Ještě budeme prosit....

Včerejší diskuse o problémech s energetickou soustavou a zvyšujícím se nebezpečí blackoutu byla docela výživná. Zároveň se v ní objevila celá řada odkazů na zvyšující se ceny emisních povolenek a na to navázané zdražení energií všeobecně, na to se pak naváže zdražení veškerého zboží, protože bez energie se blbě vyrábí ani distribuce nejde zrovna dobře...

 Zeptám se... Má tady na Kydech kromě Milana V. ještě někdo pocit, že se nic neděje, že v tom není problém, protože tu máme henten pokrok a ten nám do několika let přinese tolik měsíčníků, slunečníků a větrníků, které za pakatel naše energetické potřeby pokryjí? Máte někdo pocit, že v celé Ojrópě jdeme správným směrem? 

A budu se ptát dál... kdo tu máte pocit,  že to má snadné řešení? Třeba že se to vyřeší zvolením Okamury / Volného / Zahradníkové / kohokoliv jiného. 

Věříte, že třeba takový Orbán uspěje ve svém protievropském snažení ještě nějak víc?  Nebo že by uspěl Salvini? A pokud ano, věříte tomu, že se mohou udržet v křeslech zcela demokraticky?  

Myslíte, že existuje ještě nějaká varianta, kterak by se dala evropská ekonomika zase nakolejit, kterak by se dala rozhýbat, kterak by se dalo nějak odstavit všechny ty strážce klimatu, byrokraty z Brusele a podobné škůdce a zároveň to udělat demokraticky? Myslíte že v době masivních televizních a fejsbůkových propagand, kdy se dá zpochybnit kdykoliv, kdekoliv a cokoliv, že v takovém světě můžete uspět s nějakým osobním pojetím pravdy? 

Myslíte, že fakta jsou ještě pořád fakta? Že existují pevné body, které se nedají zpochybnit a které sdílí celá společnost? Je možné mít řeč, která nabudí celou společnost?  Vidíte někoho, v kom by byl potenciál společnost sjednotit? Vidíte ještě někde nějakou vlastní domácí národní sílu, která by dokázala naší zemi celkem bez větší úhony vyvést z toho průseru na který je zaděláno? 

Svým způsobem by to přece mělo být jednoduché ne? Stačí zrušit emisní povolenky a cena elektřiny by měla teoreticky slušně klesnout ne? Nebo to nebude tak jednoduché a i kdyby se nějaký Okamura stal premiérem s ústavní většinou, zlevnilo by nám to svícení i pivo? Nebo by se ukázalo, že se stejně nic nezměnilo a zákony trhu jsou neúprosné? Je možné zvolením kohokoliv zvolit i skutečnou změnu? 

Existuje nějaká česká či evropská naděje? Nějaké světlo na konci tunelu, nějaká šance? Nebo jsme podobně jako římská říše odsouzeni prostě chřadnout a slábnout a neexistuje žádný domácí způsob, jak to zvrátit? 

Pochybuju, že se v dnešní diskusi na čemkoliv shodneme. Spíš se tam objeví padesát apelů, které se navzájem budou vylučovat. A ať si probereme cokoliv, tak chleba levnější nebude. 

Já osobně už asi budu volit vysloveně podle mé košile, která je bližší než kabát. Hodím to Babišovi ne proto, že bych uznával jeho pojetí Vrbětic, ne proto, že bych si myslel, že to ekonomicky dělá všechno dobře... kurňa i já vidím, jak moc jsme zadlužení a a vidím, že to asi jednoho dne celé kiksne v nějaké nové měnové reformě.  Nakonec budu volit  asi jen a jedině proto, že Andrejko mi zařídil šest tisíc měsíčně na přídavcích na děti. A pokud se nám premiér vymění, nejspíš to bude chtít proškrtat, ať tam bude kdokoliv. A možná to brzy proškrtá i Babiš sám. Vlastně už je to taková řecká volba. Carpe diem. Ať ještě párkrát přijdou prachy... koupíme za to školní pomůcky a nové boty... nikdo mi neřekl, že dětem rostou nohy...  Co bude potom / příští rok / za pět let, to se stane tak jako tak. I kdyby Bartoš / Fiala / Okamura měli ústavní většinu. 

Na jedné straně mi inflace žere prachy, všechno se zdražuje... a bez těch přídavků už by nám asi bylo ouvej.  A je jasné, že to není žádná cesta vpřed. Ale... když to hodím Okamurovi, bude to lepší? Vyhodnotí si, že jsem ten slušný pracující člověk, co je u něj na prvním místě? Nebo se ukáže, že jsem vlastně socka co stojí s napřaženou rukou a tak bych neměl dostat nic? Budu mít za Okamury šanci na lepší pracovní místo? Když budeme odcházet z té Jůnie, opravdu nám bude o tolik líp a oni nás nechají odejít v klidu a nebude jim vadit, že nás už nemohou dřít z kůže? A to nemusíme ani mluvit o dochodu... dokázal by Okamura udělat něco alespoň s tím odcházením dividend?  400 miliard ročně... to už by leckomu stálo za válku či převrat ne? 

Je Okamura opravdu naděje na změnu? A je v té změně vůbec naděje, že to po ní bude lepší a ne horší? A pokud ne Okamura, kde existují nějací borci, kterých už jsou miliony, vědí co chtějí a půjdou za tím? 

Když o naší růžové budoucnosti přemýšlím, tak ještě pár let a tajnou nadějí obyčejných Evropanů se stane Putin. Protože ten ví co chce, má za sebou slušně velkou zemi, slušné množství lidí a také docela dost tanků a letadel. Ten vypadá, že by mohl disponovat dost velkým potenciálem na změnu.  Ještě chvíli budou zdražovat, omezovat život obyčejných lidí, ještě chvíli si tu budeme užívat život na dluh a pak... pak budeme v tajných přáních přímo prosit Rusko, aby nás přišlo okupovat.  Aby přišlo jako germánský barbar na římskou říši, protože ruská knuta bude příjemnější než evropská svoboda. 

Ne, nijak si to nepřeju. Ale přesně k tomu směřujeme. Už příliš dlouho na prosté lidi kašlou. Už příliš dlouho si dělají svoje dohody, které bez výjimky dopadají na ty dole. A neexistuje žádná síla, která by dokázala udělat nějaké opravdové změny a sama zůstala demokratická. Naděje na změnu z vnitřních sil, tak se zmenšuje a zmenšuje. A i kdyby byla, demokracie v tom bude pramálo.