Cena odvahy

Toto okřídlené rčení má zřejmě v ČR obecnou platnost, nezávisle na systému :-)

Když náhodně příchomejtnutým zemědělcům lze napařit pokuty miliónové výše ...

Tady ve Švýcarsku se "ojebávání" považuje za něco neslušného, co normální člověk nedělá.

smutné čtení, ale plně chápu. Schytáváte to za nás, co jsme do Práglu nepřijeli. Být tam statisíce lidí, tak si na vás nedovolil nikdo nic. 😕

Spontánně napíšu co jsem pocítila, když jsem si dnešní článek Vidláka přečetla. To je šokující! To je zrůdné! To je tak nespravedlivé!

Co s tím? 

Zúčastnila jsem se obou akcí, ale jen jako podpora davu. Podpora vděčná za to, že ti, kteří mají trochu páky v ruce, se postavili zvůli a odvážně a odhodlaně do "toho šli" s nadějí že budou vyslyšeni a pochopeni! A i já šla podpořit s nadějí, že to nepůjde vymlčet a opomenout, vždyť se jedná o zemědělství, o naši soběstačnost. Žádný aspoň trochu rozumný člověk to nemůže zpochybňovat! Když soudný člověk vidí jak turbulentní vše je, je jasné že nikdo nám pak nic nedá!

A tohle je výsledek! Je to zrůdné, je to likvidační finančně, ale i lidsky! A jak Vidlák výstižně píše, pak na to zůstávají sami! A gaučoví hrdinové budou mít zas jen hraběcí rady!

Chápu, že takové finance se nenasbírají! Ale aspoň něco málo může trochu pomoct a kromě financí podpoří i to pochopení, podpora!

Takže pokud je kam přispět, prosím o číslo účtu...

Nový rekord v počtu výskytu černého kašle! Co dělá ministr zdravotnictví? Kupuje si odznaky s ukrajinskou vlajkou?

a Vašemu protestu všechna čest. Ten boj bude tuhý, to bezesporu. Můžete to vzdát, pluh nechte zrezivět a pole zarůst býlím.. a pak už nebudou žádné problémy. Anebo? Určitě je třeba informovat veřejnost a konkrétně, kdo co páchá. Připravit legislatívní změnu zákona, který tohle "trestání zemědělců" jednoduše zarazí a bude kompenzovat předchozí.Vytvořit vlastní dodavatelské kanály, třeba za mně: já žádné brambory a zeleninu z Afriky nechci a co  mi moje kapsa dovolí, vždy podpořím radějí českého sedláka. Dali jste se na boj, tak musíte bojovat. Podívejte na naše předky, ti měli za svého života hned dvě světové války (můj děda)....

Jeden velmi moudrý, veřejně známy pán, napsal a zveřejnil glosu, kterou bez bližší identifikace autora a bez žádosti o jeho svolení svévolně kopíruji. Snad mi odpustí. Text dle mého mínění poskytuje určité stanovisko, které pod Vašim příspěvkem má své místo:

„Letos by bylo mému otci 100 let. Zemřel velmi mladý v roce 1963, bylo mu 39 roků. Mně jenom 5 a pamatuji si ho jenom málo. Přesto na něho celý život myslím, ptám se sám sebe, co by asi říkal, co by si myslel, co by mi radil.

Narodil se do těžké doby. Dospívání jeho generace poznamenala válka, dospělý věk komunismus. Rodinnou firmu znárodnili, do našeho domu nuceně nasadili nájemníky, tatínek odešel z vysoké školy – nechtěl čekat až ho jako syna živnostníka vyhodí.

Zažil jenom těžká 50. léta. Tání let šedesátých ještě ne, nedožil se ani nadějí roku 1968, ani sovětské okupace a pochmurné normalizace. Celé jeho generaci byla svoboda upřena. Před válkou byli ještě příliš mladí a pád komunismu zastihl ty, kteří se ho dožili, už pouze jako důchodce.

Život bez tatínka byl těžký, vychovávala mě maminka s babičkou. Vzpomínám, jak celý život šetřila, jak si odříkala, jak všechno zvládla. Cítil jsem vůči ní i vůči zemřelému otci celý život závazek, pocit povinnosti, z nich jsem čerpal sílu ve studiu i v práci. Čím jsem starší, tím víc na ně myslím, vzpomínám a hádám, co by dnešní době asi říkali.

Rodina bývala pro minulé generace základem. Určitě by nesouhlasili s útoky na ni, s tendencemi, které ji oslabují a rozkládají, s enormní rozvodovostí, kterou stát všemožně podporuje a usnadňuje. Být samoživitelkou bylo a je nesmírně těžké. Zažil jsem to. Stát by měl dělat všechno pro to, aby úplnou rodinu podporoval, ne ji pomáhal rozbíjet.

Generace mých rodičů, přes útrapy války a komunismu, získala dobré vzdělání. Byli vychováni k vlastenectví, četli a měli přehled. Otcova knihovna mě provázela celým životem. Z dnešního školního chaosu by byli frustrováni. Nechápali by, jak mohou školy opouštět pologramotní absolventi, kteří za celý život nepřečetli jedinou knihu. Nevěřili by, že i v denním tisku se v článcích běžně objevují gramatické chyby a že hrubky dělají i novináři. Těžko by akceptovali nedostatek motivace u dnešní mladé generace a její nárokovou mentalitu.

Určitě by nedokázali pochopit, že nám dnes znovu začínají vládnout lidé, pro které soukromé vlastnictví nic neznamená, kteří znovu hlásají budovatelská nesmyslná hesla v duchu zprofanovaného „Poručíme větru, dešti“, kteří se například na bytový problém znovu dívají optikou a s logikou národních výborů z 50. let. Nechápali by, že svoboda, která jejich generaci byla celé půlstoletí upřena, dnes nikoho nezajímá, že se znovu dostáváme do systému, který vzývá cenzuru a kde se blížíme opět do stavu, kdy nebude zakázáno pouze to, co je výslovně povoleno. Nevěřili by nám, jak jsme všechno mohli znovu tak rychle poztrácet a prohospodařit.

Generace mých rodičů prožila válku, zažila skutečné existenční ohrožení národa a eufórii z osvobození. Nedokázali by pochopit válkychtivé třeštění dnešních politiků, kterým opravdová zkušenost s mezní situací a válečnými hrůzami chybí. Jedna z mála vzpomínek, kterou mám na svého tatínka je, jak v době karibské krize sedí v kuchyni a napjatě poslouchá zprávy z rádia. Tehdy obyčejní lidé i politici, kteří rozhodovali, věděli, co je v sázce, věděli, do jakého rizika vstupují. Chápali, že se velmoci musejí dohodnout, protože nebezpečí pro svět je příliš velké. Dnes nás přesvědčují, že jediné přijatelné řešení je válka až do konce, protože s nepřítelem se nevyjednává. Přitom dnešní rizika jsou s těmi před šedesáti lety nesouměřitelná. Jenom dnes v noci letěly stovky íránských raket na Izrael. Kdo selže první, kdo udělá onu fatální chybu? Rodiče, kdyby dnes žili, by o nás měli strach.

Myslím, že jsme je zklamali. Byli nám vzorem a snažili se nás naučit zachovat si vždy zdravý rozum. Dnešní oficiálně hlásané genderové a transgenderové nesmysly bychom jim vysvětlit nemohli, s desítkami pohlaví by nás hnali.

Možná bychom si na své rodiče měli častěji vzpomenout, prohlédnout staré fotografie, přečíst zažloutlé dopisy. Možná bychom tím znovu pocítili pevnou zem, zdravý rozum, získali ztracenou schopnost rozlišit podstatné od nepodstatného. A ti, kteří mají to štěstí, že jejich rodiče ještě žijí, by si na ně mohli a měli udělat více času.

Já už bohužel rodiče nemám. A tak jsem alespoň v den tatínkových stých narozenin se svými třemi dětmi, jeho vnoučaty, která bohužel nepoznal, postál na hřbitově u jeho hrobu a pak jsme šli všichni na počest dědečka do hospody. Byla to krásná rodinná událost.“

Zemědělci udělali, co udělat museli, co neudělali dělníci, technici, technologové a konstrukéři v dobách, kdy byly likvidovány a prodávány jejich závody v regionech. Byli tehdy přesvědčeni, že "nestátní majitel" pro ně udělá víc. Nestátní majitel je z větší části prodal, nebo zlikvidoval naprosto bez emocí a s výdělkem. Dost často to byl člověk z uvedených kategorií, který si uměl najít cestičku, dost často to byli "uvědomělí" vedoucí pracovníci, s předpokladem postupu mezi kádrové rezervy, nepodobné PePa ovi. Byla to pro mnohé, i zcela obyčejné a cinkající lidi, neobyčejná a vzrušující doba, kdy "jsme se zbavovali komunistů".

V podstatě ta poslední část věty platí do současnosti s jediným rozdílem. Společnost se postupně zbavovala komunistů, ale ponechala si "komouše". Co je to v mém pojetí "komouš"? Ten, kdo lezl do řitního otvoru skutečným komunistům, ať už měla stranickou legitimaci ve formě pracovní knížky, nebo jen trpně mlčel a ve svém mlčení s přibývajícím věkem, vzděláním i služebním postavením nedokázal být dost odvážný, aby se držitelům pracovní knížky KSČ stavěl a pomáhal je odkrývat. Tito lidé měli k dispozici organizace a politické strany v NF, byli členy ROH, kde se dalo také mnohé řešit. Nicméně odvahu mívali ti, na které si těžko někdo mohl došlápnout, obyčejní dělníci ve fabrikách. Tu zkušenost mám. Jenže jejich odvaha se zastavila v momentě, když pochopili, že je sice nikdo nepropustí, ale komouš na místě mistra, dílovedoucího, případně i odboráře nejen že drží hubu, ale má možnost očesat odvážného dělníka o nějakou tu korunku, nebo mu odmítnout poukaz na podnikovou dovolenou, devizový příslib a pod. Mor toho druhu prolézal celou společností ve fabrikách i úřadech s posílením následků očisty společnosti v jednotlivých výrazných obdobích souvisejících s prověrkami v sedmdesátkách, s chartou 77, Několika větami a jednotlivými demonstracemi v průběhu celého toho období. To všechno "pomohlo" řešit stále výraznější odpor ke všemu socialistickému od VS, přes RVHP a hlavně k SSSR. Já to vidím jako odpor občanů ne ke způsobu jejich vlastního života, ale k "viditelným důkazům" proti vládnoucí garnituře bohu žel zakotvené i do Ústavy ve formě článku 4 o vedoucí úloze KSČ.

Že ty "problémy" přecházeli mlčením "Pražáci"? Mělo to stejnou logiku, jako současné postavení Pražáků v současné době. Centrální úřady, nadějní lidé ustavovaní do řídících, nebo aspoň referenčních funkcí na těch úřadech, lidé z celé ČSSR. Stejné postavení lidí, kteří tehdy dostali byty a slušné společenské postavení, při čemž si zachovali, nebo nakoupili "chalupy a rekreační zařízení po celé republice a přijetím místa v Praze se stali "Pražáky", pro venkov "náplavami". "lehkoživkami" a pod.

Všichni dohromady se postupně stávali sociálními skupinami paradoxně se proti sobě účelově stavěnými, ale vzájemně se využívajícími až zneužívajícími.

Jak to souvisí se zemědělci a venkovem? Kdo zůstal "u" zemědělství, ten si zachoval to, co jej oddělovalo od ostatní společnosti vždycky. Zachoval si vztah k půdě a zemědělské práci v každém postavení. Soukromník zemědělec se vrátil, oproti "průmyslovému zemědělství" k nepřetržité pracovní době podle jeho způsobu hospodaření, nebo si zachoval své postavení v několika druzích společného hospodaření v zemědělských podnicích. Zmenšil se výrazně počet lidí v zemědělství, nezměnila se podstata zemědělské produkce, ale to co se postupně měnilo a vrší v současné době, to je zásah úřadů do zažitého způsobu hospodaření v zemědělství. Narůstá byrokracie a překážky směřující z "center" ke skutečně pracujícím, omezuje je a tlačí do ztracena.

Jak to souvisí s předchozím? Jakkoliv jinak zaměstnaní lidé ve městech, zbylých fabrikách pokračují dost neomaleně a sebevražedně ve švejkování z doby socialismu, kdy jsou "živeni úřady a aktuálně vládnoucími politickými garniturami vesměs vedené skutečnými komouši", kteří nahradili komunisty, přijali odstranění ústavního článku o vedoucí úloze KSČ, kterou si však nechali nahradit neústavním postavením "zrovna vládnoucí vedoucí úlohy vítěze posledních voleb". To je z mého pohledu ještě více smrtící dávka pro občanskou společnost ve formě řešení "od buku k buku", kde zůstala, nebo dokonce narostla nenávist ke všem u z centrálních míst, především k Praze, nenávist ke všemu předlistopadovému, zavilá nenávist ke všemu "východnímu", kromě východního konfliktu blízkých národností, kterým se podařilo do vínku vložit ještě hrůznější nenávist, než kterou má v krvi nemalá část občánků bývalého socialistického tábora v čele s částí psychopatů v ČR.

To se podařilo a opět k zemědělcům, když už jsou tlačeni k sebezničení úředními opatřeními, na rozdíl od nečitelných dělníků a dalších zaměstnanců, zemědělci pochopili, že TAK TO DÁL nejde. Zvedli se výrazněji, než celá společnost na Václaváku v září 2022 a dostalo se jim výraznější odpovědi. My nespokojení Pražáci i mimo pražští jsme se dočkali neadresného označování dezolátů a proruských trollů, jednotlivci jsou dokonce mocí souzeni a ostatní "trollové" na jejich soudní spory vyhlašují sbírky.

Zemědělcům se však sáhne na jejich podstatu, normální pracovní život bez úřednických kontrol a sankcí, likvidace vstupu na trh, tedy výroby bez možnosti prodat s výdělkem produkce. Najde se jim podpora zástupci volených orgánů, kteří by se jich zastali?

Co s tím udělala "věrchuška", dělá z venkova a především zemědělců nesvéprávnou část obyvatelstva země a staví proti ní "uvědomělejší pražáčky" 

Obávám se, že některé parlamentní strany včetně těch Evropských, bojují o zachování svého postavení a i na mimoparlamentní scéně si mnozí hrají na svém písečku, protože stále ještě nechápou rozdíl v zaneseném vnímání konkrétních uchazečů o místo na slunci. Zachovávají si vztah ke "komoušům", a nechápou, že skuteční komunisté zkoušejí po desetiletích hledat jiný způsob komunikace s občany. Ještě to bude složité probouzení a není na něj příliš mnoho času.

Neočekávám přehršel slepic, ale trvám na tom, že ve STAČILO!, ale i v JASAN, PRO, i v uskupeních, která se neucházejí o přízeň voličů. ale sledují "probouzení občanské společnosti" ve SVATOPLUKu, D.O.S.T. a mnohých dalších uskupeních je dost lidí, kteří mohou přijmout skutečně demokratické řešení vývoje společnosti, především v návratu ke skutečnému hospodaření se statky této země, tedy i v oblasti zemědělství bez rozdílu na způsob jeho organizace. Musí ale zapomenout na ostrakizování komunistů a nechat občany přemýšlet, co a kdo pro ně je, nebo může být přínosem.

Pochopit uskupení STAČILO! může znamenat odstavení společenských uskupení, která se o likvidaci naší země průběžně a opakovaně střídají ve vládní odpovědnosti. Potom půjde přehlasovat i ty "pražáky" s malým "P".

Pražáci s malým "p" totiž nejsme všichni na Pražských adresách. Těmi "pražáky" jsou všichni, co nesmyslně a opakovaně dělí společnost ze svých osobních zájmů, občas podobných těm "komoušským".       

Jak nedávno napsala Šichtařová, zrušte všechny dotace a průměrný starobní důchod může být 50 000.

Mám kámoše, který dělá v lese a je to workoholik. Po lesích mu jezděj 4 traktory, dvě vyvážečky, teď si pronajal železnýho koně s tím, že když se osvědčí, tak ho za 800 koupí. Je v lese od rána do večera.Ale asi aby se pak večer nenudil, tak má nad barákem nějaké louky a na nich 70 ovcí. Vždy na jaře nám sdělí, že dva dny nebude, protože musí posekat, jinak by nedostal dotace. Jemu to nevyčítám, to je zlatej kluk, ale bere to stylem - blbej kdo dává, blbější kdo nebere.  A mě furt vrtá hlavou, proč já, jako daňový poplatník musím přispívat na to, že někdo si poseká svoje louky, nasuší svoje seno, které pak v zimě dá svým ovcím.

Dnes už se to moc neděje, ale před pár lety se dost stávalo, že soukromí zemědělci museli posekat kvůli dotacím, ale neměli živočišnou výrobu ani odbyt na to seno. Takže ti, kteří měli tu kliku, že jejich pozemky sousedily s našimi lesy, nám to tam nakulili. Dodnes to tam hnije. Jelikož tam to hnít může, protože pod korunami stromů tato neefektivita ze satelitu není vidět.

Loni v létě jsme potřebovali pokácet jeden 120 letý jasanový porost a nebylo možno jinak, než že se to dřevo bude přibližovat přes louku patřící zemědělci. On naštěstí byl celkem vstřícný, ale povídá nám: "Hele, klucí, teď vás sem nepustím. Vlítněte na to v lednu a na konci března ať už tam nejste. Protože, pokud bych vás sem pustil teď, oni dokáží z fotek z těch satelitů spočítat plochu té vaší brázdy, co tam těmi traktory rozmrdáte a pak mi jí odečtou z plochy mých luk a já o to dostanu menší dotace".

No, není to na palici?

Jak se íránská "strategická trpělivost" změnila ve vážné varování

Odvetné údery Íránu proti Izraeli nebyly vedeny osamoceně. Strategičtí partneři Rusko a Čína kryjí Teheránu záda a jejich role v západoasijském konfliktu bude jen růst, vše záleží na USA, jak se jim podaří udržet Izrael na uzdě.
Pepe Escobar, 15. dubna 2024

Něco málo přes 48 hodin před íranským leteckým poselstvím Izraeli potvrdil náměstek ruského ministra zahraničí Sergej Rjabkov to, co dosud zaznívalo pouze v tichých diplomatických jednáních: "Po izraelském útoku na íránský konzulát v Sýrii je Ruská strana je v kontaktu s íránskými partnery." A Rjabkov dodal: "Jsme v neustálém kontaktu s Íránem. V blízké budoucnosti se očekávají nové důležité rozhovory o celé řadě otázek týkajících se Blízkého východu a to i v rámci BRICS."

Poté nastínil Velký obraz:
Souhlas Washingtonu s izraelskými akcemi na Blízkém východě se v mnoha ohledech stává hlavní příčinou nových tragédií.
Zde nám stručně řečeno vrchní diplomatický koordinátor Ruska v BRICS - v roce ruského předsednictví této multipolární organizace - nepřímo vzkázal, že Rusko kryje Íránu záda. Je třeba poznamenat, že Írán se teprve v lednu stal plnohodnotným členem BRICS+.

Letecké poselství Íránu z tohoto víkendu to potvrdilo v praxi: jeho raketové naváděcí systémy využívaly čínský satelitní navigační systém "Beidou" i ruský systém "GLONASS".  

Jedná se o rusko-čínskou zpravodajskou podporu a názorný příklad BRICS+ v akci.
Rjabkovovo "zůstáváme ve stálém kontaktu" plus informace o satelitní navigaci potvrzují hluboce provázanou spolupráci mezi rusko-čínským strategickým partnerstvím a jejich vzájemným strategickým partnerem Íránem. Na základě rozsáhlých zkušeností z Ukrajiny Moskva věděla, že Izrael bude pokračovat v eskalaci, pokud Írán bude pouze pokračovat ve "strategické trpělivosti".

Transformace "strategické trpělivosti" do nové strategické rovnováhy zabrala nějakou dobu - včetně rozhovorů na vysoké úrovni s ruskou stranou. Koneckonců stále existovalo riziko, že izraelský útok na íránský konzulát v Damašku by se mohl ukázat jako tragické zopakování situace po zabití arcivévody Františka Ferdinanda.

A nezapomeňte na Hormuzský průliv.
Teheránu se přece jen podařilo zvrátit masivní psychologické operace Západu, jejichž cílem bylo dotlačit jej ke strategickému přešlapu.

Írán začal s mistrovským tahem, ve chvíli, kdy se americko-izraelské porno strachu, podporované pochybnými západními "informacemi", rozjelo na plné obrátky, provedl Sbor islámských revolučních gard (IRGC) rychlý úkrok stranou a poblíž Hormuzského průlivu se zmocnil kontejnerové lodi patřící Izraeli. Komando íránských polovojenských Revolučních gard se v sobotu 13. dubna v blízkosti Hormuzského průlivu spustilo z vrtulníku na kontejnerovou loď spojenou s Izraelem a zmocnilo se jí, což je poslední ze série útoků mezi oběma zeměmi. Íránská státní agentura IRNA uvedla, že útok na plavidlo "MSC Aries", kontejnerovou loď plující pod portugalskou vlajkou a spojenou s londýnskou společností Zodiac Maritime, provedla jednotka speciálních sil gardového námořnictva. Společnost Zodiac Maritime je součástí skupiny Zodiac Group izraelského miliardáře Eyala Ofera. Agentura IRNA uvedla, že garda plavidlo převezme do íránských teritoriálních vod.

Tento to nesmírně elegantní manévr - připomněl Západu, že Teherán má Hormuzský průliv pod kontrolou, což je pro celou ekonomiku Západu nesrovnatelně nebezpečnější než jakýkoli omezený úder na jejich "letadlovou loď" (Izrael) v západní Asii. K tomu ale stejně došlo.

A opět s jistou dávkou elegance. Na rozdíl od oné "morální" izraelské armády specializované na zabíjení žen, dětí a starců a bombardování nemocnic, mešit, škol, univerzit a humanitárních konvojů se íránský útok zaměřil na klíčové izraelské vojenské objekty, jako jsou letecké základny Nevatim a Ramon v Negevu a zpravodajské centrum na okupovaných Golanských výšinách - tedy tři centra, která Tel Aviv využil při úderu na íránský konzulát v Damašku.

Jednalo se o zajímavé a poučné představení. Četné signály včasného varování darovaly Tel Avivu dostatek času, aby využil amerických informací a evakuoval stíhačky a personál, což bylo náležitě následováno množstvím amerických vojenských radarů koordinujících obrannou strategii.

Byla to americká palebná síla s použitím všeho od lodní protivzdušné obrany až po stíhačky, která rozbila většinu z toho, co mohlo být rojem 185 bezpilotních letounů Shahed-136. Zbytek sestřelila nad Jordánskem armáda krále Abdalláha - arabská ulice mu jeho zradu nikdy nezapomene - a nakonec desítky izraelských stíhaček.
Obrana Izraele byla de facto nasycena kombinací sebevražedných dronů a balistických raket. Pokud jde o balistické rakety, několik jich proniklo hustým bludištěm izraelské protivzdušné obrany, přičemž Izrael oficiálně uvádí devět úspěšných zásahů - zajímavé je, že všechny zasáhly ty nejdůležitější vojenské cíle.

Celá show měla rozpočet megahitu. Izrael - a to ani nepočítáme cenu startu amerických, britských a izraelských stíhaček - jen cena spotřebovaných prostředků systému vyšla podle izraelského představitele nejméně na 1,35 miliardy dolarů. Íránské vojenské zdroje vyčíslují náklady na jejich drony a raketové salvy na pouhých 35 milionů dolarů - 2,5 procenta výdajů Tel Avivu - vyrobených plně domácí technologií.

Nová západoasijská šachovnice
Íránu stačilo jen několik hodin, aby strategická trpělivost konečně metastázovala ve vážné odstrašení, čímž vyslal svým protivníkům mimořádně silný signál a mistrně změnil hru na celé západoasijské šachovnici.   
Kdyby se bibličtí psychopati pustili do skutečné horké války proti Íránu, Tel Aviv nemá šanci zachytit stovky íránských raket - ty nejmodernější hypersonické byly z předvedené show vyloučeny. Bez zbraňového deštníku Pentagonu a finančních prostředků je izraelská obrana neudržitelná.

Bude fascinující sledovat, jaká ponaučení si z této hojnosti světel na západoasijské obloze odnese Moskva, jejíž šibalské oči sledují zběsilou izraelskou, politickou a vojenskou scénu, zatímco na pomalu se vařící žábě začínají naskakovat puchýře.

Co se týče USA, západoasijská válka - kterou režíruje Izrael - nevyhovuje jejich bezprostředním zájmům, jak potvrdila e-mailem jedna staronová stálice Deep State, když se rozepsala o případném zablokování Hormuzského průlivu Íránem: "To by mohlo znamenat trvalý konec této oblasti jako regionu produkujícího ropu a astronomický nárůst ceny ropy na úroveň, která by zhroutila světovou finanční strukturu. Lze si představit, že podobně by se mohl zhroutit i bankovní systém Spojených států, pokud by cena ropy stoupla na 900 dolarů za barel, pokud by došlo k odříznutí nebo zničení blízkovýchodní ropy."

Není divu, že Bidenovo komando několik dní před íránskou reakcí horečně prosilo Peking, Rijád a Ankaru, aby Teherán mimo jiné zadržely. Íránci by možná i souhlasili - kdyby Rada bezpečnosti OSN zavedla trvalé příměří v Gaze, aby uklidnila regionální bouři. Ale na toto téma Washington nereagoval.
Otázkou nyní je další reakce USA. Mohammad Bagheri, náčelník generálního štábu íránských ozbrojených sil, přešel přímo k věci:
"Prostřednictvím švýcarského velvyslanectví jsme Americe předali vzkaz, že americké základny se stanou vojenským cílem, pokud budou v budoucnu použity při agresivních akcích sionistického režimu. Budeme to považovat za agresi a budeme podle toho jednat."

Dilema USA potvrzuje i bývalý analytik Pentagonu Michael Maloof:
Máme asi 35 základen, které obklopují Írán, a tím se stávají zranitelnými. Měly sloužit jako odstrašující prostředek. Je zřejmé, že odstrašení zde již nepřipadá v úvahu. Nyní se stávají americkou "Achillovou patou" kvůli své zranitelnosti vůči íranskému útoku.

Je otázkou, jak se americko-izraelská kombinace přizpůsobí nové íránské realitě odstrašení. To, co pro tuto historickou chvíli zůstává, je pregnantní letecká show muslimského Íránu, který sám vypustí stovky bezpilotních letounů a raket na Izrael, což je výkon, který je oslavován ve všech zemích islámu. A zvláště pak zbídačenou arabskou ulicí, zotročenou zchátralými monarchiemi, které přes mrtvá těla Palestinců v Gaze dál obchodují s Izraelem.

Je to samozřejmě strašné, ale je to překvapující? S podobným druhem totality jsme přece udělali dlouhodobou zkušenost, není-liž pravda?

Inu, zvolili jsme si totalitní vládu, tak tu máme totalitu. 

A že to ti, kteří volili pětidemolici, netušili? Tak to se neměli voleb vůbec zúčastňovat, když nedokáží pozorovat cvrkot kolem sebe a postrádají schopnost rozeznat zlo od dobra. 

S tím už teď nic nenaděláme; musíme počkat do příštích voleb. Ovšem, budeme za ten rok a něco moudřejší? Mluví snad něco pro to, že se z hrůzovlády pana Fialy poučíme? Ze čtyřiceti let totality - a to totality s časem se zmírňující - jsme se poučit nedokázali. Kéž by nám na to stačila totalita posledních čtyřech let. (Dovolím si pod čarou dodat, že ke stavu dnešní společnosti a jejích totalitních praktik jsme spěli téměř hned od vystřízlivění z nadšení nad tzv. sametovou revolucí.)

Jiří     

Na to existuje jediná odpověď - vytvořit organizaci. Na to přišli už naši dědové, když zakládali odbory. Organizaci která bude podporovat své členy. Pokud do toho ale vstoupí politika je konec. Viz ty dnešní bezzubé zájmové organizace. Ale jinudy cesta nevede.