Máme po obědě. Hlava v kotli je uvařená, použitelné vnitřnosti jako srdce, plíce, ledvinky, slezina a kousek jater také. Maso jsme vybrali z vody, položili na válek, aby trochu vystydlo a dalo se s ním pracovat, vývar jsme přelili do hrnce, odebrali si z něj pro další potřeby a zbytek dali stranou pro budoucí vaření zabijačkových produktů. Na plotně už hodinu syčí papiňáky ve kterých se vaří kůže zbavená sádla.
Kotel se umyje a připraví pro škvaření sádla:
Abyste si udělali představu, toto množství představuje dva plné kotle, ze kterých bude cca 50l čistého produktu:
Ve škopku je nakrájený hřbetní špek a ve vaničce pak břišní/plstní sádlo. Při škvaření se začíná hřbetním sádlem a ve chvíli kdy nakrájené kousky "plavou" tak se přidá plstní sádlo. Z plstního sádla téměř nezbydou žádné škvarky a snadno se připálí, proto se musí přidávat později.
Pak se dlouho míchá a míchá, dokud nejsou škvarečky zlatavé. Škvarky se vyberou do spceiálního cedníku, kde se zmáčknou, aby z nich vyteklo přebytečné sádlo:
Na obrázku vidíte můj vidlácký trik č. 5 - třicetilitrový pivní sud, kterému jsem uřízl hořejší víko a dole si navařil nátrubek a nasadil nerezový ventil, který snese 160 °C horké sádlo. Sud má dost pevný horní okraj, aby se přímo na něm daly lisovat škvarky, dá se dobře a bezpečně přenášet a snadno se pak sádlo přelévá do sklenic či jiných nádob.
Zde ještě jeden obrázek:
Zatímco pomocníci hezky škvařili a míchali, já jsem si mezitím rozdělil maso vytažené z kotle na "černé a bílé". V podstatě jsem si na jednu hromadu dal veškeré hezké kousky masa včetně dobrých kousků vnitřností a ty použiju na tlačenku. Horší kousky masa, tučné laloky, plíce, žaludek a podobně, ty použiju na ostatní.
Začínáme tlačenkou. V ní není už nic syrového. Já osobně dělám pro tlačenku jemnou mozaiku, protože když jsou v ní velké kusy, obzlvášť pak nějaký bílý kus laloku, tak to dnešní moderní děti nechtějí jíst. Proto dělám mozaiku jemnou podobnou víc trvanlivému salámu než tlačence. Maso prostě rozkrájím pomocí řeznické kolíbky:
Dále si namelu nějaký česnek, po česneku proženu mlýnkem vařené kůže, přidám vodu ve které se ta kůže vařila a pokud jí nemám dost, přidám ještě trochu vývaru. Celé to smíchám s masem a ochutím. Tlačenka musí být na první ochutnání přesolená, protože vařené maso sůl stáhne do sebe. Sůl, pepř, nové koření, česnek, majoránka. Promíchat a naplnit do umělých tlačenkových střívek.
Po naplnění odložit na studené místo, pravidelně obracet, aby si maso nesedlo ke dnu a želatina neplavala nad tím. Tohle je výsledek:
Po tlačence přicházejí na řadu jitrnice. Do mlýnku přijdou všechny tučné části z hlavy, přidají se rohlíky nebo jiné bílé pečivo, padne na to dost česneku a syrové cibule - opět je třeba přidat trochu kůží, aby to pak vychladnutí hezky drželo pohromadě. Xénie byla velké prase, takže i prejtu bylo víc než dost. Jitrnice se chutí jen solí, pepřem a novým kořením. Nic jiného.
Do jitrnic se přidávají syrová játra, která pak vytvoří tu typickou barvu a vlastně i typickou chuť, protože zbytek je vlastně takový "odpad" při zabijačce vhodný ke krmení čeledi. Jitrnice je kaloricky hodnotná, dobře stravitelná, chutná a v podstatě bezmasá. Pečivo, tuk a špetka jater pro chuť.
Následně se prejt nabije do připravených střívek:
Výsledek vidíte zde:
Po jitrnicích se obdobným způsobem dělají jelita. Pro ně namelu uvařený žaludek, plíce, trochu cibulky osmahlé na sádle, opět nezapomenu na kůže a přidám kroupy s krví. Ochutím solí, pepřem, novým kořením, kmínem a majoránkou.
Opět to nabiju do střívek a výsledkem je toto:
Obojí - jitrnice i jelita obsahují syrové ingredience, proto je nutné je uvařit. Ale pokud by přišly do vroucí vody, rozpadla by se ta střívka. Proto se jitrnice vaří v 80°C teplém vývaru a jelita při trochu vyšší teplotě. Je lepší nechat je v kotli déle, aby teplota dosáhla i uprostřed každého kousku 75°C při které dojde k bezpečné sterilizaci.
Pro vaření použijeme vývar z hlavy. Ten už je v tuto dobu v podstatě vychladlý. Dáme do něj jitrnice a začneme ho ohřívat. Po dosažení 80°C ztlumíme oheň a čekáme až jitrnice vyplavou, protože to je znamení, že jsou hotové. Já jim i po vyplavání nechám ještě pět minut.
Jitrnice pak vyjmeme, zachladíme ve studené vodě a vyskládáme, aby mohly úplně vyhladnout.
Do vývaru naskládáme jelita, což sníží jeho teplotu tak o deset stupňů. Opět zahříváme a při 85°C ztlumíme oheň. Vývar pozvolna dosáhne devadesáti stupňů, kdy propchnutím jelita vyzkoušíme, zda z něj ještě vytéká krev. Pokud nevytéká, jelita vyjmeme, zachladíme a také vyskládáme.
Do vývaru následně přidáme všechnu zbylou krev i zbylé kroupy, pozvolna zahříváme až k varu a zároveň mícháme. Vyrábíme totiž trdelačku. Ne, to není překlep. Původně se dnešní prdelačka jmenovala trdelačka, protože se míchala trdlem. Míchání zajistí krémovou konzistenci budoucí černé polévky. Po krátkém varu polévku dochutíme - sůl, pepř, nové koření, kmín, majoránka a těsně před odstavením česnek.
Polévka se pak musí míchat až do úplného vychlazení, protože jinak do několika hodin zkysne. Pokud se ale dobře vymíchá, vydrží klidně i týden.
V mezičase, co se míchá polévka zpravidla dělám paštiku. Po rozbourání masa zbude hodně různých odřezků, které dám do pekáče spolu s cibulí a kmínem. Někdy je i ve vývaru tolik masa, že se nedá všechno spotřebovat na jitrnice a jelita. K tomu i nechávám ještě kus syrových jater. Tohle všechno se umele najemno, ochutí se to opět solí, pepřem, tymiánem, muškátovým oříškem a prozradím vám svojí tajnou přísadu - poté co má paštika přesně takovou chuť jakou chci, tak tam ještě přidám sáček vanilkového cukru. Ten celou paštiku úžasně zjemní.
Paštika přijde do skleniček a ještě ten samý den se zavaří - devadesát stupňů po dobu devadesáti minut.
Je pět hodin odpoledne. Všechno je hotové, Máme umytou kuchyň, vydrhnuté stoly, jen polévka se musí míchat a v zavařovacím hrnci se dělají paštiky. V tuto dobu zpravidla dám na plotnu velký padesátilitrový hrnec, naházím do něj všechny kosti včetně celé páteře a nechám z nich táhnout vývar až do druhého dne.
Dál už není co dělat. Tož vytáhneme židle, posedáme si kam to jde, všichni odněkud vytáhneme lahve s tou lepší kořalkou, či vínem, manželka přinese silnou polévku udělanou z vývaru do kterého přidala zeleninu a domácí nudličky. Následující hodiny se povídá, míchá, zavařuje, kontroluje se vývar z kostí, ale hlavně koštujeme alkohol, diskutujeme o politice i naší práci a zpravidla sežereme většinu škvarků, které jsou nejlepší ještě teplé a křupavé.
V této fázi se také stane nejvíce pracovních úrazů. To víte, nejvíc panáků, nejvíc přípitků, mokrá umytá podlaha, ve dřezu pod pěnou jsou nože... v rukou velké vařečky, dobrá nálada a únava po celém dni na nohou. To je vražedná kombinace.
Doufám, že jsem vás alespoň trochu naladil... tož běžte vyplenit ledničky či krabice s cukrovím. Zítra máme Štědrý den a po vánocích se zase vrátíme do běžné reality.
- Log in to post comments
Komentáře
V Makru....
.... kupuji slaninu spišskou, a také jsem s ní spokojen. Ovšem spíše k tepelnému zpracování, na syrovo to moc není. Pro tu lepší musím na farmářské trhy v sobotu, buď ke Dvořákovi, nebo k Fišerovi..... však to mám za rohem.
Re: GAia Vy zřejmě žijete v bludu, že na dědině naprosto každý
starý, hnusný a škaredý občan, který není ochoten do sebe ládovat Kostelecké uzeniny a kuřecí z jedině správného, protože na zeleno natřeného velkochovu, vychová tolik prasat, aby mohl neustále žrát maso a špek.
Nikoli, není to tak. I na vesnici dorazila zelenina, luštěniny (ty kdysi byly spolu s bramborami základem stravy) a dokonce i nezkapalněné ovoce.
A pokud nějaké děti trpí podvýživou, rozhodně to nejsou děti z vesnice, nýbrž děti z rodin, které čerpají dávky a jsou příjemci potravinových sbírek.
Stará Jahoda držela službu při předávání potravinové sbírky rodině místních "nízkopříjmových" rodin. Paní, takto matka tří školou povinných dětí a manželka vyhlášeného opilce a totálního nefachčenka, která si přišla "nabrat" ze sbírky potravin, nevěděla, jak se vaří rýže bez varných sáčků, nevěděla, k čemu je dobrý med..., a dál jsem Jahodu neposlouchal, neboť jsem začal nepříčetně řvát, že měla tu 3,14-ču vykopat ze dveří.
Kdyz
byla u nás doma v dětství tlačenka,bohužel dost často,neb otec to miloval s cibulí a octem,já nemusím ani jedno,šla jsem vždy spát bez večeře a ještě s hrozbami matky,válku na tebe aby sis vážila jídla. Kdo byl v naší rodině nejhubenější. Zelený vejblizek,jak to nazývala moje matka.
Chuť se mění dle aktuálních vývojových
potřeb. Má nejmladší ve věku kolem 3 let jedla i chrupavky a kuřecí kosti a vysávala s z nich morek. Teď je jí patnáct a nad vepřovým (pokud ho táta neupraví po jihočínsku) ohrnuje nos. A zase se to změní.
Do jídla u nás nikoho nenutíme,
kdo zaváhá, nestravuje se. On to vždycky někdo sní, jídlo se u nás nevyhazuje.
A kupodivu, žádné z dětí nám hlady nezemřelo, ani nezašlo na souchotě, naopak se mají náramně xvětu.
Dobrá připomínka....
...... "jihočínská". Rozdíl mezi "pekingskou" a "kantonskou" je obrovský.
Tuhle část zabijačky mám nejraději :o)
Jitrnice umím jen ty "šumavské", jak nás je naučil ten hostitelský děda. Takže s masem a vnitřnostmi ovařenými a nasekanými kolíbkou najemno. Maso bylo rozvařené tak, že šlo rozemnout rukou.
Stáli jsme v síni tři kolem obrovského smaltovaného lavóru (cca sedací vana) a promíchávali (a uzobávali). Děda vždycky přišel, zobnul špetku, pak přistoupil ke skříňce s kuchyňským robotem, do mlýnku nasypal koření, umlel, posypal hmotu a odkráčel. My jsme zase promíchali, děda přišel, zobnul atd. To se opakovalo tak dlouho, až byl spokojený.
Kdo promíchával nejochotněji, směl pak nejdéle nabíjet.
Pak se míchala jelita.
Břišní sádlo se vařilo zvlášť, že prý má horší chuť. Děda je používal na výrobu mastí (babička byla trochu bylinkářka a zásobovali celou vesnici mazáními na kdeco).
Po buchtobramborozelové dietě jsme večer dostali chleby s úžasnou směsí masa rozmačkaného s výpekem, rozpečenou cibulí a česnekem, troškou hořčice a k tomu pivo. Spoustu chlebů. Bylo to fantasticky lahodné a děláme to dodnes, když pečeme plecko. Někdy upečeme dvě a to menší celé rozhňácáme na krajíce čerstvého chleba.
Míchání polívek (dělala se černá a světlá se zeleninou) bylo pěknej vo...trava a dělali to nováčci pod babčiným přísným dohledem. Takže poprvé i já a bolel mě celej člověk ještě tři dny :o)))
sladké?
... a já jsem zase slyšel, že té mastnoty kolem té zabijačky je tolik, že se tam spíš konzumuje sladké, kafe a kořalka. Nikdy jsem však u žádné zabijačky nebyl, takže nevím.
No však jo.
Buchty, prádelňák bílýho kafe a brambory s dušeným zelím.
Skvěle to neutralizuje všechnu tu vydejchanou mastnotu. A že jí je...
Kořala průběžně celý den. Já musím mít osobní gin, protože všemožné -ice rád čuchám, ale nepolknu. Když to musím požít, tak po kapkách na jazyk a půlku malýho panáku konzumuju čtvrt hodiny. Vyjímkou je krom ginu ještě borovička; té snesu HODNĚ :o))
Bacha! Bude to delší a krapet ujeté.
Ale když tady teď máme před těmi svátky trošku volnou diskusi, chtěl bych se zeptat, jestli zde nemá někdo právnické vzdělání a neporadil mi s jednou věcí, která mě krapet trápí
Jsem kdysi trávil dost dlouhý čas na jednom webu a tam jeden chlapík, asi třicetiletý, se vytahoval, že už má koupený svůj hrob.
A mě toto zaujalo a říkám si - tak barák mám, auťák mám, všechno, co potřebuju mám, ale hrob ještě nemám. A fakt je, že mít vlastní hrob je úplně jiná liga. Když ho nemáte, tak vás prosvištěj tou pecí, pak sesypou do nějaké piksle a prdnou do jednoho z těch okýnek v té zdi. To je ale jako bydlet v paneláku. Brrr.
Tak jsem se o toto začal trochu zajímat a zjistil, že to není žádná prča. Schválně to prubněte. Vyražte na nejbližší hřbitov a zeptejte se správce, co vám může nabídnout.
S největší pravděpodobností vám ukáže, že támhle v rohu, u té polorozpadlé zdi, by jedno místečko bylo.
Tam pochopitelně po smrti bydlet nechcete.
Ale toto furt není ten problém. Já většinou, když si něco umanu, tak toho nakonec dosáhnu, takže časem ten hezký hrob, pod nějakým stromem, abych měl chládek a na hezkém místě, seženu.
Teď příjde ten problém. Já budu mít krásný hrob a pak mě v lese zabije strom. No, tak mě prdnou do toho hrobu.
Moje manželka, se kterou jsem 30 let bude chvíli truchlit, ale život jde dál a člověku samotnému je těžko, tak po roce potká nějakého dědka. Za toto se na ní nemohu zlobit, udělal bych to stejně (akorát, místo dědka bych preferoval babku).
Mojí ženě je teď 50 a jelikož životnost dnešních žen je víc jak 80, může se stát, že s dědkem bude taky 30 let.
Pak zemře. No problémos, nejsem troškař, abych kupoval nějaký úzký hrob, v poho se ke mě vejde. S tím počítám.
No jo, ale pak umře dědek a s ním byla taky 30 let. A já se bojím, aby ho nešoupli k nám, jelikož na nějakou posmrtnou švédskou trojku nejsem zvědavej.
A v tomto bych právě potřeboval poradit. Jelikož pak už mě nikdo nebude poslouchat, tak jak zařídit, aby za 30 let do mého hrobu nešoupli nějakýho cizího dědka. Jestli by to třeba šlo nějak závětí zařídit? Já fakt nevím. Prosím, poraďte
Hrobové místo se nevlastní, nýbrž
pronajímá.
Ve vlastnictví jsou až hrobka a její příslušenství, vlastnictví může být podílové či individuální a je součástí vypořádání dědictví. Takže pokud budete jediným majitelem hrobky, můžete poslední vůlí určit, kdo v ní smí být pohřben.
Je to však poněkud neobvyklé a doporučoval bych sepsání poslední vůle advokátem.
Nechte
se rozprášit na vsypové loučce a budete mít jistotu,že kolem vás bude rozprášeno spoustu bab a budete jak v harému.
Masokostní moučku
sežere i kráva a z berrnarda by mohl být jogurt.
Poslední vůle....
..... sepsaná u notáře je ještě lepší, zejména v případě trochu zamotaných rodinných poměrů, což je dnes, vzhledem k rozvodovosti apod. skoro všude (nadsázka). Netýká se jen hrobek.......
Taková poslední vůle je obtížně napadnutelná a může zabránit zbytečným sporům. Je uložená nejen u konkrétního notáře, ale je zanesena i do jakéhosi celostátního registru (zapomněl jsem, jak se přesně nazývá a hledat se mi nechce), takže když dostane vyřízení dědictví po nebožtíkovi jakýkoliv notář v republice (což plyne ze zákona), ta poslední vůle na něj ze systému jaksi sama vyskočí.
... závěť sepsaná u notáře je ještě lepší
nesmíte ovšem zapomenout na "neopomenutelné dědice ze zákona" resp. je "vydědit" a potom je to již snadné pro zbývající ...
Jo, nakládání s lidskou mrtvolou,
na to je zákon.
Jsme kdysi jezdili ke kámošovi do jižních čech pařit, ale on se pak oženil a jeho manželka usoudila, že ho kazíme, tak už tam nesmíme.
Když jsme tam ještě směli, tak když jsme šli z jeho baráku do hospody, tak tam byl pozemek nějakého místního sedláka, kterému umřel syn. On, jelikož byl ve vatě, byla to malá obec, každej držel hubu, protože se ho bál, tak synka zakopal na zahradě a v Buďejicích nechal vytvořit velký nádherný kamenný kříž, ale obrácený tak, aby všichni kolemjdoucí ho viděli.
Já, být ten nebožtík, tak by mi až tak nevadilo, že mě taťka zakopal na zahradě, ale kdyby mě zakopal na druhé straně baráku, u toho dubového hájku a pak sem tam přišel navečír zavzpomínat, to by bylo fajn.
Ale kdyby mě takto vystavil všem na oči a teď si sedněte na prdel, tady leží můj syn, to by se mi asi nelíbilo.
Nechte se rozprášit...
..... v lese, kde to máte rád. Tam se vás vejde i s velkými rozestupy.....
Je to sice protiprávní, ale kdo to bude kontrolovat?
Ono vůbec..... řešit, co bude s vlastní tělesnou schránkou po smrti je trochu komické. Záleží na tom? Důležité je, co se děje zaživa.
Godote
zdraví Sibyla.
Ze pro vás by byla zabijačka též něco nízkého a mrzkého. Nedivím se,že muslimům to zakázali. V tom jejich vedru a nedostatku vody to bylo jak biologická zbraň. Plus těch much. Zákaz pojídání vepřového u nich beru jako z nouze ctnost.
Jak
moje matka uzavřela v roce 62 smlouvu s Českou státní pojišťovnou,že bude 5 let měsíčně platit 40 korun( v době kdy nebyl internetbanking tam skutečně musela běhat měsíc co měsíc a platit kešem a privezly platu 650 korun měsíčně to bylo fakt dost peněz. ) A za to jí měli vyplatit náklady pohřbu až do výše 1 100 Kč. Umřela až za 50 let,smlouvu jsem musela dát do dědictví,notářka čuměla jak puk,ale když Česká pojišťovna po revoluci tvrdila,že je jejich nástupcem,tak jsem jim to nedarovala. Náklady pohřbu byly tak 15x větší v té době.
Ale kdeže....
..... zabijačka je krásně rustikální záležitost a Vidlák ji popsal, jak už jsem zmínil, až surově faktograficky.
Sám jsem je zažil v dětství a mládí a vím s jistotou, že se nejedná jen o bezduché zabití a porcování. Zabijačka je i společenská záležitost a spojuje lidi.
Aktuálně nemám kde a u koho zabijačku navštívit/zúčastnit se, ani po tom nijak přehnaně netoužím, leč necítím k zabijačce žádný odpor, spíše už jen platonické sympatie.
Zabijačkové produkty mám rád a u dobrého řezníka kupuji - v supermarketu samozřejmě ne (výjimkou by snad mohl být Globus, tvrdí mladší synek). Z nich je tlačenka mým favoritem číslo jedna, rozhodně nepohrdnu ani jitrničkou či jelítkem atd.
Já tak
občas prejt nebo kroupy s bramborem a zelím nebo v zimě kupuji mrazenou trdelačku u žlutého autíčka Eismann a to je ze zabijačky tak všechno
Rozptyl v lese nemusí být protiprávní ...
Pokud je to les na vašem pozemku, můžete bez obav rozptylovat. Pokud byste chtěl rozptýlit popel např. lese, který patří Lesům ČR, měl byste si vyžádat jejich souhlas, právě tak musíte mít souhlas příslušného povodí, pokud chcete popel vysypat do řeky, či do přehradní nádrže. Jedinou podmínkou je zachovat důstojné zacházení s ostatky zemřelého. Doporučuje se také vyjádřit své přání po takovém méně obvyklém rozptylu v poslední vůli (závěti), pak odpadají případné námitky o nedůstojnosti.
Rozfukat
v lese.
Vzhledem k tomu ....
ze se nam podstatne zvysuje moznost skodit maticce Zemi dal v podobe radioaktivniho spadu, tak bych hroby/hrobky neresil ... :-D
Clovek
by vysublimoval a bylo by po starosti
Bernarde,
Staňte se budhistou.
zjistíte, že tělo je jen dopravní prostředek a Vy, že už jste těch těl měl a ještě mít budete...
Když měníte auto, taky asi moc neřešíte, co se stane s tím starým.
Možná budete trochu litovat toho navijáku, ale nové auto bude jistě mít lepší.
No a pokud víru měnit nechcete, tak ,,předvyberte" manželce někoho, kdo Vám v hrobě vadit nebude.
:-)
Jane z Helvajzu
Dík za radu. Je to moc lákavá myšlenka, stát se buddhistou. Vše, co jsem v životě posral, tak hodit za hlavu a začít znovu s tím, že už to možná příště nedokurvím. Hezká představa, ale poněkud zbabělá mi připadá.
Víte, já věřím tomu, že jsem na této planetě pouze jednou. Kdysi jsem potkal jednu divoženku, zrzavou, s vlasy do pasu a fakt fest temperamentní. Dnes už má trošku vější objem, vlasy zkrácené a tu zrzavost už nemá od přírody, ale z těch barviček z drogerie. Ale je to moje ženská! A já žádný jiný život budhistický nechci, protože tam by už ona asi nebyla.
Pak jste psal, když měním auto.
Koupil jsem před čtyřmi roky L 200. Dovoz z Rakouska. Měl jsem kliku, jelikož ten rakušák ho nehuntoval, on si ho evidentně koupil proto, aby sousedi viděli, jak má velký koule.
Velký kola, ale silniční, tak jsem je vyměnil a začal to auto používat k tomu, k čemu bylo vyrobeno. K jízdě v terénu. Tam je potíž, že když tam nasbíráte to bahno, které na benzínce ani tou vapkou nenajdete, tak začne hnít. Tak jsem se v létě objednal do servisu, že chci ten auťák komplet odstrojit, vyvařit a vystříkat. Oni to prohlédli a začali mi to vymlouvat. Pane bernarde, to tady bude tak týden a bude to celkem darda, to se vám nevyplatí.
Hovno! Já mám ten auťák rád, vím co umí, vím jak se chová v bahně a ve 30 číslech sněhu. Líběj se mi ty jeho dvě mechanické šaltpáky. Nechci si kupovat nějakou novější elektonickou mrdku, chci tohle auto.
Víte, Jane, já jsem dost konzervativní, takže ze mě by asi moc dorý buddhista nebyl
Jitrnice
Ahoj Vidláku, série o zabijačce supr, vše je tak jak se má dělat ale proč proboha do jitrnic rohlíky ? Nikdy jsme je tam nedávali a jitrnice byly skvělé. Jitrnice pak mají ještě jednu výhodu. Dají se v chladné a větrané místnosti vysušit jak klobásek, nebo čabajka.
S pozdravem Mara
Re: Marek S rohlíkem jsou
jednoduše ještě skvělejší. A je jich více.
A NIKDY nemají šanci se vysušit.
Jitrnice jsou hodně mastné…
Jitrnice jsou hodně mastné. Rohlík ten tuk trochu "vypije". Jitrnici to zjemní. Ale samozřejmě proti gustu žádný dišputát. fungovat to bude i bez rohlíků.
.
...my dávali toustový chleba namísto rohlíků...
Tolik dobrot, na jednu jsem si vzpomněl.
Moje matinka nám vařila "plíčka" na smetaně, což byla náramná dobrota, která voněla po divokém koření. Jednou jsme ve čtyřech chlapech vpadli ve Voticích do hotelu "U bílého lva", abychom utišili hlad, dali jsme si klasiku - šnycl. Už najedeni kolem nás procházel pinkl s talíři s těmi plíčky, které tak provokativně zavoněly, že jako zákusek jsme si je objednali taky. Občas zajedu do Brna a vždy zírám, co zase všechno pozavírali, hlavně osvědčená místa, kde jsem si něco dával na zub, třeba - Padovec, U kata, Sputnik, rybí jídelnu U Jakuba. V mnoha případech (U tří kohoutů) z toho udělali McDonalda, ale hamburger jsem ještě nepapal a ani mne to neláká, a taky nemám důvěru v různé "kebabárny". K nám na dědinu jezdí 2 x týdně pojízdná prodejna masa (z Blažovic), mají výborné uzené (i žebra) a jelita i jitrnice, škvarky a jiné pochutiny.
Zítra mne čeká smažený kapr, kterého bych obratem vyměnil za ony "plíčka".
Pěkné (bezkovidové) Vánoce a hodně zdraví a trochu optimizmu.
Re: berkowitz Tak U kata to
zavřeli?
Je nejvyšší čas umřít...
U kata se čepoval Budvar
Nyní se tam prodávají sýry.
Re: berkowitz Já moc sýrů
nesním, protože žeru jen kozí, kterýžto vyrábí matička synovy nynější kopertiny. Paní ho nakládá do olejového láku (po našimu do bajcu), tudíž to je mastné jak sviňa a já musím odmašťovat svoje trubky jabkovicou.
Umíte si asi představit, jak bych vypadal, kdybych sežral dvacet deka sejra na sváču.
Ten jabcok
si děláte sám, nebo ho máte od kamaráda?
Re: Pepánek Proříznu stromky, sem tam
pohnojím a postříkám, soused - důchodce obere a nastrouhá do beček, pohlídá kvas a objedná pálenici.
Mám sice doma aparaturu, ale "kurvanimačasu". bo 300 hodin měsíčně v práci. Takže občas mi to vyjde a já si udělám výlet do pálenice.
Možná časem, jestli se dožiju důchodu a budu ještě použitelný na práci, nejen na chlast...
hmm a zkusil jste
Blažovické sádýlko a škvarky..... jedna báseň. Jako doma udělané, samá chuť...
Blažovické - to je od…
Blažovické - to je od Dohnálka?
ju
D-maso. nevím, ale prostě sádlo chuťově tak jak jsme byli doma, zvyklí, žádné mixy.když se
Sdílím Vaši slabost pro…
Sdílím Vaši slabost pro plíčky (pajšl). Musí být hodně plic a patří tam i kousek jatýrek. Musí k nim být dobrý knedlík, pak je to SEDMÉ NEBE.
lidé
jsou různí,toto jídlo v dětství bylo snad nejhorší v naší jídelně i když po pravdě,oni to odflinkli,jen uvarili a vývar zahudtili mlékem s moukou,zelenina veškerá žádná jen trochu papriky pro barvu a ta byla v té době též nedostatkova takže minimum
Z plíček jsem se ve školní jídelně poblil
a od té doby to přede mnou nesmí nikdo ani vyslovit, bo mě natáhne.
Nás tim
otravovali co 10 dnů,vůbec nejčastější jídlo. A v další jídelně zas postrach sojový guláš.
Kebab....
.... alias gyros, bych také v Čechách nepozřel, dál na západ už vůbec. Jedině na Krétě v Paleochoře u bratrů Adonise a Stefanose.
podle mne - gyros a kebab jsou různé
v devadesítkách gyros neměl konkurenci, pak přišli slimá s kebabem a nedá se to polknout...
EU se jich bojí, netroufnou si kebabárny zakázat
Evropská unie se pře o osud kebabu. Používání fosfátů ve zmraženém mase se nezamlouvá Česku
Podle zástupců Německé asociace zpracovatelů Döner kebabu, kteří mluvili s deníkem Bild, jsou fosfáty nezbytné k tomu, aby mohlo být maso šťavnaté a mělo typickou kořeněnou chuť.
https://www.irozhlas.cz/zpravy-svet/evropska-unie-kebab-fosfaty_1712111…
Do kebabu na Prachaticku mířilo prošlé a neznámé maso. Veterináři: Bylo ho 1300 kilo
https://www.blesk.cz/clanek/zpravy-udalosti/694042/do-kebabu-na-prachat…
...rozmražené maso
https://zpravy.aktualne.cz/ekonomika/veterinari-odhalili-nelegalni-skla…
Blé, už řadu let si kebab ráda odpustím, v těch mražených balících je kdovíco - ale jistě halal! :-)
Re: A Z. Do kebabu jsem kousl jednou, když
to domů donesl Pinocchio a nabídl mi, že už nechce.
Málem jsem se poblil. Nedaly se žrát ani ty hranolky.
Jak to vidí v cizině.
Ta reportáž mi připomněla jednoho dobrého hocha z Bolívie, který popis české zabíjačky končil slovy: "Nakonec z prasatka zbyly jen ty nehty". (Myslel spárky.)
zabijačka
Uznávám,perfektní práce.
Dříve zabíjel táta 50-60 léta,tenkrát nebyly sáčky na tlačenku,tak do žaludku,nebo tlustého střeva.Máma přidala i červené papriky,mělo to pěknou barvu.Do tlačenku se nenechalo maso moc rozvařit.Jitrnic jsme moc nedělali,spíš prejt,tenké střevo jsme potřebovali na klobásy.V těch letech nebyly mrazáky,buď konzervy,nebo se maso naložilo a udilo.