Propadla se střecha

Když si pořídíte nemovitost třeba do firmy, objeví se vám v účetnictví tzv. odpisy. Jednoduše řečeno nemůžete si dát do nákladů celou cenu nemovitosti, ale jen její poměrnou část, zpravidla v případě haly nebo domu se jedná o jednu padesátinu. Účetně vzato má tato nemovitost padesátiletou životnost a každý rok si dáte do nákladů jednu padesátinu.  Jinak řečeno, koupili jste si dům a on každý rok ztratí jednu padesátinu na hodnotě a pokud ho nebudete udržovat, za padesát let z něj bude zřícenina a nebude mít žádnou hodnotu. Aby zůstala hodnota domu stejná, musí se do něj investovat peníze, musí se provádět údržba a pokud se to dělá s rozmyslem a správně, za padesát let máte dům se stejnou hodnotou, stále funkční, stále použitelný. 

Rozhodně vám tu nepíšu nic nového. Tohle pochopí každý. Když se o svůj majetek nestarám, když mu nedám co potřebuje, za nějakou dobu žádný majetek nemám, protože... entropie. 

Samozřejmě v reálu neklesá hodnota nemovitosti každý rok o jednu padesátinu. Poměrně dlouho se nemusí dělat nic. Dům sice stárne, ale na kvalitě bydlení se to zatím neprojevuje. Trubky vedou vodu i když pomalu zarůstají, omítky dlouho neprasknou i když kolem po ulici denně vibrují kamiony, střešní tašky pomalu degradují, ale stále dům ochrání proti vodě. Dokonce i později, kdy už se nějaké ty závady objeví se dá pořád bydlet. Kohoutky kapou, ale pořád to jde, záchod občas blbě odteče, ale nakonec odteče, střechou prokapává, ale zase to uschne. V této chvíli už i ti méně rozumní zpravidla opravují. 

Pak už jsou závady závažné, ale pořád má dům ještě hodnotu. Koupelna je sice nepoužitelná, záchod nefunguje, střechou teče, ale zdivo ještě stále není narušené a krovy jsou pevné. Pak jednoho dne se shnilé trámy propadnou a dům, který by se ještě včera dal prodat za solidní částku je den ze dne zříceninou bez hodnoty. Naopak... bude se muset zdemolovat, aby se tam něco nového vůbec dalo postavit. 

To co ovšem chápe každý průměrný lopaťák, je daleko mimo rozlišovací schopnost většiny manažerů a dalších elit v naší státní správě i komerčním sektoru. V tomto ohledu si soukromé firmy a stání úřady nemají co vyčítat. Například u nás ve firmě už dávno v devadesátých letech došlo ke zrušení vlastních údržbářských čet. Lopaťáci se samozřejmě nerozpustili sami, to zařídili školení vysokoškolsky vzdělaní vedoucí zaměstnanci, ředitelé, podředitelé a generální ředitelé. 

Z každého střediska odešla parta lidí a..... nic se nedělo, jen se ušetřila hromada peněz. Velká hromada peněz o kterou se manažeři podělili v prémiích. Externí firmy opravy zvládly také, náklady na údržbářskou partu a na externí firmu byly neporovnatelné, externí firma vyšla na pár šupů a všichni se bili v prsa, jak to skvěle vyřešili. 

Pak prodali náhradní díly, protože sklady se daly výhodně pronajmout, pak stejným způsobem zredukovali i obsluhy a pak uplynulo deset let a ejhle. Začaly se objevovat závady, které nikdo už deset let neřešil, ale nevadilo to, fungovalo to také. Předtím údržbáři ložiska pravidelně mazali, pokud kapal olej z převodovky, rovnou ji přetěsnili, pokud někde plandal plech na střeše, tak ho přidělali, ale tyhle prkotiny samozřejmě externí firma neřešila, protože ji nikdo neupozornil, nikdo ty závady neviděl a vlastně tam nebyl nikdo, kdo by vůbec věděl, na co se má dbát. 

A pak náklady na údržbu rapidně skočily. A jak se daly do pohybu vzůru, už se nezastavily. Závady byly stále větší, znalosti o starých technologiích stále menší a náklady na zakoupení nových strojů za ty staré rozbité( které ale mohly při dobré údržbě ještě padesát let fungovat) enormní. Dneska jsme v situaci, kdy je údržba externími firmami příšerně drahá a znovu se zvolna zavádí to, co už bylo. Vlastní údržbáři, protože jsou levnější. 

Nikdo samozřejmě nehledá chybu v těch tam nahoře, kteří nejprve prodali dílny a teď je za draho zase pomalu musejí vybavit. Že sice přijali lidi, ale ti se nejprve budou dlouhá léta s tou technologií učit, než jejich opravy budou za něco stát. 

Zkrátka údržba se zanedbala, závady se objevovaly, ale pořád všechno jelo, pořád se dalo fungovat a problém nastal, až když se "propadla střecha". Pak začali všichni koukat. 

Co myslíte, že je dnešní kůrovcová kalamita?  Kdysi bylo lesníků hodně. Tak moc, že na to bylo několik škol. Každý revír měl svoje lesní dělníky. Ti se tam sice nepředřeli, ale udělali všechno. Nejen těžbu, ale hlavně vyřezávali prakticky okamžitě kůrovcové stromy. Hajní se také nepředřeli, ale bylo jich dost, aby polesí znali jak své boty a tak kůrovce objevili prakticky ihned a stejně ihned to mohli řešit. 

Pak je propustili a dlouho se nic nedělo. Těžbu levně zvládla externí firma, všechno fungovalo, jen nikdo už neprocházel zákoutí a neviděl množící se závady. Opravy se dělaly až při velkých zakázkách, protože nějaké vyřezávání jednotlivých stromů je od externí firmy extrémně drahé a už to jelo.  Všechno se to projevilo, až se "propadla střecha".  

Podobné to máme na polích, kde se také zrušilo hnojení mrvou a kejdou, neoralo se, zrušily se větrolamy a dlouho se nic nedělo jen to ušetřilo miliony peněz, které se někomu v kešeni hodily. A teď máme zase propadlou střechu a co je na vině? Zanedbaná údržba. 

Tenhle přístup máme v naší republice všude. Vyučoval se na vysokých školách, už třicet let odcházejí do praxe budoucí manažeři a vedoucí pracovníci, kteří se naučili, že byznys = zanedbaná údržba.  Úplně se děsím, že to stejné je v elektrárnách, i těch jaderných a samozřejmě dělají to tak i na železnicích, silnicích, mostech, lávkách, vozovnách...každá firma má nadbytek pracovníků, kteří vidí svojí budoucnost v šetření na údržbě. 

Před pár lety měly naše lesy obrovskou hodnotu. Teď dost podstatě poklesla. Stejné je to s půdou na polích  a nebude to jiné ani kdekoliv jinde. 

Ano, já osobně si vysokoškolského vzdělání moc nevážím. Právě z těchto důvodů. Vážím si vzdělání, vážím si vzdělaných lidí, ale jak si mám vážit systému, který produkuje takové idioty?  Znám spoustu lidí od soustruhu a lopaty, kteří si za velmi obtížných podmínek postavili domy nebo si drží auto. Nemají tituly, ale údržbu nikdy nezanedbali. A protože to tak dělají průběžně, náklady jsou nízké, vše funguje a jednou svůj majetek předají dědicům se slušnou hodnotou.