Vidlácký nářek nad zemědělstvím

Všímáte si, jak se ze všeho vytratila ta neviditelná ruka trhu? Kdy já naposled slyšel, že trh něco vyřeší, že to stačí jen tak nechat volně a všechno ostatní se stane samo. Troufám si říci, že se to stalo ve stejné době, kdy zmizel z dějin i náš stěžejní protagonista této neviditelné ruky - Václav Klaus. Ani dnešní pravičáci (ti co se za ně označují) v ODS nebo pravičáci v TOPce už se k ničemu podobnému nehlásí a jak na běžícím pásu schvalují zákony, které stále dokola regulují a regulují a novelizují se novelizují. Vymezují se sice proti EET, ale jinak zvedají ruku pro cokoliv, co člověku řádsky zkomplikuje život.  Marně přemýšlím, jestli ještě existuje nějaký opravdu pravičácký novinář, který by mluvil o něčem jiném než o nutnosti zregulovat další obor lidské činnosti. 

Z ekonomů mě napadá možná Šichtařová s Pikorou, ale tihle dva už tak dlouho melou o krizi a o tom, jak svýma rukama neumějí nic udělat a jak mají pět dětí porozených doma bez nemocnice, že se člověk těžko orientuje v tom, co myslí vážně a co jsou jen kecy. Nemluvě o tom, že nemám rád lidi, kteří jsou leví jak šavle. Když jsem vysokoškolák a projevuje se to tím, že v nějaké bance prodávám úvěry a hlásím se k tomu, že si doma neumím ani vyměnit žárovku, to neukazuje na elitní osobnost, spíš na debila, jehož neschopnost se časem prokáže i v tak mafiánském a protěžovaném oboru, jako je bankovnictví. 

Přitom, co si budeme povídat, neviditelná ruka trhu zajistila, že naše zemědělství je obor, kde živoří pár hospodářů a skvěle v něm rejžují nadnárodní korporace a všeho schopní gauneři. Podívejte se do obchodního rejstříku -  zjistíte, že Koláček z Mostecké uhelné a různí Starkové, Rittigové, Janoušci a jim podobní vlastní pomalu více zemědělské půdy než Agrofert a vysávají jí co to dá. 

Co se také dá čekat, když našim zemědělcům smějí konkurovat podniky z ciziny, které mají mnohem vyšší dotace a konkurují jim obchodníci, kteří díky levné naftě vozí plné zaoceánské lodě zemědělských plodin z tropů, kde se urodí třikrát do roka a lidi tam pracují za hrstku rýže, od hladu je dělí jedno jídlo a zpravidla jsou také o tři jídla pozadu.   A tak se potichoučku vytvořil stav, kdy je možné pokrýt náklady díky naprosto úchylnému zacházení s půdou, nebo mít pár let štěstí a nebo pozvolna zajít na úbytě a prodávat krok za krokem pozemky po dědovi nějakému zemědělskému hajzlovi, protože on je schopen platit. 

Pak najednou přišlo prozření... Až když Babiš přišel k moci. Ale přečtěte si ve starých novinách, jak ho ještě kolem roku 2010 všichni chválili a Agrofert dávali za vzor. Přečtěte si, jak se za úspěch vydávalo, že se nám znovu daří rozjíždět zemědělskou výrobu jako průmysl, jak je to ziskový sektor, který je (jako ve všech vyspělých zemích) sice maličký, ale dynamický a moderní. Admirál nám třeba něco najde.

Pak se Babiš dal do politiky a novináři ve snaze něco vyšťourat poukázali na něco, co se tu dělo už od roku 1990. A Babiš je v tom ještě celkem nevinně. Ne úplně, ale nakládají mu i hříchy, které on nespáchal. 

Je to smozřejmě česká klasika, že si novináři všimnou nějakého problému až v době, kdy se s tím prakticky nedá nic dělat. Ti největší ničitelé krajiny už dávno sedí všichni v parlamentu - Jurečkou z KDU počínaje. Všichni mají i jiné obory činnosti, zemědělství je pro ně skvělá pračka peněz, protože jak pravidelní čtenáři vědí, do hektaru se musí každý rok  dvacet tisíc nasypat, aby z nich pětadvacet tisíc bylo. Všichni jsou to milionáři a miliardáři, všichni sponzorují politické strany a všechny dnešní regulace té neviditelné ruky trhu se dělají tak, aby to dopadlo na ty malé a ti velcí zůstali netknutí. A protože se nic nezmění, regulace nepomůže, tak se spustí další regulace a pak další a další a další, aby se podělalo úplně všechno.  Novináři si toho samozřejmě ještě vůbec nevšimli. Jsou tak zaujatí Agrofertem, že jim jaksi uniklo, že dalších 94% zemědělské půdy má někdo jiný a polovina z nich jsou mafiáni par excelance. 

Jestli někdo čeká, že se tihle vzdají ve jménu záchrany půdy svých zisků, tak to mu přeju příjemný pobyt u Chocholouška.  

Účinné řešení samozřejmě existuje. Ale je politicky zcela nepředstavitelné. Dokonce existují dvě, možná i tři řešení. Ale ani jedno nikdo nikdy neudělá.

Nejjednodušší by bylo dotace zcela zrušit, nechat celé zemědělství zkrachovat a krajinu nechat zarůst. Nikdy nebudeme v našich podmínkách schopní konkurovat ruským stepím nebo indickým třem čtyřem sklizním do roka. Pokud to dokážeme dovézt, můžeme se klidně zaměřit na výrobu něčeho, co tam potřebují a kupovat si jídlo za stejné ceny jako doposud, jen české výrobky mezi tím nebudou.  Tohle před sto lety udělala Anglie. Vyváželi do celého světa a jídlo si dovezli. Problém nastal jen za první a druhé světové, protože najednou zjistili, jak je námořní doprava zranitelná. A my bychom asi brzy zjistili, jak zranitelná je doprava přes cizí státy, kdyby na něco došlo. Snadno bychom pak stáli před novým potravinovým Mnichovem, jak se bránit agresi, když všechny nezbytné komodity a jejich trasy kontroluje nepřítel. 

Dalším řešením je nepustit sem žádné dotované výrobky, případně pořádnými cly upravit jejich ceny tak, aby se u nás vyplatilo jejich pěstování. Ale zkoušejte to proti celé EU, či Polsku a Německu, které tady na prodejích narejžují. A zkusto to proti domácímu obyvatelstvu s deseti exekucemi, kdyby se potraviny skokově zdražily o padesát procent. A Rittigové, Babišové a další by si ke svým provozovnám mohli dělat pozlacená foyer, protože pro ně by se tak jako tak nic nezměnilo. 

Z dlouhodobého hlediska by pak samozřejmě bylo možné nařídit zemědělcům, že když už vydělávají, tak mohou pole hnojit mrvou a když se vyplatí živočišná výroba, tak prostě slámu a hovna vracet na pole. Ale pochybuju, že by se někdo z těch zemědělských mafiánů dal pohnout k rozumnému hospodaření. Všichni mají tolik peněz, že si mohou zaplatit celý parlament dvakrát. 

Vidlácky proto vidím jedinou možnost a mluvím o ní dokolečka dokola... najít a podporovat si svého vidláka. Jít k němu domů a zcela mimo EET a regulace mu cpát do kapsy peníze za domácí marmeládu, jitrnice i maso. Dostávat od něj pravidelně zabité králíky, mošt, kořalku, vajíčka i med. Kašlat na to, že se to vlastně nesmí.  A platit mu tolik, aby se mu vyplatilo přibírat záhumenky, zvětšovat to, vylepšovat, kupovat mrazáky a dělat to lépe a radostněji. 

Žádná neviditelná ruka trhu, ale přátelství a výpomoc. Žádné regulace a předpisy. Kontrola nikoliv od veterináře, ale osobně přímo při výrobě. Účastnit se procesu, podílet se na něm a vědět, že máte něco, co vyrostlo doma, s minimem chemie. Že to rajče opravdu dozrálo, prasátko žilo víc než rok a mělo každý den podestýlku. Že králíci žrali seno a ne granule s tukem.  Že slepice měly zbytky z kuchyně, chodily si volně hrabat na hnůj a každý den dostaly náruč mlíčí. 

Na každé vesnici jsou desítky podobných vidláků, kteří teskní po starých časech, kdy to přesně takhle bylo.  

Já už neteskním. Mě už si Pražáci a Brňáci našli. A nastavili jsme takové vztahy, že jsem loni poprvé na své zahrádce neprodělal a naopak měl důvod dále rozšiřovat a vylepšovat.  Bez státu, bez dohledu, bez regulace, ale také bez nevidtelné ruky trhu. Akorát je to jen kapka v moři a tento prostor zřejmě také zůstane vyhrazen jen málo lidem. 

Zkrátka z toho neexistuje žádná cesta ven. Minimálně do doby, než se to sesype samo. Jediné, co mě těší, že alespoň na tu první chvíli po katastrofě budu mít jídlo i vybavení. Než si toho všimnou hladoví a odhodlaní spoluobčané.