Ozvala se mi Maneca a poslala mi starý článek, který napsala poté, co se objevila u mě na zabijačce. Článek vznikl 6.12.2016 ještě pro Vlkovu Kosu. To byl svět vlastně ještě úplně v pořádku. Říkal jsem si, že by to mohla být zajímavá vzpomínka...
A abych kromě nostalgie nahodil i nějaké aktuální téma, můžeme dneska v diskusi spekulovat, jestlipak Andrejko odvolá sůdruhy ministěry školství a zdravotnictví a zda na jejich místo povolá někoho, kdo bude mít jako hlavní kvalifikaci ochotu podepsat Sputnik... V atmosféře hrozící války na Ukrajině to bude ještě pikantnější než by si člověk myslel.
Ale teď už Manečin starý článek:
Zabíjačka u Vidláků
Před pár týdny pozval Vidlák všechny Kosíře, aby se zúčastnili zabíjačky u něho doma ve Vidlákově na jižní Moravě. Vlastně šlo ve skutečnosti o dvě zabíjačky po sobě, obě ve státní svátky.
Zájem na Kose byl velký, ale Vidlákovi se nakonec ozvalo emailem tak 10 Kosířů, že by jako měli zájem a napsali si o podrobnosti. Když se ale ty podrobnosti dozvěděli, tak někteří Kosíři rovnou odpadli a zbylo posledních 5 statečných. No, nakonec jsem dojela jen já jediná, a to na druhou zabíjačku. Na konci dne, večer před odjezdem domů, jsem od Vidláka dostala poslední úkol napsat pro Kosu článek s názvem „On existuje“, aby byl podán důkaz od očitého svědka, že Vidlák není jen internetový pábitel.
Takže, milí Kosíři, Vidlák je ve skutečnosti takový, jak ho znáte z jeho článků. Je přímý jak dálnice v Nevadě a za celý den od něj neuslyšíte jediný falešný tón. Člověk si s ním uvědomí, jaké to bývalo za časů, dokud nebyla vynalezena politická korektnost a lopata se vždy nazývala lopatou. Co ale z jeho článků tak úplně cítit není, je neskutečná energie a pracovitost, kterou Vidlák produkuje a rozdává kolem sebe.
Každopádně, pokud chcete něco naplánovat, zorganizovat a realizovat, pak se obraťte na Vidláka. A je jedno, jestli to bude zabíjačka, stavba dálnice nebo barevná revoluce. Když mu dáte chvilku času, on se to rychle naučí a pak to provede.
Před příjezdem jsem v emailu obdržela přesný rozvrh celého dne, rady, co na sebe a varování, že všichni začátečníci čistí střeva. Nástup byl o půl osmé ráno před chlívkem.
Musím přiznat, že ten začátek o půl osmé ráno byl pro mě smrtonosný, protože jsem celý život zvyklá dělat něco dlouho do noci a pak ráno spát. Nicméně, dokázala jsem to a dojela včas, téměř za tmy (no, aspoň se mi to zdálo, že je pořád tma) a v hustém dešti. Na posledních 5 kilometrů se mi z neznámých důvodů ještě zastavily stěrače a tak mi to připadlo, že jsem právě zdolala osmitisícovku.
Vidlák mě mile přivítal a zavedl hned na dvorek venkovského stavení, rovnou k chlívku, kde už postávali dva jeho kamarádi. Trochu mě překvapilo, že na celou zabíjačku budou jen tři chlapi a já, jakási panička z města, ale všechno mi to došlo až za nějakou chvíli.
Vidlák se s ničím moc nepáral, začal třem přítomným osobám rozdávat úkoly, já jsem dostala jako první úkol udržovat pořádný oheň pod dvěma velkými kotli tak, aby voda v nich pořád vařila, a zároveň jsem hadicí měla doplňovat vodu tak, aby byly kotle pořád plné.
Chlapi pak dostali od Vidláka přesné instrukce, jak dostat pašíka na značku uprostřed dvorku, až se otevřou dveře od chlívka.
Víte, do té chvíle mi vůbec nedošlo, že zabíjačka se to jmenuje asi podle toho, že se tam zabíjí. Pašíkovi se nikam nechtělo, kvičel a zapíral se předníma kopítkama o beton a mě ho bylo tak líto, že se mi vyhrnuly slzy do očí.
Naštěstí usmrcení bylo tak rychlé, že než jsem se z toho dojetí vzpamatovala, bylo po něm a chlapi už zachycovali do velkých lavórů prýštící krev.
No a pak se najednou začali odevšad rojit lidé. Příbuzní, známí, sousedé, velcí, malí, mladí, starší, muži, ženy, děti…. najednou bylo na dvorku, v hospodářské části stavení a v průchozí části spojující obytnou a hospodářskou část domu tak kolem 15 lidí. Kde se vzali, tu se vzali. A mně došlo, že ti všichni tam prostě nechtěli být při tom zabití pašíka, že to prostě vidět nemuseli a došli až teď pomoct.
Z celého prostoru kolem se rychle stalo vysoce organizované mraveniště. Nad vším vládly jasné pokyny Vidláka, který hlasitostí a kadencí připomínal strýčka Pepina z Postřížin. Jen ten akcent nebyl z Moravy, bylo slyšet, že je naplavenina z Čech.
Lidé si předávali „zvonky“ – takové nástroje na škrabání štětin, protože to byla docela dřina. Chlapi mi brali vařící vodu z kádí a polévali pašíka. Mezi zvoláními „vodůůů“ stačil Vidlák rozdávat další úkoly. Já jsem ke své funkci topiče dostala ještě na starost pitný režim na pracovišti. K dispozici byla slivovice a meruňkovice a bylo potřeba neustále doplňovat štamprlata na tácku.
Oškrábaný pašík, který vážil asi 230 kg, byl pak zavěšen za zadní nohy na takovou zvláštní šibenici, no a Vidlák vzal pořádný nůž a opatrným chirurgickým řezem začal párat to velké zvíře shora dolů. Pomalu se obnažoval složitý svět vnitřností, z nichž některé z nich se pod tíhou gravitace snažily dostat ven. Kolem stáli pomocníci nachystaní okamžitě vykonat každý pokyn a Vidlák pořád mluvil a stačil řídit i lidi, kteří stáli za ním nebo někde dál. Registroval velmi rychle každého, kdo by mínil na chvilku jen tak postávat. Pár dobrých manažerů jsem už v životě potkala, ale žádný u toho řízení současně nepracoval téměř nejvíc ze všech.
Musím dodat, že do toho všeho chvílemi docela dost pršelo a kdo neměl hned po ruce pláštěnku, tak byl prostě mokrý. Takže všichni byli rádi, když se porcovací práce dostaly na velký stůl pod přístřeškem na dvorku a poté se pomalu přesouvaly do hospodářské části stavení, která byla vybavena vším potřebným na zpracování té 230-ti kilové hromady.
Venku jako poslední zůstávali nakonec jen nováčci, kterým Vidlák vysvětloval docela složitou proceduru čištění, škrabání, porcování a zašpejlování střev na jitrnice. To měla být i moje práce. Ale já jsem byla promoklá a byla mi zima a nováčků bylo naštěstí víc a tak se mi podařilo zbaběle utéct do stavení a rychle se přidat do skupiny „pokročilých“, kteří krájeli hory špeku na škvarky a sádlo. Po chvíli jsem od Vidlákova tchána, který obcházel pracovní skupiny jako kontrolor, dostala kartáč, že moje kostky na škvarky nejsou stejně veliké jako kostky tam toho jiného kráječe a tak jsem se musela rychle polepšit.
Jak den postupoval a venku se začalo smrákat, zabíjačkové práce se zcela přesunuly do jedné místnosti, kde se už začali pohybovat jen opravdoví profíci a začala „keramická“ část zabíjačky. Mlelo se maso, pak se ochucovalo a míchalo a vznikaly první jitrnice, jelita, tlačenka, hmota na paštiku… no nádhera. Asi největší dřina byla míchat tak odhadem v 80-ti litrovém kotli kostky, které se postupně měnily na škvarky a sádlo.
Ti, co se už nevlezli do tvůrčí místnosti jako profíci, začali posedávat v sousedící průchozí části budovy a začali si povídat. Na stole bylo napečené cukroví a buchty a mimo pálenek si každý mohl dát i pivo, víno nebo Cocacolovu limonádu, na které prý Vidlák dost ujíždí. Úplně nejčipernější byl v té chvíli Vidlákovic jezevčík, který neustále tajtrlíkoval sem a tam a se všema si chtěl hrát.
Na rozloučenou jsem dostala výslužku, kterou jsem si nezasloužila. Jitrnice, jelita, tlačenku, paštiku, uzený špek a klobásy z minulé zabíjačky, černou polévku „prdelačku“…. do dneška si sem tam něco z toho dám, ale jen tak opatrně, aby mi to dlouho vydrželo, je to velká dobrota.
No, a ještě něco. Když jsme si ještě před svátkem 28.10. s Vidlákem posílali emaily, tak jsem v jednom napsala, jestli ta zabíjačka vůbec bude, když nás teď čeká v Praze další revoluce. A odpověď tady musím uvést doslova, protože by mohla být klidně součástí novoročního Vidlákova projevu:
„… a že bychom se zabijačky nedočkali, toho se nebojím. Každá revoluce končí tam, kde dojde jídlo. I ten takřka všemocný Lenin musel couvnout, když v Rusku došlo jídlo a pěkně pokorně potichoučku dovolil NEP. Pokud bude v Praze Majdan, tím spíš bude zabijačka a tím spíš se budu ohánět nožem doma. Stačí mi můj hnůj, nemusím ještě kydat ten pražský. V dějinách nakonec vždycky vyhrávají sedláci. I když mají ztráty, i když je dusí, i když se na ně dívají skrz prsty, stejně nakonec vyhrává ten vesnický vidlák, hnojkyd a buran... protože má jídlo, protože umí počítat s nejhorším, ale doufat v nejlepší. Ať se bije kde chce a kdo chce, ať hoří chalupy a nebo táhne vojsko, stejně se každý rok zazelenají pole.“
- Log in to post comments
Komentáře
PS
A aby to bylo, řekněme veselejší, tak Moderna oznámila, že v 17. týdnu sníží dodávky vakciny o cca 800 000 dávek.
Vidláku, v prosinci 2016
svět vůbec nebyl v pořádku! Přinejmenším Evropa nikoli.
Píšete: "Článek vznikl 6.12.2016 ještě pro Vlkovu Kosu. To byl svět vlastně ještě úplně v pořádku."
Nebyl. Vzpomeňte si na září 2015 a proslavené "Wir schaffen das!" Angely M.
Odpočinkové téma
Nějak postrádám paní Rejpalku a Asfaltového holuba.
holub
marodí
Lulina dobře slova nakladl …
Lulina dobře slova nakladl (mediální hovínka)
"A vítězem se stává
Soutěž o nejdebilnější titulek měsíce března ovšem s velkým náskokem přesto vyhrává její mnohonásobný vítěz a nedostižný šampion pan Martin Fendrych z Aktuálně.cz. Jeho vítězný výtvor zní: „Dostavba Dukovan je rozžhavená tyč, kterou Putin doráží na nahé české tělo.“
http://nonserviam.cz/medialni-hovinka-xlv/
Scallope, škoda, že se nevyjadřujete květnatěji, nepoužíváte odvážnější metafory, mohlo by být na Kydech o poznání veseleji.
Fendrycha nectu, ale zjevne…
Fendrycha nectu, ale zjevne ma v radach vidlaku hodne ctenaru :-)
Martin Fendrych je vítězem
memoriálu Jaroslava Kojzara, který kdosi kdysi vypsal v jakémsi blogu na Ricinu v době, kdy tento ještě býval Respektem.
---
Takže já bych ohledně Fendrycha radil zůstat ledově klidný. Ten Kojzarův epiteton ještě zdaleka nevysoplil všechny píčoviny, kterých je mocen.
(Doufám, že dnes sama sebe…
(Doufám, že dnes sama sebe neurazím za OT).
Postřehli jste tohle?:
Koalice dvou stran bude nově potřebovat 8 procent, tří stran 11 procent
https://www.idnes.cz/zpravy/domaci/snemovna-mimoradna-schuze-pravidla-v…
- Možnost korespondenčního hlasování poslanci odmítli. (!!!)
- Mandáty se v každém regionu mají podle návrhu předsedy sněmovního ústavně-právního výboru Marka Bendy z ODS přidělovat v prvním skrutiniu volebním stranám s použitím Imperialiho kvóty, která zvýhodňuje úspěšnější strany, ale mírněji než podle původní d´Hondtovy metody.
----------------
Vyplývá z toho, že
- Bruselská pětka (2 + 3) se do sněmovny téměř s jistotou dostane
- Koalice Trikolora+Svobodní+Soukromníci se do sněmovny téměř s jistotou nedostane
A podle předchozích pravidel…
A podle předchozích pravidel by lžinenávistnická trojka do parlamentu dostala?
Koalice Tritrpaslikolóra …
Koalice Tritrpaslikolóra (pokud máte na mysli tohle a ne spolek ODS+TOP0,9+KDU) vznikla až po zrušení předchozích pravidel, kdy žádná nová omezení pro koalice ještě stanovená nebyla.
Maneca
Není to pravda, vznikla už před tím. 15% podle starých pravidel by v klidu dostala.
Hm, proc kinderklause…
Hm, proc kinderklause podcenujete? Podle meho by ho volilo cca 99,99%
:-)
Ne, to Vy nemáte pravdu (lžete), rk
Ústavní soud zrušil předchozí pravidla 3.2.2021
https://www.usoud.cz/aktualne/ustavni-soud-zrusil-cast-volebniho-zakona…
a Trojkoalice Trikolóra+ Svobodní+ Soukromníci vznikla 4.3.2021
https://www.idnes.cz/zpravy/domaci/snemovni-volby-2021-trikolora-soukro…
co je na Svobodných
lžinenávistnického ?
Boj proti pravdolaskarum.
Boj proti pravdolaskarum.
opravdu ?
kdy proti EU, daním, covidismu, velkému státu .... ale pravdoláskařům ? Těmi se zrovna moc nezabývají. Snad kdysi exot Matějka, který tam stejně dávno není.
Tak pamatuji se treba na…
Tak pamatuji se treba na Jiriho Payne.
Ale narazil jste na dalsi duvod, proc se mi nelibi: vuci zapadu maji slova kritiky a odsouzeni, kdezto vuci vychodnim imperiim kririku nesmeruji.
Ok, poslednich par let jsem je tolik nesledoval (trpaslika mezi trpasliky se tezko vsima), takze je mozne, posedlost Havlem uz u nich opadla.
kritika
kritika nikoli západu, ale EU.
USA, Kanadou, Ruskem ani Činou se tolik nezabývají .... protožev ty nám zákony nediktují.
Paynové mají takové rodinné hašteření. Jste původně z aktuálně, tak víte, o čem píšu.
Tak ještě
sem napíši historku,která mě zaujala při sledování cestopisu o domorodcích z Nové Guineje. Tam vládne tuhý patriarchát,ženy vůbec vepřové nesmí,ty bílkoviny získávají jen z nějakých larev,to je všechno jejich maso. Zato muži,ti mají privilegium ty vepře jíst,ale jsou tak líní dělat všechny ty věci,co musí vidlák,tak tam ty ženy ta malá prasátka kojí a ony je tak považují za svoje matky,tak nikam neutečou a drží se pořád kolem nich,tak nepotřebují žádné chlívky ani péči,muži si je jenom v táboře posbírají ,upečou,sežerou a ženám nedají,prý to ony nesmí.
Se zabijačkou mám spojeny tři vzpomínky.
Ta první se vztahuje k mým asi 15ti letům, kdy táta přivezl od kamaráda kus čuněte. Máma v práci, táta taky a tak naporcování bylo na mně.
Bourám, krájím a z pachu masa mi začalo být trochu šoufl. Bylo to poprvé, co jsem zpracovával větší množství.
Najednou se mi zamotala šiška a když jsem se probral vedle kuchyňské linky, byl ze mně na skoro tři roky vegetarián :o))
Druhou vzpomínku mám rád - jezdili jsme v únoru na Šumavu na zabijačku ke kamarádčině babičce. V pátek večer naklusala moje máma k dětem a my odkvačili zhruba ve dvě ráno z Prahy, abychom byli kolem šesté na místě (a měli trochu fóra). Vypili jsme kafe, mezitím dorazil řezník a pak se rozjel mechanismus podobný tomu, který popsala Maneca u Vidláka. Hotový koncert! Všechno šlo jak na drátkách a do večera bylo všechnio uvařené, vyškvařené, nabité, naložené v láku a my v lihu.
Děda řídil práce a mezitím škvařil sádlo a později nabíjel jitrnice a jelita; a babička pekla buchty, vařila bílé kafe a brambory se zelím. Varovala nás, abychom se vyhnuli většímu ochutnávání, protože nám bude příšerně zle. A kdo chtěl maso, musel dlabat buchty s kafem a zelí s bramborami. A prokládat kořalou. Kdo nedbal varování, měl sichr, že k večeru nebude k použití, protože ho stráví dlouhými "hovory s Austrálií" v kadibudce.
Koho děda vyhodnotil jako dobrého pracanta, ten směl míchat prejt a nabíjet.
Pozdě večer jsme se svalili na lavice kolem obřího selského stolu, povídali, kachláky s pecí příjemně hřály a bylo to skvělé.
Nejvypečenější zabijačka byla před asi desti lety, kdy jsme s kamarádem koupili čuně napůl. Pak se nabídl známý - kuchař - že nám za kus kořisti pomůže. Tak jsem si plácli a vyrazili - tentokrát na Karlovarsko. Čuník už byl po smrti a vyvrhnutý, ve vaně na dvorku dvě půlky, kamarádova maminka ve startovním bloku v kuchyni a tak jsme se rovnou dali do práce. Bylo docela teplo, takže jsme několikrát měnili vodu ve vaně a kmitali, aby bylo všechno včas a bez )hony v mrazácích a hrncích.
Po nějaké době jsme s kamarádem začali mít pocit vyčerpanosti a záhy zjistili proč. Kuchař s maminkou posedávali v křesílkách, pili kávu a jiné nápoje a se zájmem sledovali náš cvrkot :o)))
No, zvládli jsme celé prasátko ve dvou, maso maminka dílem naložila, dílem zamrazila a dílem tepelně zpracovala za občasného přispění kuchaře. No, a kuchař se celý den zabýval hlavně vyhýbání se práci. Navečer se nabídl, že udělá skvělý ovar. I zajásali jsme a jali se těšit na ňamku. Obdržel kotel, ohniště, zeleninu, koření a byl ponechán svému tvůrčímu potenciálu. Pak už byla tma, skoro noc a kotel s ňamkou nikde. Vydali jsme se k ohništi zjistit, jak se věci mají.
Měly...
Kuchař spal spánkem spravedlivých ve stanu, kotel stál vedle ohniště a v bujónu plavaly různé třaslavé kousky se zbytky masa. ON SKORO VŠECHNO SEŽRAL!!! A usnul.
Ale ten bujón, co po něm zbyl, ten byl opravdu vynikající :o))
Oprava
"...ze mne..."
😎
Drang nach Osten bude pro potomky slovanských levobočků pré velice užitečný, páč nových jaderných zdrojů bude něúrekom. A skoro zadarmo, jak se to v blboňském mozku protřepe. Ukrajinští levobočci už ze země odtáhli, tak zbyde jen HajlAzov a pár mezinárodních imbecilů, keří se namalujou maskovacími barvami aby vypadali jako levobočci.
zabijačka
Ještě před nedávnou dobou jsme s kamarádem zabíjeli prase, které jsme koupili u soukromníka, ve dvou. Měli jsme řezníka na fušku, takže to mělo i nějakou odbornou garanci, ale v podstatě bychom ho ani nepotřebovali. Ale měl veškeré nářadí od pistole, přes zvonky až po rozporky. Ostatní propriety jsme měli svoje. Trochu mě u vidlákovy zabíjačky překvapila délka celého procesu. My jsme byli ve 3 chlapech a 2 ženách včetně všech výrobků nejpozději do 13 hotovi. Většinou jsme to stihli do oběda. Včetně všech tlačenek, jitrnic, jelit, ovaru, klobásek před uzením, škvarků, sádla ,mozečku, panenské svíčkové. Je to takový speciální výrobek, kdy proužek panenky je obalen mletým masem a to celé v síťce se peče v brutvance na sádle. Nevím, jestli se to na Jižní Moravě také tak dělá, ale u nás je to dost oblíbený zabijačkový výrobek.
Když bylo dobré zabíjačkové počasí, lehce mrzlo, pak to byla slavnost. Pokud bylo teplo nebo pršelo, pak to nebylo nic moc. Ani ta slivka moc nechutná. Řezník nám jel na rumový pohon, museli jsme ho hlídat, aby při práci nepil, ale po konci zabíjačky stáhl i celý litr.
Takhle jsme to realizovali cca 15 let. Když mladí vyletěli z hnízda, tak nějak jsme ztratili motivaci. Kdo by zkonzumoval tolik masa. Kolega, který pracoval ve Vítkovicích, zásadně na svačinku si každý den nosil do práce kus bůčků nebo jiné zabijačky. Samozřejmě bez chleba. Pro velkou spotřebu masa si organizoval jednu zabíjačku samostatně. Když odcházel do předčasného důchodu, musel jít na lékařskou prohlídku. Táhl se tam jak na smrt, neboť očekával jen to nejhorší. Když se vrátil, tak zářil štěstím a častoval celou hospodu. Doktor mu gratuloval k dobrému zdraví a popřál mu "aby žil, tak jak doposud". Nikomu , kdo ho znal, to hlava nebrala. Živil se zásadně je tučným vepřovým, klobáskami apod., zeleniny se přímo štítil, s tím, že trávu žrát nebude, každý den v hospodě, čili nadměrná spotřeba levných alkoholů, k tomu silný kuřák. A ve výsledku cholesterol téměř na nule, tlak jak za mlada, játra také v pohodě.
Na jeho příkladu všem demonstruji, co je zdravý životní styl
Byla to sice vždycky honička, ale odpoledne bylo volné pro košt slivovice. Během práce jsme si dali jen jednu zahajovací, a potom až odpoledne.
Předesílám, že proti zabíjačce nic nemám,
prase jím rád a často. Akorát je mi divná jedna věc: zabít a sežrat prase je (za dodržení určitých podmínek, nikterak obtížných) zcela legální; zabít a sežrat psa legální není? Proč?