Já bych neřekl, že je konec

Ohlédnutí za americkými volbami opět odsuneme, protože včera vybafla další horká novina - příměří v Karabachu. Je tedy nejvýše záhodno celou tu věc řádně prokydat, protože si nemohu pomoci, nemám pocit že jsme na konci románu. Naopak... čteme pasáže z nejhlubší krize. Pointa ještě nezazněla, na tu si budeme muset ještě chvíli počkat. 

Začneme shrnutím dosavadních událostí: 

Zde na Kydech jsme Karabach opustili ve chvíli, kdy jsem situaci přirovnával ke dvěma malým občanským válkám, které se vedou nejen na Karabašské frontě. Že jde o politickou budoucnost arménského premiéra Pašinjana a vlastně i o budoucnost azerbajdžánského minierdogana Alijeva.  Tvrdil jsem, že to bude ještě chvíli trvat, ale z vojenského hlediska se toho už moc nestane. 

Když se podívám na aktuální mapu fronty a boje, pak konstatuji, že Azerbajdžán za měsíc velmi tuhých bojů, při kterých obě strany přiznávají ztráty stovek mužů (to znamená že ve skutečnosti jsou to tisícovky mužů), při využití turecké vojenské pomoci, tureckých dronů, bojových letadel a po vystřílení šíleného fláku munice, postoupil na jihu karabažské enklávy o zhruba padesát kilometrů. Upozorňuju, že je to zrovna ta část enklávy, která není tím vlastním Karabachem, ale je to prostě území, které si Arménie obsadila navíc. V posledních dnech pak udatní azerové postoupili k městu vesnici Susa, kterou zřejmě dobyli. Z karabažského uzemí tak získali zhruba třetinu - tu nejméně zalidněnou s nejmenší infrastrukturou. Ovšem - do Stěpankertu bys kamenem dohodil. 

Pak sestřelili Rusům bojový vrtulník Mil-mi 24 a to někde na hranici Arménide a azerbajdžánské enklávy Nachičevan. 

A pak už byl najednou mír. 

Arménský premiér oznámil "velmi bolestivý" podpis podmínek příměří, který ukončuje boje tak jak to teď je. Žádné stahování azerbajdžánských sil. V Arménii to vře, vypadá to na palácový převrat který náš prozápadní premiérek nemusí vůbec přežít, případně se brzy vynoří ve Francii s doživotní nálepkou zrádce. 

Azerbajdžán se zase Rusku velmi uctivě omluvil za sestřel bojového vrtulníku. 

Aniž bych chtěl vidlácky nějak machrovat, mám pocit, že premiér Pašinjan svoji malou občanskou válku prohrál a naopak Alijev tu svoji vyhrál. Dovedu si představit, čím Pašinjan zaplatí za svojí prohru - možná i životem, nebo minimálně vyhnanstvím.  A čím  musel Alijev zaplatit  Putinovi svojí výhru?  Dobytým územím.  

Když v Sýrii sestřelilo Turecko Rusům obstarožní bombardér, tvrdil jsem, že ho tam Putin poslal téměř schválně, protože to mu umožnilo zasáhnout. Tenkrát zakázali charterové lety do Turecka, to přišlo o celou jednu turistickou sezónu a nakonec se s Putinem vlastně ještě rádi dohodli. 

Teď mám podobný pocit. Sestřelený vrtulník a dva mrtví umožnili Putinovi, aby bouchnul pěstí do stolu a řekl, jak to bude. Zároveň umožnil Alijevovi si zachovat tvář tím, že vlastně neprohrál a získal kus prázdného území, které ve skutečnosti vůbec nemá, protože se mu tam budou promenádovat po zuby ozbrojení mírotvorci s právem střílet. A křesťanští civilisti se tam mohou vrátit... Na zachování Alijevské tváře to stačí, ale vítězství bych tomu teda neříkal. 

Mimochodem... to právo střílet je něco, co mi evokuje, že fakt ještě není konec. Tohle není nějaké diplomatické urovnání konfliktu, aby se vlk nažral a koza zůstala celá. Azerbajdžánská delegace si v Moskvě vyslechla asi hodně ošklivý Putinův monolog na téma sestřeleného vrtulníku, dvou mrtvých a pak strohé oznámení, co nastane, když neposlechnou. Ano, Alijev si zachoval tvář, ale ztratil tisícovky vojáků při dobývání území, které teď hladce odevzdal Putinovi, protože Putin může před svými i před celým světem argumentovat napadením svého vrtulníku a zároveň se může prezentvoat jako garant toho, aby tam lidem nepadaly granáty na hlavu.  

A Arménie? Ti jsou rádi, že to takhle dopadlo, protože navzdory mým očekáváním, Azerbajdžán měl víc munice, víc vojáků a víc turecké pomoci než jsem čekal a reálně ohrožoval Stěpankert.  Z premiérského křesla v Jerevanu to muselo vypadat dost hrůzostrašně. Poté, co jim Putin furt opakoval, že na Karabach se žádná spojenecká smlouva nevztahuje a že si musejí hoši vybrat, jestli půjdou s Ruskem nebo s EU, tak asi moc dobře nespali.  Navíc ta arménská delegace v Moskvě také užila svoje... Ten posměch, že jejich noví skvělí ojrospojenci jim posílají brožurky o korupci místo munice.

A tak nakonec Arménie musí ještě ráda souhlasit s tím, že ruští vojáci budou nejen na základně, ale vlastně všude, protože všude jsou ohrožení. 

Myslíte, že je pro Putina problém zajistit nějaké to porušeníčko příměříčka při kterém bude nutné střílet? Možná to i nějaký ten pěšáček Ivánek odnese, ale to se snese. Ale bude to super důvod navyšovat na místě techniku, stavět si radary na každý kopec na který si ukážou. Pokud by se Arméni cukali, stačí zařídit nějakou dělostřeleckou salvu od Azerů a hned hoši pochopí, k čemu tam Rusové jsou. 

Azerové si také nemohou moc vyskakovat, protože pokud začnou mírotvůrci střílet, nikdo nepozná, kdo si začal. Zřejmě na něco podobného tu a tam dojde a každý mrtvý Ivan zajistí stažení azerbajdžánské armády zase o něco víc zpátky, protože mírotvůrci si nenechají dělat na hlavu, Putin bude bouchat do stolu, protože jeden skutečný ruský nálet by azerbajdžánskou armádu zadupal do doby kamenné. Minimálně z morálního hlediska.  

A pokud Arméni pochopí, kde je jejich lokajské místo, třeba jim Putin ten Karabach za pár let zase vrátí. Něco se zinscenuje a Azerbajžán ještě rád pro jistotu stáhne všechny síly. Karabach se stane tím stejným, čím je doteď, jen to bude garantovat Rusko. Putin se postará, aby něco podobného vyneslo do premiérského křeslav Jerevanu  nějakého kvalitního rusohujera, který pak bude vládnout z vůle lidu, ale bude si dobře pamatovat, komu vděčí za svůj vzestup. 

Ne, ještě není konec. Ale odteď se už hraje podle ruských not. Za cenu jednoho bojového vrtulníku a dvou mrtvých si Putin vzal Karabach pro sebe a v Arménii pohřbil na celou generaci všechny nápady na jiné spojenectví než s Ruskem. Karabach bude pořád sporné území, to není nic nového, arménští civilisté se mohou vrátit.  Nic se nemění. 

Jen se to všechno bude jmenovat jinak.