Nechal se slyšet

Naše politická scéna píše příběhy sama. Někdy je zapotřebí s reakcí spěchat a někdy není od věci chvíli počkat. Jako v případě právě skončené vládní krize. Zkusím celý příběh jen tak převyprávět, ono vlastně není zapotřebí nic jiného. 

Na začátku všeho je Babiš... Jméno známé každému v této republice. (Když jsem před pěti roky začal pracovat v jednom jeho podniku a někomu jsem řekl, že dělám pro Andreje Babiše, nikdo nevěděl o koho jde. I když už jeho ANO rok existovalo). Náš Andrej v uplynulých letech stačil vybudovat "hnutí", téměř vyhrát volby, stát se ministrem financí a kouzlit s čísly tak, že jsme měli první přebytkový rozpočet za bezmála čtvrt století. Zároveň nějak blahosklonně dovolil sociální uplácení kdekomu, takže za jeho vlády se mi asi třikrát měnily daňové odpisy za moje čtyři děti a pokaždé jsem na tom vydělal. 

Tento Babiš je trnem v oku všem zavedeným partajím, bo je jiný. je to klasický podnikatelský žralok, umí několik jazyků, má obchodní drajv a žádná cesta mu není cizí, aby dosáhl svého. Můžeme s nostalgií vzpomínat na jiné politicko-podnikatelské projekty typu Věcí Veřejných i dalších. Druhý nejbohatší člověk u nás všem předvedl, jak se jde za něčím, co si zamane. 

Jeho metody budí pochybnosti, jsme v Česku, tak nějak všichni tušíme, že u nás se miliony dělají spíše husím žaludkem a otrlým svědomím než dlouhodobou poctivou prací. Nicméně obvinění padla spíše virtuální, žádná zásahovka si pro pana miliardáře nepřijela a i když je mediálně rozebrán, jeho popularitě to nijak neškodí. Naši novináři se snažili, aby se pod brokátovým pláštěm objevilo zlodějské tetování, ale volič občan spíše vidí Terminátora než Al Caponeho. 

Když před třemi roky Babiš skoro vyhrál volby a stal se ministrem financí v Sobotkově vládě, byla to vlastně tak trochu jediná možnost. Jiné varianty moc nepřicházely v úvahu, protože v předvolební kampani na sebe všichni naházeli tolik špíny, že se ani vidět nemohli. Sobotka s Babišem a Bělobrádkem si tak nějak zbyli. Předčasné volby jsou pro každou stranu pěkně drahý špás a zřejmě by pomohly jen našemu velkopodnikateli, který by si mohl zaplatit klidně deset dalších kampaní. 

A tak spolu tři roky žili ve sňatku z rozumu. Manželství to bylo italské, hodně se toho řeklo a párkát se i poprali. Kdo je v této rodině samcem, to myslím všichni vidíme, jen ty násilnické sklony jsou pro diváka spíše sympatické. 

Těsně před koncem... rozvod. Premiér prý podá demisi, aby z Babiše nebyl mučedník, ale z vlády musí ven. I já si zaspekuloval, jestli náhodou někde není nachystaný zatykač, do voleb není daleko a metody předvolebního boje mohou být různé. Jenže člověk míní a prezident mění. Vlastně nemění. Prezident nic neudělal. Jen se nechal slyšet.... 

Zeman to dělá často... někde se nechá slyšet. Je to tak napůl huby, dá si pozor, aby neslíbil, jen tak zlehýnka naznačí... A pic ho,v  té chvíli tu ze sebe skoro každý kolem začne dělat debila. Najednou si premiér svoji válku rozmyslí. Hned dostane na Hradě pěknou nakládačku před novináři a chudák přemýšlí, jak z toho ven. Dokud ještě podával svoji demisi, vypadal jako čest a mravnost sama. Když pak odvolal, vypadalo to už poněkud blbě. Ale nebyl v tom sám, hodně lidí z ČSSD, koalice i opozice se zařadilo vedle něj a začalo se ztrapňovat. 

Senátoři nachystali žaloby, houfně se s nimi svěřili do médií, bo prezident se zase nechal slyšet, že by snad Andyho ani odvolat nemusel či tak něco. Zase se toho hodně nakdákalo, navyhrožovalo a....  nakonec to dopadlo zcela v souladu s ústavou.

Premiér podal návrh na odvolání ministra financí, navrhl nového ministra, prezident si s nimi promluvil, zeptal se na státní rozpočet a konal svou ústavní povinnost. Hotovo. Žádná katastrofa, vlk se nažral a koza zůstala celá, koalice jede dál.... 

Jen se zase jednou ukázalo, jakou reálnou moc ten Zeman vlastně má.  Je starý, nemocný, špatně se mu chodí, ale stačí aby promluvil a začnou neuvěřitelné tanečky. Jestli tohle není síla ducha, tak už nevím.  Ne, žádná oficiální zpráva, žádná oficiálně nepřijatá demise, žádné konání v rozporu s ústavou, "jen se nechal slyšet."