Tak už i ISO....

K narozeninám jsem včera dostal další milý dárek. Poslední dny své existence začíná odpočítávat i největší nepřítel dnešní doby - byrokrati. Včera jsme se dozvěděli, že máme kupu kapacit na testování koroňáčku, ale ty nemají ISO. A ty co mají ISO, ty dělají dlouho, pomalu, liknavě a blbě.  Ó díky Koronavire, konečně si všichni všimli, že nejhorší mor je v  byrokracii, kterou nikdo nepotřebuje a certifikátech o ničem. 

A tak volám... jen houšť a větší kapky. 

Takhle nějak to muselo vypadat v roce 89. Také si v létě ještě nikdo nedovedl představit, že se všechno sesype a když to začalo, hodně lidí si myslelo, že je to jen nějaká anomálie, která se brzy vrátí zase do starých kolejí. A ono se to už nevrátilo. A tak všichni antichartisté zalezli, zhodnotili situaci a přizpůsobili se.  

Ještě před měsícem jsem v koroňáku viděl víc hoax než realitu. Trvalo mi, než jsem změnil názor. Nejprve musela Čína realizovat velmi drastická opatření, musel jsem si toho dost přečíst. Ještě před týdnem byl Koroňáček poměrně daleko - někde v Itálii mezi zazobanými lyžaři. Všechno se zdálo být pod kontrolou. Není to ještě ani čtrnáct dní, co běžně vycházely články rozhovorů s epidemiology, kteří tvrdili, že se s koroňákem nic neděje a všechno je v Itálii pod kontrolou. Ve čtvrtek to bude teprve čtrnáct dní, co ještě vyšel článek na Novinkách, že strach před lyžováním v Itálii je zbytečný. 

Nebudu na Andreje nakládat víc než na sebe... Mně samotnému to všechno opravdu docvaklo až ve chvíli, kdy Andrej nechal zavřít školy. A myslím, že takových byla většina. Až tehdy - když začaly růst čísla nakažených, děcka zůstala doma, až tehdy všem (včetně mě) začalo docházet, co se děje. Andrej dal na Prymulu a další profíky o pár dní dřív a vsadím se, že to nebylo jednoduché rozhodování. 

Před čtrnácti dny se lidi na plesech a koštech chlubili, jak přijeli z Itálie a na nějaou opatrnost se mohou vykašlat. A jejich kamarádi je za to plácali po zádech. O pár dní později jim začali nadávat za nezodpovědnost. Ne, nepřipouštěli jsme si nic. Měli jsme z toho legraci, jak se to Italům vymyká z rukou a teď čekáme, jak moc se to bude vymykat z rukou i u nás. 

Andrejovi odpůrci mu teď vyčítají roušky, ale před čtrnácti dny by mu vyčítali zavřené hranice. Teď mu vyčítají, že nezvládá... ale on celkem zvládá. A co nezvládá on, to zvládá ta normální část veřejnosti - ta která si ušila roušky místo aby nadávala, ta co má zásoby, aby zvládla podobný výpadek jako v Litovli, ta co teď obvolává sousedy a ptá se jich, jestli něco nepotřebují.  A (nemyslel jsem si, že to někdy řeknu) dokonce máme i spoustu normálních zaměstnavatelů - kapitalistů nenasytů, kteří svoje lidi poslali na home office za plný plat. Nechci nic říkat, ale naše Agrofertí firma tohle bez keců udělala. 

Teď si říkám, jestli nám dochází, co se vlastně stalo. Hodně lidí kolem mně má pocit, že za čtrnáct dní to skončí. Prostě budeme chvíli doma, nakaženým se to rozjede, pak se vyléčí a vše se vrátí do starých kolejí, jen budeme hudrat na vyčerpanou dovolenou. Možná jsem zase mimo (není to nic divného stává se mi to často), ale mám pocit, že tohle už se do starých kolejí nevrátí. Když vidím jak lidi v Rakousku obléhají bankomaty a v Itálii z ekonomiky funguje jen zdravotnictví a to z posledních sil, tak bych si myslel, že koroňák nepřijde sám. Bude mít souputníky.  

Máme tu totiž tak trochu válku.... mimochodem, velmi příjemnou válku. Místo aby vás nutili rukovat a nechat se rozstřílet, chtějí po vás, abyste seděli doma a trochu spolupracovali. 

Ale jinak je to válečný stav jak šitý. Úplně si představuju, jak vedení nemocnic začíná tlačit na ty vrchní sestry, které nikdy neutřely ničí podělanej zadek, ale rajtovaly na tom, že teploty nejsou zapsané červenou propiskou, jak je teď nutí navléknout mundůr a jít ošetřovat, protože to bude zapotřebí. Jak si berou roušky a respirátory a po dlouhém pobytu v kanceláři, kde kontrolovaly papíry, najednou zase musejí dělat skutečnou práci.  A vedle sebe mají mladší holky, které to umějí stokrát lépe než ony a dostávají horší plat. 

Úplně vidím, jak najednou umíme v republice testovat třikrát i pětkrát rychleji, stejně kvalitně i bez ISO laboratoří, ba naopak právě ty laboratoře plné ISO předpisů jsou brzdou provozu. 

Když jsme dneska chodil venku, tak už v podstatě všichni mají nějakou roušku i když je stát nemá.  Lidi si poradili, ušili, zavedli výrobu, prodávají a představte si... nezkoušela to žádná akreditovaná laboratoř, nikdo tomu nedal požehnání, žádná obchodní inspekce to nezkoumala a ono to funguje. Tahle zkušenost zůstane. Vpálí se. 

Být majitelem certifikační firmy, tak si hledám jiný obor na zlodějny, protože doba certifikátů skončila. A co si nevezme do hrobu vir, to si vezme do hrobu následná krize, která se ale bude řešit přesně stejným způsobem jako Koroňáček - válečným stavem. 

Babišovi teď vyčítají, že nezařídil roušky, že málo testují, že nezvládají opatření. To není jeho vina. Možná to na začátku podcenil, ale on není epidemiolog, on je premiér a tak má právo nerozumět doktorským pindům. Já mu budu vyčítat, pokud se bude snažit celé ISO udržet. Pokud se bude brát za byrokraty, pokud se bude snažit zachránit papírožrouty. Naopak mu zatleskám, až všechny ty Lloydové a podobní certifikátoři půjdou na smětiště dějin.  

Babiš není u moci třicet let. Na tristním stavu se podílely elity rukou společnou a nerozbornou. Teď jim bude vystaveno vysvědčení a účet.  Ano, možná kus účtu půjde i za Andrejem. Ale teď v době krize si ho tam národ nechá... nikdo jiný není k mání. A po krizi už budou úplně jiní hoši. Ti co se v době krize osvědčili. Co něco odpracovali a uměli. Kecálkové se teď odvařují tak rychle, že je to neuvěřitelné. 

Pokud Babiš dneska zajistí, aby všechny laborky ISO neISO od zítřka testovaly jako o život, tak bude mít moji podporu. Protože to stejné půjde udělat leckde a v lecčem. Půjde to i s výrobou aut, protože když teď VW zavře provozy a pak bude krize, bude muset přijít s úplně jiným modelem než drahé, neefektivní a nepoužitelné elektrohračky. Lidi budou mít jiné starosti než zelenou energii. Bude se řešit, aby vůbec měli nějakou energii. 

Sakra, já se na tu budoucnost snad začínám i těšit.