Země nikoho

Nějak mě to vzalo. Fakt síla Targusi. Smekám.

byl od tvojich ruk, Targusi.

Jak to říkal Švejk.
Lidský život je tak složitej,až je hezkej.

Sežeňte si nějakého vydavatele, jste strašně čtivý, to mi nebylo shůry dáno.
A děkuji, taky jsem znal takovou divoženku, jen jsem po ní ve snech křičel já sám.

Já bych Jackovi řekl, že Marcík je jeho.
Bylo to její vpodstatě poslední přání.
Jinak moc hezky napsané, až mrazí.
Také znám lidi kteří vidí co bude.

o mozno tragedii zvanej volby prezidenta na Slovensku. Kandiduje aj jeden z eurokomisarov. Chcete nahliadnut do myslenia tohto UT?
https://www.hlavnespravy.sk/tragedia-eurobirokrata-sefcovica-v-priamom-…

za Velkým Stožkem? Jak se jde na Glebce?

S šukačkou a navíc jako rozdávačnou na politický server u věřícího. Jak hluboko jsme klesli.

Ale jinak Targusi, doopravdy dobrý.

Jen mi není jasné, jak mohl bigotní katolík chodit šukat cizí ženskou a splodit s ní dítě. Tím začíná i ta současná politická pokleslost. Pevně věřím, že se alespoň trochu stydíte.

Hlubokosklon

to sem dát:
“Pokud se z Afghánistánu stáhnou Američané, odejdeme také, říká Metnar” (idnes)... Tohle jsem nečekal, takovou kapitulantskou a zrádcovskou politiku. Má metnar alespoň politické učiliště s maturitou, obor politik - zrádce? U Kábulu jsme bojovali za Prahu a teď je Praha na ráně.

je borec, smrdí to člověčinou, poctivostí a pravdou a je to sepsané tak, že to mou hlavou běželo jako film při čtení rovnou.
Tleskám ve stoje, teda imaginárně, sedím na zadku a píšu....

K Ládíkovi 12:42

Tak Metnar vysvětlil i blbému, že není žádné spojenectví, ale je Amerika, ta si dělá co chce a pucflek ČR, co tam šíří demokracii a bojuje za Prahu s ní, protože máme přece ty závazky spojenecké, ani spojenecky NIC neví, neřekli to ani Metnarovi. Proto to jeho pokud...
Tak musíme počkat, zda se USA stáhne či ni a pak jako poslední asi voják ČR tam zhasne.
Tak snad při tom stahování ze "stabilizovaného" AFG nebudou další naší mrtví hrdinové.

Druhá věc je ten „Qído“:
https://www.novinky.cz/zahranicni/496866-guaido-schvali-pripadny-zasah-…

Už chápete, proč se sám uznaně kde kým jmenoval, no protože jako uznaná hlava státu Venezuela si jakože ofiko nyní pozve ty vojáky USA, aby mu tam sesadili Madura, rozšířili demokracii a kde by se našel ten smělec, co by se odvážil být proti.
Tak po vojenském zásahu i při něm už čekají Venezuelany jen samá pozitiva a světlé zítřky. Na kolaterální ztráty nehleďme.
Jistě to bude zásah povahy humanitární zase a ti stahovaní vojáci USA z AFG budou možná jen přetažení do Venezuely. A nebo to bude kreativně mezinárodní spojenecký zásah?
Vojsko musí přece neustále ostře trénovat, říkal to i náš nějaký důstojník…..

A s pozváním armád už taky zkušenosti máme, to je HNED. Tady opět kreativně vyrobili rovnou i toho zvoucího!

Nu alespoň vidíme, jak to bude probíhat u nás, když nebudeme poslušně spojenečtí, či spojenecky poslušní…..

„Ty tady budeš ještě dlouho, to já poznám. Poznám to, když si na někoho sáhnu.“

„Víš, proč se mnou nikdy nechtěl žádný chlap zůstat? Protože mě ve snech pronásledovali všichni ti, kterým jsem pomáhala v práci masážemi a rehabilitací. Všichni za mnou ve snech chodili a ptali se mě, proč jim nechci prozradit, kdy umřou. Proto jsem ve spaní kdysi křičela, plakala a volala o pomoc.....

---------------
Takhle to bylo skutečně nebo to je umělecká licence a trošku přibarvený, aby to bylo působivější jako příběh?

Nádhera, páči sa mi!

Úžasný. Takhle uměl psát snad jen Bohumil Hrabal...
Díky Targusi.

Přidávám se také s velkou pochvalou. Stejně jako Majka jsem díky vám, Targusi, prožila moc dobrý film a budu ho mít dlouho v hlavě.

S úctou se skláním.

Co říci? Jo už vím, nepřekvapil jste mě Targusi. Píšete fakt pěkně. No bude to tím, že když je někdo ošklivý, zlý a šeredný, tak mu to Pánbůh vynahradí někde jinde. A teď přemýšlím kde to vynahradil mě? Ještě nejspíše musím počkat. Snad se dočkám.

Targusi, píšete v obrazech, podle toho by se dal točit film, běží to před očima.

Čtu "Bylo nás pět" od Poláčka. Šel jsem tuhle kolem své knihovny a oko mi padlo na tu malou ohmatanou knížečku. Již jsem jí čet několikrát, ale mám za to, že každá knížka ji jiná, když jí čtete ve 20ti, v 40ti, v 60ti. Tak proto.
Tentokrát z ní na mě z ní obzvlášť silně dýchlo, jak tomu člověku muselo být těžko, když takhle psal. Slavíci prý vždy zpívají nejkrásněji před smrtí.

A zajímalo by mě je li to vymyšlené nebo je to pravdivý příběh?

Vážený Targusi, dobrý den. Díky Vám, ale i Vidlákovi za odvahu sem pustit něco úplně jiného než normálně. Za odvahu vpustit na politicky názorový web obyčejnou hlubokou člověčinu. Díky za připomenutí, že každý lidský vztah, každá rodina a každé lidské společenství má svá hluboká údolí strastí a pochyb, stejně jako má občas i louky štěstí. Díky za připomenutí faktu, že každý z nás žije své vlastní běsy, se kterými si velmi často ani sami neumíme poradit a musíme je prostě přetrpět, když už se jich nemůžeme zbavit. A taky za pravdu, že mnohé naše kroky způsobují problémy generacím příštím, aniž jsme to chtěli. A to o to více, že jsme to původně vůbec nechtěli, a že na samém počátku mohla být dokonce láska... Ano a díky za připomenutí, že nejzákladnější myšlenka křesťanství, totiž odpuštění a přijetí odpuštění nám může pomocí více, než cokoli jiného. Neboť nejvíce bolí vědomí toho, že jsme někomu ublížili, chceme se mu omluvit a už to z různých důvodů prostě nejde...
Tedy - fakt díky. Příště až tady najdu Vaše příspěvky, uvidím jiného člověka. Nebo spíše správně - uvidím konkrétního člověka.

Přemýšlel jsem během dne, jak na Vaše intimní sdělení správně zareagovat, protože bylo až wagnerovské povahy. A pak jsem si uvědomil, že lidstvo (lidi) denně prožívá miliony podobných příběhů, a mnohé z nich jsou destilované do politických osudů národů. A Váš signál mi pomohl si po dlouhé době si uvědomit, že jestliže musíme velmi těžko řešit, jak už jsem výše napsal, běsy osobní, pak je jasné, že řešení běsů a zel společenských, na jejichž řešení se musíme shodnout(všichni) je skoro nemožné. A protože z Vidláka mám poslední dobou pocit, že tomu moc nevěří, i když se ještě nevzdal, a celkové společenské signály poslední dobou nejsou úplně dobré, zkoušel jsem najít něco pozitivního. Něco, co nám připomene, že ze všech trablů, ať už osobních nebo těch okolo nás se můžeme dostat, a že se tomu tak už dříve stalo. A protože nás velký Karel naučil, že historie je jedinou skutečnou vědou, sáhl jsem do ní. A dovoluji si Vám poslat jako poděkování za Váš (možná )osobní příběh citát - vzkaz. Vzkaz (velmi silný), který nám poslali po nejstrašlivějším období historie Evropy spisovatelé Jacques Bergier a Louis Pauwels ve svém fantaskním Jitru kouzelníků. Je dnes až příliš aktuální. Byl reakcí na dobu, kdy už se zdálo, že konec civilizace je blízko (v Sobiboru nebo Osvětimi už konec probíhal). A ať už je dnes doba jakákoli, ten citát je připomenutím faktu, že bylo hůř, a naši předci se s běsy vypořádat dovedli. Tak proč ne my dnes, když se dokážeme vyrovnat i s minulostí osobní, což je z našeho mikroskopického hlediska horší, než s tím, co se děje občas kolem nás. Hezký večer Vám i té, které říkáte Stará Jahoda. Díky člověče.

(Jitro kouzelníků, Druhá část - Několik let v absolutním jinde, Kapitola X)
"Chtěli změnit život a promísit ho se smrtí jiným způsobem. Připravovali příchod Neznámého Nadřazence. Měli magickou koncepci světa a člověka. Obětovali jí veškeru mládež své země a přinesli bohům v oběť oceán lidské krve. Učinili všechno, aby si usmířili Vůli Mocností. Nenáviděli moderní západní civilizaci, ať je měšťanská nebo dělnická, zde její fádní humanismus a tam zase její omezený materialismus. Měli zvítězit, protože byli nositeli ohně, který jejich nepřátelé, kapitalisté nebo marxisté, u sebe nechali už dávno pohasnout, neboť usnuli s myšlenkou všedního a omezeného osudu. Měli se stát pány na tisíciletí, neboť stáli na straně mágů, velkokněží a demiurgů... A teď najednou byli poraženi, rozdrceni, odsouzeni, pokořeni obyčejnými lidmi, žvýkači žvýkačky nebo pijáky vodky, lidmi bez nejmenšího posvátného vytržení, s omezenou vírou a s cíli zcela přízemními. A lidmi z povrchu světa, pozitivními, rozumnými, morálními, lidmi prostě lidskými. Milióny dobrých lidí dobré vůle zlomily Vůli rytířů jiskřivých temnot! Na východě ti těžkopádní mechanizátoři, na západě ti puritáni z bavlnky postavili v ohromném množství tanky, letadla, děla. A vlastnili atomovou bombu, oni, kteří nevěděli, co jsou to velké skryté energie!
A teď, jako když hlemýždi vylezou po dešti, vynořili se z deště olova soudci s okuláry, profesoři lidského práva a horizontální ctnosti, doktoři prostřednosti, barytoni Armády spásy, nosítkáři Červeného kříže, naivní křiklouni „zpívajících zítřků“ a přišli do Norimberka, aby udíleli lekce ze základů morálky pánům, bojujícím mnichům, kteří podepsali smlouvu s Vyššími mocnostmi, obětníkům, kteří četli v černém zrcadle, spojencům Schamballaha, dědicům grálu! A posílali je na šibenici a jednali s nimi jako se zločinci a zuřivými šílenci! Jednu věc nemohli pochopit obžalovaní z Norimberka a jejich vůdci, kteří spáchali sebevraždu, že totiž civilizace, která triumfovala, byla bezpečně civilizací duchovní, ohromným hnutím, které od Chicaga po Taškent strhává lidstvo k vyššímu určení.
Uvedli v pochybnost rozum a nahradili ho magií. Je skutečně pravda, že karteziánský rozum nepokrývá celek člověka, celek jeho poznání. Oni ho uvedli do spánku. Jenže spánek rozumu plodí příšery. A na povrchu zatím rozum, nikoli uspaný, ale naopak dohnaný do úzkých dospíval vyššími cestami tajemstvím ducha k záhadám energie, k všesvětovému souladu. Čím větší požadavky klade rozumovost, tím více fantastiky se objevuje a příšery zplozené spánkem rozumu jsou jen jeho černou karikaturou. Ale soudcové v Norimberku, ale mluvčí vítězné civilizace sami nevěděli, že tato válka byla válkou duchovní. Neuměli se podívat z dostatečné výše na svůj vlastní svět. Věřili jen, že dobro zvítězí nad zlem, a neviděli hloubku přemoženého zla a výši triumfujícího dobra. Němečtí a japonští váleční mystikové se pokládali za větší kouzelníky, než ve skutečnosti byli. Představitelé civilizace, kteří je porazili, nedospěli k vědomí vyššího magického smyslu, kterého nabyl jejich vlastní svět.
Mluvili o rozumu, o spravedlnosti, o svobodě, o úctě k životu atd. v rovině, která už nebyla rovinou oné druhé poloviny 20. století, kdy se poznání změnilo a kdy byl patrný přechod k jinému stavu lidského vědomí. Je pravda, že nacisté by museli zvítězit, kdyby moderní svět byl jen tím, čím je dosud v očích většiny z nás: prostým a čistým dědictvím materialistického a scientistického 19. století a měšťácké myšlenky, která pokládá Zemi za místo, jež lze zařídit tak, aby ho šlo lépe užívat. Jsou dva ďáblové. Ten, který mění božský řád v nepořádek, a ten, který proměňuje pořádek v pořádek jiný, nebožský. Černý řád měl zvítězit nad civilizací, o níž se domníval, že upadla na úroveň pouhých hmotných choutek zahalených pokryteckou morálkou. Ale ona nebyla jen tím. Nová tvář se objevila za martyria, které jí nacisté způsobili, jako tvář na roušce Veroničině. Od vzestupu inteligence v masách až po jadernou fyziku. Od psychologie vrcholků vědomí až po meziplanetární rakety probíhala jakási alchymie, rýsoval se příslib přeměny lidstva, vzestupu všeho živého. Nebylo to snad na první pohled patrno a polovičatí duchové litovali velmi dávných dob duchovní tradice a byli tak vlastně spjati s nepřítelem nejžhavějším vláknem své duše, když se ježili proti tomuto světu, kde rozeznávali jen narůstající mechaničnost. Ale ve stejné době mužové, jako například Teilhard de Chardin, měli lépe otevřené oči. Očima nejvyšší inteligence a očima lásky odhalují tutéž věc na různých rovinách. Rozlet národů k svobodě, zpěv důvěry mučedníků obsahovaly v zárodku tuto velikou archandělskou naději.
Naše civilizace, stejně špatně posuzovaná zvenčí mystiky zamilovanými do minulosti jako zvnitřku primitivními pokrokáři, měla být zachráněna. Diamant řeže sklo. Ale borazon, což je syntetický křišťál, řeže diamant. Struktura diamantu je uspořádanější než struktura skla. Nacisté mohli zvítězit. Ale probuzená inteligence může vytvářet za svého vzestupu obrazce čistšího rádu než ty, které září v temnotách. „Udeříš-li mě do tváře, nenastavím druhou tvář, nenapřáhnu také pěst, odpovím tvrdě.“ Bylo nutné, aby tato bitva mezi pány podzemí a malými dobráky na povrchu, mezi temnými mocnostmi a lidstvem na vzestupu skončila v Hirošimě jasným znamením Moci, o níž se nediskutuje." Konec citátu

nejen pěkný příběh, ale úžasně lidsky napsané. Prý "tupý, škaredý dědek" (Vaše slova, Targusi), v tom případě jste dnes omládl a zkrásněl. Chodím na diskuze už léta, (málokdy se zúčastňuji) a máloco už mě překvapí, ale Vám se to povedlo. Ne, že bych Vám ten Váš sarkasmus bezvýhradně věřila, spousta lidí citlivou duši schovává ... ale cením si odvahy to odkrýt. A k obsahu - ne nadarmo se říká, že neodolatelná může být skoro každá žena, ale nezapomenutelná je jen málokterá. Ale to vy chlapi určitě víte, co vám tu budu svým nesrozumitelným ženským jazykem vykládat :-). Díky.

Moc pěkné a dojemné. U takových příběhů si vzpomenu Ernesta Thompsona Setona. Ptali se jej, proč jeho příběhy končí prakticky vždy tragicky. odpověď byla, protože život divokých zvířat končí vždy tragicky. Nebo Sienkiewicze a jeho kozáky, kteří říkali: "Raz mať radila... " což má znamenat, jednou mě matka porodila a jednou mě smrtka skosí. Ale jen jednou.

Zrovna včera jsem si kladla otázku, jestli targus ještě píše. Píše. A stále líp,. Díky

potřebovala mne moje Marcík - totiž moje Karel - totiž moje dcera, takže jsem jí dnes šlechtil kvartýr.

Díky všem za to, že si to přečetli a nebyli líní cosi odepsat. Zpětná vazba je důležitá. Že se vám to povětšině líbilo, mne trochu udivuje, mně se to dnes nelíbí vůbec, nejraději bych to znova předělal, ale už je to venku.

Ládik!!!
Ano, děj se odehrává u Velkého Stožku, Žimne je část toho kopečka.

Ostatní, kteří se ptali na autenticitu.
Vanda je reálná postava, pochopitelně jiného jména, a opravdu jsem jí byl v těchto dnech na pohřbu. Měla Marcíka jiného jména a nebyla to procházka růžovou zahradou, svobodná matka před 40 lety - to nebyla žádná výhra. Byla postelová přebornice a opravdu nemohla docela dlouho najít chlapa, který by jí vyhovoval. Ano, předpověděla si dlouho dopředu docela přesně vlastní smrt - možná to byla profesionální zkušenost, to netuším. Ano, dělala na rehabilitaci, ano řekla mi, že jsem podivná hříčka přírody, že na mém místě by už byl každý metr pod zemí, tudíž je naděje, že tu ještě nějakou dobu budu prudit.
Ne, nikdy jsem s ní nespal, i když rukáv bych si v od ní žádném případě utrhnout nenechal. Ale v jejich očích jsem zřejmě neměl perspektivu.
Jacek existuje, má brejle, v pátky žere suchý chleba a chlastá vodu z potoka jen jeho ujec, on sám žere maximálně tak suchý salám. Žije o dvě vesnice dál, než jsem psal, Vandu nikdy neviděl, do kostela chodí každou neděli i se svou ženou a čtyřmi dětmi.
Vztah mezi Vandou a Jackem jsem "opsal" rovněž ze života, byl to románek jednoho příbuzného s mladou paní učitelkou se všemi podivnůstkami, které jsem popsal.

Takže úhrnem - co jsem při Vandině pohřbu přežvýkal a rozesral, to jsem po sobě způsobně zametl, uhňácal, protřepal, nemíchal a povídečka byla na světě. Vůbec mi to nešlo, psal jsem to dlouho a nejsem spokojen. Už jsem napsal lepší věci.

Toť v kostce vše, abyste věděli, jak se dělá "literatura na úrovni".
Ještě byl přípodotek na téma vydání - není zájem, dnes se asi takové věci nečtou.
Btw. z toho, co si občas vyberu od mladých autorů, se mi dělá někdy šoufl. Je to normálně trága a nechápu, že to někdo pustí do tisku, aniž by opravil aspoň ty nejzásadnější chyby, jak v pravopisu, tak ve stavbě příběhu. Ale asi to má prodejnost, takže pohoda.

Máte-li někdo ještě nějaké dotazy, zítra sem mrknu a případně odpovím.

CO se Vám na tom dneska nelíbí? Protože to Vaše vůbec Vám úplně nevěřím.
Jste chlap a o chlapech už trošku, něco málo vím.....
Pokud Vidlák dovolí, pak za sebe se přimlouvám, dávejte sem i ty horší i ty "lepší" věci sem tam, klidně i pravidelně. Je to příjemné, a já třeba se budu těšit.
A pro není důležité, co je pravda a co umělecká licence.
Líbíte se mi, líbíte........ráda Vás budu číst.

Targusi , ani tento dodatek nemění nic na příběhu , je krásně napsán a jeho třeba jen třetinová pravdivost na tom nic nezmění . Je barvitý a podle mne použitelný jako filmový scénář. Ale dnes letí sitkomy - u kterých při jakkoli blbém vtipu smích komparzu navede diváka neomylně na to kdy se má zasmát. To jsme to dopracovali co . Inteligentní politická satira zdechla - asi na strachu, co kdyby byla nekorektní že? Co kdyby zesměšnovala EU - boha co ? W+V by byli dnes určitě ostrakizováni ne ? A co teprve Chaplin , kdo by si zahrával se zeměkoulí dnes ?
To jsem ale odbočil , za nádherný čtenářský zážitek děkuji V.

Ví to pětiletí.
Kasa nedoletí,
bude velké hoře
Atlantické moře
je delší, než dolet.
Tohle bude bolet.
Poletí ministr obrany
bo bureš je od rány.

dneska v noci, bez noblesy
čekám tu v Kábulu sám
nechal mě tu strýček Sam.
Kdy přiletí moje Casa?
Abdul z minaretu hlásá
že největší je Alláh;
cítím na lopatce kalach,
couvá ke mě Toyota,
za městem je Golgota.
Kolem kotníku mám drát.
Tohle město nemám rád.
Střílel jsem tu za Prahu,
teď mě táhnou do svahu.

Ládikovi?
:-)
Na to, že tu seká básničky jak Baťa cvičky, to nemá chybu.

Targusi,
není dnes problém nechat si knížku vydat, problém je pak náklad prodat.

Pokud chcete pár set výtisků a počítáte s tím, že nejenže nedostanete honorář, ale sám do toho vrazíte nějakou tu tisícovku, zajedete si do nakladatelství a odvezete si většinu nákladu domů, mohu se zeptat jednoho mladého šílence - nakladatele, tiskaře,knihvazače a příležitostného stánkového prodejce knih v jedné osobě, jestli a za jakých podmínek by knihu povídek vydal a vytiskl.
Nebo vám dát na něj kontakt (Vidlák má na mne mail)
*****

Další možností je e-kniha. Nevím jak teď, asi před dvěma lety stačilo vypláznout něco před tisícovku, určit si sám cenu, za které se to má prodávat a čekat, kdy vám na kontě přistane několik dalších desetikorun.
Nakladatel si pochopitelně z každého prodeje po internetu stažené knihy strhl provizi.
Někde jsem zabordelil odkaz, ale určitě není problém najít nějakého takového vydavatele pomocí vyhledávače.
Třeba má někdo zdejší konkrétní zkušenosti s tímto typem publikování.