Kdyby došlo na tu katastrofu...

V posledním seriálu o žních došlo v diskusi několikrát na případnou katastrofu při které by se rozpadlo zásobování a co by to mohlo znamenat, jaké by to mohlo být. Dovolte abych k tomu přidal Vidlácký pohled. 

V České republice žije zhruba polovina lidí ve městech a polovina na vesnicích. Jenže když se na to podíváme blíže, tak mezi životem na vesnici a ve městě zase není takový rozdíl. Jistě, na vesnici se lidi víc znají, sousedi si pomáhají, folklór, Jízda králů, Hody, Jarmarky, kroje, paličkování... Ale nakupovat se chodí také do supermarketů nebo sámošek Jednoty.  Ve městě mají lidi doma zásoby jídal tak na týden, na vesnici o trochu více. Ale takových, kteří mají opravdu doma sklep plný brambor, regály plné kompotů a marmelád, šandly plné sádla a domácí konzervy s pečínkou... takových je nás ve Vidlákově pět a půl. 

Všichni ostatní normálně nakupují ve stejných Flopech, Kauflandech a Albertech jako všichni ostatní. Většina mléka se prodá normálně v Tetrapaku a mlékomatů je pět na okres. Stát se celkem systematicky postaral, aby žádný drobný chovatel nemohl oficiálně nic prodat, protože na všechno jsou šílené hygienické předpisy. Mlíko do lahve od Cocacoly dostanete od známého a to ještě opatrně, protože stačí jeden průjem a milý lidumil má problém. 

V praxi vzato se vesnice od města liší jen tím, že lidi na sobě nejsou tak namačkaní. Jinak se Česká republika spíš podobá velkému městu než státu. Jak říkají naši ruští kamarádi, ČR je jeden gorod, protože z každého místa je vidět alespoň jeden dům...

V principu proto pochybuju, že by pro měšťáka mělo nějakýá velký smysl v hordách útočit na venkov a shánět jídlo.  Pochybuju, že ho někde ve Vidlákově sežene víc než na Žižkově nebo v Lužánkách. Naše obyvatelstvo neživí vesnice, ale ty velké mlýny, pekárny, velkovýkrmny a jatka. Ty nejsou primárně na vesnici. Ty jsou tak nějak všude podle dojezdových vzdáleností v byznysplánech. 

V zemědělství pracují s bídou dvě procenta obyvatel.  Ti také jediní disponují nějakými znalostmi, jak se to jídlo dělá. 

Pokud by přestal jít proud, většina zvířat do dvou dnů vychcípá. Přestane fungovat ventilace, bez strojů nikdo krávy nepodojí, sto tisíc slepic v jedné hale nikdo bez automatu nenakrmí, mrazírny se rozmrazí a vlastně zůstane jen zrno v silech, protože to jen leží a pár měsíců vydrží i bez elektřiny.  Než se většina lidí v katastrofě stihne rozkoukat, už žádné jídlo nikde nebude. Nebude benzín, nebude internet a lidi budou tak vyděšení, že se od svých domů a úkrytů nejspíš ani nehnou. 

Většina lidí na silech a ve mlýnech jsou myslivci. Mají k dispozici odpad z obilného čištění ze kterého platí členské příspěvky v mysliveckém sdružení a jsou po zuby ozbrojení. Pokud na ně nepřijede vysloveně motostřelecká jednotka, nějakému gaunerovi, co se bude cítit bez státní moci dobře, tomu se celkem snadno ubrání.  A rychle vytvoří mafii kontrolující poslední použitelné zdroje jídla. 

Z měst nepřijede organizovaná síla, spíš poslední zbytky chudáků, kteří přežijí to rabování a nějakou šťastnou náhodou se dostanou někam, kde ještě nějaké jídlo bude. Tam budou přivítáni s otevřenou náručí, protože když nepůjde proud, bude zapotřebí pracovní síla. A pracovní síla dostane najíst a všichni budou spokojení. 

Mnohem spíš si proto dovedu představit obrázek, jak městský manažer nosí v kýblu zrní, okopává ředkvičky a učí se, jaké to je být dvanáct hodin na sluníčku, než nějaké ozbrojené bandy vybírající výpalné.  Vidím spíše prosebníky u nesmlouvavého sedláka než nebezpečné zločince. 

Na vesnici se určitě mnohem rychleji vytvoří nové vazby a nové distribuční sítě. Býti agronom, to bude hodně dobré bydlo. Býti silomistr či parta okupující silo, to bude zlatý důl, míti pár hektarů pole, to bude život středověkého feudála, který prohání nové poddané estetiky a gender magistry z Prahy. 

Jistě, bude u toho nějaký bordel i nějací mrtví, ale v praxi většina mrtvých bude hned v těch prvních dnech, kdy najednou v regálech nic nebude a lidi budou mít pocit, že se všechno ještě vrátí zpátky. Pak se jen přesune těžiště moci ke skutečnému bohatství - k hlíně. Kdo má půdu a dokáže si ji udržet, ten bude pán. Kdo má znalosti, jak z půdy získat plody, tan bude šafářovat a mít se dobře. A ti ostatní, ti dostanou kus žvance, slámu na spaní a budou rádi že jsou rádi. 

Chcete zvládnout katastrofu? Mějte trochu půdy, naučte se pěstovat alespoň zeleninu. Mějte doma zásoby na zimu a pořiďte si kamarády na obilném sile nebo ve mlýně. Případně si u zemědělce zamluvte, že mu budete robotovat místo traktoru, až to kiksne. Nic jiného se asi vymyslet nedá. A nebo dá? Diskuse je vaše.