Výzva ke spolupráci aneb: Selhaly-li všechny pokusy, nastal čas přečíst si návod.

Převzato z Litterate od Davida Dvořáka:

Následující řádky jsou v podstatě komentovanou a zdůvodněnou žádostí o spolupráci. Vysvětlím co navrhuji, proč to navrhuji, koho vybízím ke spolupráci, na čem navrhuji spolupracovat a za kolik … Bohužel, je to je trošku delší, ale sorryjako, tohle není o spolupráci s nedočkavcem, který chce výsledky hned :-).

Napřed malý úvod

Je zcela evidentní, že spoluobčané s naším viděním světa a obav z budoucnosti Česka prohráli. Na počet demonstrací nebo v hulákání pod okny vlády jsme vyhráli, ale ve všech posledních volbách jsme prohráli. Někde bude chyba. Můžeme se na problém podívat z různých úhlů, ale vždy dojdeme k jednomu a témuž:

1. prohráli jsme v mediálním prostoru, chcete-li v mediální válce. Media proamerických sluníček přesvědčila, resp. ovlivnila více spoluobčanů, kteří se o politiku moc nezajímají než naše strana
2. nemáme definováno co chceme, přičemž definovat co chceme, resp. mít schopnost rozpoutat celospolečenskou diskuzi na toto téma vyžaduje mít k dispozici za tímto účelem vhodný nástroj … a tedy opět jsme u médií.

Představte si reálnou situaci – v diskuzi v hospodě s přáteli budete chtít někoho „přetáhnout“ do našeho tábora. Dotyčný logicky uvažuje a je nakloněn souhlasit s logickými závěry. Takže začnete: „Víš přidej se k nám, my chceme ….“ a nic, ticho. Nevíme co chceme, resp. není to definováno. Řeknete: „Mainstream koncentruje své názory na seznam.cz, ty naše si můžeš najít na“ … a zase ticho. Vím, alternativních zdrojů je dost, ale jsou dosti roztříštěné, koncentrované místo není. Jedna z taktik manipulace je přeci přemíra zdrojů a zahlcení informacemi … A opět se tak dostaneme k médiím.

Pokud prohráváme v mediální válce, nedává moc smysl mít hlavní „tah“ přes demonstrace. Smysl dává zaměřit se na mediální prostor se snahou opanovat jej. V létě tady byli někteří, kteří říkali, že demonstracemi ničeho nedosáhneme, jen „upustí páru“ u naštvaného lidu. Očividně měli pravdu. Byl tady i názor, že jedna nebo dvě demonstrace vyděsí pětidemolici natolik, že ochotně do týdne předá vládu nebo alespoň změní směr svého protičeského jednání. Byl tady i předpoklad, že rychle založený spolek s dobrým rétorem v čele zvrátí výsledek voleb. Tak tito pro změnu pravdu neměli. Ovšem naši civilizaci donesla na vrchol svobodná a konstruktivní diskuze a volba nejlepších z navrhovaných řešení.

Proto nemá smysl zahájit bitvu, kdo co řekl, kdo za co může, ale jen a pouze přijmout prostý fakt, že tyto cesty nevedly k cíli a poučit se z toho.

Pak tady ale byli i lidé, jako P. Hampl, kteří už tehdy tvrdili, že demonstrace ano, všechny veřejné projevy nespokojenosti ano, ale k cíli povede jen každodenní tvrdá mravenčí práce směřující k vybudování odolných struktur a pokud se to povede, tak výsledky budou za hodně dlouho. Něco mi říká, že toto myšlení povede k žádanému cíli.

Dlouho tvrdím, že lidé z východního bloku mají oproti „zápaďákům“ neocenitelnou výhodu, resp. nepřenositelné zkušenosti. Ta naše největší výhoda je, že z „reálného provozu“ známe oba systémy velmi důvěrně. Přidejme k tomu fakt, že naše školství sice nemělo špičky jako Harvard, ale na druhou stranu poskytlo většině nadstandardně kvalitní vzdělání … většině! Možná nastal čas zužitkovat tyto výhody.

Pojďme se tedy podívat na dnešní situaci z dnešního pohledu.

Přijměme tezi, že společnost je rozdělena následovně – 80% lidí se o politiku aktivně nezajímá a z těchto 80% se zhruba polovina k volbám ani nedostaví. Zbylých 20% je rozděleno zhruba napůl, přičemž „sluníčka“ mají na své straně média, naše (na daních vybrané) peníze a státní moc. Zdánlivě neotřesitelné postavení. Ovšem jen zdánlivě neotřesitelné – tohle jsme přece už jednou zažili, ne? Pokud jsou takhle „loženy“ karty, pak naším cílem by mělo být získat na svou stranu spoluobčany, kteří jsou buď přesvědčená „sluníčka“ nebo spoluobčany, kteří zastávají ty jedině správné názory aniž by věděli proč a důvodem je jen, že je mainstream získal svými zmanipulovanými výstupy. Ty první asi nezískáme, ty druhé získat možné je.

Ovšem ani jednoho z těchto skupin nezískáme tím, že je budeme označovat „ovce“, „magory“, „hlupáky“ … atd.

Přijměme za fakt, že zde máme dva legitimní názory – jeden představuje rozpuštění národního státu a slouhovství USA nebo Bruselu, kterýžto názor je všude tlačen a má jasně stanovené cíle a metodiku, přesněji pomyslnou mrkvičku před nosem pro každého svého účastníka. Tou pomyslnou mrkvičkou je vize „Amerického snu“ … každý z tohoto tábora může zájemci nabídnou v podstatě léty propracované školení, které spočívá na jednoduché myšlence: Přidej se na naši stranu barikády, pouze naše strana Ti umožní, že si splníš „Americký sen“, že (pokud budeš schopný) můžeš dosáhnout na mety a bohatství nejvyšší … podívej se třeba na Muska, Gatese, Zuckerberga a další. Decentně zatají, že pokud bude dotyčný sázet Sportku, tak šanci na úspěch má násobně větší a v případě neúspěchu se bude mít o hodně hůře.

Historický pohled na dnešní situaci.

Jak jsem již psal, máme neocenitelný bonus, spočívající z nedávné a hlavně praktické zkušenosti z minulého režimu. Díky tomu můžeme predikovat, co se nyní bude dít a … a hlavně stanovit, jaká je účinná strategie obrany.

Je očividné, že nezvratitelně směřujeme tam, kde jsme již jednou byli – k vládě jednoho názoru, jedné pravdy a vše ostatní bude „out“ ne-li přímo trestné. Za jiné, než správné a povolené názory se bude vyhazovat z práce, zavírat do kriminálu a bude maximální snaha znemožnit i jen šíření oponentního názoru. Naše minulá zkušenost ukazuje, že tohle je naše nejbližší budoucnost.

Naše minulá zkušenost ukazuje, že tohle je naše nejbližší budoucnost.

Ovšem taky ta nedávná zkušenost říká, kam to povede – zprávy budou čím dál absurdnější a vylhanější , jedna lež se bude přebíjet větší lží až nakonec nikdo, ale opravdu nikdo nebude provládním médiím věřit.

Když nás dostihly první „výdobytky“ kapitalismu, tak se zrodil bonmot, že bolševik nám lhal o socialismu, ale říkal krutou pravdu o kapitalismu. Ale před r. 1989 nikdo bolševikovi nevěřil, protože dnes a denně s námi manipuloval v médiích, které na 100% ovládal … Ale přece ta samá situace nastává dnes – ovládají média, chtějí ovládnout celý mediální prostor a k tomu bezostyšně lžou a manipulují lidmi. Je naprosto zákonité, že dojdou do stejného bodu – nikdo jim nebude věřit. Na konci éry socialismu poslouchali Hlas Ameriky úplně všichni – i nomenklaturní komunisté. Tohle nastane i teď, jen je třeba nyní vybudovat náš „Hlas Ameriky“. Zkušenost taky říká, že nemá smysl jít „hlavou proti zdi“, ale kapku po kapce ten režim rozleptávat. Právě teď nastává doba pro pomalou nenápadnou práci, kdy výsledky zužitkujeme až nastane vhodná doba. Moc toho dělat nebudeme moci, ale tohle ano … připravovat se. Doba zrychluje, takže to nebude trvat tak dlouho jako minule – dříve byl k dispozici max. jen cyklostyl a to ještě omezeně, kopírky byly pod přísným dohledem. A i za této situace šíření informací nebyli schopni zabránit. Dnes máme internet a ani ten nepůjde utěsnit na 100%.

Jak na to?

Vsaďme na zkušenost, že lidé budou zákonitě chtít mít v dosahu objektivní zprávy. Čím více bude mainstream lhát a manipulovat, tím větší množina lidí bude požadovat naprosto přirozeně objektivitu. Tohle je náš prostor. Zcela určitě budou umlčovány servery blogerů a servery s alternativními zprávami. Obrana musí spočívat na faktu, že nikdy neumlčí všechny, proto musí být k dispozici seznam kontaktů s dohodou, že při umlčení jednoho člena ostatní na svých platformách ihned zveřejní novou adresu na které působí umlčené médium.

P. Hampl tvrdí následující – potřebujeme dostat do mediálního dosahu sluníček naše informace, zprávy, naše myšlení. Nemá smysl přesvědčovat náš tábor přesvědčených, naši bublinu. Pro změnu potřebujeme hlavně ty (z těch 80%), kteří jsou dnes ovlivněni správnou ideologií jen díky jejich zmanipulování. V mainstreamu jsou pouze výstupy osvícené jen těmi jedinými správnými slunečními paprsky a tam se svými názory a myšlenkami nepronikneme (P. Hampl např. nesmí mít ani blog na blog.idnes.cz). Mysl správného sluníčka je současně dnes zformována tak, že návštěva webů kde jsou jen naše názory u něho instinktivně vyvolá osypky a … a tedy jeho první signální mu říká, že na takový web ee.

Současně P. Hampl tvrdí, že bez podpory „budoucích elit“ nemáme šanci na změnu. Ovšem pozor! … hlavně ty budoucí elity budou chtít být objektivně informováni – už jen z důvodu, aby byli „v obraze“. Současně ovšem nemají čas prohledávat kdejaké zákoutí internetu, aby doslova vyčmuchali informace, které vyvažují mediální manipulaci mainstreamu – tedy opět prostor pro nás.

Jinými slovy – s Hamplem se domníváme, že by mohl uspět projekt něco jako „Denní svodka objektivních zpráv – DSOZ“, nějaký „alternativní seznam.cz“. Zpráv nesmí být moc, musí být vidět snaha o objektivitu, nesmí obsahovat blbosti a musí to být průřez celospolečenského života, tedy i jiné rubriky než politika. Zkrátka tak akorát … přesněji: přiměřeně.

Úvahy začínají tím, že název portálu nesmí být radikální v očích sluníčka a současně tam naše sluníčko musí nají ty „své zprávy“. Podle sociologa si pak, pokud tam budou i zprávy z našeho vidění světa, sluníčko přečte i tyto zprávy – a to je hlavní cíl. A nemám důvod nevěřit, že tomu tak nebude. Ostatně i naše vlastní zkušenost z bolševika říká, že jednostranné zprávy se dříve nebo později zajídají a lidská přirozenost je vyhledávat objektivitu.

Technické provedení

Jednalo by se o portál, který by nepřebíral články, jen by to bylo v podstatě místo se seznamem nadpisů článků s příslušnými odkazy ke zdroji. Důvodů je více, mezi hlavní patří, že k přebírání článků mainstreamu bychom potřebovali povolení (mají to dokonce ošéfované tak, že nelze používat ani čtečky RSS) a v případě alternativních psavců přebíráním článků jim zmenšujeme návštěvnost jejich webu (což je nežádoucí), prostým uvedením nadpisu článku a odkazem na něj konáme pravý opak (zvyšujeme návštěvnost). Vzory technického řešení najdete na www.nepodvoleni.cz nebo www.svoboda-projevu.cz . První sestavuji něco jako „ČTK alternativy“ na druhém pak zkouším sestavit „DSOZ“

V teoretické rovině je možno projekt řešit dvěma způsoby – několik redaktorů na plný úvazek nebo větší počet nadšenců, kdy si každý vezme na starost malý úsek. Vzhledem k tomu, že peníze zatím nejsou (web bude striktně bez reklam) a vlastenectví se stejně pro peníze nedělá, pak přichází do úvahy jen druhá možnost – tedy větší počet dobrovolníků pokud možno tak, aby každá rubrika měla min. 2 „redaktory“ a ti se střídali ve “službě“. Předpoklad je tak 0,5-1 hod. každý den – prostě z vyhlídnutého článku zkopírují nadpis a přidají www adresu.

Já jsem schopen a ochoten zajistit technický chod portálu a s trpělivostí zaškolit jednotlivé „redaktory“. Z hlediska požadované dovednosti by práce obnášela zkopírovat nadpis a www adresu vybraného článku ~ videa, tedy, dle mého, celkem nic náročného. Pro starší mám vzkaz – mám 61 let, dovedu si představit s čím můžete bojovat, proto Vám vzkazuji: Nemějte obavy, patřičnou dovednost ke zvládnutí požadované práce Vás naučím.

Koho vyzývám ke spolupráci

Napíšu, kdo je asi ideální a proč. To ovšem neznamená, že se nemůže účastnit i někdo jiný.

1. Je úplně jedno, zda to bude žena nebo muž, musí mít pouze intelektuální kapacitu rozpoznat ve „svém úseku (rubrice)“ důležité a hlavní zprávy a trendy a měl snahu o objektivní pohled. Neměl by to být někdo, kdo propustí zprávy typu, že proti „populárnímu“ Covidu se lze uchránit odstíněním čepice pomocí alobalu a místo bambule připnout anténku přesné délky.
2. Spolupráce by měla být ve formátu „kulatého stolu“ – pokud jednoho z nás postihne INK. (infarkt-nehoda-kriminál), tak plynule musí nastoupit náhrada a na výstupu celku se to nesmí projevit.
3. ideálem by mohl být někdo, kdo je na rozhraní důchodového věku, případně už důchodce. Proč? … no důvodů je více, ale mezi hlavní asi patří, že to je generace, která polovinu života budovala socialismus a druhou polovinu kapitalismus. Máme tedy zkušenosti, můžeme porovnávat a vyhazov z práce nás neohrozí – někteří už jsou v důchodě nebo by šli do předčasného. Navíc, tato generace (kam patřím i já) má morální dluh – generace našich rodičů v opravdu těžkých podmínkách vytvořila statky, které byly a stále jsou základem našeho komfortu a … a naše generace umožnila zcizení, vykradení nebo zničení většiny z toho. Ale znovu upozorňuji – vyzývám ke spolupráci kohokoliv, taková rubrika „domácnost“ nebo „zahradničení“ moc politicky nebezpečné nejsou, vyžadují jen někoho, kdo má přehled co se v dané oblasti odehrává. Pro zprávy ze světa to mohou být i Češi usazeni v zahraničí.

Výchozí rubriky

Uvedu nástřel výchozích rubrik. Není to fix, mějme na paměti, že portál má sloužit obyčejným lidem jako jsme my – tedy nebýt zahlcen informacemi, mělo by to poskytovat objektivitu abychom byli sami „v obraze“ a samozřejmě sami rádi daný portál využívali.

Nástřel rubrik je následující:

• domácí dění (zprávy, komentované zprávy i komentáře ~ názory)
• byznys /ekonomika
• auta motocykly
• počítače, telefony atd.
• věda a technika
• sport
• sex, vztahy, psychologie
• domácnost, vaření, zahranidčení
• kultura, divadlo, hudba atd.

Znovu opakuji – musí to být uděláno tak, abychom to sami rádi používali a to z toho důvodu, že nám to bude dávat objektivní celkový přehled. Zcela jistě budou umlčovány weby s nevhodnými názory, ale např. i v samotných USA je možno najít dostatek oponentních zpráv k tomu co nám tady tlačí do hlavy. Navíc, bude-li náš portál mít i hlavní zprávy z mainstreamu, pak mají složitější situaci nás prohlásit za dezinformátory. Z jejich strany pak mají jedinou možnost – ubrat ve lhaní a snažit se alespoň o zdání objektivnosti … což by byl nepochybně náš úspěch :-).

Zpětná vazba a ostatní

Domnívám se, že by to mohlo začít trošku fungovat už 5 lidech, 10 „redaktorů“ bych viděl jako dost dobrý začátek. Dále, je třeba si uvědomit, že ze začátku to nebude žádná „hitparáda“, ale … Google začínal v garáži a i ta nejdelší cesta začíná malým vykročením vpřed a taky i ta největší hromada písku se skládá z jednotlivých malých zrníček.

Další věc – „redaktoři“ by zcela jistě byli z různých koutů republiky, což už je celkem blízko k faktu, že na hodně místech ČR budou „naši“ odzkoušení lidé … a co jiného je základ jakékoliv celostátní organizace?

Mám přislíbeno následující:

• pokud se dáme dohromady, pak je šance na nějaké proškolení od profesionálních novinářů. V této oblasti se celkem angažuje P. Hampl, který s fin. podporou od významnějšího podnikatele pracuje na projektu Jungmannovy národní akademie. Základy objektivní žurnalistiky budeme potřebovat, bez toho nebudeme ani vědět, že zprávy se např. děli na zprávy, komentované zprávy a názory-komentáře … atd. Jak píšu, ze začátku to jistě nebude na 1*, budeme se muset spoustu věcí učit přímo „za pochodu“
• druhou věc, kterou mám předjednanou, je něco čemu pracovně říkáme „redakční rada“. Tohle by mělo být těleso akademiků a intelektuálů, kteří by dávali zpětnou vazbu – jednoduše by náš portál používali a v nějakých intervalech nám říkali co považují za dobré, špatné, co tam chybí nebo naopak přebývá.
• současně se mé myšlenky ubírají i směrem „rozšířené redakční rady“, což by bylo těleso obyčejných lidí – aby byla zpětná vazba i od nejpočetnější vrstvy těch, pro které to je určeno.

Pro blogery a všechny psavce mám následující – z důvodu „střetu zájmů“ by jste neměli být v redakční radě nebo přímo „redaktory“. Na druhou stranu, bez blogerů a psavců to nebude fungovat. Vašim příspěvkem v boji s tou hydrou je právě Vaše psaní. Kvalitní článek ~ blog ~ komentář se zveřejněným odkazem v našem projektu Vám jen přivede další čtenáře … což je taky Vašim i našim cílem.

Kdo tedy má zájem a chce se přidat k „nepodvoleným“ nebo „nepodvoleným důchodcům :-)“ kontaktujte mě pomocí formuláře zde:

• https://www.nepodvoleni.cz/nabidka-spoluprace/

Každému odpovím, dozví se kolik lidí chce přiložit ruku k dílu a pokud nás bude alespoň 5, pak začneme tím, že se shodneme na názvu portálu a rubrikách. Dál už to pak bude na nás samotných.