Tak jsme se dozvěděli, že belgický ministr obrany hodlá nasadit armádu do ulic v Bruselu, protože v poslední době si drogové gangy vyřizují účty nejen v Mollenbecku, ale začínají střílet i v té krásné bohaté a evropsky hodnotné euročtvrti. Když před několika týdny nasadil Donald Trump národní gardu v New Yorku, mohli se všichni novináři pominout, jak to bylo nedemokratické a xenofobbní. Teď se to samé má stát přímo v srdci Evropské unie a je ticho po pěšině…

Vpáteční debatě v Událostech komentářích jsem měl možnost poprvé vyjádřit naši ideu zahraniční politiky České republiky. A protože debata je formát na ostrovtipné hlášky a skákání do řeči, využiju tento článek, abych to celé obšírněji vysvětlil. Začít ovšem musím trochu zeširoka.

Když o tom přemýšlím, nikdy jsem o Otovi asi nepsal. Přitom patří do naší „staré party“ a má lví podíl nejen na organizaci demonstrací, ale i všech ostatních našich aktivit. Ať jsme dělali cokoliv, někde na začátku byl vždycky on a připravoval tomu půdu. On je totiž geniální vyjednavač. Dlouho sloužil u kriminálky a dvacet let dělal starostu. Pokud chcete vědět, jakou kdo v této zemi dělal politiku, zeptejte se Oty. Se všemi se setkal, se všemi jednal, obec zvelebil….

Tak jsem si zavzpomínal na září 2022. Válka na Ukrajině už jela na plné pecky, mír byl v Istanbulu odmítnut, řešilo se, jestli bude dost plynu na zimu, ceny energií začaly růst, Ukrajinci ale ještě neodpálili Nordstrým, všude vlály ukrajinské vlajky a my měli po první velké demonstraci, která ukázala, že mediální král je nahý. Alternativa je schopna svolat masový protest, aniž by o tom Česká televize byť jen pípnula. Alternativní média sice stále nebyla tak hlasitá jako majnstrým, ale právě začala být slyšet na celou republiku. Statisícová účast na Václaváku toho byla důkazem.

Vkaždé společnosti žijí magoři. Vždycky se najde někdo, komu může rupnout v bedně a provede něco šíleného. Každá společnost má své Hérostraty i latentní blázny. Cintula střílel na Fica, u nás se naštěstí dějiny opakují víc jako fraška, takže na Andreje Babiše útočil fanoušek demobloku pomocí francouzské hole a ne pomocí pistole.

Tak jsme se mohli podívat na zářivé záběry kamer z Číny, kde se sešli čínský prezident Sitting Ping, ruský prezident Vladimír Putin a indický premiér Narenda Módí. A s nimi lídři z celé řady dalších zemí… To víte, Šanghajská organizace a výročí osmdesáti let od konce Druhé světové války. Zmínění lídři si tam náramně notovali, alespoň tedy podle zveřejněných záběrů… samé úsměvy, samá vstřícná prohlášení a silná slova o změně světového řádu ve spravedlivější. Samozřejmě, spravedlivější ke zmíněným zemím.

Pocházím z rodiny uprchlíků. Naše rodinná paměť dodnes uchovala vzpomínky na chvíle, kdy se moji předci museli vytrhnout z kořenů a přestěhovat se do cizí země a to ze zlovůle mocných, proti které neměli žádnou naději zvítězit. Když můj první zdokumentovaný předek, František Škeřík, nakládal rodinu na žebřiňák a zamířil k pruským hranicím (protože byl kacíř, tajný evangelík a dobová foltýnovská svině), neměl žádnou jinou šanci. Ano, mohl se postavit moci a celkem spolehlivě u toho přijít o život.

Jako předseda hnutí Stačilo! jsem se vždycky snažil mít dobré vztahy s ostatními politickými stranami na opozici. Samozřejmě, v rámci zdravé politické rivality. O výši daní pro korporace se neshodnu ani s Alenou Schillerovou a už vůbec ne s Markétou Šichtařovou, stejně tak se s hnutím ANO neshodneme ohledně pohledu na válku na Ukrajině, či o hentom referendu o naší účasti v EU či NATO. Narozdíl od SPD zase odmítám porcovat volebního medvěda, který ještě běhá po lese a nehodlám machrovat požadavky na ministerstva či parlamentní funkce.

Vminulých příspěvcích jsem popsal strategii, kterou jsme se v posledních třech letech ubírali. Zaměření na milion propadlých hlasů, nový začátek, abychom mohli směřovat k nějaké útěšnější budoucnosti, než k jaké směřujeme teď, široké spojení v novém samostatném hnutí a levicové zaměření, protože právě takoví jsou naši voliči. Strategii jsme si už řekli, v dnešním textu se zaměřím na taktiku.