Konzuláty nabízí pomoc v krizových situacích

Dnes mám pro vás docela zajímavou věc. Dostal jsem ji od nejmenovaného známého, který z dobrých důvodů nechce být jmenován. Nicméně náš blog pravidelně sleduje a jelikož je insider v uvedeném oboru, máme se prý povzdělat v dnešní realitě kamionového provozu. Čas od času toto téma proběhne diskusí. 

Tož počtěte si. 

Mezinárodní automobiloví dopravci z podstaty svého podnikání musí řešit řadu problémů vzniklých za hranicemi našeho státu. V mnoha případech jim v nouzi mohou pomoci naše konzuláty. Ne zcela přesně je ovšem každý informován o jejich možnostech a na druhou stranu konzulové neznají všechna rizika a problémy, kterým je český dopravce na území cizího státu vystaven. Právě z tohoto důvodu zorganizoval ČESMAD BOHEMIA setkání s českými konzuly, kde si obě strany vyměnily cenné zkušenosti a které má ambici odstartovat širší spolupráci i v budoucnosti.

Na to, kdo přesně konzul je, se podíváme do Wikipedie: Konzul je podle mezinárodního práva úředník, který zastupuje svou zem (vysílající stát) v jiné zemi (přijímající stát) v oblasti obchodu, hospodářství, vědecké spolupráce a dopravy a mimo to je pověřen vízovými, pasovými a přistěhovaleckými záležitostmi; na politickém poli nemá konzul žádnou pravomoc. Pojem konzul pochází z latinského consulere (radit, rozvažovat). A má činnost konzulátů ve sjednocené Evropě ještě své opodstatnění? Samozřejmě má. Ať se nám to líbí nebo ne, proklamace o jednotnosti, jsou z větší části stále jen proklamace a současná Evropa se z dostředivého směřování dostává nyní spíš k odstředivému. A není to otázka pouze brexitu. Uplatňování a vymáhání práva je v různých zemích značně rozdílné a mnohdy se v něm odráží čím dál usilovnější ochranářské tendence. I když odhlédneme od politiky, s volným pohybem osob, služeb a zboží po Evropě roste i potřeba pomoci lidem v nouzi. Jak nám sdělil ředitel Konzulárního odboru MZV ČR pan Pavel Pitel, ročně naši konzulové řeší na 400 úmrtí našich občanů v zahraničí, kolem tří stovek zadržených občanů a několik tisíc ztrát dokladů.

Setkání se účastnily konzulky z Francie, Německa, Španělska Itálie a Velké Británie, tedy ze zemí, které jsou velmi významně obsluhovány českým dopravci. Některá jejich doporučení jsou univerzální, jiná výrazně specifická. Mezi ta první patří nepodcenit význam pojištění, který bohužel roste při tragických událostech s fatálními následky, neboť repatriace ostatků obětí nehod mnohdy znamená i finanční katastrofu pro pozůstalé. Vždy rovněž platí, že v případě spáchání přestupků a následné korespondence se nevyplatí hra na mrtvého brouka a může mít násobně vyšší finanční následky, v krajních případech i neočekávaný pobyt v místních věznicích. Rovněž není dobré spoléhat na všeobecnou znalost angličtiny, případně ochotu používat tento jazyk k vyřizování úředních záležitostí. Všechny konzulky mají ne dobrou zkušenost, kdy se na ně obrací řidiči či dopravci se žádostí o pomoc, ale nemají v ruce žádné doklady či dokumenty. Proto doporučují vždy uschovat protokol z kontroly, doklad o zaplacení pokuty nebo kauce a další dokumenty, které mohou pomoci identifikovat místo přestupku a příslušný odpovědný orgán.

Posledně řečené platí právě ve Španělsku. Jak nám potvrdila Ivana Zandona, vedoucí konzulátu z Madridu, znalost angličtiny je zde opravdu na podstatně nižší úrovni, než bychom předpokládali. Pozornost státních orgánu se zde poslední dobou soustřeďuje na schránkové dopravní firmy provozující tzv. sociální dumping. Přestože se jedná převážně o firmy z Rumunska, Bulharska, Polska či Litvy, kde je podezření, že jejich řidiči pracují ze západního pohledu ve zcela nedůstojných podmínkách, není záruka, že zvýšenému zájmu místních orgánů se nevyhnou ani naši dopravci.

Poznámka dopravce

Jako všude jinde, i ve Špánu platí, že kdo neovládá jediný relevantní světový jazyk (v tomto případě španělštinu), má prostě tu smůlu, že se narodil.

Příznačné pak je, že za přestupky NEJSOU v rámci tzv. objektivní zodpovědnosti (výmysl objektivní odpovědnosti známe i v ČR, viz pokuty z automatických radarů neomylně směřující směrem k vůbec nic netušícímu a za nic nemohoucímu majiteli vyfoceného auta) stíháni majitelé tzv. schránkových firem, kteří pocházejí výlučně ze států na západ od Aše, nýbrž jen a pouze řidiči najatí v Pobaltí, či na Balkáně, kdežto pokud je pokutovaným řidič z firmy, jejímiž majiteli jsou příslušníci z „nových“ států EU, padají pokuty v řádu desítek, až stovek tisíců eur, aniž by se kdo alespoň snažil předstírat, že se červená.

Vedoucí konzulátu z Berlína Milena Šimečková varovala před neplacením pokut, které v Německu automaticky vede k pobytu ve vězení. Německá státní správa je ovšem významně decentralizovaná, což v praxi znamená mnohdy odlišný způsob výkonu státní moci v každé spolkové zemi. Týká se to třeba i problematiky zákazu řízení, který je-li udělen pro území Německa, měl by být vyznačen v řidičském průkazu. Není-li tomu tak, neznamená to, že řidič může v SRN jezdit, naopak nesmí a navíc mu neběží lhůta pro vypršení trestu. Při korespondenci s německými orgány se nelze spoléhat na to, že běžný nedoporučený dopis lze ignorovat. Německo žádné doporučené dopisy nezná a každý odeslaný dopis je třetím dnem po odeslání považován za doručený. U složitějších případů se vyžaduje zastupování německým advokátem, který má právo nahlížet do spisů.

Poznámka dopravce

Říšské úřady dosáhly poměrně vysokého stupně arogance a hulvátství v porovnání s dobou před nějakými 25 lety. Za zmínku stojí, že většina tzv. pokut cizincům je ve formě kauce, protože přestupek pak řeší soudy, se kterými je nutné komunikovat. Takže to stojí prachy, a ne zrovna málo. A komunikuje se pochopitelně pouze v jediném zde uznávaném světovém jazyce – totiž němčině. Jakékoli kecy o rovnoprávnosti všech jazyků v EU jsou opravdu jen bohapustým žvaněním, na které každý Genosse v policejní uniformě kálí zvysoka. Že úřední dopisy z Říše nelze brát na lehkou váhu, názorně ilustruje případ jistého českého majitele skútru, kterému byla německými úřady vyměřena pokuta za překročení rychlosti, aniž by se kdy tento skútr ocitl ve sledované lokalitě, potažmo v Říši vůbec. Soudruzi z říšského úřadu na něj dokonce nebyli líní poštvat českého exekutora. Nějaké trapné dopisy v němčině a fotokopie technického průkazu pro ně neznamenaly vůbec nic. Teprve až se pán objevil na úřadě s doprovodem kamer jisté komerční televize, soudruzi z En Dé Er se probrali.

Rovněž je velice zdařilý institut doručení fikcí a zasílání úředního dopisu obyčejně a nikoli doporučeně, tedy absence ekvivalentu u nás známého přebrání pošty, potvrzené legitimovaným dvounožcem. Takový přístup v případě, že se řidič objeví na jeden, dva dny v kalendářním měsíci v místě bydliště, prostě nemá chybu. 

Římská konzulka Jana Karfíková upozornila na obsesi italských orgánů ohledně správně vyplněného listu CMR. I malý nedostatek zde může znamenat pokutu v rozmezí 2 500 – 12 000 eur a zadržení vozidla na jeden a tři měsíce. V takovém případě je velmi účinné, byť málo využívané, obrátit se na smírčího soudce. Jeho pomoc je většinou daleko rychlejší a účinnější než jiné úřední postupy a velmi často vede k uvolnění zadrženého vozidla. To bývají případy, kdy se dopravce obrátí na prefekta, pak není neobvyklé, že správní řízení trvá i několik let. Upozornila i na časté krádeže, kdy řidiči vlastní neopatrností zlodějům nahrávají, např. otevřenými okénky a doklady, položenými viditelně v kabině. Čeští řidiči také hodně často dostávají dvouměsíční zákaz řízení za porušení zákazu předjíždění. V případě zadržení řidičského průkazu je poměrně obvyklé, že jeho putování mezi italskými úřady trvá několik měsíců. V pracovní době se při potížích můžou řidiči obrátit na nouzovou linku 112, kde je i česky či slovensky mluvící operátor.

Poznámka dopravce

Při vjezdu do slunné Itálie je nutné se připravit na to, že italská policie je odkojena obyčeji vycházejícími z nejlepších tradic Mussoliniho squadry Milizia Volontaria per la Sicurezza Nazionale (MVSN – milice dobrovolníků pro státní bezpečnost). Příslušníci tohoto“ spolku“ jsou známi svými excesy, kdy přikazovali řidičům v parných letních dnech ležet v kabinách v době odpočinku, a jinými kratochvílemi podobného druhu. Nafasovat pokutu v řádu tisíců eur či přijít o doklady je v Itáliii  v podstatě banalita.

 V případě kontroly ložného listu CMR se pak jedná o sázku na jistotu. Je takřka nemožné vyplnit formulář o 30 kolonkách tak, aby byl italský karabinier uspokojen ve svých tužbách a přáních, zejména proto, že list CMR vznikl před desítkami let a mnoho kolonek se nyní nepoužívá z důvodu neexistence hraničního odbavování.

 Oproti tomu neznalého člověka doslova ohromí naprostá nechuť jakkoli zasahovat, dojde-li k napadení zahraničních řidičů, jejich oloupení, vyrabování kabiny kamionu, či dokonce uloupení nákladu za pomoci střelných zbraní.

Specifikum je pak provádění dopravních operací na jih od Ravenny a Bologny, kde dokonce odmítají vysílat svá vozidla i někteří italští dopravci ze severních částí Itálie.  

Londýnská konzulka Viera Jarešová se samozřejmě nemohla vyhnout otázce brexitu. Přes všeobecně panující nejistotu převládá názor, že nyní nás nejspíš čeká roční přechodné období s minimálními dopady na praktický běh věcí, zásadní zlom ovšem nastane po jeho uplynutí počátkem roku 2021. V současnosti je stále aktuální problematika ilegálních imigrantů. Jako účinné opatření k vyvinění se z obvinění z nevědomého pašování imigrantů je stále považován Systém akreditace pro prevenci přeprav nelegálních migrantů. Do něj je v současnosti zapojeno překvapivě pouze 25 českých dopravních firem. Vše důležité o tomto systému si mohou členové Sdružení zjistit na webových stránkách ČESMADu na https://info.odoprave.cz/nelegalni-migrace-a-system-akreditace. Problematická je situace, kdy řidič sám zjistí přítomnost nelegálních běženců. Konzulka doporučuje se vždy obrátit na policii i přes riziko, že potom může být řidič vyslýchán a být v podezření, že migrantům napomáhal. Další upozornění od naší konzulky zaznělo na plánované rozšiřování nízkoemisních zón na další britská města.

Poznámka dopravce

Paní konzulka se diví nízkému počtu dopravců začleněných do systému, který by měl pomoci řidičům vyvinit se z automatického obvinění z převaděčství, v horším případě obchodu s lidským masem. Normální dvounožec se přestane divit po seznámení se s kteroukoli jedinou z mnoha kauz, jejímiž výsledky jsou v tom nejlepším případě mastné pokuty (2 000 liber za každého jednoho zachyceného připrchlíka, drakonické tresty za užití sebemenšího násilí či jen pohrůžky násilím vůči připrchlíkům). Řidič, který objeví v ložném prostoru černého, tedy vlastně hnědého pasažéra, má prostě smolíka, protože dokumenty, které spisuje po celou cestu (průběžně vyplňovaný písemný záznam o počtu kontrol ložného prostoru od nakládky po vjezd do anglického přístavu) mu jsou dobré leda k použití na WC, či k zátopu v kamnech s tuhými palivy. Angličtí Bobíci na nějaké soukromé plombování a zamykání nákladových prostorů a sebrané spisy řidičových aktivit prostě kašlou, protože zůstává smutným faktem, že to je cár zcela neoficiálního papíru, který může řidič načmárat na koleně během lodění na palubu trajektu, či při čekání v přístavním terminálu. 

Problémy s převozem imigrantů často musí řešit i konzulka v Paříži Dana Dedková. Je-li řidič s migranty zadržen ještě na francouzském území, následuje standardní a kupodivu velmi rychlé projednání případu. Na jeho počátku řidič podá své vysvětlení, jak k incidentu mohlo dojít. Všechny okolnosti jsou důkladně, ale briskně prověřeny a ze 70 % vedou k propuštění zadržovaného, z 30 % je vysvětlení odmítnuto jako nevěrohodné a následuje vazba. Pokud je řidič uznán vinným i soudem, následuje dvouletý trest. Nevznáší-li odsouzený protest, bývá trest automaticky snížen o šest měsíců. Při dobrém chování, pod kterým si lze představit například aktivní zapojení do kurzu francouzštiny či jiných aktivit, následuje po 9 měsících v polovině trestu propuštění. Ani Francie nemá zájem na přeplnění svých věznic. Pokud řidič sám na migranty, kteří mu vnikli do auta, upozorní policii,  trest mu nehrozí.

V případě nehod a jiných krizových situací je důležité vědět, že ve Francii nefunguje, na rozdíl od zbytku EU, nouzové volání na číslo 112. V případě nutnosti je nejúčinnější zavolat na nouzovou linku českého konzulátu, který nasměruje patřičnou pomoc. Rovněž při nehodách, kdy řidič potřebuje pro pojišťovnu sepsaný protokol o nehodě, je dobré využít služeb konzulátu, který je schopen francouzské policisty k tomuto úkonu přesvědčit. Ti jinak jezdí pouze k nehodám, při kterých došlo k úmrtí. Důležité také je, aby řidič disponoval hotovostí, případně platební kartou umožňující uhrazení eventuálních pokut. V opačném případě dojde ve Francii k nekompromisnímu zadržení vozidla. Velice pomalé je ve Francii tempo správních řízení, úřady často nereagují ani na písemné dotazy účastníků správního řízení. I v těchto případech je šance, že konzulát může českým osobám/dopravcům pomoci.

Poznámka dopravce

Je smutným faktem, že Francie s rostoucím problémem zvyšujícího se čísla nejrůznějších připrchlíků v podstatě na institut dopravní policie rezignovala. Veškerý dozor nad dopravním ruchem přebraly radary s kamerovými záznamy, umístěné kdekoli, kde je alespoň minimální šance, že by jeden ze sta řidičů mohl překročit rychlost nebo jet na červenou. 

Přestupky tohoto druhu jsou pak sankcionovány poměrně drsně, a to již od překročení rychlostního limitu o 1 km/h (slovy o jeden kilometr za hodinu). Jakákoli tolerance měřidel, potažmo jejich pravidelné cejchování je z říše Pohádek ovčí babičky. Není proto divu, že po snížení rychlostního limitu mimo obec na 80 km/h pod záminkou snížení počtu dopravních nehod začali příslušníci hnutí žlutých vest tyto radary „eliminovat“.

Stran setkání řidičů s migranty je skóre spíše opačné, tedy nějakých 30 % řidičů se nezdaří eráru zabásnout. Kecy o automatickém vyvinění řidiče v případě, když sám přivolá policii, jsou jen řečičkami, na které naletěli mnozí řidiči z bývalého východního bloku. O zabásnutých řidičích ze starých zemí EU, kteří by byli odsouzeni za skutečný či jen domnělý převoz migrantů, není nic známo, pouze se o nich hovoří, ale nikdo je nikdy neviděl. 

V příkrém kontrastu s tímto postupem úřadů je pak absolutní ignorance vyšetřování a postihování viníků dopravních nehod, kromě těch fatálních, při kterých jsou přímo na místě mrtví. Obrázek o kvalitách francouzského ekvivalentu českých „chráničů“ nechť si udělá každý sám.

Poznámka na závěr – kdo má čas, může si na YT najít desítky záznamů zobrazujících pokusy migrantů dostat se do kamionů, včetně vysloveně tragikomické asistence impotentní francouzské policie. Třeba tenhle:

https://www.youtube.com/watch?v=Mf76yyTY7Ss

anebo

https://www.youtube.com/watch?v=tSp72SgM8sw

V podobných setkání bude Sdružení v budoucnu pokračovat a všechny relevantní poznatky budeme zveřejňovat na našich internetových stránkách v informacích k jednotlivým zemím. Tyto stránky jsou určeny pouze pro členy Sdružení ČESMAD BOHEMIA, pro veřejnost jsou nepřístupné. Věříme, že právě informace jsou důležitým klíčem k zvýšení konkurenceschopnosti členů Sdružení.