Nejvzdělanější generace

Matěj Gregor - Lhali lidem. Pohled od Svobodných (24news 26. srpna 2023)

...„Tahle vláda vstoupí do dějin jako vláda největších lhářů a nesplněných slibů. Člověk se nestačí divit, s jakým klidem současná vláda lhala lidem v předvolební kampani,“ uvedl Matěj Gregor, předseda spolku Odchod.eu a člen vedení Svobodných. „Teď se odborníci a politologové podivují nad tím, proč má vláda nejnižší důvěru v historii České republiky. Přitom odpověď je jednoduchá a nepotřebujete na ni doktorát z politologie. Lhali lidem,“ je přesvědčený Gregor.

„Jako pětikoalice selhávají v komunikaci, nepůsobí jednotně a ve vládě mají řadu nedůvěryhodných a neschopných lidí. Využili lidi pro svůj nemocný a věčný boj s Andrejem Babišem a když se dostali do vlády, nepřevedli absolutně nic,“ dodal Matěj Gregor, který zároveň opakovaně odmítá, že kritika vlády má něco společného s podporou Babiše, Ruska, extrémistů, apod. „Kritika vlády je kritikou lhaní, porušování slibů. Kritika vlády je starost o budoucnost České republiky,“ dodal.

Ony nám tu mladou generaci i oblbují možnosti nových technologií.

Hrávali jsme kanastu a většinou jsem to počítal já, ale jednou se mi nějak nechtělo, tož jsem tento úkol přidělil dceři. Ona po druhé hře vytáhla mobil s kalkulačkou. Já vykulil oči a ptám se jí, jestli se neposrala, že jde o sčítání a k tomu stačí člověku tužka, papír a mozek. Ona na to, že je to takhle jednodušší. To měla pravdu, ale já myslím, že člověk by měl občas používat svůj mozek, jinak mu zakrní a zblbne.

Když se dnes něco pojebe, tak se to sofistikovaně vymění a opraví. Pokud se zjistí, že není náhradní díl, kvůli válce, nebo, že se nám fabrika odstěhovala do čajny,tak jsou v hajzlu. Pamatuji, že za komančů, kdy náhradní díly nebyly, tak když se něco pojebalo, v každém jzd, nebo fabrice, měli nějakého ferdu mravence, který zainprovizoval a za chvíli to zase fachčilo.

Pokud člověk ucítí nějaký tlak, musí na něj reagovat, aby se bránil, nebo vyřešil problém. Tím se zároveň učí. Dnešní mladí, vycházející ze škol, moc ty tlaky necítí. Všechno víceméně funguje, mamahotel, bezproblémový život jim leží u nohou. Na vše mají svoje práva. Ale nevyčítejme jim to, v jejich věku bychom se chovali stejně.

„Těžké časy vytvářejí silné muže, silní muži vytvářejí snadné časy. Snadné časy vytvářejí slabé muže, slabí muži vytvářejí těžké časy."

Naprosto s Vámi souhlasím s názorem na současný vzdělanostní marast v našem státě. Při diskuzích o současnosti pokládám tuto skutečnost za naprosto zásadní! Moje generace (ročník 1946) už v úrovni vzdělanosti začala pokulhávat za generací našich rodičů. Jejich generace byla, slovy Jana Wericha, „oběť humanistické blbosti“. Ale postavila novou republiku na nohy, byli jsme středoevropskou enklávou proti fašismu, rozvíjela se výroba a na těchto základech se začala republika po II.WW opět zvedat. Bohužel přišel rok 1948. Přesto se dařilo, sice s velkými těžkostmi, republiku zvednout. Stavěly se nové fabriky, zdravotnictví bylo na velmi dobré úrovni, stavěly se přehrady, silnice, v zemědělství jsme byli soběstační, stát nebyl zadlužený jako teď. Úroveň školství se držela na dobrém průměru a to proto, že ještě učili staří kantoři. Ale podle vlastních zkušeností mohu říct, že nároky na úroveň znalostí byly v porovnání se současností velice vysoké. I bez googlování a vymývání mozků.

V poslední době mně úplně dostaly čtyři zkušenosti, jak to v dnešním školství vypadá. První byla výuka na druhém stupni ZŠ. Zjistil jsem, že vnuk nezná trojčlenku, Newtonovy zákony a koncovky oxidů. Tak jsem ho začal doučovat. Podařilo se z něj udělat premianta. Když jsem si posléze na tuhle úroveň stěžoval na třídní schůzce mladému učiteli, tak ten si stěžoval, že ve třídě nikdo nedává pozor, hrají si s mobily, nebo hrají šprtec. Tak jsem mu navrhl, aby kluky (byla to navíc hokejová třída kluků), aby je při problémech nechal dělat třeba kliky. Na tréninku je trenér honí jak nadmuté kozy. To prý nejde. Proč? Protože kdyby si někdo z rodičů stěžoval, tak by ho vyhodili za fyzickou šikanu. Tak jsem řekl, ať je nechá opsat 10x Školní řád. To prý taky nejde, protože rodiče by si mohli stěžovat na psychické týrání.

Druhá skutečnost mně šokovala, když jsem se ptal na téma budoucí bakalářky, jaké má téma své bakalářské práce. Zajímalo mně to i z toho titulu, že studovala na mojí Alma Mater (kdysi VŠZ Brno, nyní univerzita). A dostal jsem šok, když mně řekla zadání, které znělo: „Postavení LGBT komunity ve společnosti na Jamajce“!!!! Tak tady jsem velice tápal nad totální zhovadilostí a neviděl jsem jaké přínosy tato práce bude mít pro naše zemědělství a potravinářství. A dnes už to nese ovoce. Až na to, že nejsme soběstační v potravinách a buzeranti z Jamajky nám nijak nepomohli.

A třetí šok jsem zažil při mém uskutečněném výběrovém řízení na projektového manažera. Požadavky VŠ elektrotechnika a elektronika, technický AJ, znalost HW, sítí a OS Windows, detekce vizuelně zjistitelného porušení zařízení, práce 7/24, řidičák. Výsledek? 126 pozvánek dle CV. Prvních 13 jsem vyrazil hned po příchodu, protože bylo léto a adepti šli asi na přehradu a podle toho taky byli oblečeni. Navíc při příchodu ani nepozdravili. Velice se divili, že VŘ tak rychle skončilo. S dalšími jsem se rozloučil při problémech s AJ, znalostmi techniky, detekci poruch, případně je zarazila pracovní doba, protože oni se chtějí taky bavit a odpočívat. Zajímavé bylo, že většina říkala, že se všechno doučí. Tak jsem se jich ptal, jestli si myslí, že zaměstnavatel je má platit za to, aby se oni učili bez minimálního přínosu firmě. Divili se velice. Ale o hodnocení měli celkem jasno. Platy od 25-40 tisíc, auto k osobnímu užití, NTB, mobil a jeden dokonce asistentku. A nakonec jsem vzal středoškoláka, necelých 50 let, perfektní technik, znalec HW, SW, sítí, který se navíc staral o svého těžce nemocného otce. Dělá pro mě dodnes.

Další objev jsem náhodně učinil na doporučení známé, jejíž vnuk chodí do ZŠ SCIO v Brně. Ten vnuk ještě na konci druhé třídy neuměl počítat do 10, neuměl číst, ale ve škole se mu líbilo, protože si tam hráli. Tak jsem si našel školní web a zjistil jsem, že se nejedná o zařízení, které má dětem dát vzdělání, ale o školu jejíž hlavní náplní je: „…ukazujeme dětem, jak se umět učit a být navždy zvídavý. Děti budou šťastné, jen když se naučí řídit svůj vlastní život. A k tomu je s pochopením vedeme“. Dost mně zaskočilo, že ve škole neučí učitelé, ale děti vzdělávají „průvodci“! detaily jsou na jejich webu. Člověk neví, jestli se má smát, nebo plakat. Jen se divím těm jejich rodičům, že vůbec své dítě do takové školy dávají. Už se nedivím, že se neustále hovoří o příliš vysokých nárocích na děti při výuce, protože se zabedněnými ovcemi se velmi dobře manipuluje!

Omlouvám se za poněkud rozsáhlejší příspěvek do diskuze, ale mým dětem a hlavně vnukům a pravnukům nezávidím buducnost.

Můžeme o tom vést spory, můžeme s tím nesouhlasit, ale to je asi tak všechno co s tím dá dělat dělat. ;o)

Mladí to vidí jinak, takže si to udělají po svém, a ostatně je to jejich budoucnost.

My nakonec budeme rádi, když se Milion chvilek nedopracuje do stavu Rudých gard (a že k tomu mají celkem slušně našlápnuto), a nedopadneme jak za Velké čínské kulturní revoluce, kdy se mladí mstili na svých rodičích a profesorech za své frustrace.

" ...téma své bakalářské práce ..., které znělo:  Postavení LGBT komunity ve společnosti na Jamajce!   .... se zabedněnými ovcemi se velmi dobře manipuluje! "

Ano, a jak to pak vypadá v praxi vidíme např. na kauze kolem odvolání doc. Ševčíka, děkana Národohospodářské fakulty. Nějaká Mgr. Věrka Koukalová, osoba figurující v kauze odvolání doc. Ševčíka  je na pozici vedoucí Public Relations na VŠE   získala v roce 2022 titul Mgr. a téma její diplomové práce bylo: "Loki: transmediální narativní analýza postavy trickstera".  To samo o sobě dává tušit, jak tato osoba  uvažuje. Koukalová musí poslouchat co má dělat, aktuálně prudit doc. Ševčíka. Doplnění představy o Mgr. Koukalové si můžeme udělat z jejího příspěvku na nějaké a-sociální síti: "...většinou nasraně čumím do blba..."   A tohle je vedoucí PR na vysoké škole ....

"Postavení LGBT komunity ve společnosti na Jamajce"  a   "Loki: transmediální narativní analýza postavy trickstera"  není žádná sranda, protože to je jen nepatrný příklad toho, co se děje na dnešních univerzitách. To, že jsou studenti líní jako vši, že jdou cestou nejmenšího odporu  a že si vybírají  úchylná témata diplomek, které  jsou naprosto  neužitečné  je vcelku logické, ale  zásadní  problém je v tom, že na univerzitách  jsou vysokoškolští učitelé, kteří tyto prapodivné témata diplomových prací  vyhlašují a podle toho to na univerzitách a se společností jako celkem vypadá.  S tím přímo souvisí  indoktrinace  dětí na základních školách  kolem LGBT. Opravdu chceme Mgr, kteří jsou odborníky na LGBT a analýzy  Lokiho? Opravdu je nutné platit toto "studování" z našich daní?    Mimochodem, co že to Fiala  dělal, než šel  do politiky? Neučil náhodou na "vysoké" škole, která teď  má  velké finanční problémy / krachuje  ?  Vypadá to, že i ti líní studenti  nechtěli na fialové škole studovat. Jinak by normálně fungovala dál. 

Odkaz na aktuální rozhovor s doc. Ševčíkem, kde se dozvíte jaké politické prasárny se u nás dějí najdete  zde: 
https://protiproud.info/politika/7377-hovory-s-nepodvolenymi-v-primem-prenosu-ostre-otazniky-doby-vymknute-z-kloubu-pred-kamerami-ti-ktere-ct-urcite-nepozve-odvazni-a-odhodlani-jdou-nam-po-krku-ale-plati-zadny-plan-nikdy-nevyjde-a-dokud-dycham-doufam.htm
min 32: Řeporyjec Novotný navádí k vřaždě doc. Ševčíka
min 35: Koukalová:  "...většinou nasraně čumím do blba..."

Věrka Koukalová na VŠE: https://pr.vse.cz/kontakty/
výplod pětiletého studia  Mgr. Koukalové s názvem "Loki: transmediální narativní analýza postavy trickstera" není blbý vtip, odkaz zde: https://dspace.cuni.cz/handle/20.500.11956/177657

mládí máme nevzdělané. Až ve stáří poznáš dno, tak už je to na hovno. Vychcaností hlavně hýří sociální inženýři. Sociální vědci, to jsou pěkní zmetci. Dnes kdejaký Bc. má v hlavě místo mozku jen 00 (wc).

Pavel, Fremr, Baxa, za tzv. demokracii velice slušná taxa!

Jelikož včerejší komenty nikdo nečte, mohl by to přehlédnout, tak pardon, dávám to sem. Ostatní to přerolujte.

Pane Rade, nikdy nebyla doba dobrá, vždy se lidé chtěli mít líp. Já se s vámi vsadím o cokoli, že i ten Musk špekuluje, jak by ještě víc vydělával.

Když si to ale vezmete realisticky, tak žádná generace našich předků nežila v takovém blahobytu, jako my dnes. Pochopitelně, vždy budete cítit nějaká příkoří a to, že vám jiní hází klacky pod nohy. V tom případě máte dvě varianty, jak se s tím vypořádat. Buďto nešťastně lomit rukama, jak je vám ubližováno, což vám ale příliš nepomůže vaší situaci zlepšit. Nebo zatnout zuby, zamračit se a v jakékoli době se pokusit vytěžit co nejvíc pro svojí rodinu.

Víte, pane Rade, já vlastním činžák. Žádná honorace zrovna nejsme, když jsme ho v devadesátkách kupovali, tak já hákoval v lese a moje žena kvrdlala vařečkou v závodní stravovně. Dva proletáři jak vyšití. Ale koupili jsme ho na dluh, zatli zuby, dluh splatili. Jenomže to předtím 40 let vlastnil OPBH. Takže vydělané peníze jsme nepoužili na to, abychom pili drinky s deštníčkama na Bahamách, ale vráželi jsme je do toho baráku. Upozorňuji, že v té době bylo ještě regulované nájemné, kdy dnešní ombudsman tvrdě hájil nájemníky, takže těch pár šupů z nájmů nám příliš nepomohlo. Ale my už tehdá věděli, že je potřeba myslet na zadní kolečka. A vyplatilo se. Dnes už mi na účtu každý měsíc přistává nájemné obvyklé a když bude inflace 20%, tak o to samé jim to vždy v lednu zvednu a budu na svých.

Celé to je o tom, že když jsme byli plni sil, tak jsme si záměrně trochu odtrhli od huby, páč jsme věděli, že ty síly nám časem budou docházet. Tak až už nebudeme takoví sokolíci, abychom se nemuseli spoléhat na nějakou žebračenku od státu, ale abychom se dopředu zajistili sami. Což se povedlo. A toto stále kladu na srdce svojí dceři: "Jo, dnes jsi mladá, život před sebou, ale mysli i na doby, až zestárneš, protože pokud si to neposichruješ dnes, tak potom už taky na to třeba nebudeš mít. Když toto podceníš, tak si pak nestěžuj, že ti systém ubližuje, vina bude na tobě". A naštěstí to vypadá, že to pochopila.

... možná nejen ve vztahu k Vidlákovi, tedy Danu Sterzikovi, případně jeho bratrovi Markovi, ale mnohým jiným, včetně svých vrstevníků. Chlapci a děvčata...

Podle toho co Dan napsal, doufám s vědomím jeho otce v poměrně osobní rovině, mohu sdělit že v mnohém máme mnoho společného. V mém případě třeba původní profesní vzdělání, ke kterému jsem se rád vrátil, když se mé následující vzdělání politicky nehodilo z hlediska už ne kádrového, ale nově personálního profilu. Rád jsem i tu elektrikařinu uplatnil a následně, když několik ředitelů základních škol usoudilo, že kantorů mužů s určitou a nepřehlédnutelnou životní zkušeností, která NEMUSÍ nutně ideově ohrozit nejmladší vzdělávanou generaci ve vzdělávacím procesu, mohl jsem využít i onu právně podloženou kvalifikaci, včetně  přirozené vzdělaností Danova otce, stal jsem se na několik let i učitelem. Neskončil jsem v tomto oboru pro nelibost nadřízených, ani žádné politické reprezentace. Skončil jsem sám, protože jsem nebyl schopen a ochoten přijmout dost zásadní změny ve školství, ať už výrazného zařazení forem inkluze, likvidaci původní vzdělávací soustavy a především velmi výraznou změnu chápání společnosti a především rodičů dětí, které jsou "vzdělávány". Rodičů kteří postupně zvyšují svůj tlak na školství v tom, že vidí postavení učitele jako službičky "nauč a do výchovy nemluv". Neměl jsem na to nebyl bych tolerantní, udělalo by to víc škody, než užitku. Rád jsem se vrátil k profesi z naprostého počátku svého produktivního života v blízkosti kolejových vozidel.

Proč takto dlouhý úvod? Více méně podobně, někdy dokonce stejně proběhl profesní život nás mnohých dnes starců kolem 70 let, tedy lidí, kteří se v padesátých letech narodili, v šedesátkách se vzdělávali, aby do profesního života vstupovali někde mezi léty 69 - 72, mnohdy "se společenskou potřebou nahradit pomýlené, nepřijatelné a životem zkušené, ale aktuální mocí upozaděné odborníky". Byla to zbabělost, nebo prostý nástup do profesního života? To si může každý vyhodnotit sám za sebe, dnešní bojovníci za tehdejší svobodu to mnohdy vidí nekompromisně a jednoznačně....dost často právě ke škodě celkového vývoje současné společnosti. 

Dnešní čtyřicátníci a starší, podobný vstup do profesního života datují do přelomu tisíciletí. Nemálo z nich do profesního života vstupovalo podobně jako my v těch sedmdesátých letech minulého století, nyní kolem devadesátek. Nicméně vzdělávací proces minimálně na základních školách probíhal stále ještě v "zajetí" původních vzdělávacích postupů s více či méně poučenými, "vyučenými" a vzdělanými PEDAGOGY dob dnes rádoby překonaných. Dnes, pokud je takovýto pedagog tvrdohlavý, se mu může stát, co se stalo paní učitelce Bednářové. Ona není sama, které se dostalo tak výrazného "poučení", jen bylo potřeba najít človíčka, který bude hodně viditelný, aby mnozí jiní mohli být snadněji "voditelní", v konkrétní profesi dost jasně vymezené dobou.

Jak to souvisí s tou vzdělaností generací, podle popisu Dana? Na první pohled se s ním dá souhlasit. (Já si dávám do souvislosti i předchozí články "mladého Sterzika", na které jsem nemohl reagovat, protože jsem si je četl v mobilu a reagovat z mobilu dost dobře neumím.) Vývoj naší současnosti podle něj začínal tak nějak kolem roku 1945. Tou dobou jakoby se shodoval s vládními plochodrážníky tisku, začínaly problémy České státnosti, nebo spíš Československa, vítezstvím SSSR na našem území nad fašismem, v roce 1946 na to konto přimknutím obyvatelstva k SSSR většinovou volbou KSČ, kterým se vytvořily předpoklady pro "puč" KSČ a kolaborujících politických stran spolu s uznanými společenskými zájmovými organizacemi, včetně ROH na "devastaci" společnosti, která "okradla" nemalou část společnosti o menší, či větší osobní vlastnictví. O tom spekulovat nechci, byl by to dlouhý, pro mnohé naprosto nepřijatelný "přípis", i kdyby měl časově a vývojově určitou logiku. V té době se stalo skutečně příliš mnoho nepravostí až zločinů, které se však nikdy do budoucna nedají odestát. V každém případě se právě ty nepravosti staly dostatečně třeskavou municí o desítky let později, aby rozmetaly i to, z čeho mohl polistopadový vývoj těžit ve svém společenském rozvoji, ve vzdělávání a vzdělanosti nejmladších generací, v soběstačnosti části průmyslové výroby i v zemědělství, ve společenském životě a aktivním politickém vývoji všech generací bez osočování jednotlivých generací z lokajství, podbízivosti se aktuálním rádoby mocnostem, návratů do minulosti potlačovaných, nebo vyzdvihovaných kategorií občanů.

Dane, pokud jsem to pochopil správně, vidíš, že generace tvých pra a praprarodičů byly méně vzdělané, ale občansky se probouzely a profesně byly na úrovni, protože kapitalismus volné soutěže převzatý do první republiky z Rakousko Uherska. především na území Čech (a Moravy), příznivě ovlivnil právě tu část vzdělanosti, kterou potřeboval. Generace našich (nás 70+) rodičů, kteří se narodili za první republiky, případně krátce před druhou světovou válkou a vstupovaly do profesního živote problematicky těsně před válkou nebo za války, případně těsně po válce, hledaly a našly potřebu velice všeobecného vzdělání i nad profesní dovednosti na kterékoliv společenské úrovni. Vedle potřeby poválečné společnosti měli tito lidé vlastní ctižádost takového vzdělávání a velmi mnoho z nich je využilo v profesním i obecně společenském životě, což se části z nich mohlo hodit ke vzrůstu společenského uznání a postavení, ale nemálo z nich na to dojelo při společenských zvratech v době Pražského jara, kdy byli značkování jako zpátečníci, aby se pro některé další stalo osudem "nepochopení 2000 slov" a charta 77 se stala završením "potupy a znesvěcení" myšlenek té pravé demokracie. V tom se velmi různorodě, ale především profesně v tzv. "středním a vyšším" společenském zařazení pohupovala právě ta tebou Dane vzpomenutá, nejvzdělanější skupina našich společných předků. Moje generace 70+ vstupovala do postupně se zklidňujících vod společenského vývoje v ČSSR kolem let 1970 a dál. Dovolím si tvrdit, že my jsme vstupovali do NORMALIZACE s poselstvím našich rodinných předků, kteří byli nějak zařazeni a věrchuška se chovala podle normalizačních pouček. Výběrově, podle nebezpečnosti nebo společenského významu "nejvzdělanější generační skupiny", umožňovala vzdělávání a zařazování nás už ne dětí, ale ještě ne nosné generace tak, aby se vše tak nějak porovnalo. Bylo nám většinově dopřáno obstojné vzdělávání a co se týká "politického vědomí a zařazení", zpravidla se "aktivita vyplatila" i když SE někdy a někde pochybovalo o skutečném společenskopolitickém zápalu jednotlivců.

V těchto dobách dostávali zelenou zejména ve státní správě ověření potomci ověřených předků a i když poctivý přímý nadřízený zapochyboval, dobře postavený nadřízený onoho poctivého přímého nadřízeného měl dost pravomocí, aby pochybnosti zvrátil. Potom se mohlo stát to, co se stalo v případě PePa a ten pán nebyl ani zdaleka sám, jen ta úroveň se podařila. (Čalfa, Dlouhý, a plejáda státních úředníků, významných politiků, průmyslníků atd., více, či méně viditelných)       

Teď už se snad dostávám k jádru pudla. Nemyslím si, že by generačně šlo JEN o výši a šíři vzdělání a vzdělávání generací. Domnívám se, že jiným způsobem opakuji to, za čím si stojím.

Ne výrazný  podíl vítězství SSSR nad fašistickým Německem a vděčnost občanů, byly motorem nastartování společenských změn v Československu, ale právě ona generační zkušenost občanů ve vztahu k vývoj vlasti a zároveň společenskopolitická nezkušenost konkrétní společenské skupiny (přes svou nepochybnou vzdělanost), která teprve od  cca čtvrtého čtvrtstoletí 19. století a dost hrůzných zkušeností válečných střetů kapitalistického světa, získávala životní zkušenost obhajovat své postavení. V našich podmínkách byla představována první dělnickou stranou Sociální demokracií (kromě jiných synem a otcem Zápotockými), z níž se vydělila radikálnější část do KSČ, kde se v relativně krátké době ještě oddělila další radikálnější mladá generace v čele s sebevzdělávaným Klementem Gottwaldem. Bylo to špatně? Z pohledu zastánců "kapitalisticky chápané demokracie" se to nebezpečným nezdálo být do druhé světové války. Vládnoucími světovými mocnostmi první poloviny 20. století byl vývoj v Rusku považován za něco, co se podaří zlikvidovat a jsou dost známé doklady, že ještě před konce 2. světové války byla tato likvidace vojenskými prostředky reálná, nereálné však bylo nastavení obyvatelstva osvobozovaných území a tak reálné uvažování politiků západních společenství usoudilo řešit vývoj jinou metodou, studenou válkou jejíž součástí bylo i ustavení vojenského paktu NATO, které umožnilo reálné umístění spojeneckých vojsk USA "na věčné časy, v té době na území poražené části Německa tedy SRN. (Pro pochybovače, vojenské uskupení VS následovalo až po tomto aktu /založení NATO/, pochopitelně v tomto případě se rozhodujícího postavení ujala vojenská administrativa SSSR. Ovšem l trvalému umístění /na přechodnou dobu/ svých vojsk v nejbližším kontaktu s Americkými základnami došlo až po invazi vojsk VS na území ČSSR v roce 1968, tedy se značným zpožděním a po několikaletém odmítání této skutečnosti ze strany prezidenta Československa Antonína Novotného a lavírování prvního tajemníka KSČ Alexandra Dubčeka ve zmíněném roce invaze.) 

Moje generace (70+) byť politicky, historicky a odborně vzdělaná, ovšem bez osobní zkušenosti s prostředky "chytré  a zkušené ideologické diverze" - já tomu říkám spíš "historické, původem podložené paměti", postupně přijímala nejrůznější teorie o "nejširší demokracii podložené zlatým prasetem a pečenými holuby létajícími do huby". V dřevních dobách "sametu" v mnoha zemích Evropy i světa připustila tato generace bezuzdné rozpuštění toho, co vytvořili původní osvícenci (v našich podmínkách) už za Rakousko Uherska v praktickém kapitalistickém vývoji, co kultivovali jejich zaměstnanci, povinně se vzdělávající v příslušných oborech, co se změnilo v myšlení nejširší společnosti s hrůzami světových střetů, které nezpůsobily obecně ty široké společenské vrstvy, ale konkrétní společenské skupiny. To teoretické vlastnictví nejširších společenských vrstev (bez ohledu na politickou barvu a stranickou příslušnost) mělo být rozvíjeno, ale vypadá to, že se stal pravý opak. 

Tvrdím, že společenskopolitická nezkušenost se skutečně dravým kapitálem, představovaným neskutečně úzkou skupinou historicky velmi dobře poučených několika významných rodin udržujících se relativně silnou podskupinou čekajících na přijetí do klubu "významných", využívající světových církví rovněž s několika tisíciletými politickými zkušenostmi, pomohla těm mnohých sametovým a barevným revolucím, jinde než u nás mnohdy završených velmi krvavými zvraty. Obávám se, že v podmínkách Evropy se polevou na dortu stalo humanitární bombardování Jugoslávie a pokusem o umístění třešničky na dortu je současný konflikt současného Ruska (nikoli SSSR) s Ukrajinou (nejen Ukrajinou).

Nesouhlasím tedy s tézemi, že za všechno mohou senioři, nebo za všechno mohou mladí lidé (do 40 let), protože...doplnit se dá podle libosti.

Tvrdím, že se jedná o zatím snad ještě pomyslné vítězství zcela konkrétních společenských skupin, které si vychovávají své vlastní nástupce a současně generační část společnosti, která jim umožní naprosto nekontrolovatelnou moc, kde ty nejmladší generace mohou žít pro nás pamětníky už dokonce padesátých let, nekulturně, ale na slušné materiální úrovni, pokud JIM to bude stačit. Oni už pochopili, že otroctví, ani "svoboda počátků kapitalismu" nové generace neosloví, ale může být skrytým nebezpečím. Poučili se od našeho Husáka, že poskytnout "existenční jistotu" je lepší, než tvrdá pěst samoděržaví. Jen ty tzv. země třetího světa jim do toho zatím házejí vidle a ohrožují onu existenční jistotu původních obyvatel našeho kontinentu. Ale z jejich pohledu vše zlé může být k něčemu dobré, jen ať se ty "nepřizpůsobivé části společnosti" poperou. Když se dva perou, třetí se směje. To je také taková vidlácká zkušenost.

Zkrátka, byť jsem si vědom úmyslného snižování vzdělanostní úrovně nastupujících generací, nevidím to fatálně. Každá (námi mnohými viděná) hrůza si vynutí jasné řešení. Opět přijdou generace, které si to řešení USKUTEČNÍ a to podobně, jako naši předci a prapředci. Jiné východisko není a opět to bude střet s úzkou skupinkou obdařenou dlouhou historickou pamětí, jen s tím rozdílem, že i nově se probouzející generace budou mít už  svou, a ne nejkratší a neúčinnou, historickou paměť. Ty generace už nebudou žít bez možnosti najít faktické i písemné zmínky na blízkou i vzdálenější minulost předchozích generací. Bohu žel nejspíš budou začínat ode dna. Tato zbraň je ale rozhodně velmi účinná. 

Na nás je, abychom aspoň tu naší zkušenost dokázali bez křečovitosti, ne v panice zaznamenat s určitým společenským nadhledem, aby těm probouzejícím mohla být jednou k dispozici.   

Se samými jedničkami u maturity by Vás vzali bez přijímaček na stavárnu i strojařinu současně :-)

Nechtěl jste zanedbávat svůj řeznický koníček?