Ukrajina mezi řádky

Než budeme dnes pokračovat v nastoleném tématu, ještě pár slov k včerejšku:

 Pavt není Sartre. Jeho identita je mi známa, o jeho článku jsme si psali. Upozornil jsem ho, že za svůj postoj dostane na budku a domluvili jsme se, že do diskuse nebude vstupovat, protože pokud čtenář něco blbě pochopí, může za to vždycky autor a ne čtenář. S Pavtem jsme si pak ještě vyměnili pár mailů ohledně rozdílného vidění Ukrajiny a rozloučli jsme se v dobrém. Pavtův článek měl úvod stať a závěr a to je moje jediné kritérium k vydání.  Náízory a postoje necenzuruji. I když s ním v lecčem nesouhlasím, u mě na dvorku má právo mluvit. Každý může napsat článek, kterým Pavtův postoj vyvrátí bod po bodu.  Všechny vydám. Pokud budou mít úvod, stať a závěr. 

Co se týče Sartra, je myslím ukázkovým příkladem, jak se vyvolávají démoni. Stačí jen opakovat jejich jméno a pak se jim věnovat. Řekl bych, že má právě službu a tak na nás má čas. Stačí ho nevzývat a on zmizí sám. 

Včera se pod Pavtovým článkem rozproudila docela výživná debata, která mimo elfí reinkarnaci ukázala, jak moc je problém Ukrajiny vážný a že se nás každého dotýká podstatně více než třeba obdobný průser v Sýrii, Jemenu, Súdánu, Iráku i Afghanistánu. Nijak mě to nepřekvapuje. Jsou to slované, jsou nám blízcí, před třiceti roky jsme s nimi měli společnou hranici a každý z nás nějakého Ukrajince zná, byť třeba jen ze stavby.  Proto bych chtěl dneska navázat smířlivějším článkem o tom, co v debatách nezarezonovalo, ale co by se nemělo mezi řádky opomíjet:

1. Ukrajinci si moc neuvědomují, že u nás nebo kdekoliv na Západě jsou vlastně úplně totéž, co jejich východnější bratři. Jsou to prostě rusáci. Se vším, co k tomuto výrazu patří. Rozeznat ukrajinštinu od ruštiny, to už ani u nás neumí každý a všichni germáni, angláni a románi nemají vůbec šanci. Ukrajinští turisté se chovají stejně jako ti ruští a ukrajinští gastarbeitři se neliší od těch ruských (jen si nemyslete, dost Rusů pracuje na západě i u nás).  Ukrajinci (i ti moji příbuzní) zatím nepochopili, že pokud se Západ o Rusech vyjadřuje jako o póvlu, tak to platí i pro ně. Jsou dobří jen na to, na co byli dobří vždycky... jako kameny do hry, kterým se nemusí platit, které je možno plošně vykořisťovat kdekoliv a kdykoliv. Nevěříte? Najděte mi ukrajinského dělníka, který dostává plat jako Ćech. Ne, jsou prostě určení k ždímání. Je hodně Čechů, kteří sdílejí náš kydařský pohled na současné Rusko a Ukrajinu, ale klidně vykořisťují chudáčky rusáčky co to jen jde.  Včetně práce načerno, placení pod rukou a kupování dělníků od mafie.

2. Rusové v posledních třiceti letech prodělali drsnou školu. Nikdo se k nim nelísal. Oni byli ti, co mají nečestně to přírodní bohatství a velký stát. Oni byli vždycky ti špatní, zlí, neohleduplní, oni doplatili na všechno co se dalo. Průměrný Rus se už naučil dívat na Západ (i na nás) podezíravýma očima a nevěřit nám ani nos mezi očima. Většina Rusů je přesvědčená, že je od Západu nečeká nic dobrého. Je úplně jedno, jak moc to zvládla Putinova propaganda a jak moc se na tom podepsal sám Západ. Ukrajinci touto školou neprošli. Oni naopak měli pořád před sebou tu chiméru té EU, která jim všechno dá a stačí už jen trochu zabrat, kývnout na každý požadavek a zítra, pozítří, za rok se to konečně splní. Ukrajinci mají pocit, že jsou pro nás jiní než Rusové. Ale není to pravda. 

3. Putin na Krymu uspořádal referendum, protože věděl, že to dobře dopadne. Pochybuju, že je tady na Kydech někdo, kdo by věřil, že kdyby referendum dopadlo obráceně, tak by Putin sbalil mužíčky a vrátil poloostrov zpátky do Kyjeva.  Koneckonců nejlepším důkazem je neexistence jakéhokoliv organizovaného odporu proti okupantům na Krymu. Obyvatelstvo Krymu je ve většině rádo, že je v Rusku a ti co rádi nejsou to neprožívají tak tragicky, aby byli ochotni házet bomby a střílet. Ovšem v takovém Čečensku nebo Dagestánu... tam by obdobné referendum mohlo dopadnout všelijak. A proto tam na něj nikdy nedojde. Kavkaz je také horká půda a také důležitá.  

Na Donbase sice možná pomáhá ruská armáda, ale málo platné, bojují tam i ti místní. A bojují jich tam tisíce a desetitisíce. Možná mají podporu velkého bratra z Moskvy, ale bojují a umírají. Bez Putina by se asi neudrželi, ale prolévají svojí krev. Ruská armáda tam posílá zbraně, instruktory a možná i nějakou tu speciální jednotku, ale místní obyvatelstvo dodává svůj vlastní kanonefutr. A nemuseli by. Mohou přejít na Ukrajinu nebo zdrhnout do Ruska. Naši Mírové Karasové nám ukázali hodně ruských vojáků, ruských zbraní a různí analytici nám ukázali, jak BUKy přejely z Ruska, sestřelily letadlo a zase se vrátily, ale nikdo nám zatím neukázal jediného chudáčka, který by byl násilím zverbován, sebran v Doněcku na ulici, aby bránil proti své vůli Putinovo impérium. To také o něčem vypovídá. A ještě více vypovídá to, že pro Ukrajinu jsou všichni ti donbaští vojáci teroristé, co to dělají dobrovolně. Inu pokud dobrovolně nasazují život, tak mají na Kyjev jasný názor. Pokud bojují z donucení zlým Putinem, nebylo by nic snazšího než jim přiznat statut válečných zajatců a zvítězit díky dezercím od nepřítele. 

4. Z výše uvedeného vidlácky vyvozuji, že žádné mezinárodní právo neexistuje. Ne proto, že by nebylo napsané a nebo že by neexistovaly dobré principy. Ale není nikdo, kdo by takové mezinárodní právo dokázal vymáhat. Ani USA, ani EU, ani OSN, ani Čína a ani Rusko.  Rusko nemělo sílu postavit se NATO v Jugošce a tak mohlo jen protestovat. A EU neměla sílu postavit se za Ukrajinu. USA se nechtějí postavit proti Saúdům, EU nedokázala zabránit americkému vpádu do Iráku i když byli její velcí hráči proti. Proto pro Vidláka není žádný paragraf mezinárodního práva argumentem. Všechny strany ho používají jen jako klacek na druhé. Pokud jim na to skočím, dopadne to jako ve včerejší debatě ve všeobecné bitce precedentů podle kterých jedna nebo druhá strana něco porušila a která to udělala jako první. Je to úplně jedno, mezinárodní právo nikdo není schopen garantovat a proto je pasé se o něm bavit. 

5.  EU by si měla uvědomit, že z ruského pohledu vypadá posledních tisíc let dějin docela monotóně. V Evropě přijde k moci velký hráč a ten si jde vyzkoušet svoji sílu do Ruska, kde dostane po čuni. Němečtí křižáci došli na Čuské jezero, Poláci až do Moskvy, Švédům patřil tehdy neexistující Petěrburg, Napoleon se rozplynul v ruské zimě, Rakousko došlo kousek za Halič a Hitler ke Stalingradu. Z ruského hlediska jsme všichni stejní. Prostě se tu jen popereme o to, kdo ho má největšího a pak si to půjdeme všichni nerozborně vzkoušet někde v ruských stepích. Pokud se EU a USA podaří poštvat Ukrajinu proti Rusku, Rusové budou mít další důvod ke kolektivní evropské vině. 

6. Stejně tak bychom měli všichni zpozornět nad moderními pokusy poštvat proti Rusům nějakého pořádného hajzla.  Před druhou světovou si také leckdo v Británii myslel, že Hitler se pěkně vymlátí se Stalinem a oni si pak půjdou vzít to spáleniště. Nedopadlo to. Proto by si EU měla dávat pozor, jaké hajzly na té Ukrajině vlastně podporují. Rusko je po zuby ozbrojené, armáda je vycvičená a velmi velmi silná. Rusko v současné chvíli není žádný obr na hliněných nohách. Pokud tomu někdo v EU věří, tak podlehl vlastní propagandě. Aby to nedopadlo jako posledně... ukrajinské bojůvky se mohou obrátit tam, kde to budou mít jednodušší. Bojovat s moderní ruskou armádou není žádná sranda, ale zkusit to proti nulové armádě Rumunska, Maďarska či Slovenska... to by mohlo stát za pokus. Náckům je ostatně jedno, kde budou zabíjet podlidi. 

7. Jediná naděje pro Ukrajinu je v beznaději. Oni musejí pochopit (a to nejen ti v Kyjevě, ale jeden každý Ukrajinec), že jsou jen otroci vhodní pro vykořisťování. Oni musejí přijít na to, že to s nimi nikdo nikde dobře nemyslí, že  i jejich vlastní elity si rády hrají na Zápaďany především tím, že je ždímou. Oni musejí přijít o tu chiméru, že jim díky Západu bude líp. Oni musejí přijít na to, že si musejí doma udělat pořádek sami a nikdo jim v tom nepomůže. 

Z tohoto hlediska je současný vývoj velmi optimistický. Všechny strany dělají vše pro to, aby si to lidi tam kolem Dněpru uvědomili. Ale co bude pak, to je ještě hodně otevřená záležitost.