Univerzální socha

Vedou se teď spory o sochu maršála Ivana Stěpanoviče Koněva kdesi na Praze 6. Která to je? Nejspíš Dejvice, ne? My z venkova se v těch číslech čtvrtí moc neorientujeme.

Jedni nemohou žít v její společnosti, jiní by naopak za ni položili i život. Kydá se hnůj protiruský i proruský, historický i ideologický. Viz třeba zde, však to všichni znáte:

https://www.lidovky.cz/domov/plachta-z-koneva-mela-zmizet-zatim-ale-zustava-sochu-marsala-praha-opatrila-antigraffiti-naterem.A190903_210218_ln_domov_form

Nikdo se dosud nedopídil toho, v čem je skutečně ten zakopaný pes. Musel jsem na to přijít sám.

Sochy se totiž vytvářejí čistě jednoúčelově. Chyba! Každá socha by měla mít už při výběrovém řízení na zhotovení pomníku podmínku, aby se dala „recyklovat“. Podstatu věci bude nejlépe ilustrovat citace z klasického díla Vlastimila Rady a Jaroslava Žáka „Bohatýrská trilogie“, její druhé části „Dobrodružství šesti trampů“ (Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění, n.p., Praha 1959).

Hostinský pan Slimák zde dokáže bleskem a obratem ruky svoji hospůdku „V lesní tišince“ přetvořit na „Krčmu u texaského býka“ (Posada del toro texaso). Neotočí jen vývěsní tabuli, ale i všechny lahve na polici (cituji):

Místo žitné, perlové, hořké, borovičky, praděda a lesní víly stály tam láhve whisky, brandy, absintu a old fathera. Místo nápisu „Neračte plivati na podlahu“ objevila se tabulka: „Žádám všechny gentlemany, aby před půlnocí neplýtvali střelivem“. Zmizely obratem i jiné nápisy jako „Plzeňský ležák“, „Ochutnejte Malvín dra Zátky“. „Neračte odhazovati oharky doutníků na zem“ a na jejich místech skvěly se neumělým písmem načmárané cedulky „Zde obdržíte cocktail Old Shatterhanda“, „Nepijte líh na lačný žaludek“, „Prosím pány zálesáky, aby neházeli nože sousedům do polévky, a nade dveřmi místo „Dej bůh štěstí“ octl se nápis „Lepší dobrý nůž než dvě špatné pistole“. Tam kde dosud visel diplom Národní jednoty pošumavské, trčelo několik nožů potupně zaseknutých do vyhlášky, jež vypisovala odměnu na hlavu muže zvaného Kofila Jim, který prováděl rozsáhlé krádeže čokolády v chatách středního Povltaví. Nad ní místo švarcvaldek visela napjatá kůže starého grizzlyho… (konec citace).

Laskavý čtenář si jistě řekne, že něco podobného jsme zažili my, pamětníci, v naší zemi opakovaně a to v celospolečenském měřítku. Ale pozor, teď ta myšlenka hlavní:

„…..sádrová soška Jana Ámose Komenského byla prostým nasazení širáku změněna ve věrný portrét Buffalo- Billa.“

Považuji tuto ideu za geniální. Kdyby byl maršál Koněv vytesán/odlit se zohledněním kriteria ideové recyklace, mohl by se z něj bez problému stát třeba generál Dwight David Eisenhower. Záleželo by jen na sochařově invenci, zda by, v předtuše věcí příštích, dokázal do jeho tváře nenápadně promítnout nejen náznak podoby Ikeovy, třeba už i nějaké asiatské rysy pro další budoucnost. Přítomnost amerického generála právě na náměstí Interbrigády by se jistě podařilo nějak ideologicky zdůvodnit s poukázáním na jeho zárodečný multikulturalismus. Třeba.

Správně pojatý monumentální Jan Žižka na Vítkově/Žižkově by se mohl velmi snadno změnit na maršála Josefa Václava Radeckého z Radče, jen důrazný palcát v ruce vojevůdcově by vystřídala elegenatní maršálská hůl a zmizela by páska přes slepé oko. V mnohém by jistě prospěla rakousko-uherská generálská pokrývka hlavy, jako v Radově/Žákově návodu. Ostatně takový sochař, jakým byl Bohumil Kafka, by si s řešením jistě poradil – jen by musel mít správné zadání.

V našem statutárním městysi stojí na Masarykově náměstí socha T.G.Masaryka, původně dílo sochařů Kotrby, Jíchy a Hrušky. Odhalena byla v roce 1928, odstraněna v červnu 1940. Znovu postavena v roce 1945, odstraněna 1953. Znovu odhalena 1991. Dramatický životopis, a přitom to mohlo být tak jednoduché:

1928 – postaveno jako T.G.Masaryk
1940 – změněno na K.H.Franka
1945 – změněno na T.G.Masaryka
1953 – změněno na …. No, sám nevím, taky nemůžu přijít na všechno. Ale někdo by se našel.
1991 – změněno na T.G.Masaryka

…a to všechno bez jeřábů, stěhování, ukrývání. Pár drobných úprav a bylo by hotovo. Jen na to myslet dopředu.

Někteří autoři soch a pomníků to vzali od podlahy, nedávno se tu o tom zmínil nick ow s odkazem:

https://cs.wikipedia.org/wiki/Pomník_generála_Pattona

Takto pojatý pomník/socha, jak jsem už tehdy poznamenal, může do budoucna sloužit k prakticky jakýmkoliv účelům. Tatar (snad i Avar), Číňan, Arab… dokonce i černoch, všichni se v něm mohou najít. Proč ne?

A tak jsme se dostali od J.A.Komenského a Buffalo Billa až ke žhavé současnosti. Spory o maršála Koněva jsou prostě jen dědictvím našich nevzdělaných, ne zcela multikulturních předků. Málo flexibilních, co myslíte?