vlhkost způsobená vlhkým vzduchem proudícím od Mexického zálivu, který funguje jako obrovský odpařovač. Stačí, abyste na chvíli vystrčili nos z domu a během 10 minut máte na sobě vlhké tričko jako byste proběhli deštěm a na nose vyskakují perličky potu. Nám lidem se to moc nelíbí, ale některým plodinám to dělá vysloveně dobře, třeba takovému bavlníku, který je bezesporu nejdůležitější rostlinou pěstovanou v Mississippi. Bylo to tak před válkou Severu proti Jihu a je to tak i dnes. S tím rozdílem, že tehdy Mississippi byla nejbohatším státem a propadla se až na úplný chvost. Bavlník je vzdáleně příbuzný s ibiškem, ale pěstuje se jako jednoletka. Bavlníková semena se vysévají až v době, kdy nehrozí mrazíky. Vyrostou keříky se žlutými květy. Po odkvětu se vytvoří tobolky plné chlupatých semen - na první pohled byste řekli, že ta tobolka je nacpaná vatou. Na podzim, v době, kdy začnou tobolky pukat se celé pole postříká defoliantem, aby se dala bavlna strojově sklízet. Pole s bavlnou těsně před sklizní poskytuje úžasný pohled - jako kdyby celá plocha byla pokryta sněhem. Dokud se bavlna sklízela ručně, děti farmářů dostávaly ve škole volno, aby pomáhaly rodině se sklizní. Nasbírat pytel bavlny bylo záležitostí trpělivosti, protože jeden chomáč bavlny vůbec nic neváží a na velikost to také není nic moc. Výraz "cotton picking thing" (sbírání bavlny) znamená expresivně "vůbec, ale vůbec nic". Například "I don't wanna do a cotton picking thing." (Vůbec nic se mi nechce.) Když se bavlna sklidí, musí se oddělit vlákno od semen. To se dělá v podniku zvaném "cotton gin". Vlákna se pak posílají na další zpracování. Zbylá semena jsou mírně jedovatá, ale lze jimi krmit krávy, které to díky 4 žaludkům zvládají. Jinak se namletá bavlníková semena (cottonseed meal) používají ke hnojení. To hnojivo je opravdu dobré, sami je používáme. Je zdrojem dusíku a draslíku a jeho výhodou je, že nemůžete spálit rostliny předávkováním. Mezi další hojně pěstované plodiny patří buráky, sója, kukuřice, rýže.

Dalším faktorem určujícím zemědělství je půda. Co se týká složení - v Mississippi je to směs různých typů. U nás máme půdu jílovitou, ale kamarád o 5 mil dál má půdu písčitou, u Vicksburgu se nachází spraš. (Vicksburg je město ležící na levém břehu řeky Mississippi, na srázu tvořeném právě spraší, jak ji navál západní vítr z nekonečných úrodných ploch na druhé straně řeky Mississippi - v Louisianě.) Když přijíždíte k Vicksburgu, vidíte po stranách silnice, která je zaříznutá do svahu, dva až tři metry úrodné spraše s prorůstajícími kořínky. Podél Mississippi se rozkládají lužní půdy, což jsou asi nejúrodnější oblasti ve státě. Má to jeden háček - povodně. Pokud jsou na jaře povodně, velká voda buď zničí, co je zaseto nebo zabrání tomu, aby stroje mohly v rozumné době vyjet do polí zasít. (Letní horka skutečně nesvědčí klíčení rostlin, takže máte na zasetí jen dobu ohraničenou chladem na jedné straně a horkem na druhé.)

Co se týká zahradničení, tady má Mississippi ještě velký prostor růstu. Než budu pokračovat, chci vysvětlit jistý bod, který může vést k nedorozumění. Při studiu angličtiny se studenti seznámí se slovem garden/gardening. Slovo garden se tady užívá jen ve významu užitkové zahrady, gardening jenom pro pěstování ovoce a zeleniny. Pokud máme na mysli okrasnou a oddychovou část zahrady, nazveme ji yard - což se studenti učí jako dvůr a okrasné zahradničení tu nazývají landscaping. V Čechách, na Moravě a ve Slezsku jsme zvyklí vídat oplocené rodinné domky s ovocnými stromky, se zeleninovými a bylinkovými záhonky a jako doplněk trávník. (Obyvatelům činžovních domů se tímto omlouvám, že je vynechávám.) Tady je to trochu jiné. Zaprvé - okolí domu nebývá oplocené a slouží jako dekorace - trávník, často vzrostlé stromy, nejčastěji pekany nebo borovice, těsně kolem domu keře kamélií, azalek, buxusů, cesmíny. Užitková zahrada nebývá pravidlem, a pokud je, bývá vzadu za domem a obvykle je to pouze plocha zpracovaná traktorem nebo kultivátorem do vyvýšených řádků. V poslední době přichází k oblibě také vyvýšené záhony. V Tractor Supply a dalších obchodech s prodejem zahradních potřeb můžete koupit prkna na vyvýšené záhony už přiříznuté, jen je složit dohromady. Zahradní sezóna začíná v únoru, kdy už můžeme vysít hrášek, mrkev, hlávkový salát, ředkvičky a ze všeho nejdůležitější je vodnice (naprosto blbuvzdorná a nenáročná zelenina). Zatímco v Česku by lidé ocenili hlavně bulvy, které chutnají jako kedlubna, tady si lidé cení víc listy. Ty se vaří ve slané vodě se slaninou a špetkou cukru (cukr odstraní nahořklou chuť) a pak se buď podávají s pepper sauce, což není nic jiného než ocet s feferonkami, nebo se dál může upravovat podobně jako špenát. Někdy v dubnu vysadíte fazole, tykve, black-eyed peas (černookou fazoli), kukuřici a okru (ibišek jedlý). Fazole - ty jsou v Česku trochu přehlížené, ale tady jsou stejně důležité jako u nás brambory. Tady jsem teprve pochopila, proč ve westernech vždycky jedí fazole. Navy beans, pinto beans, red kidney beans, black turtle beans, wax beans, lima beans, baby lima beans, christmas lima beans... A ano, okra - to je jižanská specialita. Je to rostlina příbuzná s bavlníkem. Její žluté květy se otevřou jen na jedno dopoledne. Z nich se pak vyvine tobolka, která se sklízí před dozráním. Tobolky obsahují hodně slizu a používají se třeba k zahuštění polévek, grilují se, obalují se a smaží, a jsou nezbytnou ingrediencí pro klasické kreolské jídlo - gumbo. Okra potřebuje pro růst teplé noci, takže to v Česku asi nemá ani cenu zkoušet. (I když - jedna dobrá vlaštovička mi říkala, že u Vietnamců někde v Brně je okra občas k dostání. Kdo ví, jestli ji někde na Pálavě pěstují nebo dovážejí z teplých krajin?) Musí se jí vysadit několik desítek metrů, protože každá rostlina poskytuje jednu tobolku jednou za dva až čtyři dny a na jedno jídlo pro celou rodinu jí potřebujete aspoň půl kila. Pak ale tímto tempem plodí bez ustání až do zámrazu. (V červenci si vychutnáváte první okru, koncem srpna vám už začíná lézt ušima, na mrazáku už máte taky zásobu a tak ji obvykle už v září zaořete, abyste plochu využili ještě pro podzimní výsadbu.) Nejpopulárnější letní zeleninou jsou rajčata. Čím větší, tím lepší. Těm jak dvě pěsti velikým se říká slicer - že se z nich dají dělat plátky, které překryjí celý krajíc chleba. Tyto plátky se používají jednak na BLT (bacon, lettuce, tomato - slanina, hlávkový salát, rajče) sendvič, jednak na chleba s majonézou a rajčetem. (Já vím, zní to děsně, ale nechutná to zle.)

Když jsme sem poprvé přijeli, ještě jsme nevěděli, že tu budeme bydlet natrvalo. Kolem domu byla jen "džungle" náletových dřevin, za domem mizerný trávník, ale přesto jsme vysadili první ovocné stromy. Byl to takový instinkt, který vás nutí dělat věci, které logicky nedávají smysl. Někde jsem četla, že na Volyni se dalo poznat, které usedlosti patřily v minulosti Volyňským Čechům. Byly obklopeny vzrostlými stromy. Možná je to jedna z vlastností společná našemu národu - vysazovat stromy. Ty první 4 vysazené stromky byly švestka, dvě jabloně a broskvoň. Švestka zašla, sklizená jablka i po 8 letech spočítám na prstech obou rukou, ale broskvoň plodí jako zjednaná. Vedle broskvoní se tu daří i hrušním, fíkovníkům, muscadine/scupernong hroznové víno a nesmím zapomenout na kanadské borůvky. Kousek od nás je borůvkový sad, kam si můžete přijet na samosběr - 6 dolarů za galon, tj. cca 35 Kč za litr. Vždycky jsem toužila pěstovat citrusy a tady se mi to splnilo. Tedy, nelze je pěstovat v zemi, jen v květináčích, které na zimu přesouvám do skleníku, ale dávají dobrou úrodu a je příjemné v zimě zajít do skleníku a utrhnout si čerstvý citrón, když potřebujete.

Obecně platí, že půda je tady hodně kyselá, s nízkým či žádným obsahem vápníku. Takže se tu daří azalkám, kaméliím, gardéniím, magnóliím. Kamélie jsou typickou okrasou zimních měsíců. Kvetou od listopadu do února v barvách červené, růžové a bílé. Po nich přebírají štafetu azalky a do škály barev, kterou začaly kamélie přidávají ještě žlutou, oranžovou a fialovou. Během časného jara se můžeme kochat podél cest trsy zdivočelých narcisů, jemně fialkovou barvou květů zmarliky a bílými či červenými květy brslenů, po kterých nastupují splývající vodopády bílých a modrofialových wistárií. V dubnu už začnou kvést růže. Někdy v červnu začnou kvést lagerstrémie (To je hrozný název - tady tomu v angličtině říkají crepe myrtle - krepová myrta - to zní líp, ne?) v barvách od bílé do tmavě červeno-fialové a ty vydrží kvést dobré dva měsíce. To vám je takový zvláštní strom, či keř - jeho kůra se loupe (tak trochu jako u platanu) a v zimě vypadá, jako by byl úplně uschlý a pak někdy v březnu začne obrážet, aby vám dělal radost od června do srpna. Letní měsíce jsou ve znamení částečného vegetačního klidu. Najednou většina výrazných květů zmizí. Zůstávají jen taková kvítka jako je bílý jetel (jsme za něj moc rádi - je to v této době jeden z mála zdrojů nektaru pro naše včely). Podzim je ve znamení spider lillies (pavoukových lilií). Jsou to jasně červené květy, které vyrážejí bez listů, které vyrazí až po odkvětu. První rok, co jsem je zahlédla u sousedů na zahradě jsem si pomyslela: "Kdo si může vyzdobit zahradu takovýmihle plastovými příšerami!" Plastové nejsou a k podzimu tady patří jako k Vánocům patří jesličky. Pak se příroda vzepne ještě k poslednímu vzletu - rozkvetou zlatobýly, plané astry a další plevele, o kterých ani nevím jak se jmenují, aby se rok uzavřel s dokvétajícími růžemi a zimolezem; od listopadu a prosince pak můžeme začít znovu obdivovat nádherné květy kamélií.

Na prvním snímku vidíte bavlník předtím, než jej postříkají defoliantem, na druhém okru. Na třetím trhá Bill borůvky a na čtvrtém vidíte žabku, co se přišla podívat na ty, co jí očesávají scupernong. Poslední snímek zobrazuje květy stromů a keřů, jak je během roku můžete v Mississippi vidět. Zvlášť bych chtěla upozornit na jižanskou magnólii - symbol státu Mississippi. Narozdíl od magnólií, které vidíte v zahrádkách na jaře, tato je neopadavá, její květy se objevují poměrně pozdě - někdy v květnu a rozkvétají postupně.

Hodnocení

Komentáře

Anketa Pl

Anketa
Byl Andrej Babiš mladší zneužit proti svému otci?

Byl
95%
Nebyl
3%
Nevím / Je mi to jedno
2%

Takhle se projevují dekompenzovaní rozjetí

psychotici.
Průšvih je, že verbální agresivita se může kdykoli zvrtnout ve fyzickou, přičemž spouštěčem může být v podstatě jakýkoli - i zcela nevinný - podnět. Třeba úsměv pokladní v samoobsluze, který bude takový člověk považovat za výsměch, čili útok. V lepším případě ji "jenom" sejme pěstí; v horším případě může být ozbrojen nebo použije jako zbraň cokoli bude mít po ruce. Třeba nákupní vozík, který po ní hodí.

PROTO dostávají zejména pacienti, kteří se vyhýbají nebo nemají možnost pravidelně navštěvovat ambulanci, tzv. "depotní injekce". Ta zajišťuje na týdny až měsíce postupné uvolňování léku, takže pacient je relativně stabilizovaný.
Někteří se ovšem vyhýbají i depotce, případně se dostanou do stavu, kdy už nejsou schopni si pro ni dojít. A nastává průser, protože takový pacient je chodící časovanou bombou. Lze jen doufat, že mu alespoň sebrali řidičák a že nemá přístup ke klíčkům od jakéhokoli pohybovadla.

Pozn.: Dodnes se mi nepodařil najít jedinou informaci o tom, kde a jak vlastně mladej v ČR bydlí, z čeho v ČR žije, jestli je schopen se o sebe nějak postarat sám, nebo zda o něho někdo pečuje.

Já lituji především rodiče, nemyslím si, že by AB

nechtěl, aby se syn v rámci možností držel, i proto mu zajistil léčbu, kterou nyní nazývají únosem.
Syn je čtyřicátník a prakticky nikdy se nebude moci postarat sám o sebe, natož aby měl partnerku, rodinu a nějakou budoucnost.
Souhlasím s Občanem, Babiš mladší je v hrozivé fázi své nemoci.
Ale možná, kdyby měl pocit ohrožení od Novotného, či Klusáka... :-(

Problém je v tom, že je plnoletý.

Pokud mu nebyla omezena svéprávnost a ustanoven opatrovník, může si dělat, co chce. Ani rodiče mu nemohou nic přikázat; resp. mohou, ale nemají to jak vynutit. Dokud se neobrátí na soud a nepožádají o omezení synovy svéprávnosti, jsou bezmocní a mohou jen sledovat, jak potomka ztrácejí.
Situace rodičů a dalších blízkých psychicky nemocného dospělce je bez přehánění zoufalá :-(

Dobře kompenzovaní psychotici mohou mít a mívají rodinu. Velmi záleží na tom, zda je nemocný schopen si svůj stav uvědomit a zda akceptuje léčbu. Pokud ano, nic nebrání tomu, aby vedl běžný život vč. vztahu, rodiny a s určitými omezeními i práce.
Kamarádky sestra má manžela schizofrenika. Mají dvě zdravé děti (dnes už časné čtyřicátníky) a on donedávna pracoval jako architekt na plný úvazek. Ale poctivě bere celý život léky, pravidelně chodí k lékaři a k psychoterapeutovi a sám si nastudoval různé techniky, které mu pomáhají překonávat stres a krize. Nepoznala byste na něm, jak vážně je nemocný.
Jenže to, bohužel, asi není případ Babiše juniora.

Na veřejném Pirátském fóru zaznívají hlasy jako:
"Jinak ohánět se na jedný straně legitimitou zvolení do psp, a na druhý straně protlačovat na ministra zahraničí exposlance, který na kroužky a podporu veřejnosti pohořel snad ze všech poslanců z minulého období nejvíc, to je hodně slušný chucpe."
https://forum.pirati.cz/viewtopic.php?f=545&t=58928&start=40
A jejich veřejné hlasování o kumulaci funkcí ministra a poslance taky nevypadá růžově, spíš rudě:
https://forum.pirati.cz/viewtopic.php?f=637&t=58830&p=780310&hilit=Kumu…

Komentáře

Anketa Pl

Takhle se projevují dekompenzovaní rozjetí

Já lituji především rodiče, nemyslím si, že by AB

Problém je v tom, že je plnoletý.

No, tak jestli bude pilotovat letadlo

Mám roušku od guláše tak až…

Tohle mi dělá furt. Holuby neloupat !!!!

(euro)americké civilizace hubitelé lítí:

off topic - u Pirátů se to mele...