"Nakupte ruský plyn, aby se k vám naše speciální jednotky nedostaly"
Po šílenství ve Lvově, kde se obává, že Rusové vniknou do ukrajinských domovů přes plynovody, dnes na ruských sociálních sítích koluje vtipná reklama na zemní plyn údajně namířená proti Západu.
Západní lídři by se nad tím měli zamyslet :-)
video viz zde: 
https://x.com/peacemaket71/status/1900195784584200659

Michael Hudson,  11. března 2025

https://michael-hudson.com/2025/03/something-nutty-emerging-here/
 

Rozhovor mezi dvěma americkými ekonomy Richardem Wolffem a Michaelem Hudsonem o situaci v Německu. Silně zkráceno.

MODERÁTOR: Začněme tím, co se děje v Německu. Lidé si přáli nějakou změnu, pokud jde o domácí a zahraniční politiku Německa. Nakonec skončili u stejného druhu politiky. Sice nová jména, ale stejná politika. Jak jste vnímal změny v Německu?

RICHARD WOLFF:  Zaujalo mě, že tři strany, které podle mě představují tradiční německý politický systém – tedy konzervativci, což je vlastně spojenectví mezi severním Německem a jižním Německem, konkrétně Křesťanskodemokratická unie (CDU) a Křesťansko-sociální unie (CSU) – dávno ztratily svůj význam. Jsou to konzervativci, ale slova jako „křesťanští“ a „sociální“ už dnes stejně ztratila svůj původní smysl. Je to prostě politická hra, o kterou většina lidí – včetně většiny samotných Němců – už dávno ztratila zájem. 

Byli vládou pod vedením pana Schultze, který je nyní pryč. Ale jak správně naznačujete, je to ten samý program, ty samé strany, jen trochu jiné tváře. A zajímavé je, že když je dáte dohromady, Křesťanskodemokratickou unii, Křesťanskosociální unii, sociální demokraty a Zelené, tak je potřeba připomenout, že v Německu Zelení nemají žádné levicové aroma, které si Zelení v jiných částech světa pěstují a chtějí mít. Němečtí Zelení se před lety rozdělili a lidé, kteří jsou od té doby zelení, se velmi rádi stávají součástí vlády vedené konzervativci a sociálními demokraty. Takže skutečně patří k sobě.

A zajímavé je, že za posledních čtyři nebo pět let od posledních spolkových voleb v Německu všechny tři tyto strany dramaticky ztratily. Opustila je značná část jejich voličské základny. To jsme se právě dozvěděli z minulých voleb.

Kdo z toho tedy těží? Těží z toho stále ti stejní. Voliči, kteří opustili starou politickou sestavu, nestačili na to, aby tyto strany odstavili od moci. Proto nyní sledujeme pořád totéž – staré známé tváře jen s několika novými jmény. Friedrich Merz místo Olafa Scholze. Dobrá, jenže prakticky mezi nimi není žádný zásadní rozdíl. Stále tedy mají přibližně polovinu hlasů v Německu, což je stačí udržet u moci. Proto uvidíme s největší pravděpodobností vládu křesťanských demokratů, socialistů a Zelených, což je to, co jsme měli předtím. Ale tihle všichni přišli o hlasy, zejména Zelení.

Kdo z toho tedy těží? Především Alternativa pro Německo (AfD), což je strana, která sice nemá příliš konkrétní program kromě odporu vůči migraci, ale získala velkou část voličů. Dále je zajímavé, že její voliči se nacházejí převážně na území bývalého východního Německa. Tito lidé mají pocit, že byli během sjednocení Německa výrazně podvedeni a oklamáni. To je klíčový faktor, který musíme vzít v úvahu. Tito voliči z bývalé NDR byli v době sjednocení součástí režimu, který už dnes neexistuje. Po sjednocení mají pocit, že byli uvedeni v omyl, a cítí se tím pádem opuštění a podvedení. Lidem bylo řečeno, že sjednocením získá východní Německo stejnou životní úroveň a další výhody, kterých již dosáhlo západní Německo.  Je důležité pochopit, že západní Německo skutečně mělo mnohem vyšší životní úroveň.

Západní Německo využívalo svého vyššího životního standardu jako propagandy vůči východu a říkalo: „Ano, vy na východě máte socialismus, garantovanou péči o děti a jiné sociální výhody, ale my na Západě máme vyšší životní úroveň.“ A skutečně ji měli. A východní Němci po desetiletích této propagandy uvěřili, že když se sjednotí se Západem, stanou se bohatými a budou žít pohodlně jako jejich západní sousedé.

Východní Němci se však cítí oklamáni, mnozí obyvatelé východního Německa po sjednocení zjistili, že realita neodpovídá slibům, které jim byly dány. V kontextu východního Německa je potřeba dodat, že sovětské vedení nepovažovalo pomoc východnímu Německu za prioritu, protože Rusové, kteří během druhé světové války zažili strašlivé utrpení a obrovské ztráty na životech právě kvůli německé agresi, neměli velkou motivaci pomáhat východním Němcům k výraznému hospodářskému růst. To se také jasně odrazilo na vývoji východoněmeckého hospodářství.

Pokud jde o sjednocení Německa, východní Němci byli přesvědčováni, že získají stejnou životní úroveň, příjmy a pracovní podmínky, jaké existovaly na Západě. Očekávali, že získají podobné mzdy a životní jistoty, jaké mělo západní Německo, ale nikdy je nedostali. Z pohledu Západu totiž východní Německo znamenalo pouze levnou pracovní sílu. Tito lidé byli dlouho zvyklí na mnohem nižší mzdy, což bylo kompenzováno tím, že jim socialistická vláda zajišťovala mnoho veřejných služeb zdarma nebo levně – školství, zdravotnictví, dotované bydlení atd.

Západ to využil tak, že východní Němci byli zaměstnáváni za nízké mzdy, ať už ve svém regionu, kam se přesunula část výroby, nebo na západě země, kam migrovali za prací. Zkrátka a dobře, západní Němci hluboce zradili své krajany z východu.

MICHAEL HUDSON: Jsou dvě skupiny, které se odvracejí od centristických stran. Pokud jde o sjednocení Německa, je třeba si uvědomit, že východní Němci byli skutečně hluboce zklamáni. Bezprostředně po sjednocení přišli západní investoři do východní části země a začali skupovat nemovitosti a bydlení za velmi nízké ceny, což vedlo k prudkému zvýšení životních nákladů pro původní obyvatele. Kromě toho Západ posílal do východního Německa manažery, kteří byli často ti nejméně kompetentní. Investice do místní infrastruktury ze západu byly minimální, což způsobilo, že města a vesnice se postupně vylidňují.

Vedle východních Němců se ale od centristických stran odvrací také další skupina – mladí voliči, především lidé mezi dvaceti a třiceti lety. Tito voliči rovněž hledají alternativu mimo středové strany, protože tam je skutečný problém s nezaměstnaností. Dalším obrovským problémem je bydlení, což způsobují vysoké nájmy. V západním Německu nikdy nebyla snaha vydělávat velké peníze prostřednictvím nemovitostí.
V Americe a v dalších zemích je vlastnictví nemovitostí způsobem, jak vydělávat peníze, ale v západním Německu tento přístup původně neexistoval. Ve východním Německu nikdo nechtěl být pronajímatelem, protože nemovitosti nebyly zdrojem zisku. Když jste byl správcem domu, nemohl jste na tom vydělat peníze, protože nájemné bylo udržováno velmi nízko. Bydlení bylo považováno za veřejné právo, veřejnou službu. Tento přístup překvapivě přežil i po pádu Berlínské zdi. Strávil jsem mnoho času ve východním Německu a všiml jsem si, že tamní přístup k bydlení jako veřejné službě stále přetrvává, a proto jsou náklady na bydlení v Německu dodnes jedny z nejnižších v Evropě.

Na Západě probíhá demografický posun. Jak už jsem řekl, mladí lidé odmítají centristy. Ale je třeba si uvědomit, že být centristou znamená, že nic zásadního nechcete měnit. Centristé totiž chtějí zachovat současný stav. V Německu to znamená, že křesťanští demokraté ani sociální demokraté neudělají nic proti ekonomické polarizaci, která dnes Německo rozděluje. Tuto situaci ještě zhoršuje deindustrializace a zapojení Německa do americké války proti Rusku.

Budoucí vůdce Německa, křesťanský demokrat Merz, je krajně pravicový, pro-válečný politik. Říká, že musíme škrtat sociální výdaje a prudce zvýšit vojenské výdaje. Tvrdí, že bychom měli nejen zastavit dovoz plynu z Ruska a zablokovat obchod s Ruskem a Čínou, ale dokonce vyslovuje potřebu poslat Německo do vojenského střetu. Jako by vedení Německa nejen chtělo zablokovat dovoz plynu a obchod s Ruskem a Čínou, ale dokonce zcela záviset na Spojených státech – což je ekonomicky sebevražedná politika.

Jak tohle vůbec můžeme vysvětlit? Od Richarda a ode mě se očekává, že tuhle situaci nějak objasníme a vysvětlíme lidem, že za tím vším přece musí být nějaká vnitřní logika. Jenže ta tu prostě není. Tato politika je totiž naprosto iracionální. Když to člověk vysvětluje, bojí se, že posluchači řeknou: „Přece to nemůže být až takhle šílené.“ Ale ono to přesně tak šílené je.

… Jestliže Bidenovo vítězství v minulých amerických prezidentských volbách ukázalo ohrožení demokracie a samotného poctivého průběhu voleb, pak dění kolem obdobného procesu volby hlavy státu v Rumunsku pohřbilo demokracii úplně. Pro liberály nepohodlný kandidát byl umlčen a sebrali mu právo kandidovat na prezidenta, přestože v 1.kole s převahou zvítězil. Po jeho anulaci už mu neumožní své vítězství potvrdit. Jde o tak zásadní precedens, že nic odpudivějšího zatím v Evropě kolem voleb neproběhlo. Dokonce ani hon na čarodějnice v podobě pronásledování představitelů německé AfD není takovou ostudou liberálů, jako dění v Rumunsku. O množství demonstrantů v tamních ulicích se v našich médiích nehovoří, ale neklid je veliký a může to skončit jakkoliv. Smutné je, že i u nás se už v náznacích hovoří o možném podobném scénáři kolem českých parlamentních voleb.

Na piedestalu současného hemžení je stále ruská SVO na Ukrajině. Napětí by se dalo krájet…

Spojené státy a Trump hrají v této hře zvláštní roli a balancují na naprosté hraně. Náš názor je, že Trumpovi o nějaký mír vůbec nejde, byť o něm hovoří. Rád by především udržel důležitost USA ve světě a byl jistým rozhodčím ve sporu. Do toho mu hází vidle celá EU i Zelenskyj. Poslední masivní útok Ukrajinců na Rusko v den jednání s Američany o příměří je jen důkazem toho, že z mizerného herce vývoj událostí udělal nesoudného diktátora.

Rusové ze svých požadavků neustoupí, už přišli o naivitu. Trump je pravý Američan, takže bude dělat ramena, jen jiným způsobem. On ví, že Putin je silný protihráč, který si z nikoho už nic moc nedělá. Navíc má kolem sebe Lavrova, Medveděva, Zacharovou a další výrazné osobnosti, s nimiž tvoří konstruktivní a kompaktní tým. Ani jedna z nich nemá potřebu s Putinem bojovat o post. Proti Trumpovi stojí doma agresivní Demokraté, pár odpůrců má i mezi Republikány, válčí s Deep State a velmi pečlivě ho sledují majitelé Black Rocku a Vaunguardu. Rve se na obchodní, ekonomické i politické úrovni, a to i s nedávnými partnery. Potřebuje úspěchy, aby v očích Američanů neztrácel.

Putin má svou roli jasnou. Ubránit Ruskou federaci před západním kolonialismem, nenažraností a před liberální ideologií. Trump si naložil o něco více a může v tom začít plavat. Je tak mnohem méně konzistentní a nikoho by nepřekvapilo, kdyby začal chybovat. Bude li chytrý, zůstane s Ruskem na vstřícné úrovni. Nebude li, je válka zase reálnější. A jak Putin řekl, Rusko nikdy neporuší dobré diplomatické a obchodní vztahy s Čínou. Ta také nespí, zbrojí v zátiší a věřte, že to nefláká. Její podcenění by mohlo být pro Západ osudné. Žijeme ale v turbulentní době, kdy jedinou konstantou jsou morální a ideologická zvrhlost Západu, nedostatečná mozková činnost i ekonomická negramotnost lídrů EU a hrdost spojená s neústupností ruského národa. Vše ostatní je nejisté.

Jindřich Kulhavý                     https://www.inadhled.live/…ak/

Nelze necítit než vztek a smutek a bezmoc! Jako už tolikrát! Když dál a dál zaniká vše co naši předci i my jsme budovali! Jak dlouho nám ještě budou takhle s... na hlavu!

Pozvánka na shromáždění na Václavském náměstí v Praze k připomenutí výročí okupace Československa fašistickým hitlerovským Německem v roce 1939

Hospodaření mimo veřejnou kontrolu, jednostranné zpravodajství a mnoho dalších věcí se mi na ČT nelíbí, přesto bych ji nerušil, jen změnil nastavení některých parametrů. K tomu je třeba vyhrát volby a potom dělat změny.

Ještě bych dodal že ostatní TV nejsou lepší, spíš horší. Ty by potřebovaly zákonné mantinely jako koza drbání. Pokud někdo řekne že ony si na sebe vydělají, a že jim nikdo nemusí platit žádné poplatky jako ČT, tak ten se hluboce mýlí. Komerční TV žijí z reklamy a reklamy zadávají firmy, a ty si náklady na reklamu odepisují ze základu daně.

Takže firmy tím zmenšují odvody do státního rozpočtu, a zvýšené náklady za reklamu promítnou do ceny zboží. Takže i ten kdo nevlastní televizor ani jiné zařízení na příjem TV bude dostávat menší požitky ze státního rozpočtu, například menší důchod a platí si komerční TV i když ji nesleduje, ve zvýšené ceně zboží.

Navíc, pokud tato TV sleduje je obtěžovaný neustálým a stále se zvyšujícím počtem stupidních reklam.

Reklamy bych nezakázal, jen zákonem omezil jejich rozsah. Zadavatelé by si je nesměli odečíst z daní, ale naopak by za reklamy daně platili.