Přátelé, dnes je neděle, kdy si snažím oddychnout. Proto vám jen krátce poreferuji, jak dopadl první workshop Institutu českého venkova, který jsme dělali včera v Miroslavi v rámci festivalu chutí. Celý festival byl docela velká akce, přijela na ní nějaká tisícovka návštěvníků a mezi nimi i Vidlákovi čtenáři.
Byl to festival o jídle, tak jsme tam o soběstačnosti a politice jen nemluvili, ale rovnou jsme i předváděli několik jednoduchých receptů, jak vařit z krup. Když už mám hentu loupačku na ječmen, tak jsme ukazovali, o kolik lépe dokážeme kroupu udělat doma, než koupenou z obchodu. Všechny další ingredience byly také naprosto a zcela z domácí produkce.
Abych neochudil vás, kteří jste nemohli dorazit, prozradím vám jednoduchý recept, na jídlo za dvacku, které vás udrží na nohou, i kdybyste měli vyběhnout na Sněžku s pračkou na zádech.
Uvaříte si kroupy. Do kastrolu dáte nejméně čtyřikrát větší objem vody, než je krup, protože jednak hodně nabydou a jednak je zapotřebí při vaření posbírat pěnu, která se na hladině udělá. Pokud je vody málo, tak se vám to nepovede. Pěna je taková slizká a nechutná. Pokud se jí ovšem zbavíte, budou kroupy taková trochu jiná rýže. Kroupy vařte tak 30 – 40 minut. Po uvaření je hoďte na cedník a prolijte horkou vodou z rychlovarné konvice. Nebudou se lepit.
Na pánev hoďte nakrájený špek. Já osobně používám vlastní – uzený, ale funguje to víceméně s jakýmkoliv. Třeba i s anglickou slaninou. Až se špek začne škvařit a objeví se sádlo, přidejte jemně nakrájenou cibuli. Až cibule zesklovatí, ještě chvíli s tím v pánvi štěrchejte a pak přidejte kroupy a trochu másla. Kroupy do sebe vtáhnou mastnotu, máslo to celé zjemní. Přidejte jemně pokrájený nebo propasírovaný česnek, trochu kmínu, majoránku, sůl, pepř a čerstvou petržel. Zamíchejte a podávejte.
Včera jsme to, kromě jiného, vařili pořád dokolečka celý den a pořád byl zájem…
Včerejšek byl taková první vlaštovka, abychom zjistili, s jakou účastí můžeme počítat a jak budeme zvládat organizaci. Nějaké zkušenosti jsme nabrali. Od září to budeme dělat ještě lépe a radostněji. Nevím, jestli se nám podaří dostat Pětikolku od vlády, ale když vidíte, co se děje v celé Evropě, bude rozumné se připravovat na co největší (a nejlacinější) soběstačnost.
Přeji vám hezkou neděli.
Pokud mě chcete podpořit v mém Vidláckém úsilí, prosím pošlete dar Institutu českého venkova. Číslo účtu: 1769955003/5500 IBAN: CZ8355000000001769955003. Každý, kdo Institut podpoří částkou alespoň 350,- Kč si může v objednací aplikaci na Vidlákových kydech zadat adresu pro zaslání knihy. Platby jsou už spárovány s aplikací. Kdo chce, může přímo na stránkách Institutu pro platbu použít QR kód.
Doporučuji poslat platbu a druhý den si zadat adresu pro zaslání. Stačí přímo na Vidlákových kydech kliknout v záhlaví na „objednat knihu.“ Všem dárcům děkuji.
Pokud stojíte o moji knihu, prosím objednejte si ji v následujících čtrnácti dnech, kdy ještě budeme normálně fungovat. Mohu se zaručit, že odešlu všechny knihy, které si objednáte do 28.6.2023. Pokud si knihu objednáte později, přijde vám pravděpodobně až v srpnu. V červenci zřejmě nebudu schopen expedovat vůbec a v srpnu jen omezeně. Vše ostatní zůstává v platnosti. Každý, kdo pošle jako dar Institutu českého venkova alespoň 350,- Kč, si může vyžádat knihu v zasílací aplikaci na Kydech. Systém si váš dar pamatuje, ať byl odeslán kdykoliv.
- Log in to post comments
Komentáře
No,
kdo jí kroupy, není hloupý. Tady nelze říci ne, když je to tak výživné. Jenže, díky tomuto tématu dostal jsem se do matu. Začínám mít strach, že nemám dobrý tah.
Kroupový tah
Když si dáte kroupy každý den, budete mít tah jako bohatýr.
Nezapomeňte větrat.
Příjemnou neděli a dobré trávení...
... po kroupových hodech přeje dědek z Práglu. Ty kroupy, podle Vidlákova receptu určitě vyzkouším. Ještě dodávám, že maminka zdůrazňovala, že s kroupami je dobré vařit bobkový list, který trošku pomůže s nadýmáním. ale to je jen drobnost.
Nicméně si dovolím odbočit od tématu k otázce, která se sice na takovou krásnou neděli sice příliš nehodí a kterou většinové obyvatelstvo možná míjí bez větší pozornosti. Při tom se hodně vážně týká občanů mezi 18 - 60 lety věku. On vám to NGŠ gen. Řehka na začátku přiloženého videa dost jasně vysvětlí.
Já jsem na několika místech, v různých diskusích na tyto otázky upozorňoval mnohem stručněji a možná stejně zaníceně jako mí o něco mladší kolegové v.v. Několik generací, zejména mladých mužů to neřeší, max. jako počítačové hry na sítích, ale ta problematika, kterou nemá řešit do důsledku jen gen. Řehka, je opravdu především věcí politiků, které si část občanů prosadila do vedení země a dnes už možná menší část těchto voličů začíná chápat, ale moc je v rukou právě těch zvolených, kteří se nechávají vodit už ne jen jako marionety, ale jako loutky nasazené přímo na ukazováček. Ty nemohou uhnout ani o píď.
Pokuste se poslechnout si toto nezvykle krátké video z dílny Petra Bureše, pokuste se pouvažovat. Víc vás při neděli unavovat nebudu.
(593) Jaroslav Štefec a Ivan Kratochvíl - Na rovinu: Co nám říká velitel české armády Karel Řehka? - YouTube
Naše armáda.
Jako voják základní služby jsem nastoupil v říjnu 1968 a po odchodu do civilu jsem byl na několika cvičeních jako záložák, mimo jiné i na mobilizačním cvičení, myslím že v roce 1974.
I tehdy byl v armádě bordel ale co se týče mobilizace, bylo to všechno promyšlené. Tehdy při té cvičné mobilizaci pro mne asi kolem deseti hodin v noci přišel jeden pracovník MNV s tím, že je mobilizace. Vzal jsem si vojenskou knížku, ve které byl vlepené pokyny, co si v případě mobilizace mám vzít a kde se mám hlásit. Ten pracovník MNV mne dovedl k někomu, kdo měl auto a bylo s ním domluveno kde mne zaveze. V kasárnách už nás čekali velmi brzy jsme už odjížděli do předem připravených prostor v terénu.
Jako záložák jsem při jednom cvičení (byl jsem u spojařů) tahal telefonní linky do bytů důstojníků. Takže důstojníci měli v bytě vojenskou telefonní linku, a navíc z vojáků základní služby byli určeni vojíni kteří přesně znali kde který důstojník bydlí a v případě pohotovosti je obcházeli a informovali, pro případ že by linka selhala.
Jak říkám v armádě byl tehdy bordel to už teď není, protože my už žádnou armádu nemáme. A že by se někdo zatěžoval tím, kde půjdou lidé v době ohrožení, tak s tím se nikdo nezatěžuje. Ale zato máme hodně ambiciózních politiků, kteří se nemohou války dočkat.
civilní oběti jen pro média
Dnešní papalášky a papaláše oběti civilního obyvatelstva zajímají jen z pohledu podpory útoku na nepřítele.
Zatímco v Iráku, Afghánistánu, Vietnamu se všude hlásilo, kolik padlo našich a jejich vojáků, už dávno se přece hlásí,
kolik bylo mrtvých civilistů! A když je jich málo, tak vytáhnou starý fotky a reportáže.
Lidi straší zabitými civilisty, nikoliv padlými vojáky.
Kdo z politiků a médií nám prozradí, kolik padlo vojáků včera, za měsíc, od února 2022....?
Copak někdy bránili Českou republiky?
Řehka maršál AČR z okupačních misí?
Záškodník PePal maršál AČR a NATO z okupačních misí?
Kdo chystá obranu civilního obyvatelstva ve válce předsedy vlády a Pétiparazitů?
Kolik máme krytů pro civilní obyvatele?
Kolik dní přežije město plné lidí bez elektřiny?
Nepěkné vyhlídky.
Ona to není jen válka, na kterou nejsme připraveni, my nejsme připraveni ani na blackout. To co v odkazu píše Andor Šándor jsou jen některé problémy, on popisuje část problémů při takovém kratším blackoutu ty problémy by mohly trvat mnohem delší dobu s následky daleko ničivějšími. S ničím takovým se nepočítá, i když například paní Drábová jedou řekla, že není otázka, zda blackout bude, ale jen kdy bude. A nejen paní Drábová si to myslí.
https://iuhli.cz/sandor-na-blackout-jsme-katastrofalne-nepripraveni/
Co na Seznamu nenajdete - Istanbulská dohoda
Delegaci prezidentů afrických zemí, kteří nejprve jednali se Zelenským, ukázal Putin Smlouvu o neutralitě a bezpečnostních garancích pro Ukrajinu.
Po jejím podpisu prý Rusové stáhli vojska od Kijeva, načež Ukrajina od smlouvy odstoupila :-)
Путин показал делегатам из Африки парафированный в 2022 году стамбульский договор с Киевом
Дети, территории и зерно. О чем договорились Путин и лидеры Африки - РИА Новости, 17.06.2023 (ria.ru)
Situace na Ukrajině pohledem bývalého amerického zpravodajce
Druhý týden ukrajinské protiofenzívy skončil neúspěchem
Scott Ritter, 17. června 2023
-------
Scott Ritter je bývalý zpravodajský důstojník americké námořní pěchoty. Působil v SSSR jako inspektor při plnění smlouvy INF, ve štábu generála Schwarzkopfa během války v Perském zálivu a jako hlavní zbrojní inspektor OSN v Iráku. V současné době píše o otázkách týkajících se mezinárodní bezpečnosti, vojenských záležitostí, Ruska a Blízkého východu, jakož i kontroly zbrojení a nešíření zbraní.
-------
Končí druhý týden dlouho očekávané a velmi propagované ukrajinské protiofenzívy, z níž lze vyvodit některé základní závěry, přestože boje neustávají a ještě nějakou dobu budou zuřit.
V první řadě je třeba říci, že protiofenzíva selhala. Přestože v ukrajinské armádě stále zůstává značná bojová síla, včetně více než 75 % z 60tisícové armádní kontingentu vycvičeného a vybaveného NATO, který Ukrajina shromáždila v uplynulých osmi měsících, odhalily se zásadně chybné předpoklady o kvalitě sil, na něž Ukrajina a její spojenci v NATO kladli své společné naděje na vítězství nad Ruskem. Stručně řečeno, Ukrajina nemá vojenskou kapacitu k překonání ruské obrany.
Nejvíce elitních ukrajinských útočných brigád, vybavených nejmodernější západní vojenskou technikou, nedokázalo postoupit z toho, co ruská obranná doktrína nazývá "nárazníkové" linie obrany, která je určena k usměrnění a narušení útočící síly před dosažením "hlavní" obranné linie.
Ukrajinské ztráty byly mimořádně velké, přičemž Rusko dosáhlo poměru zabití 10:1, pokud jde o živou sílu, což je z ukrajinského pohledu neudržitelné. Důvody ukrajinského neúspěchu jsou zásadní povahy, což znamená, že je nelze za současného stavu věcí překonat, a proto má ukrajinská armáda nulovou šanci na úspěch, ať už bude na následné útoky tlačit sebevíc.
V první řadě je to kvalita ruské obrany, zejména pokud jde o síť překážek (minová pole, překážky a zákopy), která je v kombinaci s houževnatostí ruských obránců a drtivou převahou, jíž Rusko disponuje z hlediska palebné podpory (dělostřelecké i letecké), důvodem, proč Ukrajinci nejsou schopni postoupit za "nárazníkovou" linii ruské obrany. Ukrajinské vybavení a taktika nestačí na to, aby se jim podařilo smysluplně prolomit ruské překážky, což odsuzuje útočící síly k tomu, aby byly po částech ničeny ruským dělostřelectvem a leteckými údery, jakož i místními protiútoky ruských speciálních sil.
Kromě špatné taktiky a nedostatků ve vybavení (ano, tanky Leopard a bojová vozidla Bradley nebyly tak zázračnými zbraněmi, jak je Ukrajina a její západní příznivci vyzdvihovali) Ukrajinci doplácejí na působivé ruské potlačení nepřátelské protivzdušné obrany, které probíhá již mnoho týdnů. Rusko nejenže neutralizovalo schopnost Ukrajiny bránit strategické cíle daleko za frontovou linií, ale také promítnout jakoukoli smysluplnou schopnost protivzdušné obrany do vlastní zóny konfliktu. To v kombinaci s absencí jakéhokoli životaschopného letectva ponechává útočící ukrajinské pozemní síly vystavené plné váze ruské vzdušné síly.
Ruské letouny jsou schopny dopravit přesně naváděnou munici se smrtícím účinkem do shromaždišť, která Ukrajina využívá ke soustředění svých útočících sil před jejich nasazením na bojišti. Odhaduje se, že 25-30 % ukrajinských obětí je způsobeno těmito údery. Ruské vrtulníky mohou používat své protitankové řízené střely (ATGM) se smrtícím účinkem na ukrajinské síly operující v zóně dotyku a ruská bezpilotní munice (tj. "kamikadze drony") si rovněž vybírá těžkou daň ukrajinských sil. Pokud Ukrajina nedokáže na bojišti obnovit alespoň zdání protivzdušné obrany, a to jak v týlových oblastech, tak i na frontě, a nasadit vlastní letectvo schopné zpochybnit ruskou vzdušnou převahu nad bojištěm, pak žádná odvaha a taktické inovace ze strany ukrajinských pozemních sil nezmění smrtící válečný poměr, který v současné době panuje.
Jednou z mnoha tragédií probíhajícího ukrajinsko-ruského konfliktu je skutečnost, že většina toho, co Ukrajina na bojišti dělá, není diktována vojenskou nutností, ale spíše politickým nátlakem. Příkladem je nedávno skončená několikaměsíční bitva o Artemovsk (Bachmut), kde ukrajinský prezident Zelenskyj trval na nasazení živé síly a techniky do bitvy o město, které podle většiny vojenských expertů mělo minimální vojenskou strategickou hodnotu. Geografické podmínky však neurčovaly rozsah a měřítko bitvy, ale šlo spíše vytvoření obrazu o ukrajinské obranné houževnatosti, v důsledku čehož přišlo o život 60-75 000 ukrajinských vojáků, což byly zcela zbytečné ztráty.
Podobně se po ukrajinské armádě žádá, aby podnikla něco, co se rovná sebevražednému útoku proti dobře připravené ruské obraně za podmínek, které, jak bylo podrobně popsáno dříve, mohou vést pouze k rozhodující ukrajinské porážce. Tentokrát jsou viníkem spojenci Ukrajiny v NATO, kteří v předvečer svého každoročního summitu zoufale hledají jakýkoli náznak toho, že mnohamiliardové investice, které společně vložili do ukrajinské armády, mohou přinést alespoň minimální dividendy. Z tohoto důvodu bude NATO i nadále tlačit na Ukrajinu, aby utrpěla další porážku, a vyvíjet na Rusy ofenzivní tlak, přestože případné zisky, pokud jich vůbec lze dosáhnout, by byly pyrrhovy povahy a dlouhodobě neudržitelné.
Skutečnost je taková, že až se NATO 11. července sejde ve Vilniusu, budou Rusové v pokročilém stádiu ničení třetí ukrajinské armády vybudované NATO. První byla sestavena během krizového období, které poskytovala diplomatická "přetvářka" Minských dohod, tedy v letech 2015-2022. Tato síla, čítající přibližně 260 000 mužů, byla do června 2022 z velké části zničena. Druhá armáda, složená z přibližně 80 000 nově vycvičených a vybavených ukrajinských vojáků podporovaných tisíci zahraničních žoldnéřů, přímý výsledek vojenské pomoci v hodnotě desítek miliard dolarů poskytnuté NATO, byla schopna zahájit úspěšný ukrajinský protiútok na podzim roku 2022, než byla zdecimována v následné poziční válce (včetně Bachmutského masakru).
Šedesátitisícové ukrajinské protiútočné síly o síle 12 brigád, které v současné době operují proti Rusům, opět díky desítkám miliard dolarů vojenského vybavení (včetně moderních západních tanků, dělostřelectva a bojových vozidel pěchoty), budou v době konání summitu NATO s největší pravděpodobností zničeny nebo jim bude hrozit bezprostřední zničení. Hlavní otázka, před kterou NATO stojí, zní: Má politické, ekonomické a vojenské kapacity na to, aby vybudovalo čtvrtou ukrajinskou armádu a po jejím zániku pátou, šestou a další?
NATO je politicky odhodláno vést zástupný konflikt s Ruskem "do posledního Ukrajince". Tato tragická skutečnost znamená, že bez ohledu na realitu na bojišti, která na Ukrajině existuje, bude NATO i nadále tlačit Ukrajinu k obětování živé síly v neplodném boji proti Rusku, a to z toho prostého důvodu, že NATO není ochotno dobrovolně ztratit politickou tvář doma i v zahraničí.
Tato politická vůle však automaticky neznamená, že NATO bude schopno tento cíl udržet ekonomicky nebo vojensky.
Nedávná prohlášení amerického generála Marka Mileyho, předsedy sboru náčelníků štábů, sice naznačují, že ve výcvikovém projektu USA/NATO jsou desítky tisíc ukrajinských vojáků a že USA/NATO shromažďuje vybavení dostatečné k vybavení těchto vojáků, ti však budou připraveni k boji až za několik měsíců - dlouho poté, co třetí ukrajinská armáda potká na bitevním poli svůj konec.
Miley hovořil o nových systémech protivzdušné obrany pro Ukrajinu a další představitelé NATO hovoří o možnosti poskytnout Ukrajině (staré) letouny F-16. Nové systémy však samy o sobě nemohou změnit vojenskou realitu, kterou Ukrajině vnutilo Rusko svým strategickým vítězstvím, kdy zničelo její protivzdušnou obranu. Ukrajina bude jednoduše pokračovat v prohraném boji proti ruské vzdušné síle. Totéž platí o všech stíhačkách F-16, které by mohly být Ukrajině poskytnuty - příliš málo, příliš pozdě a v každém případě neschopné dosáhnout významného výsledku na bojišti.
NATO bude ve Vilniusu konfrontováno s realitou své bezmocnosti jako vojenské aliance, pokud jde o boj proti Rusku na Ukrajině. Každý alespoň trochu kompetentní vojenský analytik ví, že za současného stavu věcí Ukrajina nad Ruskem prostě nemůže zvítězit. Iluze NATO o "zamrzlém konfliktu", které se zdají být hnacím motorem jejich šílené touhy vyzbrojovat Ukrajinu do nekonečna a dále, jsou navíc založeny na zásadně chybném hodnocení ruské ekonomické způsobilosti a kapacity, ruské vojenské zdatnosti a vůle ruského lidu v tomto konfliktu obstát.
Zde je hlavní příčina strategického selhání NATO na Ukrajině - naprosté nepochopení reality dnešního Ruska. Rusko bude schopno z hlediska vojenských technologií předstihnout NATO, dokud státy NATO plně nepřejdou na válečnou ekonomiku, ale k tomu státy NATO nemají ani politickou vůli, ani ekonomické prostředky.
Ruská armáda do značné míry překonala nedostatky, které ji trápily v počátečních fázích speciální vojenské operace, a ruské ozbrojené síly shromážděné v zóně speciální vojenské operace jsou vysoce kvalifikované, dobře vybavené a řádně vycvičené pro úkoly, které jim byly přiděleny. Ruský národ se navíc v drtivé většině shromáždil kolem vedení ruského prezidenta Vladimira Putina a sjednotil se v přesvědčení, že zástupná válka, kterou NATO vede proti Rusku na Ukrajině, má existenční charakter a jako taková nesmí být Ruskem prohrána.
NATO nezmění svůj kurz v bezprostředním období po summitu ve Vilniusu - je zde prostě příliš mnoho politické aktivity na to, aby došlo k nějaké významné změně současné trajektorie na Ukrajině. Ale ani NATO nevytvoří na Ukrajině vítězný vzorec. NATO bude spíše pokračovat ve snaze o něco víc než o variaci stávajícího tématu - vyzbrojit Ukrajinu tak, aby mohla bojovat tak dlouho, dokud bude schopna tento boj udržet.
Tento krátkozraký postoj povede k nevyhnutelnému vojenskému kolapsu Ukrajiny, pravděpodobně někdy na přelomu léta a podzimu tohoto roku. Až k tomu dojde, bude se NATO snažit vytvořit nějaký mechanismus na záchranu své oslabené geopolitické pozice vůči Rusku. Jak bude vypadat, není v tuto chvíli známo. Jedno je však jisté - tím, že NATO dnes odmítá uvažovat o ukončení ukrajinského konfliktu, nebude mít Ukrajina zítra žádnou budoucnost. Důsledkem politické pýchy NATO bude pád a zničení ukrajinského národa, jeho armády a jeho obyvatel.
ccc
a to nebyly nasazeny elitní ruské jednotky, v zákopech jsou převážně místní dobrovolníci bránící své domovy a žoldnéřské jednotky Prigožina. Ty nyní odpočívají.
Jaro,
abys věděla jedna vlašťovička nedělá. Jednou, dvakrát dám si zahrát, tebe nechám trucovat.... (lidová píseň: Jednou, dvakrát).
Copak všechno v sobě skrývá, ta ukrajinská ofenziva? Naše vládní trouby už více než rok k protiútoku na Rusko troubí. Vládní trubky sice troubí, ale jinak jsou na houby.
O čem se dnes hlasovalo v obcích, kantonech a celostátně
Švýcaři mají právo se 4x ročně účastnit federálního hlasování, zpravidla se současně rozhoduje také o kantonálních a obecních záležitostech, přičemž na těchto dvou nižších úrovních se může dle potřeby hlasovat i v jiném termínu. Na osobní účast u urny je vyhrazeno vždy nedělní dopoledne, většina však využívá možnosti poslat obálku poštou nebo ji vhodit do schránky obce.
Dnešního hlasování se zúčastnilo na federální úrovni 42% oprávněných hlasujících, žijících jak ve Švýcarsku tak v zahraničí. Při citlivých tématech přesáhne účast i 60%. Tři federální témata zastupovala tři různé typy předloh:
Byly přijaty všechny předlohy - Přehledné výsledky včetně jednotlivých kantonů fokusovaných v mapě.
Území Švýcarska s necelými 9 milióny obyvatel je historicky rozděleno na 26 kantonů, většinou značně menších než české kraje, přičemž každý z nich funguje jako samostatný stát s vlastní vládou, parlamentem, zákony, policií, školstvním, zdravotnictvím atd. Občané si tak mohou regionálně nastavovat dle vlastní nátury pravidla soužití, která jsou průběžně vylepšována dle návrhů politických stran zastoupených v jednokomorovém parlamentu nebo přímo občany.
Na kantonální úrovni se dnes hlasovalo o 25 tématech ve 12 kantonech. Spektrum předloh bylo velmi široké, zde můžete najít přehled s výsledky. Prodloužení rodičovké dovolené ze 14 na 24 týdnů bylo schváleno 58% v kantonu Genf (Ženeva), zatímco obdobný návrh byl podpořen jen 33.5% hlasujících v kantonu Bern, kde 69% podpořilo uvolnění dluhové brzdy. V kantonu Aargau bylo těsně zamítnuto zřízení ombudsmana, v kantonu Waadt přijalo 63% iniciativu na ochranu klimatu a biodiversity, v italském kantonu Tessin schválili prodloužení otevírací doby v obchodech, ... , v Ženevě jako v prvním kantonu bylo 68% hlasujícími zakotveno do kantonální ústavy Právo na přiměřenou výživu a ochranu před hladem.
O zajímavých tématech se hlasovalo také na komunální úrovni, např. ve městech Curych a Winterthur se schválilo zavedení minimální mzdy (23.90 a 23 Fr/hod), ve městě Biel byly odhlasovány dvojjazyčné reklamy (fr, de), atd.
O švajcu už teď vím téměř vše.
Už mi chybí jen info jak často chodí srát. ;o)