Tak už je to zase tady

Od pondělka sekáme. Žně jsou tady. Zatím máme jen takový pozvolný rozjezd, protože všechno ještě není zralé, ale do pšenic už se vjelo. Stejně jako loni, začátek žní se vrátil na předrevoluční úroveň. Nějak nám to globální oteplování ustoupilo... K tomu si připočtěte studený květen a také to, že letos žádné pětatřicítkové teploty netrvaly dlouho. 

Srážky jsou podle mě spíše podprůměrné, ale v půdě to není znát. Není slunce, není odpar. Předběžné výnosy jsou poměrně vysoké. Zdráhám se tvrdit, že budeme mít letos rekordní úrodu, ale rozhodně od ní nebudeme daleko. 

Loni dávaly výkupy za obilí téměř jakoukoliv cenu, kterou si zemědělci řekli. Cena během podzimu a zimy rapidně stoupla a tak nakonec vydělali všichni a spotřebitelé to zaplatili. Letos jsou ceny vysoké už teď, takže obchody nepůjdou tak hladce. Opět se budou všichni handrkovat o každou korunu a obezřetně sledovat situaci. Pokud ceny klesnou, budou mít obchodníci spíše ztráty než zisky. Zemědělci se ale budou tetelit blahem. Jejich úroda je o dost větší lež loni a ceny jsou o tisícovku na tuně výš. 

Protože teď v červenci dost napršelo, pole jsou zase docela dost polehlá. Po silnicích se proto už přesouvají staré východoněmecké kombajny s malými žacími lištami, protože moderní kombajn je sice větší, úspornější, má GPS a souvraťovou automatiku, umí najíždět přesně na hranu posečeného... ale dvanáctimetrová lišta na polehlém poli je úplně k ničemu.  Nejstarší kombajn, který jsem letos viděl v provozu je Claas z roku 1952.  Bez kabinky, s dýchavičným motorem... ale jak jsou hoši rádi, že ho mají. Třímetrová lišta může brát úplně při zemi. 

V příštích čtrnácti dnech budu psát ve střípcích a možná i nepravidelně. To víte, každý teď chce sklidit co nejdřív než mu deště vymyjí ze zrnek dusík. Teď to čerstvě dozrálo a rozdíl mezi cenou dnes a cenou po nějaké bouřce může být i tři stovky na tuně. Takže jsem od nevidím do nevidím v práci.