Vkomentování slovenských voleb má smysl ještě pokračovat, protože s nimi máme hodně společného a jejich trendy i tendence fungují i tady. Stojí za to, vzít si drobnohled a neřešit jen vítězného Fica, nevítězné Šimečko, volební vlaky zaplacené z Ameriky a cikány zaplacené Matovičem. Stojí za to, podívat se na ty, kteří zůstali daleko vzadu a do Národné rady se neprobojovali. Dnes si probereme ty neúspěšné… ano, protože i jejich neúspěch se může zopakovat u nás. Nebudu samozřejmě řešit malé obskurní straničky s nulovými šancemi už od začátku. Probereme si ty, kteří měli šanci, ale promrhali jí.
…. a samozřejmě se z jejich osudu poučíme.
Začnu Eduardem Hegerem a jeho hnutí Demokrati. Z toho by se měl poučit především Fiala. Je dokonalým příkladem, jak končí neoblíbení (a neschopní) premiéři. Vedl úřednický kabinet, protože byl přijatelnější než Matovič, ale stejně jako jeho bývalý stranický kolega se neuměl dohodnout, ministři mu rezignovali a on několik měsíců před volbami požádal prezidentku, aby mu pověření odebrala… Odchod od Matoviče ohlásil na začátku roku 2023 a pak se stal předsedou hnutí, ve kterém už byli všichni ti, kteří v minulých volbách neuspěli se Šimečkou… Hnutí se různě měnilo, přejmenovávalo a je nádherným důkazem, že hodně trpaslíků obra nevytvoří.
Já bych ovšem měl ještě jeden postřeh, proč Heger dopadl, jak dopadl. On už dopředu řekl, že si dovede představit koalici v podstatě jen s progresivci. Už dopředu vyloučil spolupráci se SMERem, Sme rodinou, SNS, ĽSNS… proč by je někdo volil, když už dopředu byli v podstatě B tým Progresívného Slovenska? V podstatě jim jen dělali bijce – různě rušili Kotlebovy míninky a dělali tam bordel. Proč by měl nějaký progresivec volit Hegera, když to může hodit Šimečkovi? Jediný, kdo z něj měl radost, byl Fico. Sebral PS skoro tři procenta… a odebral se na smetiště dějin.
Lidi prostě volí jména a ne strany… už patnáct let to takhle je. Kdo neuspěje se svým jménem v jedné straně, neuspěje ani v jiné. Kdo se už dopředu vymezí, ten především omezí sám sebe.
Dalším zajímavým příkladem je politická strana Aliancia. To je strana maďarské menšiny. Maďarů je na Slovensku hodně, hned za hranicemi mají silného Orbána, mají nejsilnější členskou základnu na Slovensku a… nic z toho.
Slyšeli jste Orbána, že by nějak orodoval za Alianciu? Že by se snažil ovlivnit volby dovozem slovenských Maďarů studujících v Maďarsku, aby přidali straně, která má zastupovat jejich zájmy? Dovedete si představit ten řev našich libtardích chytrolínů? Orbán nic takového neudělal, naopak po volbách pěkně přivítal Fica zpátky do klubu. Nijak mu nevadilo, že Aliancia už dopředu vyloučila spolupráci se SMERem. Možná proto se nijak neangažoval jim pomoci.
Strana s největší členskou základnou… a nedostane se do Národné rady… Aneb, to mají z toho, že tam jsou tři maďarské strany, které si jdou po krku a nemají čas zastupovat maďarskou menšinu… Most -Híd se k této alianci nejdřív přidala a pak zase oddělila, protože se hádali o jakéhosi kontroverzního člena. Oni se tam tak štěpí a zase sbratřují, až se v tom nevyzná ani Maďar… Ani Orbán si od nich raději nic neslibuje a domlouvá se s Ficem.
Opět krásná ukázka toho, jak málo dneska platí volební program. Platí jména. Silní lídři. Obyčejnému voliči všechno ostatní splývá dohromady. Nakonec už ani nepozná název strany. Jako bych viděl všechna ta naše nová hnutí na Alternativě, která se už desetkrát pohádala o zásluhy, ale ani po více jak roce od první velké demonstrace se nedostali k tomu, aby založili politickou stranu a sepsali stanovy. Hodně náčelníků, málo indiánů, každý chce být v čele a myslí si, že uspěje tím, že bude druhým dělat inkvizitora. Dopředu vylučují spolupráci s domnělými zrádci… a pak najednou koukají, že jim ujel vlak.
Vztaženo na nás… Babiš se bude bavit s Okamurou nebo Jindrou Rajchlem, ale fakt se nebude bavit s různými pidináčelníky, kteří nedokázali ani sehnat IČO. Orbán se baví s Ficem a slovenské maďarostraničky okázale ignoruje. Slovenští Maďaři nám předvedli, jak snadno prošustrovat v podstatě jisté hlasy. Úplně stejně budou u nás zase prošustrovány levicové hlasy ležící na ulici, protože na levici si jdou všichni mezi sebou po krku tak moc, že jim půlku hlasů seberou pravičáci, kteří se alespoň trochu rozkročí doleva. Přemýšlejte o tom. Takhle to bylo i ve Španělsku za občanské války. Franco bojoval a republikáni se hádali (i stříleli) s anarchisty, i když už byli v obklíčení od Falangistů.
Zajímavý osud má i hnutí Republika. Jsou to v podstatě pohrobci Mariana Kotleby vzešlí z jeho ĽSNS. Milan Uhrík za Kotlebu úspěšně kandidoval do ojroparlamentu. Když Kotleba přišel o svůj poslanecký mandát, protože byl odsouzen za extrémismus, Uhrík a další poslanci přešli do Republiky
Dopadlo to, jak muselo. Ve volbách neuspěli ani Kotleba ani Uhrík… Pohádali se, kydali na sebe veřejně špínu, úplně zapomněli, že chtěli sloužit národu, jejich spor byl silnější a důležitější… Já ještě pamatuju, když si ĽSNS psali na bilbórdy, že jsou Kotlebovci a tedy neúplatní. Stačilo se chvíli veřejně hádat a už to bylo jedno. Prostě klasika. Na Slovensku bylo místo pro jednu takovou stranu, oni z ní udělali dvě… a bylo hotovo. Ve svém boji si vlastně ani nevšimli, že Fico se rozkročil trochu i k jejich nacionálním tématům a znechucené voliče si rád vzal.
Takhle snadné to je, přátelé. A je to tak správně. Máme zhruba devět měsíců do eurovoleb. To jsou u nás obzvlášť pro malé strany asi nejjednodušší volby. Stačí vám kandidátka s jedenadvaceti jmény. Celá republika je jeden volební obvod. Nepotřebujete obsadit desítky kandidátek ve volebních obvodech, nemusíte taktizovat proti jiným silným regionálním lídrům. Volí vás všichni vaši příznivci. V Hodoníně i v Aši. Volební účast je poměrně nízká, takže tyto volby vyhrávají voličská jádra nejvěrnějších příznivců. Na jeden mandát stačí cca 150 tisíc hlasů, ale Babišovi minule stačilo něco přes šest set tisíc hlasů na osm europoslanců, včetně Charanzové. To je hratelné pro leckoho.
U nás v republice to vychází tak, že jeden mandát je cca těch pět procent hlasů, co potřebujete k překonání limitu. Pětiprocentní hranice je tedy víceméně jen formální. Kdo dostane dost hlasů alespoň pro jeden mandát, ten bude europoslanec. V Bruseli pak europoslanec především budí zdání demokracie. Moc pravomocí nemá, snad jen tu výhodu, že si může vyžádat různé smlouvy a má právo alespoň trochu koukat evropské komisi za kulisy. Pokud ho tedy využije. Je podle mě dost pravděpodobné, že europoslanci vzešlí z voleb příští rok, do Brusele pojedou prostě zhasnout a formálně odhlasují konec EU, jak ji známe. Tedy… jestli se to k nim vůbec dostane.
Eurovolby budou kvalifikace pro parlamentní volby. Strana, která se dostane do europarlamentu, ta má dostatečnou voličkou přízeň, aby překročila pětiprocentní hranici a měla šanci i na poslaneckou sněmovnu. Pokud se nějaká strana do europarlamentu nedostane, celkem spolehlivě zařídí propadnutí vašeho hlasu v těch nejdůležitějších volbách do sněmovny.
Je nejvyšší čas se poučit od neúspěšných bratia Slováků, urychleně dokončit všechno to spojování i rozdělování, vystoupit s jasnou a už neměnnou značkou, představit jí veřejnosti a začít se ucházet o jejich hlasy. Kdo to neudělá, ten dopadne jako Uhrík… Kvalifikace je za dveřmi.
Přátelé, pokud mě chcete podpořit v mém Vidláckém úsilí a podpořit vlastní národní občanskou společnost, prosím pošlete dar Institutu českého venkova. Každý kdo pošle dar alespoň 350,- Kč, může si na oplátku vyžádat knihu (nebo knihy) z nabídky.
- Log in to post comments
Komentáře
Polsko a Ukrajina jsou na kordy
Thierry Meyssan, 3. října 2023
Polsko, dosud věrný spojenec Ukrajiny, si najednou uvědomuje, kdo jsou ve skutečnosti ukrajinští vůdci. Aféra Jaroslava Hunky v kanadském parlamentu rozbouřila svět. Celá politická vrstva odsoudila ukrajinské integrální nacionalisty. Hromadí se řada sporů. Tento obrat přichází v době, kdy se republikánská většina ve Sněmovně reprezentantů USA chce od ukrajinského konfliktu distancovat.
Forma ukrajinského nacionalismu známá jako integrální nacionalismus povyšuje národ na nejvyšší absolutní hodnotu, důležitější než jedinec, společenská třída, náboženství atd. Za tímto účelem byli členové Organizace Ukrajinských Nacionalistů vyzýváni, aby se "prosadili ve všech oblastech národního života", jako jsou instituce, spolky, vesnice a rodiny. Politika byla vnímána jako darwinovský boj mezi národy o přežití, což činilo konflikt nevyhnutelným a ospravedlňovalo jakékoli prostředky, které by vedly k vítězství vlastního národa nad ostatními. V tomto kontextu byla síla vůle považována za důležitější než rozum a válčení bylo oslavováno jako výraz národní vitality.
V Polsku vládne konzervativní strana Právo a spravedlnost (PiS). Toto politické uskupení se staví hluboce proti Evropské unii, a to nejen proti nadnárodnímu projektu, ale také proti jednotě kontinentu. Polsko totiž v průběhu své historie čtyřikrát zcela zaniklo. O jeho území se často dělili mocní ruští a němečtí sousedé. Poláci si tedy nepřejí kontinentální jednotu, která je již několikrát zotročila. Naopak s nostalgií vzpomínají na období, kdy se prosadili ve spojenectví s Litvou. Proto prosazují třetí cestu, mezi Moskvou a Berlínem: "Piłsudského Prometheismus". Jde o osvobození se od ruského i německého vlivu a rozvoj se středoevropskými sousedy. To je projekt "Intermarium", od roku 2016 známý jako "Iniciativa tří moří": konfederovat všechny státy od Baltu po Středozemní a Černé moře. S vědomím, že pro Varšavu Iniciativa tří moří nakonec nahradí Evropskou unii, nemůže Polsko s Bruselem počítat. Nového spojence našlo ve Spojených státech, velmoci vzdálené, a tudíž a priori ne nebezpečné.
Toto spojenectví se názorně ukázalo během války proti Iráku. Polsko dalo z loajality ke svému novému spojenci vše. Využilo prostředky, které mu poskytla Evropská unie, k modernizaci svého hospodářství a k nákupu... amerických stíhaček.
Polská nedůvěra vůči Rusům by neměla zakrývat nedůvěru vůči Němcům. Minulý týden se německý kancléř Olaf Scholz pokusil zasáhnout do polské volební kampaně tím, že trval na tom, že vízový skandál pokračuje. Náměstek ministra zahraničí Piotr Wawryk již rezignoval poté, co vyšlo najevo, že jeho úřad prodával polská víza za 5 000 eur. Toto nové obvinění se nezakládá na pravdě, ale mělo zpochybnit administrativu PiS. Zbigniew Rau, polský ministr zahraničních věcí, to nesl velmi špatně. Tvrdě připomněl Německu, aby respektovalo suverenitu Polska.
Zatímco většina Poláků podporuje nacionalismus PiS, opozice se organizuje kolem Občanské platformy bývalého předsedy Evropské rady (2014-19) Donalda Tuska. Tusk si v dětství hrál s bývalou německou kancléřkou Angelou Merkelovou. Obě rodiny se znaly a využívaly možnost cestovat v rámci východního bloku. Donald Tusk doufal, že tentokrát zvítězí proti PiS. Vzal na vědomí obvinění Bruselu vůči vládě Mateusze Morawieckého a pojetí svobody PiS. Opíral se o skutečnost, že Brusel stále nevyplatil dotace přidělené v rámci Fondu obnovy a rozvoje venkova (FRR). Současné události však nejsou ani jemu, ani EU nakloněny.
Na začátku ruské speciální vojenské operace na Ukrajině vyhlásila Varšava solidaritu s Kyjevem, protože Washington vyzýval k mobilizaci proti Moskvě. Zdálo se normální poskytnout azyl 1,5 milionu Ukrajinců a začlenit tuto bývalou sovětskou zemi do "iniciativy tří moří". Poláci však o tom, co se na Ukrajině skutečně děje, nevěděli o nic víc než kdokoli jiný. Historicky si pamatovali, že ukrajinští "integrální nacionalisté" podporovali nacisty a na jejich příkaz zmasakrovali 120 000 Poláků. Od rozpadu Sovětského svazu však přijímali mnoho Ukrajinců jako pracovní imigranty. Vzali si proto za své charitativně přijímat ženy a děti svých chudých sousedů.
Vláda PiS poté zakázala jakoukoli kritiku Ukrajiny Volodymyra Zelenského, kterou interpretovala jako "ruskou propagandu". Hned na začátku války polská Rada obrany zakázala internetovým operátorům přenášet v zemi webové stránky Voltairenet.org a články Voltaire Network. Tato vojenská cenzura bránila polské vládnoucí třídě pochopit, o co Zelenského vládě ve skutečnosti jde. Polsko se stalo po Spojených státech hlavním vojenským spojencem Ukrajiny.
Dne 22. září 2023 přivítala kanadská Dolní sněmovna prezidenta Volodymyra Zelenského na slavnostním projevu. Po jeho projevu představil předsedající Anthony Rota jednoho z přítomných jako "ukrajinsko-kanadského veterána druhé světové války, který bojoval za ukrajinskou nezávislost proti Rusům" a zároveň jako "ukrajinského a kanadského hrdinu", příslušníka "1. ukrajinské divize". Premiér Justin Trudeau, poslanci a veřejnost bouřlivě tleskali. Vzápětí však protestovaly rozhořčené židovské spolky: "1. ukrajinská divize" byla divize SS Galicia! Po třech dnech kontroverze se Anthony Rota Židům omluvil a nakonec odstoupil. Polský velvyslanec Witold Dzielski si to však nenechal líbit. Požadoval omluvu za urážku 120 000 Poláků zmasakrovaných ukrajinskými nacionalisty. Polský ministr školství Przemyslaw Czarnek zahájil proti bývalému důstojníkovi SS řízení o vydání.
V okamžiku byl ukrajinský bluf v očích Poláků očištěn. Jak upozornila Beata Szydło, bývalá premiérka PiS a nyní poslankyně Evropského parlamentu, problémem není neznalost Anthonyho Roty, ale postoj ukrajinského prezidenta Volodymyra Zelenského a kanadské vicepremiérky Chrystie Freelandové (spoluvydavatelky Encyklopedie Ukrajiny). Žádná z těchto osobností nemůže tvrdit, že neví, co to byla "1. ukrajinská divize" zlověstné paměti. Přesto nikdo z nich neprojevil sebemenší rozpaky a nevaroval premiéra Justina Trudeaua před tím, co se děje. Naopak, hrdě tomu tleskaly.
Mimochodem, ukrajinský hrdina nebyl příslušníkem bojových jednotek SS. Patřil k represivní jednotce, která měla za úkol vraždit lidi, kteří se postavili na odpor Třetí říši.
K tomu si musíme připomenout, že dvě nejdůležitější bitvy ukrajinské války se odehrály v Mariupolu a Bachmutu? Obě se odehrály pod velením vojenského vůdce integrálních nacionalistů Andrije Bileckého alias "Bílého vůdce", s nímž byl před měsícem natočen prezident Zelenskyj.
Najednou si Poláci uvědomují, že jednali ukvapeně, když udělili Ukrajině status pozorovatele v "Iniciativě tří moří". Je zřejmé, že Volodymyr Zelenskyj, ač Žid, se opírá o "masové vrahy Židů", jak se vyjádřil izraelský generál Benny Gantz.
Kanadský incident přichází v době, kdy se polští zemědělci bouří proti nekalé konkurenci ze strany americko-ukrajinského potravinářského průmyslu. Tři americké nadnárodní zemědělské společnosti, Cargill, Dupont a Monsanto, skoupily čtvrtinu ukrajinského území. Do Evropské unie dovážejí své obiloviny a kuřata za bezkonkurenčně nízké ceny. Za svá geneticky modifikovaná semena darovaná ministerstvem zahraničí USA neplatí. Evropská komise původně jejich dovoz zakázala, protože věděla, že tyto výrobky nesplňují normy EU, ale ustoupila tlaku USA. Tři státy, Polsko, Slovensko a Maďarsko přijaly zákony, které tento dovoz zakazují. Prezident Zelenskyj však oznámil, že vzhledem k tomu, že tyto státy jsou členy EU, podává na ně žalobu u Světové obchodní organizace (WTO).
Zemědělství je pro Polsko hlavním zdrojem příjmů. Uprostřed parlamentní volební kampaně je otázka ukrajinského vývozu středem debaty. Vítězem se stala pravicová strana Konfederace. PiS by tak byla nucena uzavřít s ní spojenectví, aby se udržela u moci. Ministr zemědělství se obrátil na ukrajinský lid. Řekl jim, že žaloba Polska u WTO by vážně poškodila vztahy mezi oběma zeměmi. Nic se však nestalo.
Zároveň začíná být celé polské obyvatelstvo roztrpčeno neustálým proudem ukrajinských uprchlíků. Polský prezident Andrzej Duda hovořil o možném zastavení pomoci ukrajinským uprchlíkům vzhledem k odporu, s nímž se nyní setkávají ve veřejném mínění. Přirovnal Ukrajinu k tonoucímu, který představuje nebezpečí pro svého zachránce: tonoucí se někdy chaoticky zmítá a táhne svého zachránce pod hladinu.
A konečně jediným státem, k němuž má Polsko nějakou úctu, je Svatý stolec. Přesto se Ukrajina právě příkře vyslovila proti Svatému otci, kterého obviňuje, že nemá nenávist k ruské kultuře. Tímto výrokem bylo Polsko zbaveno svých závazků vůči Ukrajině.
Vláda PiS se pak rozhodla oživit Przewodowskou aféru. Na tuto polskou vesnici nedaleko ukrajinských hranic dopadly 15. listopadu 2022 rakety, které zabily dva lidi a zničily zemědělské objekty. Zpočátku byly připisovány Rusku, ale v obavě, že by Polsko mohlo vyprovokovat světovou válku, Spojené státy odhalily, že byly ukrajinské. Případ byl ututlán. Ukrajinská justice právě odhalila svou vyšetřovací zprávu. Potvrzuje to, co říkal Washington. Polsko by proto chtělo po Ukrajině požadovat reparace.
Kanadský incident není u konce. Prozatím se Slováci ani Slovinci, kteří byli obětí SS Galicia, omluvy nedočkali. Polsko-ukrajinský spor navíc nezůstane bez následků. Za prvé proto, že polské území je dnes hlavní tranzitní základnou pro západní pomoc Ukrajině. Za druhé bude mít dopady na pobaltské státy, zejména na Litvu.
------
Thierry Meyssan - politický konzultant, prezident-zakladatel Réseau Voltaire (Voltairova síť).
Nejnovější práce v angličtině - Před našima očima (Before Our Very Eyes), Falešné války a velké lži: Od 11. září po Donalda Trumpa (Fake Wars and Big Lies: From 9/11 to Donald Trump).
👍
.
Jindřich Kulhavý: Ryk…
Jindřich Kulhavý: Ryk liberálů je slyšet všude 3. října 2023 @cz24news
SLOVENSKO: Každá prohra trochu bolí. Ovšem ta týkající se liberálů na Slovensku vzbudila pozdvižení nejen v řadách tamních poražených, ale i našich držících se zatím stále u moci. Což může na jednu stranu potěšit, na druhou jde o předzvěst uměle vytvořených opatření, aby se něco podobného nestalo u nás. S výjimkou médií dlouhodobě patřících k liberální části nikdo nečekal vítězství Progresívneho Slovenska, takže i jeho 2.místo se zdá být výsledkem určitých manipulací. Tím se však nikdo už teď nebude zabývat, tedy pokud nedojde k nějakému dalšímu podpásovému jednání ze strany poraženého. Šimečka už prohlásil, že udělá vše proto, aby Robert Fico jako vítěz nesestavil novou vládu. A Čaputová dala Ficovi pouhých 14 dní na jednání o ní.
Dá se tedy očekávat, že se velmi záhy objeví jakékoliv kompromitující důkazy svědčící proti Ficovi. Musí na to být připravený a důrazně reagovat a kontrovat. Fico je starý matador, který prošel určitým vývojem, ustál mnohé a Šimečka mu není dostatečným soupeřem, ovšem celá proliberální klika je už dostatečnou výstrahou. Média jsou schopna a ochotna se chopit jakékoliv příležitosti zbavit se nového možného premiéra, komedianti jsou nastartovaní vytvořit dusné prostředí a studenti jsou natolik ovlivnění, že mohou jít i přes právě skončené volby do ulic. Přesto je evidentní, že Slovákům rozumně uvažujícím už došla s prounijní, proukrajinskou a LGBT mafií v límečkách trpělivost, což může vést až k občanským nepokojům. Je to pouhopouhá teorie, nicméně klid u našich východních sousedů nečekejme.
Dozvuky voleb Na Slovensku jsou patrné i u nás. Členové pětikoaličních stran se mračí na všechny strany, vládní úředníci se nemohou snad více vynachválit, to aby nás přesvědčili o nemožném, tedy o vlastní dokonalosti, a veřejně diskutují o tom, jak zabránit opozici a neposlušné ulici dosáhnout podobného výsledku, jakého se dočkali jejich kolegové na Slovensku. Přidejme halekání Jourové a dalších o příčinách krachu liberálů, přičemž nejčastěji jsou zmiňované dezinformace a vliv Ruska. Nic směšnějšího vymyslet nemohli. Pravou příčinou je totiž hospodářský propad, špatná ekonomická situace, ukrajinizace a podřazenost Německu a Francii, potažmo Bruselu. Liberálové jsou nepoučitelní a pokračují v nastoupené cestě vedoucí nás do chudoby. Skalní fanoušci Pětikoalice, a pořád jich je dost, se vezou na vlně mediálních manipulací a definitivně ztrácí smysl pro realitu.
Mezitím Fialova vláda připravila několik zásadních změn. Inflace je stále obrovská, už se veřejně hovoří o dalších razantních zdraženích plynu, elektřiny a pohonných hmot. Proč by občané měli doplácet na zelenou energii, která je skutečnou pohromou pro Evropu, to není nikdo schopen logicky vysvětlit. Jak je možné, že Poláci mají mnohem levnější benzín, naftu i potraviny, když je naše vláda tak schopná, to také liberálové nechtějí zodpovědět. Kam až se mohou vyšplhat náklady na bydlení, dopravu či prostý život, to si nikdo radši ani nepřipouští. Rýžování bank na vysokých úrocích všech typů též hraničí s lichvou, která je trestná, vláda s tím však nic nedělá. Přidejme nenávist mladých k seniorům podporovanou třeba hloupou Markétou Pekarovou Adamovou a přiznejme si, že nálada ve společnosti je napnutá k prasknutí. A to ještě vynecháváme rodící se odpor k ukrajinizaci a podpoře Zelenského režimu schopného ve své proamerické službě a protiruské nenávisti nechat umírat ve velkém osmnáctileté kluky.
Je s podivem, jak málo lidí u nás je slyšet, pokud jde o nespokojenost. Nejsme schopni zaplnit Václavské náměstí a přilehlé ulice, přestože je v podstatě v mnohém hůře, než bylo v roku 1989. Možná plno z vás nebude souhlasit, otázkou je schopnost porovnávat realitu. Minimálně máme podstatně neschopnější politiky a možná mnohem závislejší na Bruselu, než byli komunističtí pohlaváři v posledních letech své vlády na Moskvě. Média jsou nejprolhanější v moderní době a demokracie už neexistuje. Vyhlídky na budoucnost jsou kritické a prounijní mládež vůbec netuší, co podporuje. Máme tu plno totálně pomatených propagátorů bruselského marxismu. Jejich seznam je dlouhý. Pribáň, Janda, Cemper, ti jsou ještě bezvýznamní. Ale namátkou Zdechovský, Rakušan, Fiala & spol. už tu vládnou a určují, co je správné a co nikoliv. V zádech jim stojí média a zkorumpovaní novináři, jejichž jména zná každý. Navíc se k veřejnoprávním médiím přidala i ta virtuální, jako Seznam, Echo a další totalitně vystupující plátky, jejichž redakce jsou plné myšlenkově úchylných redaktorů. O umělcích ani nemluvě.
Důvodů k protestům a vzepření se tak máme skutečně hodně. Slováci už se liberálům postavili, jsme schopni toho dosáhnout také? Nebo jen budeme tiše závidět?
AUTOR: Jindřich Kulhavý
Takhle snadné to je, přátelé. A je to tak správně.
Opravdu Dane Sterziku?
"Lidi prostě volí jména a ne strany… už patnáct let to takhle je. Kdo neuspěje se svým jménem v jedné straně, neuspěje ani v jiné. Kdo se už dopředu vymezí, ten především omezí sám sebe."
Ano je to jednoduché a není to tak v ČR a na Slovensku, i v dalších zemích, jen posledních 15 let. Za správné to osobně nepovažuji, ale respektuji, že ta jednoduchost občana láká. Láká jej i to, že může za několik let připustit, že SE SPLETL. Vždyť máme zářný příklad. PePa se omluvil za svých prvních téměř třicet let života a kolik lidí mu za to tleská. Dokonce je možné zpětně podepsat "nesouhlas prožitého souhlasu s kdečím". Část dříve stíhaných to dokonce nejen neurazí, ale potěší.
Problém je, že "alternativa" se složitě dohaduje o systému a aktuálně oblíbené, populární osobnosti (nebo osobnosti ucházející se o popularitu) nabízejí změnu a mají velkou šanci v té jednoduchosti uspět. Změnu NE systému, ale stylu vládnutí, se kterou se ukáže ona osobnost. Ty osobnosti táhnou proto, že to je jednoduché, stačí "odpracovat období k popularitě", hodit lístek a za čas konstatovat potvrzení názoru, nebo "omyl", bez osobní odpovědnosti, s uvažováním, že "to nějak jde a nějak bude" (Babiš-Antibabiš; Fiala-Antifiala atd.). Jen ti komunisté, kteří navázali na předchozí vývoj země a rozvinuli jej, byť po svém, svým systémem jsou dále nepřijatelní. Tvrdím, že nejde o komunisty nejde o "osobnosti komunisty". Jde o systém a ne jen jejich. Ono se s tím jejich systémem zahodilo i to, na co byli ve své době "ochotni" navázat z předchozích jim nepřijatelných období. Tedy typické vylití dítěte i s vaničkou. Společenský systémem, na který bylo možno navázat, bylo možno z něj využít to, co této zemi zajistilo několik dekád pokusů "významných osobností". co začalo být výrazněji patrné posledních patnáct let, jak upozorňuje sám vidlák.
K tomu, ke změně společenského systému musí být odhodláni občané, musí být ochotní ten systém přijmout většinově a změnu odpracovat.
Minimálně těch posledních 15 let mne jen utvrzuje, že v jednoduchosti nemusí být výhra.
Mých předchozích víc než 70 let života mi sděluje, že to, co bylo vydřené, je dost spolehlivé.
Rád bych se přesvědčil o tom, že to platí v širším měřítku, pro společenské zřízení.
Se spoléháním se společnosti opakovaně na "výrazné osobnosti" bez podobné podpory širší občanskou společností, jaké se dostalo naší společnosti, našim představitelům ve výrazných obdobích vývoje republiky, ať už po vzniku republiky, po druhé válce i v několika dalších obdobích s překonáním kultu osobnosti, nebo "jedné strany", se obávám, že nemám šanci se té radosti dožít. Ona totiž změna společenského systému, zejména v situaci, kdy "výrazné osobnosti" (a jejich strany, mnohdy na jedno použití) připustili/y odevzdání ekonomiky - z toho kromě výkonného průmyslu na úrovni doby a geografického umístění, výkonného zemědělství, odevzdání přírodních zdrojů, odevzdání promyšlené energetické soustavy, likvidaci podstaty "lidských zdrojů" výraznými změnami vzdělávání atd. To všechno je velmi vážnou překážkou ke získání nadšení občanů, aby to zpětně dávali do pořádku s osobními oběťmi a podporou šíleného jednotlivce, nebo přesvědčené odborné části společnosti. Ta změna chce všeobecnou a velkou odvahu.
Jednu naději sdílím. I když se nejspíš nedožiju, věřím, že přijde generace, která si ve svém zájmu a zájmu svých potomků změnu odpracuje. Ty jiskřičky naděje vidím i v lidech, kteří se už dnes ozývají a mají schopnost své odhodlání předávat dál.
Ono je to opravdu velmi jednoduché hodit lístek a čekat, když zvolená reprezentace dokáže zařídit "aby se "nějak" žilo" a za čtyři roky se opět někdo najde. Nakonec i na to náměstí, když člověk ještě může chodit a chvíli vydržet stát, se dá docela odvážně chodit...i pod kamerami schopnými rozeznávat obličeje...
Ano Vladimíre... máte víru…
Ano Vladimíre... máte víru. Třeba se to fakt jednou změní a lidi to pochopí. Ale já s dovolením nechci mít hlavu v oblacích a snít o něčem, co už patnáct let nepřišlo a i když se tady alternativa celou dobu snažila, nevytvořila nic, co by mělo jakýkoliv podíl na moci. Definicie šílenství je dělat stejné věci a očekávat jiné výsledky.
A tak jsem se do toho pustil jinak. Připustil jsem specifika této doby - lidé volí lídra, nikoliv ideje. Strana je servisní organizací lídra. Přestal jsem tedy na lídrech hledat chyby a naopak jsem na nich začal hledat to, co by mohlo naší věci posloužit. Píšu o jménech a tvářích, zvu k sobě jména a tváře a zjišťuju, jací jsou a ne to, co mají zrovna napsáno na dvacáté straně stranického programu. Zjišťuju jejich vůdcovské vlastnosti, politický rozhled, schopnost kompromisu i improvizace. A snažím se podporovat to pozitivní a kritizovat to negativní. Je to podle mě maximum, co se dá udělat.
Nemusíte se mnou souhlasit, ani mě následovat. Možná to dělám špatně. Pluralita je důležitá. Je třeba to dělat i jinak. Já to ale prostě zkusím takhle. Protože tohle je moje poznání, tohle je způsob, který ještě nikdo nezkusil. Je to lepší, než opakovat stejné chyby, které už patnáct let nikam nevedou.
Lepší, než opakovat stejné chyby, ...
Lepší, než opakovat stejné chyby, které už 30 let nikam nevedou, je poučit se od úspěšných :-)
Lepší, než pomáhat jedincům ke korytům, je podporovat suverenitu a vzdělávání národa.
Úspěšní politici jsou jen propagátory a realizátory progresivních systémů a ideí.
Ps: Nebude v této zemi dobře, dokud i Vidlák bude podporovat vševědoucí neschopné politiky,
kteří z národa dělají stádo volů a nevěří si, že jsou schopni vysvětlit lidem, co je podstatné
Pane Vladimíre,
Člověk má nejen materiální podstatu
Nejen fungující ekonomika je důležitá pro důstojnou existenci lidí na této Planetě.
Nesmíme zapomínat na duchovní faktor a rozměr lidského bytí.
Důvěra v bližního svého, ve své schopnosti a svůj národ je to, co přivedlo Švýcary k prosperitě.
Kupř. když jdete hlasovat na Landsgemeinde nebo společně schvalujete rozpočet na Obecním sněmu,
musíte prostě mít obojí: víru ve své schopnosti a současně důvěru ve své bližní :-)
Samozřejmě, s tím souhlasím
Také jsem přesvědčen, že první byla hmota s fyzikální zákony
Ale pořád mi vrtá hlavou, odkud se vzala matematika.
Zda je to vše jen abstrakce a logika lidského mozku, nebo hlubší podstata Kosmu, podobně jako fyzikální zákony.
Např. aritmetiku typu 1 + 1 = 2 považuji za logickou abstrakci, ale v geometrii už u Pythagorovy věty si tak jistý nejsem :-)
Při unipolárním vnímání světa se lze pořád přít o tom, co bylo dřív, jestli slepice nebo vejce: Hmota nebo fyzikální zákony?
Ps: s tím státem také souhlasím, jen mnohem lepší by bylo být ve své obci i zemi Suverénem.
Snažím se proto podporovat ty, kteří to považují za normální.
Matematika je formalizovaná logika
Ok, a mohou mimozemšťané mít úplně jinou matematiku?
Anebo musejí dojít ke stejným abstrakcím, jako jsou kupříkladu čísla: přirozená, celá, reálná, racionální, iracionální, imaginární ...
A následně objevit jejich stejné zákonitosti, jako pozemští matematici?
O tom mě nikdy nenapadlo uvažovat. :-)
Mimozemšťani určitě nemají…
Mimozemšťani určitě nemají mezi sebou tak zmagořený pitomce jako my na Zemi. Ty by vylifrovali někam, kde by se nemohli množit :-)
Čísla jsou také definovány axiomy?
Matematika je tedy, dalo by se říci, exaktním uměním, nejlepším pro modelování fyzikální reality.
Axiomy geometrie současně definují základní pojmy bod, přímka a rovina - o kterých máme intuitivní vizuální a taktilní představu v rámci vnímání časoprostoru: https://is.muni.cz/el/1441/podzim2017/ZS1BK_PGE1/um/Geometrie_prednaska1.pdf
Časoprostor lze považovat za "prázdnotu"/vakuum, v níž je hmota ponořena, anebo naopak jako něco stále vznikajícího rozpínáním hmoty. Vesmír je z našeho pohledu kombinace hmoty, energie a časoprostoru, provázaná fyzikálními zákony. Odkud se vzal, toť otázka pro příští generace. Lze považovat umění a další informační procesy za hmotnou či energetickou strukturu v rámci neuronové sítě, jiného paměťového nosiče nebo elektromagnetického pole?
xx
švýcary přivedlo k prosperitě bankovnictví kde napřed čerpali z židovských a pak nacistických spících kont a to, že se v něm usídlily nejbohatší židovské rodiny z Ameriky. Ze sýrů a vína nezbohatli.
To už jsme si nejednou vysvětlili :-)
Nepopírám finanční přínos úspěšného bankovnictví. Ale to není příčina, nýbrž důsledek. Stability a atraktivity systému, nastartovaného v roce 1848 Spolkovou ústavou. Přínos se začal projevovat již ke konci 19. století průmyslovým rozvojem, který je hlavním motorem hospodářského úspěchu každé země bez nerostného bohatství. To, co zmiňujete, přispělo jen malou měrou po roce 1945. Když nevěříte, nastudujte si příslušnou strukturu HDP.
Pro vás Inzo, i pro Dana Sterzika...
Bez víry nikdy nic nešlo. Vidlákovo rozhodnutí nezpochybňuji, v životě každý musí nejednou dojít k rozhodnutí a to je vždycky s rizikem. Velmi dobře vím, o čem píši a za žádné své rozhodnutí se nestydím, k žádnému jsem neměl potřebu se vracet. Měl jsem a mám tu výhodu, že ta rozhodnutí nepoškozovala a spíš měla tendenci posunout někoho, i mně dopředu.
K vidlákovu rozhodnutí jenom tolik, že nejspíš, na rozdíl od Rajchla, má slušnou šanci svým způsobem řešit společenský postup jak cestou výměny "osob", tak se podílet na změně systému (pokud by k tomu měl sám zájem). Už to že umí komunikovat i s částí alternativy, která má představu o zásadní změně systému, k tomu má věkem i naturelem nejspíš našlápnuto, jen to rozhodnutí před patnácti lety může inovovat a rozšířit, aniž by zrazoval Rajchla. Rajchl sám by z mého pohledu, rovněž i s ohledem na věk, neměl trvat na pouhé změně figur v parlamentu a ve vládě, ale to by musel překročit stín nevole a nějakého ublíženectví s ohledem zřejmě na předky. To je ovšem velmi náročné, ne každý to dokáže.
Inzo, vám rozumím a i díky tomu, že nemalou část produktivního života jsem prožil v průmyslu a ve školství. Díky tomu, z jiné části života prožité v ČSLA na různých úrovních, jsem byl schopen přijmout rozhodnutí a "naučit se i pochopit" skutečný význam právě toho co zdůrazňujete (průmysl, zemědělství jako základ a hodnota pro rozvoj společnosti). V mém případě to pochopení nepochází z VUML, ale ze života.
K vašim připomínkám ohledně společenského vývoje na těchto stránkách jsem se vyjádřil a oceňuji to, co už nejsem schopen tak důkladně a přehledně zpracovávat, jen jsem schopen na ně reagovat svým způsobem.
Obecně si stojím za přesvědčením, že lidé musí opakovaně zkoušet upravovat společenský systém tak, aby vyhovoval převážné většině příslušné společnosti, ne omezené skupince mocných, prachatých. Netrvám na tom, že se toho musím dožít. Jediné, co mne může mrzet, že relativně mladí lidé tu představu maží ze svého repertoáru dřív, než se o to pokusí. Ta zásadní změna je totiž opravdu velmi pracná, než volba pro "nějaké volební období". My mnozí starší jsme jí postupovali i s rizikem že to nevyjde, stejně jako to podstupovali po celá staletí naši předci. Ta moje víra je opravdu v tom, že se lidé odhodlají a zaberou ve svůj společný prospěch.
Ani já nejsem absolventem VUMLu
Švýcarsko projednává návrat Ukrajinců - konec války na spadnutí?
Ve švýcarském parlamentu se již začaly projednávat detaily návratu 90 tisíc ukrajinských běženců - 70 tisíc z nich se má vrátit zpět, třetina letadly, třetina autobusy, třetina vlakem. Kdo odcestuje v první vlně, dostana na přilepšenou 9000 Fr, kdo naposledy jen 7000 - tak to prý dobře zafungovalo při návratu běženců z Balkánu :-)
Speciální S-status ukrajinského uprchlíka se má zrušit na jaře 2024 nebo nejpozději na jaře 2025. A to proto, aby se nepřekročila hranice 5-letého pobytu, po němž má cizinec nárok získat povolení k pobytu. Speciální ohledy budou brány na ukrajinské sirotky, nemocné a učně.
Důležité prý je, že Putin přestal bombardovat města a válka se tím zklidnila a zafixovala na frontové linii. V deníku Blick byla vyjádřena naděje, že na tomto plánu návratu Ukrajinců bude Rusko spolupracovat :-)
Červená čísla statistiky - Blick 4.10. 2023:
65 650 Ukrajinců se statusem S žije ve Švýcarsku
5.8 mil ukrajinských uprchlíků v celé Evropě
190 000 vojáků bylo ve válce dosud zabito
10 000 civilistů ztratilo svůj život
890 bojových akcí během posledního týdne
600 ruských vzdušných, raketových a dělostřeleckých útoků během posledního týdne
Počet ukaruských emigrantů v Evropě?
Nevěřím, že Ukrajinu opustilo necelých šest milionů obyvatel do Evropy.
Jestli mají všechna státy takový přehled jako vláda ČR, tak kromě vlastních mafií neví nikdo.
Kdo z Čechů by bojoval za hňupy z Pětikoalice
Ruská armáda od začátku roku nabrala přes 335 000 dobrovolníků a jen v září podepsalo kontrakty 50 000 Rusů! Ukrajinci naproti tomu chytají lidi na ulicích a násilím je odvlékají na frontu! Kdo z Ukrajinců by dnes dobrovolně bojoval za nacisty v Kyjevě? A kdo z Čechů by bojoval za hňupy z Pětikoalice? Válka do posledního Ukrajince je jen první dějství!
...Válka musí mít dílčí výsledky, přičemž výsledkem není dočasné obsazení nějaké vesničky nebo nějaké díry uprostřed pole. Rusové se stále nestáhli z Rabotina ani po 3 měsících a ničí tam ukrajinské oddíly. Stále přichází mladší a mladší Ukrajinci, vlastně děti ve věku 17, ale dokonce už i 15 let. První věc, kterou v Rabotinu udělají, je zavolání rádiem na frekvenci 149.200 s volacím znakem “Volga” s cílem přejít do ruského zajetí.
Až dojdou Ukrajinci a poslední padne, kdo půjde do zákopů místo nich?
Američané vedou na Ukrajině válku do posledního Ukrajince, ale blíží se okamžik, kdy ti Ukrajinci prostě dojdou. A to už brzy. Až se tak stane, položte si otázku – Dojde tím k ukončení války? Sami asi tušíte, že ne. Bude řada na Polácích a dalších. Válka na Ukrajině až do posledního Poláka, ale i Čecha a případně i Slováka, pokud se Robertu Ficovi nepodaří sestavit vládu.
Američané napnou na Slovensku všechny síly, aby zabránili Ficovi v návratu k moci, protože Slovensko disponuje rozsáhlým zbrojním průmyslem a rovněž opravnami tanků, letadel a helikoptér, takže příchod nové vlády, která bude prosazovat mír na Ukrajině, je de facto pro Američany sabotáž a považují to za zradu trans-atlantických vazeb mezi USA a vazalskou kolonií pod Tatrami...
AE News
Asi se začaly "hýbat ledy", konečně ...
Nejen na Slovensku se něco děje. O mimořádně zajímavém projevu ministryně vnitra v Anglii informuje MAP1798 ( www.michalapetr.com ). V přímém protikladu s projevem této dámy jsou aktivity ministra vnitra v ČR. Alespoň jedna myšlenka z projevu Suelly Bravermanové:
"... Stoupenci imigrace jsou zároveň stoupenci ECO-Idiotů, kteří prosazují své ECO-nesmysly, jako zákazy používání fosilních paliv, zákazy, aby matky vozily auty své děti do škol, a školek!..."
Kdy se začnou "hýbat ledy" i u nás?
Šokující výroční projev britské ministryně vnitra
HURIKÁN MILIARDOVÉ IMIGRACE SE CHYSTÁ UDEŘIT NA EVROPU A ZNIČIT JI! Šokující výroční projev britské ministryně vnitra – Ani slovo o Ukrajině!
4. října 2023 👉 @cz24news
UK/EU: Včera, v úterý 4.10.2023, konečně v Evropě povstal její vlastní Trump, a v oslnivém projevu, o kterém i věkovití britští političtí komentátoři svorně přísahali, že podobný už celé desítky let neslyšeli, varoval všechny Brity, Evropany a obyvatele Západu, že se na ně řítí Hurikán masové imigrace, proti kterému byla každá dosavadní imigrační vlna jen neškodným větříkem. A že pro přežití Západu a jeho obyvatel se musí okamžitě a bezpodmínečně zastavit veškerá imigrace, a okamžitě a bezpodmínečně se musí zastavit všechny nové liberální, multikulturní, i transsexuální experimenty, a musí být zastaveno hanobení západní historie a kultury, a jejich nejvýraznějších představitelů!
Včerejší vášnivý projev britské ministryně vnitra Suelly Bravermanové sklidil obrovské ovace shromážděných britských konzervativců, měl mimořádný úspěch u obyvatel Albionu, a přivedl do stavu exaltovaného běsnění všechny stoupence imigrace, konce národních států, národů, peněz, i rodiny tvořené mužem, ženou a jejich potomky! Projev to byl natolik fantastický a burcující, že se mu v dnešní analýze budeme věnovat podrobněji, protože nám dává naději, že se současný pomatený svět šílených Eurokratů a jejich neziskových poskoků stane zase normálním!
Imigranti berou obyčejným lidem práci, a bohatým elitám, které imigraci prosazují, levně stříhají trávníky a uklízejí jim v domácnostech! Bohaté elity žijí ve čtvrtích “Slonovinových věží”, ve kterých se kriminální imigranti neodváží páchat své každodenní zločiny, a obracet je ve své kriminálnické zóny. Zmařené osudy obyčejných lidí, kteří nežijí ve čtvrtích “Slonovinových věží”, bohaté proimigrační elity nezajímají! Chtějí jen na imigraci bohatnout!
Jen tento zestručněný výtah ze včerejšího projevu britské ministryně vnitra Suelly Bravermanové boří v základech celou nynější Rakušanovu, (STAN), českou proimigrační politiku. A dává za pravdu letité politice a tvrzením Tomia Okamury, nedávným slovům Andreje Babiše, i desítkám a stovkám dalších obětavých bojovníků proti imigraci, kteří museli celé desetiletí snášet pomlouvačné útoky českých elit ze “Slonovinových věží”! Od včerejšího projevu paní Bravermanové mohou být všichni tito bojovníci za obyčejné Čechy a jejich práci a důstojné životy hrdí, protože celá léta zastávali stejný politický názor, jaký je nyní oficiálním názorem i vlády Jeho Veličenstva Karla III, která spravuje kolébku evropské demokracie! Kdežto jejich pomlouvači, zastávali a zastávají politiku a blahobyt elit ze “Slonovinových věží”, a na životech a osudech obyčejných českých, moravských a slezských lidí jim nijak nezáleží, a nikdy nezáleželo!!!… (dále viz odkaz) autor MICHAEL SVATOŠ
https://cz24.news/…ne/
Pro Miloše z Bernu
Pro Inzu něco málo na úvod
Je to tak, Švýcaři jsou víc odměření, hlavně tedy v německy mluvících kantonech, ti frankofonní se i s neznámými cizinci rychleji skamarádí. Ale stěžovat si nemůžu, mám tady hodně známých, přátel i kamarádů, ať už v rodině, u které bydlím, v obecní stavební partě, které jsem pomáhal s údržbou turistických chodníků nebo mezi návštěvníky lezecké haly. Také dva psí kamarády u bývalých zaměstnavatelů v pizzerii, se kterými jednou týdně podnikám výlety 15-20 km.
Švýcarská DEMOKRACIE je vyváženou kombinací zastupitelské a přímé, řekněme polopřímá. Hlavními pilíři jsou Federalismus - plně autonomní regiony dle lokálních priorit, Subsidiarita - rozhodování na nejnižší efektivní úrovni, Přímá demokracie - suverenita národa, kontrola politiků, Konkordance - zapojení všech dotčených do rozhodování, Kolegialita - týmové rozhodování bez vůdčí role premiéra, Transparence - veřejná publikace záměrů a strategických cílů, a někdy i začínající Prognostika - kompetentní rozhodování na základě prognózy důsledků.
Základní rozdíl je, že každý KANTON si spravuje své území sám: kantonální policie, školství, soudy, zdravotnictví, neprofesionální jednokomorový kantonální parlament (tzv. Velká rada, Der Grosse Rat BE), 5-7 členná kantonální vláda (Regierungsrat BE) s ročním prezidentem (Regierungspräsident BE), decentralizovaná kantonální správa (úřady v různých městech).
Švýcarské OBCE mají mnohem vyšší kompetence než u nás, podílejí se na i na výběru daní, což snižuje daňové úniky. Obecní zastupitelstva neexistují, volí se přímo členové obecní rady (Gemeinderat), nejčastěji jen v doplňovacích volbách za dobrovolně odcházející obecní radní. V menších obcích se zpravidla 2x ročně svolává obecní sněm (Gemeindeversammlung), kde nejvyšším orgánem se stávají přítomní občané s hlasovacím a volebním právem, kteří potvrzují obecní rozpočet, uzávěrku, významné investiční záměry. Jednání obecního sněmu řídí prezident obce (Gemeindepräsident), který není členem obecní rady. Ve městech se volí obecní parlament.
Na FEDERÁLNÍ úrovni existuje neprofesionální dvoukomorový PARLAMENT (Spolkové shromáždění, Bundesversammlung), Národní rada (Nationalrat) má 200 členů, Kantonální rada (Stavovská rada, Ständerat) se 46 členy, po dvou za 20 kantonů plus 6x1 za polokanton. Každý zákon musí schválit obě komory nezávisle, takže i malé kantony mají významné zastoupení (ochrana menšin). Významné zákony nebo mezinárodní smlouvy musí automaticky potvrdit lid (povinné Obligatorní referendum), pro běžné zákony se může vyvolat 50 tisíci podpisy Fakultativní referendum. Parlament se volí jednou za 4 roky, zrovna vrcholí kampaň pro termín 22. října 2023 (stačí na to nedělní dopoledne, většina lidí posílá volební i hlasovací lístky důvěryhodnou poštou). Nový parlament vždy volí nové nebo spíše potrvrzuje dosavadní členy 7-členné vlády. V prosinci Spolkové shromáždění každý rok volí nového prezidenta a místoprezidenta (zpravidla příštího prezidenta) ze členů vlády. Parlament také volí soudce Federálního soudu, ústavní soud ve Švýcarsku neexistuje, protože lid je ve své zemi Suverénem. Zajímavostí je, že federální i kantonální parlamenty se scházejí jen 4x ročně na jednání trvající 3 týdny, někdy i na mimořádná zasedání.
SPOLKOVÁ VLÁDA (Bundesrat) ctí princip konkordance a kolegiality - nemá premiéra a je tvořena parlamentem volenými zástupci 4 nejsilnějších stran v poměru tzv. magické formule 2:2:2:1, přičemž ani jeden předseda politické strany není členem vlády. Těchto 7 ministrů spravuje jedno samostatné ministerstvo (vnitro, zahraničí, finance) nebo 2-4 sdružené departamenty. Práci ministrů organizuje roční SPOLKOVÝ PREZIDENT (Bundespräsident), který je členem vlády a zastupuje stát na mezinárodní úrovni. Vypomáhá mu SPOLKOVÝ KANCLÉŘ (Bundeskanzler), volený parlamentem, který není členem vlády. Vláda jedná týmově a snaží se najít nejlepší kompromis. Má právo k lidovým iniciativám předkládat protinávrhy - lid pak hlasuje o obojím.
O nástrojích přímé demokracie příště-zde.
A my bychom tak rádi měli více informací.
Taky si myslím že pan Miloš s informacemi o tom, jak je to ve Švýcarsku škudlí. Než by nás tu podrobně informoval, tak co se týče Švýcarka, aby z něj informace člověk páčil heverem. 😊
cc
ale zase ti zajistí dopravu Berlingem za spoluúčast na dopravě a návštěvu mlékárny a místní radnice. A můžeš poslouchat, jak armáda cvičí střelbu.