Hospodářská krize?

Chtěl bych dnes uchopit téma, které nadhodil Gerd ve včerejší diskusi. Ohledně vzniku, vývoje, průběhu a termínu příští hospodářské krize. A protože nejsem ekonom, zkusím to po Vidlácku. 

Jednak bych řekl, že nebýt ekonom v tomto případě není hendikep. Ani mnohem slavnější jména celosvětově známá  v oboru toho o minulé krizi moc nevěděla a v podstatě předchozí krizi předpověděli ti, kteří předpovídají krize notoricky posledních dvacet let. Když budete každý den předpovídat déšť, občas se trefíte i na jižní Moravě. Dále pak bylo mnoho přemnoho velkých ekonomů, kteří vedli vědecké řeči o oboru, hypotékách, cenných papírech a člověk nechápal, jak mohou tak složitému procesu rozumět. A pak se ukázalo, že tomu nerozumí ani oni.  

V konečném důsledku se předchozí krize dala zhodnotit několika větami. Ti nahoře si s požehnáním elit dělali kasínový kapitalismus a když se to letadlo celé sesypalo, ti kdo měli dobré konexe, tak byli zasanováni a oddluženi a ti ostatní měli smůlu. Kdo byl dost mocný, ten chudáky do ještě větší nouze přivedl a sám se ještě napakoval. Děkuji Janu Kelerovi za termín kasínový kapitalismus, protože je to asi to nejpřesnější, co se o celé krizi dalo říci. 

Jaký byl důsledek minulé krize... mnohem víc se začaly tisknout dolary i eura. Vznikly nové dohledy nad bankami, vznikly nové zákony, které laikovi nic neřeknou a v konečném důsledku udělal globální kapitál krok zpět. Zlatá doba balíčkování cenných papírů a obchodování s mlékem krávy která se ještě nenarodila, ta už je pryč a znovu se nevrátí. Burza a její obchody v roce 2007 a dnes je úplně něco jiného. 

Petr Robejšek říká, že globalizace je na konci, protože nesplnila žádný z cílů, kvůli kterým se rozjela. A má pravdu. Bohatství k chudým neprokapalo, globální obchod se nestal bezpečnějším, obchodování nenahradilo války a globalizace nijak neupevnila vedoucí postavení euroatlantické civilizace. Globalizace zvítězila pouze kulturně. Všude po světě (i v té KLDR) jsou k mání přiblblé filmy i přiblblá hudba západní provenience. A v každé křovácké vesnici jsou mobily, kterými náčelníci sledují, co je nového v Miláně, Ženevě a New Yorku. 

Trump už uvalil clo na první výrobky a zřejmě v tom bude pokračovat. Pak přijdou reciproční kroky od dalších států a než milému Donaldovi skončí funkční období, vrátí se globální obchod pěkně zpátky do úřednických rukou celní správy. 

A navíc... jsme ve válce. Té horké i studené. Bojujeme s Čínou, Ruskem, Islámem, imigrací (vlastně s celou Afrikou) a za našimi Limes Romanus jsou miliony lidí, kteří zjistili, že je naše bohatství v podstatě k mání. Za posledních deset let jsme si nadělali nepřátele kde to jen šlo a kdo není nepřítel, ten nepřítelem brzy bude. Teď žádná krize nebude. Teď bude plná zaměstnanost. A pak překvapení, kolik lidí v EU i v naší malé zemičce dělá tak či onak pro zbrojní průmysl. Jo, celé to nejspíš bude na dluh a na vytisknuté peníze. Ale pomalu jsme v situaci, že bude zapotřebí každých rukou, aby nás ti tam venku nepřeválcovali a nezabrali.

Jo, možná padnou banky, ale státy nebo celá EU či USA je převezmou pod svojí kontrolu a víceméně se zaručí za úspory lidí. Ostatně... ty úspory stejně už skoro žádné nejsou. A ani protistrana si zatím nemůže dovolit do toho radikálně říznout, protože zatím jsme příliš propojeni. Proto bych tentokrát souhlasil se Singerem - bývalým guvernérem Národní banky. Zatím krize nebude.

Jen se neshodneme na důvodech. Podle mě se teď bude zbrojit, přebírat ekonomiku do státních rukou a než skončí tato dekáda, budeme se divit v čem všem má stát prsty, podíly i kapitál. Nakonec tu budeme mít takovou pěknou RVHP se vším všudy. Bude pokračovat balkanizace všech civilizačních výdobytků. Silnice budou pořád rozkopanější, železnice budou mít pořád víc výluk, bude pořád těžší postavit jakýkoliv funkční závod či továrnu, do všeho budou kecat nikým nevolení úředníci, neziskovkáři  a politik bude stejně formální titul jako byl za římských císařů Tribun lidu. Pokuty od policajtů budou stále mastnější, všeho bude míň kromě předpisů a nakonec se všichni budou těšit na válku v naivní víře, že vyřeší kupící se problémy.