Vilémčok

Agenta Skřípala neotrávil novičok, ale Vilém Čok. 

A děkuji Manece za tento skvělý obrat, který použila v jedné naší diskusi. 

V podstatě Vilém Čok je asi tak stejně relevantní jako ten novičok. Skřípal i dcera jsou nejspíš už dávno po smrti, popel je rozprášen a někde na úřadech budou pár let probíhat lejstra o utajené identitě kdo ví kde. Zbytek je jedna velká praštěná fikce. Nervový jed vymakanější a dokonalejší než sarin, který ale Skřípala nezabil. Jeho největší koncentrace byla na vchodových dveřích, ale ten, kdo ho tam dal se asi obešel bez chemického vybavení a protichemického obleku, protože to nikomu nebylo divné. Použilo se ho množství, které by zabilo půl města, ale nikomu dalšímu se nic nestalo. Zvířata v domě umřela hlady a žízní. Skřípalova dcera prostřednictvím britské policie vzkázala své sestřence v Rusku, ať jí už nevolá. 

To mohu rovnou tvrdit, že jde pouze o překlep a Skřípala otrávil nejnebezpečnější ruský agent Vilém Čok, tento James Bond východu. Vilém Čok se dlouhodobě maskoval jako dekadentní umělec v České republice a měl díky EU měl volný přístup do Británie. Akci bylo nutné urychlit, protože po Brexitu by mohl být superšpión na hranicích odhalen. Vilém Čok se  nerušeně přiblížil ke Skřipalovi a vybafnul na něj v nečekané chvíli, kdy on i jeho dcera právě jedli rohlík,který drobili labutím. Oběma zaskočilo v krku a začali se dusit. Vražda se mohla podařit nebýt příliš horlivého policajta, který bývalého agenta zachránil. 

Je to samozřejmě totální nesmysl. Ale vzhledem ke známým faktům není o nic méně uvěřitelnější než verze s novičokem. Dokonce ani naše politické elity nemají lepší informace než my, prostý lid. Přesto došlo na velká gesta s vypovídáním diplomatů, zvažováním žaloby na prezidenta kvůli velezradě, zatímco i vrabci na střeše si cvrlikali o tom, jaká hovadina to vlastně je. 

Jenže ona to není hovadina. Agent Skřípal je jen další dlaždice na cestě dějinami a jemu podobné případy se objevují zcela pravidelně. Objevují se v době, kdy má král či impérium na kahánku. Jedná se o prachsprostý test věrnosti. 

Už Bible zmiňuje velkého krále Nabukadnezara, velekrále Babylonu, který nechal postavit ty obrovské hradby, zigurat Etemenanki, zavlažovací kanály a ještě stačil zotročit půlku předního východu. Pak náhle sestoupili z hor Médové a Peršané.  A král nechává ze svého pokladu ulít zlatou sochu, přivede před ní své vazaly a ti se musejí na znamení před sochou poklonit. Je to hovadina, není to nějaký Urský bůh, není to Ištar ani Marduk. Je to nový král-bůh a babylonský despota ví, že mu teče do bot a tak potřebuje upokojit svojí paranoiu. Udělá pořádné divadýlko a sleduje, jak lidé padají na tvář. Jen tu tam někdo na tu šaškárnu nehodlá přistoupit. Ovšem král může být spokojen, prakticky všichni osvědčili věrnost. Ovšem za pár let médské vojsko připochodovalo a ti, kteří padali na tvář před Babylónským vládcem najednou bez problémů otevřeli brány města, aby dovnitř triumfálně vjeli Dáreiovci. Nabukadnezar měl smůlu. Věrnost mu jeho test nezajistil. 

Přemysl Otakar II také vystoupil před bitvou na Moravském poli před své rytíře a žádal je, aby ho probodli hned, aby kvůli šeptané zradě nemuselo druhý den zemřít velké množství mužů. Také to bylo zbytečné gesto a zbytečný test. Nikdo nevystoupil krále probodnout, nezaznělo ani slovo kritiky na královu tvrdost a politické chyby. Ovšem druhý den Milota z Dědic (a mnozí další) zradili a král padl. Možná vjížděl Přemysl do bitvy spokojen, že má věrné vojsko.... 

Římští císaři, čím více byli paranoidní, tím více testovali svoje věrné. Nechali zvolit do senátu koně, vyžadovali, aby pro císařskou věrnost poddaní obětovali své syny a dcery, ale stejně to k ničemu nebylo. Ti stejní, kteří přihlíželi ubičování svých dětí, ti pak tak jako tak císaře opustili. 

Ostatně co jiného je naše působení v Afghanistánu? Naši kluci tam jsou zbytečně, dělají zbytečnou práci, jsou obklopeni nepřáteli a nikam to nevede. To vám řekne mimo kameru každý veterán tamodtud. Jen politiruci, důstojníci a kaplani osvědčují věrnost téhle hovadině. Protože mají pocit,že z toho ještě něco kápne. Nebo mají prostě strach z despotova hněvu. 

Britové zkratka a dobře zjistili, že jsou v loji. Nemají průmysl, armáda je nefunkční, obrátili se zády k EU, pustili se do sociálních experimentů, které jim zajistily čtvrti plné nepřátelsky smýšlejících lidí. Přitom ještě pamatují dobu, kdy byli pány světových moří, byli továrnou světa, největším zasobovatelem i věřitelem. Byli impérium a teď se drolí i to poslední, co mají. Jejich politici jsou na tom stejně jako Trump v USA - musejí nějak vysvětlit národu, že jdou zu grunde a lepší to nebude. Podobně jsou na tom v Bruseli. Moloch kterému se nedá věřit. NATO je na tom ještě hůř. Zbrojení je k ničemu, druhá největší armáda v NATO se dala k Rusku se vším co k tomu patří (tohle je největší Putinovo vítězství, připravil nepřítele o sílu sta divizí za jedno obstarožní bombardovací letadlo). Viditelní šéfové v NATO jako Stoltenberg a Petr Pavel se ztrapňují dnes a denně, lidi jim to žerou asi jako Brežněvovi jeho kecy o míru. 

Je třeba osvědčit věrnost... Skřípal se náramně hodí. Ukažte milí vazalové a poddaní, že jste nám věrní. Ukažte věrnost na tom, že schválíte tuto absurditu, stejně jako vaši předci podepisovali anticharty, povinně kondolovali u hrobu Gottwalda a plakali nad smrtí Stalina. Možná to naše vládce uspokojí. Komunisty to také uspokojilo a měli pocit, že imérium je zachované. To současné je zachovalé asi tak stejně. 

Ale ono to stejně půjde do háje. Když to přišlo posledně, i ti největší antichartisté rychle překabátili... Myslím, že tohle bylo pro Štěpána či Jakeše to nejhorší. Že se bouří ti, co se bouřili vždycky, tomu rozuměli. Že se disidenti ozývají na Svobodné Evropě, s tím dovedli žít a bojovat, ale že se proti nim postaví ti, kteří podepsali ten jejich pamflet věrnosti, kteří měli stranické legitimace a při všech schůzích osvědčovali věrnost, to je muselo dorazit víc než demonstrující studenti. 

Věrnost Britům a Evropě v tomto ohledu nic neznamená. Ti nejhorlivější vykonavatelé Evropských hodnot a britského impéria brzy překabátí. Brzy otevřou brány Babylonu nové moci tam venku.  A ta moc tam venku to ví. Ví dobře, že povinné padání na kolena před zlatou sochou je jen gesto. Je to gesto zbabělosti, licoměrnosti, gesto úpadku. Ví dobře, že zůstane jen u toho gesta. 

Dokonce už přesně sleduje, kdo se těm dnešním despotům postavil. Sleduje, kdo se odmítl téhle šaškárny zúčastnit.  Pak tyhle statečné včas a rychle odstraní. Žádní odvážní jdoucí proti proudu. Jakub Janda nevadí, ten se včas zorientuje. Ale Zeman vadit bude (ten má jen štěstí, že už tu moc dlouho nebude).