Šli vojáci.

Byli tři.

Snad slunce svítilo,

ptáčci zpívali.

Možná říčku hledali,

kde je voda čistá

kde je voda živá.

Snad o svých dívkách mluvili,

na dovolenou se těšili.

Ale kousek granátu

jinak rozhodl.

Jeden z nich,

prostřední,

matkou zvaný Ludvík,

navždy ležet zůstal

na louce rozkvetlé,

v jedné slunné zemi.

Nad hlavou mu ptáčci zpívají,

motýli létají.

Leťte vlaštovičky

pozdravujte

daleko

kdes

doma,