Věk bezmocnosti

sleduju už od šestidenní války, kdy jsem byl ještě školák. A pamatuju si všechno, co se od té doby událo. Tento střet mnozí považují za zásadní a dělají z něj dalekosáhlé závěry. Ale já vím, že je to jen jedna z mnoha epizod v nekonečném konfliktu. Ten může skončit jedině tak, že jedna ze stran tu druhou úplně zničí. Ale to se nikdy nestane. Ani jedna ze stran na to nemá. Izraelců je příliš málo a arabové jsou nedisciplinovaní, nejednotní a nevzdělaní. Fanatismus není odhodlanost. Odhodlanost je uvážlivá, trpělivá a cílevědomá. Fanatismus je zaslepený a nerozvážný. Vášně potlačují rozum. Fanatik je hlupák.
Vidím to tak, že tento konflikt je střetem civilizací. Hranice islámu byla vždy válečnou hranicí. Ať šlo o křesťany , Židy, hinduisty nebo budhisty. Příkladů je bezpočet.
Nebo snad někdo ví o vražedném útoku za pokřiku Kristus ( Višnu, Budha ) je veliký?
Izraelcům jde o přežití. A řeči o " spravdlivém boji Palestinského lidu" a o "sionismu" jsou jen překabátěný antisemitismus. Stačí je trochu změnit výrazové prostředky a je možné tu protižidovskou nenávist vybalit. Přitom všichni kritici Izralele vědí, že by v případě jeho porážky byli Židé pobiti do jednoho. Ale buď je jim to jedno, nebo si to dokonce i přejí.

U konfliktu v Izraeli a Palestině se můžeme poučit ze středověkého nábožensky roztříštěného Německa na malá knížectví, Švýcarska nebo Afgánistánu.
Německý model vývoje znamená, že vznikne nějaký Bimarck a silou dobude a sloučí všechna území násilím.
Švýcarský model předpokládá vznik konfederace a minimum válek mezi nim v minulosti, a spolupráci proti nějakému vnějšímu nepříteli - viz založení Švýcarské konfederace 3 kantony proti Habsburkům.
Afgánský model nebo též libanonský předpokládá, že jednotlivé klany spolu válčí a budou válčit stovky let. Každý bude ovládat část území a občas podnikne loupežnou výpravu jinam. To je nejpravděpodobnější budoucí uspořádání, protože místní beduíni tak žili a jednali stovky let. Zahrnuje to vraždy ze cti a přehnané pojetí cti, což jsou všechno atributy nevhodné pro mírové uspořádání, kdy obě strany musí v zájmu míru ustoupit ze svých zásad.

Ale ve skutečnosti za problém boje Palestinců a Židů v Izraeli mohou tři strany:
- strana EU, která pod rouškou ušlechtilých humanitárních cílů podporuje rodiny vrahů svými neziskovými organizacemi nebo přímo podporou národních vlád
- výrobci zbraní z USA, kteří je přeochotně dodávají Izraeli
- Arabové sunnitští i šíitští, kteří zisky z prodeje ropy používají na financování terorismu

Z toho plyne i řešení:
- nalézt alternativní palivo za ropu = sebrat Arabům a Peršanům zdroje na financování teroristů
- přestat používat USD jako světovou rezervní měnu = export zbraní tím dostane značný úder
- přestat posílat Palestincům nebo pásmu Gazy jakékoliv peníze = donutit je k míru

Ale to se asi nestane, tak jednou povstane v Palestině nebo Izraeli nějaký jestřáb, který vše vyřeší silou. Podmínkou bude technologický náskok ve vývoji zbraní, což není zrovna doména Arabů. Tak spíše počítejme, že jestřáb bude Žid nebo Peršan. ale bude to za dlouho, tak pro nás to znamená jen nechat obě strany, ať si konflikt vyřeší samy mezi sebou.
My máme na výběr odmítnout se angažovat. Když takový postoj zaujmou všechny státy, nakonec na konflikt zůstanou jen Izraelci a Palestinci. Jednou některému z nich dojdou zdroje nebo lidé - bude se muset domluvit na míru.

Podobné řešení nastane na Ukrajině v Donbasu a Luhansku, Libanonu nebo Afgánistánu. Řešení je vždy stejné, přestat se angažovat na jakékoliv straně konfliktu, nepodporovat nikoho penězi ani materiálem, nevyjadřovat se.

Moje rada je neuskutečnitelná. Ten problém začal zasazením izraelského státu doprostřed území, obklopeného islámským mořem.
Ta rada:
1. najít na Zeměkouli místo pro milion obyvatel, slynoucí mlékem a strdím, naprosto bez sousedů, nebo se sousedy mírumilovnými.
2. baťoh na záda a utěkajme tam
3. na alt fátrland moc nevzpomínat, máme přeci nový
4. novým sousedům neubližovat

milion obyvatel, to je jedno menší čínské město ... ať mi nikdo neříká, že by to nešlo
ostatní je ovšem nemyslitelné

Střední východ je smotané klubko zmijí - národů, etnik, náboženství, světonázorů rozdělené do států nezdůvodnitelnými pravítkovými liniemi. Do toho jsou tam naroubovaní židé, kteří si dělají nárok podepřený historií státu vyvráceného Římany v roce 70. Ti se v Palestině v podstatě chovají jako kukaččí mládě.

Pokud bych si měl vybrat mezi ortodoxním židem a pravověrným muslimem, vychází mi to nastejno.

Židé žily od pradávna i u nás, v novověku jich mnoho bylo významnými osobnostmi v průmyslu a kultuře, zvlášť k těm česky v kultuře mám hodně kladný vztah.

A pokud bych si měl vybrat nejlepšího známého českého žida, tak je to pro mě bez zaváhání feldkurát Otto Katz. To je můj člověk.

Oba dva píší zprava doleva.
Nejí vepřové maso.
Jsou "obřezaní"
Svátečním dnem je pátek.
Problémem je tudíž jen náboženství, kdy se toto učení stalo de-facto Ústavou státu. Každá víra má být pro věřícího člověka jeho niterným se ztotožněním. Nikoliv Ústavou. I to prase ve Vidlákově chlévu má asi víc rozumu k současnému konfliktu, nežli já.

Pracuji pro Izraelce několik let a z mého okruhu zaznívá toto: Mír nastane až Arabové budou milovat své děti více, než nenávidět nás (Izraelce) - Golda Meir - bývalá ministerská předsedkyně Izraele.
K tomu není co dodat.

Tak si představme, že nejsou USA, nebo, že zeslábly tak, že přestaly Izrael podporovat, stačí se podívat do Afghánistánu. A je konec s Izraelem. Jeho existence začala a trvá s podporou USáka. Bez ní končí, to je řešení. A protože nic netrvá věčně, také ta podpora jednou skončí. Takže idea založení Izraele i jeho trvání jsou nastaveny bez perspektivy budoucnosti.

Ostatně ten konflikt není vůbec nic nového. Pokud se na jakékoliv území dostane více jak 20% cizího etnika, začíná problém, všude. Když stávající etnikum dovolí vyšší převahu, tak samo si zadělává na svůj konec. Příkladů mnoho.

Vznik Izraele je pro nás nekonečným varováním, nedopustit přísun nelegálních uprchlíků, imigrantů. Židům to i s mezinárodní podporou, kvůli špatnému svědomí Západ dovolil. Nyní to opakuje s černým svědomím z let kolonizace.

....několik set let pod Habsburgy, že republiku spolurozbila místní pakáž spolu s Hitlerem, že osvobodila nás zejména Rudá armáda, že...
Už žijeme zde jen dneškem a budoucností. Jejich problémy.
Proč ne, ale proč tedy někdy skorem až vztek , nejen nostalgie či projevy vděčnosti ?
Proč se teda říká, že kdo ztratil minulost, tak nemá ani budoucnost ?

Některá obzvláštní paka však dokonce volají po apartheidu, asi počítají s tím, že právě oni jsou těmi rovnějšími z rovných. Sorry jako - na jedné straně bečet jak jimi opovrhoval Ada Schicklgrubrů, jak je málem že nevylikvidoval....a na straně stejné....no mít choutky právě že jak ten Ada. Jistota nadřazenosti, co když se to ale zvrtne zas naopak ?
Vyvezená , exportovaná nespravedlnost se vrací jak bumerang. Jenže trefí do kebule povětšinu jiného, než vrhače. Ten už mezitím leží někde na pláži, havana v hubě a problémy trefených u prdele....

Komenský (aj., pod.) žil(i) tedy zbytečný život ? Viz např. Via Lucis , kapitola IV, ZDA EXISTUJE LÉK NA ODSTRANĚNÍ LIDSKÝCH ZMATKŮ A JAKÝ MÁ BÝT(1668).

Jeden dáme :

Ivan si potřebuje u lichváře Karpelese nutně vypůjčit rubl. Dohodnou se, že dvojnásobek peněz vrátí na jaře. Jako zástavu nechá Karpelesovi sekyru. Když je Ivan na odchodu, Karpeles na něj volá: "Poslyš, Ivane, kdoví, jestli ty peníze na jaře budeš mít. Nemohl bys mi polovinu vrátit už teď?" - "To je nápad," říká si Ivan a rubl mu hned vrací. Cestou domů přemýšlí: "To je zvláštní... rubl je pryč, sekyra je pryč, ještě jsem rubl dlužen a přesto se zdá, že je všechno v pořádku...!" 

Byl jsem v Izraeli v roce 2007, bydlel jsem v uzavřené osadě ( kibucu) nedaleko městečka Ašdod. Tenkrát jsem tam byl na prohlídce zařízení na výrobu bezpečnostního vrstvenného skla. Bydlel jsem v rodině izraelských Etiopanů, kteří navíc mluví amhársky. (pro mne hatmatilka nerozeznatelná od arabštiny, i když hebrejština taky žádná hitparáda, ale dá se to odlišit). Už v tom roce, a to bylo zhruba 15 let po velké vlně židovského obyvatelstva, které přišlo z bývalého SSSR byl Izrael dost rozpolcený, nejednotný. Židů je celkem 75%, dělí se na nevěřící, tradiční, příšně ortodoxní (ti jsou i mezi normálními Izraelci dost opovrhovaní a nenávidění, protože to je taková sekta, která nemusí nic a požívá dost velkých výhod, navíc se ještě dělí na sefardy a aškenáze). Do toho tahle vlna Rusů, která Izrael jednoznačně obohatila, ale nejsou sabra nebo tak nějak (tzn. že se nenarodili ve svaté zemi). Do toho izraelští Arabové a máte nekompatibilní koktejl jen mezi občany Izraele.
Co se týká napětí, tak jsem samozřejmě nebyl v Gaze, kam se turista jen tak nedostane, ale napětí v takovém Jeruzalému je cítit hned po projití jedné z bran. Vlastně tam není klid nikdy. Když jsem opouštěl židovskou část u západní zdi, tak jsem čekal na autobus a ten přijel s rozmlácenými okny na jedné straně a zkrvavenými lidmi uvnitř. To se pak najednou začalo rojit policajtů, vojáků a vojaček. Naopak Tel Aviv je velmi klidný a dovedu si představit tam strávit dovolenou. Bezpečnostní opatření jsou tam opravdu na každém rohu, jen brašnu s fotoaparátem vám každou chvíli někdo kontroluje. Je tam opravdu strach z každého zavazadla, v podezření jste i v saku, protože se pod něj něco může ukrýt. Bezpečnostní orgán k vám přistupuje s otázkou v hebrejštině, pak skočí do arabštiny, vyzkouší i ruštinu a pak jistota anglicky. Je to vidět, že jsou zvyklí ne reakci očí či obličeje. Neustále ruku na zbrani.
Tam nebude klid nikdy.

zazněla věta, že židé v Izraeli si nemohou dovolit prohrát, páč to bude definitivní.
S tímto názorem bych rád polemizoval.
Pokud by se zítra někomu povedlo zaútočit na Izrael a všechny je pak utopit v moři, neměl by zapomínat na to, že židi jsou rozcapení po celém světě.
Ne proto, jak si zde někteří myslí, aby ovládli svýma chtivýma rukama tuto planetu, ale díky nenávisti jiných, kteří je k tomuto rozptýlení donutili.
A vsaďte se o cokoli, ale dříve nebo později, si ten svůj stát zase vezmou zpět.