Dělejte to EKO

Drtiva vetsina clenu Greenpeace, Zelenych... jsou meststi liberalove. To jsou mista, kde se elektriaka vyrabi v zasuvce.
V Cechach jsou zarne priklady Bursik+Biomasa...

Poslal, poslal .... ale nepošlete.

To je nepochybně pravda, však taky mají z čeho vybírat, je jich zhruba 140M.
Od 60. až do 80. let minulého století, tam bylo nesmírně rozvinuté polytechnické vzdělávání mladých v mnoha oborech, od malé i velké modelařiny, přes vynikající pozorovací optické systémy vesmíru, až po radiotechniku a pak i mikroelektroniku. Já sám, jsem od strejdy pravidelně dostával sovětské stavebnice z nějaké pražské sovětské prodejny, tuším Čajka se jmenovala?
Naprosto kompletní stavebnice např. tranzistoráků - včetně vzhledných krabiček. Od nejmenších reflexů a superhetků s jednou mf, velikosti asi tak naší Zuzany, Reny či IN70, až po fakt velké, čtyř- až pětirozsahové superhety velikosti asi něco mezi naším Menuetem a Carinou.
Byly tam začátkem 80.let už ke koupi i kompletní, neskutečně laciné stavebnice dvou typů přenosných čb televizorů s VHF-UHF, s úhlopříčkami 15cm (asi jako Šilelis a měl jsem dojem, že ta stavebnice je právě zjednodušený Šilelis) a druhý měl obrazovku okolo 22cm a stejnou elektroniku. Napájet se dal ten menší i nouzově, asi 10 hodin i z držáku s 8 velkými monočánky, z 12V autoakumulátoru, ze sítě s pěti napětími, nebo z termočlánku, položeného na plotně kamen, který uměl dodat 12V. To kdyby si někdo ten tv vzal do oblasti, kam ještě nedotáhli dráty a kde se svítí petrolejem.
Prodávali tam stavebnice opravdu všeho možného - tuším dvou, či tří druhů osciloskopů, tónové generátory, elektronické milivoltmetry, ale i takové zvláštní indikátory-měřiče s G-M trubicí..
Univerzální měřicí přístroje A-V-Ohm-Tr-Dio řady C a CM, zhruba jako náš PU120, ty byly v SSSR tak levné (tovární ekvivalent PU120 stál 22,-rbl, stavebnice 15,-rbl - a u nás stál obdobný PU120 890,-Kčs), že se jejich rozložené sady jako stavebnice, prodávaly jen pro zábavu a poučení. Prodávali i několik druhů univerzálních panelových "laboratoří" - osobně jsem v devíti letech začal zkoušet s jednou z největších, co se variability týkalo, uživatelsky i jaksi intuitivně velice příjemných, jmenovala se Junosť E-50, pro začínající elektroniky.
Fotka bude jistě na některém ruském amatérském webu, existuje několik webů, které se zabývají právě tím historickým "stavebnicovým oborem" v bývalém SSSR a také poznamenávají, že byla velká škoda s tím skončit.
Podle precizní příručky a jejího překladu do češtiny, se na tom panelu Junosť E-50 dalo postavit přibližně 150-180 různých zapojení úplně všeho možného, včetně poměrně složitých zapojení se šesti tranzistory a dvěma integráči. Všechno bylo chytře vymyšlený tak, že pokud šušeň neudělal hrubou chybu, nezapomněl některý spoj, tak to vždy chodilo tzv. na první šup, naprosto všechno. Naši se mohli málem zbláznit, ze všelijakých těch řvoucích sirén a hulákajících přijímačů :D
Stavebnice obsahovaly kromě páječky a šikovných rukou naprosto, ale naprosto všechno - včetně klubek drátu a smotků cínu. Ten laboratorní panel Junosť E-50 mám ještě schovaný v původní krabici a s původní příručkou, s výborným českým překladem - obsahovala i držáky na baterie, malý reproduktor, transformátorky a kromě tranzistorů i dva univerzální integrované obvody.
Kdo si vyzkoušel aspoň polovinu těch zapojení z příručky, tak potom dával slaboproudou odbornou střední školu s prstem v nose.
Potom není divu, že s takovou výchovou už od dětských let, měli Sověti tolik odborníků. A mohla si to dovolit snad každá rodina v dědině, kde byly k dostání baterie - protože ty stavebnice stály doslova pakatel. Myslím, že to prodávali za nějaké režijní ceny - v té pražské prodejně stála stavebnice toho přenosného TV přijímače, s již přednastavenými laděnými obvody a oživenými některými deskami, včetně obrazovky a kastlíku okolo 800,-Kčs. Bylo to někdy v roce 1980-1982 a po pečlivém sestavení z toho byl plnohodnotný čbtv třeba na chatu. Můj kamarád si tu stavebnici koupil a byl po sestavení udivený tím, že mu několik součástek zbylo - a televizor přesto fungoval :D
Pak se inventarizací podle precizního seznamu-rozpisu součástek zjistilo, že Sověti do stavebnice přidávali pro některé pozice, kde bylo možno očekávat nějaký rozptyl nastavení, 2-3 hodnoty odporů navíc. To proto, kdyby bylo potřeba funkci toho obvodu optimalizovat - výměnou za jinou hodnotu, tak byly přiloženy. 12-14-letý stavitel, by v nějaké zapadlejší děrevni asi těžko sháněl odpory. Tam byli někde rádi, že v nějakém místním smíšeném zboží, byly k dostání nějaké žárovky a vypínače. Ostatně podobně, jako tehdy a mnohde u nás - akorát že u nás měl ten zapálený mladý stavitel jen desetinu vzdálenosti do okresního města, s prodejnou Tesly.
Tuhle oblast ČSSR podle mne velmi zanedbala. A tři-čtyři druhy mechanických Merkurů, anebo doslova pár problematických stavebnic ala Logitronik v osmdesátkách, to už zachránit nemohly. I školní elektronické-radiotechnické kroužky v 70. a 80. letech, už umíraly - údajně nebyly peníze na platy vedoucích kroužků, ani na materiál. Někde to občas drželi vyslovení nadšenci, jako vedoucí tady u nás, co jezdil vlastním vozem a sháněl pro členy kroužku blbě sehnatelné součástky, nebo materiál z výhodného výprodeje.
Poslední takovou snahu u nás vyvinulo počátkem 60.let družstvo Jiskra Pardubice, dodávalo výbornou, názornou a perfektně funkční stavebnici SV-DV přijímače Radieta. Ovšem první a nadlouho poslední...
Sověti s tím začali už v 60.letech a ty jejich tehdejší stavebnice, byly ještě s miniaturními elektronkami - ani to nebyl pro sovětská děcka problém. Viděl jsem jeden ruský web, kde je tohle všechno perfektně zdokumentováno, včetně fotek postavených přístrojů.
Potom není divu, že Rusové měli a mají širokou odbornou základnu a tomu přizpůsobené školy. Mimoto si sovětský čelavěk-bastlíř musel často pomáhat různými improvizacemi, jako ostatně i u nás a všude v socialismu. To logicky lidi nutí přemýšlet a vymýšlet, jak úspěšně obejít nedostatek téměř čehokoli.
Mimochodem - sovětští amatéři-elektronici byli patrně úplně první, co začali stavět výborně funkční, satelitní přijímače pro příjem tehdy ještě analogových družic Astra s velmi populárním obsahem.
Záviděli jsme jim - doslova pletli z hoven biče, vesele s nimi práskali - a my čuměli do sovětského časopisu Radio, co se dovážel za 4,-Kčs/číslo i k nám, jako vyoraný myši, co to jako má znamenat - ale ono to fungovalo. Navíc mají Sověti/Rusové takový trochu zvláštní styl kreslení schémat, takže nebylo na první pohled jasné vůbec nic. Z větší poloviny to všecko ti sovětští amatéři měli postavený z naprosto běžně koupitelných součástek, jaké se v Litvě, v Lotyšsku, ale také i v Minsku a v Kyjevě, používaly k výrobě všech těch VEFů, Selen, Meridianů, Sokolů, Orbit, Rig, Šilelisů a kvant dalších. Paraboly až 150cm v průměru, kterými naháněli silnější signál pro méně citlivé amatérské přijímače, vyráběli buď z laminovacích souprav na lodě, nebo nějakým lisováním hlubokotažného hliníkového plechu a do přesně vypočítaných a vyrobených, betonových skořepin na dvorku. V tom sovětským časáku byly i fotky téhle výroby. Říkám - čuměli jsme na to, jak vyoraný myši. Tady se spíš přemýšlelo, jak ty paraboly nejlíp propašovat od Hirschmanna z Rakous, přestože ti největší místní nadšenci je dělali z laminátu taky. Ale ne do betonu, nýbrž do forem z pařené, ohýbané a různě vyztužované překližky.

Vůbec se nedivím tomu, že mají Rusové takovou odbornou základnu a nejen v elektronice.

Satana. Asi myslel ten hříbek. Tohle jsem četl poprvé. Je to blázen slabota.

teď už je takovejch vocasů spousta.
Na všech sociálních sítích, ve státní správě (Bartuška, Pekarová) na obcích (Novotný) ve vládě (Válek)
v umění (Geislerová, Hrušínský, Klus)
Krystlík, Džamila, většina pirátů a pirátek, celá redakce FORUM24...

Dřív to byl originální zjev, dneska je v tom smutným panoptiku jen průměrnej a docela nudnej.