Zbraně na obranu

Jak jsem předpokládal, rozhořela se pod včerejším článkem diskuse o obraně a zbraních na obranu. Doufal jsem, že se dotkneme tématu nové zbraňové směrnice od EU, která bude s nvětším či menším odporem implementována do našich směrnic a díky které zmizí z domácích arzenálů samonabíjecí zbraně s vícerannými zásobníky a zůstanou jen lovecké zbraně s jednou ranou na hlaveň a nějaké ty pistole s menšími zásobníky. Je celkem jedno, jak se to bude jmenovat a jak se to bude uvádět do praxe, ale postupně dojde víceméně salámovou metodou na to, že zbraně budou mít jen teroristi a pošuci, protože normální člověk nebude mít šanci se ke zbrani dostat. 

Dneska chci v tématu pokračovat a usměrnit diskusi skutečně na téma osobní obrany a držení střelné zbraně. A začnu tím, že řeknu na téma zbraní můj osobní vidlácký názor. 

Abych řekl pravdu, téma držení zbraní mě vzrušuje poměrně málo. Sám žádnou nemám, ani krátkou ani dlouhou, nepředpokládám, že bych si v dohledné době nějakou pořídil a tak nejsem kovaný ani v legislaivě ani v realitě držitelů zbraní. 

Už jsem tu kdysi na téma zbraní článek psal a tak zopakuji tehdejší tezi - zastřílel jsem si z pistole, samopalu, pušky i brokovnice a usoudil jsem že jsou použitelné jen v minimu případů. Jeden příklad jsem uváděl včera. Pokud se někdo rozhodně zaútočit, bude mít všechny výhody na své straně. Zvolí si čas, místo i směr útoku. Bude mít na své straně moment překvapení a v běžné situaci zřejmě překvapí tak moc, že ani ozbrojený člověk nezareaguje nebo zareaguje s příliš velkým zpožděním. 

Jinými slovy, zbraň je vhodná ve chvíli, kdy útok očekávám, případně tehdy, když útočník ví, že zbraň mám a jsem na něj připraven. Je velký rozdíl střílet proti nic netušícímu civilistovi nebo proti připravenému poloprofesionálovi, který útok očekává. Ale, kdy vlastně nastává očekávaný útok?  Jakou máte šanci ho zažít? 

Kolik bylo případů přepadení bank nebo vozů s penězi, kde byla ostraha ozbrojená automatickou zbraní, ale stejně ji nepoužila, protože stejně nebyli dost ostražití a útočníci je stejně překvapili. V tomto ohledu se nelišíme ani od Izraele, kde palestinská komanda tu a tam unesou i ozbrojeného a připraveného vojáka na hlídce. Teroristický útok se střelbou sice nemá tak velký dosah jako třeba ve Francii, ale stejně trvá dost dlouho a dost životů, než pomine onen moment překvapení. 

Zbraň asi dodá pocit jistoty a může i pomoci, pokud v noci slyšíte podezřelý šramot ve sklepě... Tak natáhnete pistoli a jdete to zkontrolovat. Pokud je to ozbrojený zloděj, vaše šance na ochranu majetku je určitě větší než beze zbraně. Stejně tak vám zbraň hodně pomůže, pokud přede dveřmi vašeho domu stojí deset vyhrožujících sígrů s pochodněmi. Ale upřímně... jak často se to děje? A pokud se to bude dít častěji, že budete o takovém případu vědět z přímého doslechu, jaká směrnice vám zabrání si pořídit ten kvér třeba stokrát nelegálně? 

Takže za Vidláka osobně - nemám nic proti tomu, že si někdo pořizuje zbraň. Celkem i uznávám, že máme slušnou zbraňovou legislativu, která umožňuje držení zbraní, ale zároveň je udrží pod kontrolou. Měnit tento stav bude v konečném důsledku stejně k horšímu, protože nelegálnímu obchodu to nezabrání, ba naopak leckdo si zbraň koupí nelegálně, protože jinak to nepůjde. V konečném důsledku pak bude mezi lidmi víc nepřihlášených zbraní o kterých nebude mít nikdo přehled. 

Na druhou stranu... první co se stane v každém větším konfliktu (a stalo se to všude na světě) - všechny legálně držené zbraně vám státní moc zabaví přesně v té chvíli, kdy bude okamžik jejich potřebnosti těsně za dveřmi. I  té americe to bylo tak, že začal hurikán nad New Orleansem, najela tam národní garda, pro jistotu odzbrojila všechny, kteří měli zbraň nahlášenou, pak odjeli a pak město ovládly gangy, které zbraně nikde nehlásí. Jestli má někdo z českých držitelů zbraní pocit, že u nás to bude jiné, tak mu snad nová směrnice EU otevírá oči. 

Vidlácky se ptám... má vůbec cenu si nějakou zbraň pořizovat, když to stojí fůru peněz, fůru starostí, dost papírování, policajtů a doktorů, abych měl za celý život šanci zhruba 0,0001%, že se dostanu do situace, kdy budu mít šanci včas tasit a chránit se?  V případě války buďto narukuju a pak mi zbraň dají a nebo nenarukuju a pokud na zbraň sáhnu, tak mě popraví jako diverzanta - nejspíš to udělá klidně i vlastní armáda vlastního státu na rozkaz vlastní vlády. A pokud se státní moc rozpadne, tak se svém posledním záchvěvu mi všechny nahlášené zbraně ještě včas zabaví a nechá mě pak napospas těm nelegálním. 

Není prostě lepší jen znát nějakého překupníka a jednoduše vědět, kde si zbraň pořídit v případě, že by na to došlo? Udělat to stejně jako to dělají všichni teroristi i pošuci - prostě vědět, kdo, kde, jak a za kolik mi nějaký ten samopal prodá a mít na něj našetřeno pár mincí investičního zlata, bitcoinů, dolarů, rublů, juanů, nebo co já vím v jaké měně se dostanou koupit... Mezitím si legálně a v klidu dojít občas na střelnici především kvůli znalosti sborky a rozborky, odstřílet si pár ran a zase jít v klidu domů... 

Mluví se teď o tom, že stát chce zakázat pod přísnými tresty členství v domobraně... Vidlácky bych řekl, že domobrana se pak u soudu pozná podle toho, že její členové mají doma zbraně. Když nebudete mít doma zbraň, tak jste jen jiná forma Sokola. Můžete se scházet jak chcete, můžete si tvořit plány, seznamy skladišť, postup na obsazení mlýnů, pekáren a trafostanic, můžete mít hodnosti (navrhoval bych historicky české - pantáta, pan otec, milostpán, apod apod), můžete si dělat co chcete, protože domobrana beze zbraní není nic. 

Zbraně vždycky budou - kde bude poptávka tam bude i nabídka a pokud je opravdu budete potřebovat, stejně si je koupíte u nějakého mafiána, protože všechny legální cesty budete mít dávno uzavřené. 

Tolik za Vidláka osobně... diskusi předpokládám velmi výživnou...